Jak se před měsícem narodila Kačenka

Ahoj holky,
konečně jsem se dostala k popisu svého porodu. Prožila jsem si v porodnici v Neratovicích přirozený porod a výsledkem je naše Kačenka. Vzala jsem to trochu zeširoka, takže se omlouvám za délku článku. Ale jestli máte někdo chuť a čas, tak si počtěte;-)

Povídání o svém porodu píšu spíš pro sebe. Zatímco pět dní po porodu jsem měla pocit, že už je to jenom mlhavá vzpomínka, teď – 4 týdny poté – se mi to pořád vrací a představa dalšího dítěte, resp. porodu dalšího dítěte mě upřímně děsí. Snad mi tento článek pomůže se s tím zážitkem vyrovnat.

Zhruba 14 dní před samotným porodem se moje tělo začalo ozývat, že už se chystá na ten velký den – v mém případě spíš noc, ale o tom později. Občasné mírně nepříjemné pobolívání v podbřišku se zpočátku objevovalo jenom po větší námaze nebo navečer, když jsem byla unavená. Později se stávalo častějším a nepříjemnějším. V pátek a v sobotu před inkriminovaným dnem mě bříško bolelo celý večer a já se těšila, že už to brzo propukne a zvesela šila kapsář na dětskou postýlku. V neděli jsem si přestala dělat plané naděje, protože mi bylo prostě skvěle – žádné bolení, jenom celodenní ospalost, kterou jsem připisovala deštivému počasí.

Po příjemně prospané neděli jsem se vzbudila v pondělí ve čtyři ráno se známými bolestmi v podbřišku. Nevěnovala jsem jim moc pozornosti, ale usnout už se mi nepodařilo. A to byl teprve začátek… Ráno jsem ještě zvládla vyprat a pověsit prádlo a začala chystat oběd, leč nedochystala. Bolesti zesilovaly, tak jsem se podle vyčtených rad naložila do vany, což mi ulevilo do té míry, že jsem začala pochybovat o tom, že mě něco bolí. Do té doby než jsem z vody vystoupila… Tak kolem jedenácté jsem vzdala vaření oběda a doufala, že manžel přijde už brzo domů (měl ten den jít z práce dřív, protože byl objednaný k doktorovi). Když dorazil, tak jsem ho celkem v klidu informovala o nastalé situaci a on celkem v klidu odešel k lékaři… Byl mnou totiž poučen, že bolesti nemusí vždycky znamenat rovnou porod, ale že to můžou být poslíčky, které se objeví několik dní i týdnů před porodem. Když se vrátil, tak jsem mu sdělila, že asi vážně budeme brzo rodit a on se tomu pořád v klidu mírně podivil. Jet do porodnice se mi ještě nechtělo, tak jsem se již po několikáté ten den naložila do horké vody a z vany instruovala manžu, kterak připravit oběd – králíka na česneku.

Kolem čtvrté hodiny odpolední jsem zavolala svojí porodní asistentce (PA), že už asi rodíme. Dotaz, jak časté jsou kontrakce, jsem zodpovědět nedokázala. Asi kolem páté jsme dorazili do porodnice. Tam mě ubytovali na 4-lůžkovém pokoji na pěkné posteli skryté v rohu a šli jsme na monitor. Ten musel PA natáčet z mého pohledu nepříjemně dlouho, protože mimčo klidně spinkalo! Drzoun jeden. Pak přišel pan doktor, prohlédnul mě a konstatoval, že porod ještě nezačal, ale že si mě tam nechají, protože se dá předpokládat, že už se to brzo rozběhne. Au, au, říkala jsem si a nechtěla věřit vlastním uším.

Následujících několik hodin jsem strávila s manželem na pokoji – neznalá věci mi bolesti přišly nesnesitelné. Bolelo mě břicho a záda a už jsem dokázala rozeznat jednotlivé kontrakce. Kolem osmé mi PA přinesla zahřátou dečku, která dokázala až překvapivě dobře ulevit křížovým bolestem. Pak následoval další monitor – v tomto případě už jsem odmítala ležet připojená déle než klasických 20 minut, protože mě všechno fakt hrozně bolelo. Naivo, říkám si dnes zpětně – to nejhorší mělo teprve přijít. Pořád jsem se ptala, jak dlouho to bude ještě trvat, a pořád mi nikdo nechtěl odpovědět, že prý se to nedá určit.

Protože jsme byli domluvení, že u porodu se mnou nebude manžel, ale moje PA, tak se se mnou manža kolem deváté rozloučil s tím, že ve dvě ráno zavolá, jak to vypadá. Vzhledem k tomu, že to bolelo vážně hodně, využila jsem už nějakou dobu opakovanou nabídku na horkou koupel. Přes porodní bolesti se ani nedalo poznat, jestli vana zabírá, protože teď to teprve začalo být to správné maso… Když mě v deset večer přišla PA zkontrolovat, tak už jsem ji nepustila pryč, ani pro vodu, kterou mi pořád nabízela. Musím říct, že moje PA mi v téhle fázi ohromně pomohla – držela mě za ruku, objímala a povzbuzovala. Při kontrakci mě nutila se uvolnit, aby se mimčo mohlo co nejsnáz posouvat dolů. Taky mě průběžně vyšetřovala a poslouchala srdíčko miminka, aby se ujistila, že všechno probíhá tak, jak má.

Kolem půlnoci – po pouhých dvou hodinách – jsme se přesunuly na porodní sál, protože už jsem byla otevřená a mohla tlačit. Trošku problém byl, že se mi ani moc tlačit nechtělo. Kontrakce jsem měla pořád, ale zdáli se mi takové slabší a k tlačení moc nenutily. Vyzkoušely jsme spoustu poloh a po hodině a půl se už sice dala nahmatat hlavička, ale mimčo se pořád vracelo a nechtělo ven.

Posledních pět minut to vzalo rychlý spád. PA při kontrole mimča zjistila, že má slabé ozvy a nejspíš málo kyslíku a že už musí rychle ven. Tak mi píchla do levé ruky oxytocin na posílení kontrakcí a když to příliš nepomohlo, zavolala doktora. Doktor neklepal na srdíčko, ale skoro si mi lehnul na břicho a při další kontrakci mi pomohl malou vytlačit ven. Uf, to byla práce – myslím, že sama bych ji nikdy nevytlačila. Vzhledem k výše popsaným problémům museli pupečník přestřihnout hned a pak mi dali malou na hrudník a já ji držela úplně čerstvou v náručí úplně vyřízená, ale bezmezně šťastná.

V téhle chvíli jsem se konečně dozvěděla, že je to holčička, protože jsem si to celou dobu nechávala jako překvapení. Za chvilku mi ji odnesli, aby ji paní doktorka mohla prohlédnout, jestli je v pořádku, a zjistit, kolik váží a měří. Já zůstala na porodním sále, téměř okamžitě porodila placentu (kdyby mi to doktor neřekl, tak jsem si toho ani nevšimla) a vytrpěla šití hráze. Kvůli rychlému závěru porodu mě PA musela nastřihnout – to jsem cítila jenom jako takové slabé štípnutí, ale šití pak pěkně bolelo. Samozřejmě se to nedá srovnávat s porodními bolestmi, ale na to, že mi doktor tvrdil, že je to umrtvené, jsem každé píchnutí cítila až dost. Taky jsem panu doktorovi celou dobu nadávala a po každém bodnutí se ho ptala, kdy už to bude hotové. Pěkně jsme si popovídali, dokonce jsem se dozvěděla, že má děti a že byl u jejich porodu.

Pak mě konečně PA dovedla na pokoj – došla jsem sama! I když pravda měla jsem to jenom přes chodbu. Zrovna ve chvíli, kdy jsem se ukládala do postele, mi volal manžel, jak to vypadá. Tak jsem mu řekla, že už je to vyřízené a ať se přijede na malou podívat. Vzápětí nato mi malou přinesli a ještě nevykoupanou, jenom v osušce ji dali ke mně pod peřinu. Ještě teď mi vzpomínka na to vhrkne slzy do očí... Po dvou hodinách odnesla sestřička malou vykoupat, mě se sprchou pomohla PA až ráno a celých sedm dní, které jsem strávila v porodnici, byla Kačenka se mnou na pokoji a většinu času i se mnou v posteli.

Na závěr ještě dodám, že Kačka se narodila devět dní před termínem, vážila 2300 g a měřila 45 cm. A je to to nejhezčí miminko na světě!!!