holky prosim poradte

Rozumím Ti :s: . Já mám teda o rok staršího kluka, ale když poprvé nastoupil do školky, tak jsme zažívali něco podobného. Syn je hodně živý, ale hodný a taky chytrý, takže potřebuje dost pozornosti aby se nenudil. To pak neví co by :s: . Děti má rád a je kamaráddský. Ale když jsem pro něj přišla do školky, tak jsem si párkrát vyslechla, že někoho bouchl hračkou nebo škrábl ( ikdyž to většinou bylo v zápalu hry, či nepozornosti, syn je taky dost velký a silnější na svůj věk než ostatní děti, takže ta jeho koordinace těla je poněkud horší - samá ruka, samá noha :s: ). Byla jsem z toho nešťastná. Nechápala jsem to, vždyť doma s ním problém nemám. Připadala jsem si jako nejhorší matka na světě :s: . Hlavně když to učitelka vykládala v šatně přede všema rodičema :? . Teď už chodí syn do školky druhým rokem a zatím je to bez problémů. A já došla no to proč to všechno trápení. Prostě začal být víc rozumný,je o rok zase starší a začal víc komunikovat a přemýšlet o tom co dělá. Místo toho, aby někoho udeřil, tak si s ním promluvil. To do té doby neuměl. Prostě malé děti (3 leťáci) ještě neumí tu tzv. diplomacii mezi sebou. Oni si to vyříkají ručně :s: . Neumí si spolu sednout k jednomu stolu a promluvit si o tom co se má a nemá a vyřešit to. To bychom po nich chtěli moc :s: . Vždyť to neumí ani někteří dospělí. Takže doporučuji zatnout zuby a vydržet, až ,,dostane trochu rozum" :s: ;)Uvidíš, že se to urovná. A hlavně stůj při svém synovi, a to vždycky. Ty jsi jeho opora a jsi tu pro něj, at se děje co se děje :a: :one:

podle mě by ho místo okřikování měli ve školce víc zabavit. Mám synka 3,5 roku a k tomu 15 měsíční holčičku. Malá, když o bráchu začala jevit zájem a ještě neuměla ovládat své končetiny, ho párkrát bouchla do obličeje a do hlavy a on pak měl tendenci jí to oplácet a i ostatní děti strkat nebo i takhle bouchat. On teda nastupoval do miniškolky ve 2,5 letech, to byly dcerce 3 měsíce a protože byl odjakživa na svůj věk velikej, tak už tehdy se prosazoval fyzickou silou. A s tím boucháním a strkáním do dětí jsme nejvíc bojovali letos v létě, s přestupem do klasické městské školky je synek zase v pohodě, protože je obklopen dětmi svého věku (v té miniškolce byl největší a polovina dětí byla o rok mladší než on) a dělají tam věci, které ho víc baví. Nejhorší to je, když se nudí. Spíš než do poradny bych se zaměřila na to, abych mu věnovala víc pozornosti a aby měl maminku každý den aspoň na chvilečku jen pro sebe, aby měl pocit, že mu tě mladší sourozenec úplně neukradl.