furt něco...
spát ne jíst ne cokoli chci tak to ne ne ne furt jekot a řev
kam dám malého aby ho nerušil tam za ním jde a rype do něj
nevim co dřív kdy udělat
vysvětlovat nejde, po dobrém nejde, po zlém nejde, úplatky nefungují...
co mám dělat..............
já už fakt nevim, když je s bráchou tak do něj rype a malý řve, když s ním není tak se furt ptá kde je
chápu žárlí, ale jak to mám dělat aby byli oba spokojení když jsem na ně sama.... babička si ho bere jedno odpoledne v týdnu, druhá mu furt jen všechno to nesmíš to nedělej to tak nemůžeš a jediné co je schopná tak donést čokošku a vytáhnout ji když potřebuju aby se naobědval či snědl sváču....
mám nervy v prdeli a už mě to fakt nebaví
bít ho nechci, křičet taky ne ale občas mám chuť ho střískat že si nesedne tak raději řvu jak pavián věčně brečím kvůli tomu
už mě to nebaví, byt znám nazpaměť, co uklidím to je za chvilku zase roztahané, věčně všechno polité, přece aby bylo blátíčko a pořádné kaluže na ježdění s auty...
a okolí mě jen chlácholí že jak ten menší vyroste tak za půl roku že to bude super že si spolu vyhrají...
jenže ten menší se učí stát a brzy se bude učit chodit, tak mám věčně oči aj na řiti abych ho mohla hlídat když ho brácha furt shazuje. ve vaně ho polévá a sprchuje no přece aby byl umytý
kdyby ten mladší byl aspoň menší, ale on má skoro jedenáct kilo v osmi měsících. uspat ho je taky nadlický výkon, starší ho spát nechce nechat a když už se naučil spát v kočárku tak tu není nikdo kdo by ho venčil a ten starší ven chodit nechce oblékat se nechce.....
v noci se nevyspím protože oba spí příšerně a furt ječí mrčí lozí, sto chutí je zavřít za troje dveře a spááááát
unavená je slabé slovo, naštvaná, rozmrzelá, a mám obrovskou chuť křičet, což v paneláku vypadá blbě
je z toho vůbec nějaké východisko aby to fungovalo?????????????
cítím se hódně podobně. Děti jsou od sebe 2 roky a dva měsíce, tatínek věčně trčí v práci, sice babička hodně pomáhá, ale některé dny jsou fakt krušné, obzvlášť v zimní sezóně, kdy starší každou chvíli marodí a tvrdneme doma...
Ahojda a jak je máš od sebe?A nedáváš staršímu velikou volnost?A když nechce jíst dostane pak něco?Jsi důsledná?Když nebudeš důsledná, tak si s tebou synek bude dělat co chce a s mladším bráchou taky.Jinak jsem zjistila že uspokojit obě děi na jednou je téměř nesplnitelné.Jen občas jsou chvilky kdy to jde.A že se mu nechce ven, staršímu bych neřešila.Prostě bych se neptala, spíš bych nalákala , koupíme mňamku a máš stoupátko na to starší?A co děláš venku se synem když ten mladší spí?Hraješ si sním?Povídáte si?Vymýšlíš sním nějáké aktivity?A zkoušela jsi modelínu doma na toho staršího?Nebo vyhradit prostor na zdi kde si může malovat.My takový prostor máme a je to u nás hit.Mám od sebe děti dva a půl roku a někdy je šílené když oba hřvou to hřvu taky :s: Ale snažim se krotit.Někdy jsou lepší dny kde se hodně smějeme.A co tatínek jak se staví k oboum dětem?
In reply to Ahojda a jak je máš od sebe?A by Namba
22měsíců, nevím co je moc velká volnost, ale na všem se sním snažím nějak domluvit. když neche jíst tak je hlady a to to bývá ještě horší, on jí když tam není ten menší, u babičky spořádá na oběd to co doma za týden... důsledná se snažím být a vyžaduju pokaždé to samé, ale asi špatně... furt chodí a ptá se jestli jsme veselí...
furt ho na něco lákat se mi nechce, chci aby to prostě chtěl, stupátko nemám, jezdí na odrážedle a občas se nese, jinak sám. když malý spí jsem schopná dělat blbiny-utíkat skákat ale kočík se musí hýbat jinak nespí...
modelínu jsem zkoušela, ale bylo to všude stejně jako barvičky a bohužel nejsem schopná uhlídat staršího, když mladší vstává... na zeď se u nás může malovat kamkoli ale už ho to neba, to tak před rokem či půl rokem to byl hit
a tatínek je teď už pět týdnů pryč a ještě tři bude a pak bude od rána do večera v práci... jinak se snaží věnovat se jim jak je v jeho silách...
ale už je toho na mě moc...
jedno co je zvláštní, že venku funguje v pohodě a málo kdy se vztekne a doma poslechne výjmečně a jen se vzteká...
Ahojky,
tak to je jako u nás :)) Teď malýmu byly dva roky a je doooost aktivní, neposedí, furt něco zkoumá, někam leze, neposlouchá, všude rozlívá vodu, vzteká se...ale je to normální období vzdoru, hold se to musí přetrpět. Jsem na něj taky sama, akorát ty to más horší o to, že máš dvě. Syna miluju, ale když je toho jednou za čas na mě moc, předám ho mojí mámě (nikoho jiného nemám) a ta hold hlídá a ráda. S ní je naprostý zlatíčko a ani nepípne. Jinak mě poslední dobou na pohlazení nervů pomáhá teplo-teplá koupel, čaj, kafe..(to jsem začala pít asi teprve před měsícem).
Zkus dát malýho do autosedačky/lehátka/židličky a vzít si ho do koupelny a většího si vem taky sebou (nevím ale kolik mu je). Třeba ten můj, zatímco se koupu si skvěle vyhraje v umyvadle, kde má napuštenou vodu s lodičkama, kačenkama apod. Stoupne si na to dětské stupátko a hotovo:)
In reply to Ahojky, tak to je jako u nás by alexisha
jo ještě jsem chtěla napsat, že po obědě mi nechodí spát vúbec už půl roku. Vstává kolem půl páté a chodí spát v šest. Po obědě neusne, ani když venku lítá celý dopoledne. Na oběd si dá nanejvýš pět lžiček a to už je rekord. A knížky ho nebaví, nanejvýš auta a u ničeho dlouho nevydrží, ale to je normální v tomhle věku.
In reply to jo ještě jsem chtěla napsat, by alexisha
jo vana zabírá už jen na chvilku, není už co prozkoumávat, auto je nepojízdné... ten starší jezdí moc rád mladší už se do vajíčka nevejde a na auto není zvyklý, uvidím jak to půjde až uvidí ven...
snažím se toho staršího do všeho zapojovat včetně vaření, furt vyrábíme nudle, učí se škrábat mrkev a krájet brambory, už si chystal i snídani, že si krájel a mazal rohlik.
všude vyleze všechno si podá a hlavně furt mele a okecává úplně všechno
čte moc rád ale nesmí tam být brácha, vůbec u všeho nesmí být brácha a už byl i v něco jako školce jedno dopoledne , byl tam třikrát a pak z toho měl noční můry a já se vůbec nevyspala....
když ho hlídá babička tak je na mě naštvaný že s ním nejsem...
joooo holt jsem si pořídila druhého milence a on už není maminčin střed vesmíru... mrzí mě to ale nevim co s tím....
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
No,na todle pomůže jen čas....až dětičky odrostou bude líp :) .Já se taky nezastavím,ale Petříkovi teď budou 4 roky,je tedy trošku hyperaktivní,ale my máme poměrně velký domeček se zahradou tak se to dá. V paneláku,co jsme bydleli dříve,bych to nedala.Buď by odvezli sousedku pod námi nebo mne. Šárka spí venku pod oknem,takže jí syn nebudí,to je obrovská výhoda :a: