Hlášení

Ahojte, tak podávám hlášení o dnešní vlastně první návštěvě poradny. Trochu se mi to zkomplikovalo, protože budoucí bráška onemocněl a nemohl jít do školky, takže jsem musela sehnat hlídání, které se dostavilo o něco déle než byl smluvený čas. Na konec jsem dorazila do čekárny včas, ale tak nějak uhnaná. Vzápětí jsem se dověděla, že tam můj doktor není a je tam jiný (chodím do velké nemocnice), říkám si, toho znám jehodny a milý, vše vysvětlí, tak se nic neděje. V okamžiku, kdy mě sestřička měří tlak, tak ji zmíněný doktor, řekl, že musí na sál a zbytek pacientek včetně mě udělá jinej doktor (takže už třetí a pro mě neznámý). Musela jsem přejít opět do jiné ordinace. Když si mě zavolali, říkám si, je to dobrý jsou sympatičtí (lékař i sestra). Jenže. Doktor mi řekl, že se bavit budem až podle UZ, měla jsem si jít odložit, udělala UZ, nic jsem neviděla a trval zlomek sekundy (aspoň mě to tak připadalo), takže zase obléci (píšu to proto, protože to byla ta nejdelší činnost, kterou jsem dneska tam dělala! Dal mě papír do ruky a řekl, že mám jít za sestrou (tou svojí zpátky, kde mě vystaví průkazku) a prý :,,...nashledanou." Koukala jsem, jako ...., tak jsem se ho zeptala zda je vše v pořádku, on , že ano a šla jsem.
Sestřička mě vystavila průkazku, odebrala krev, naplánovala ten UZ na vady a další kontroly a to bylo vše!
Jsem celá rozpoložená, navíc tam přišla nějaká její známá a říkala, jí, že objednávají max. do poloviny února a pak díky odchodům lékařů z nemocnic a všem věcem, které se okolo toho dějí, vlastně nevědí, co bude dál. ALE CO BUDE S NÁMI?
Jsem zároveň šťastná, že je vše v pořádku, ale taky .. zklamaná, rozlobená, nevím, co je to správné slovo. Tak nic, aspoń, že je mimísek vpořádku.
Díky za vyslechnmutí! Ahojky.