Můj porod

Tak maličký spí, jako každé vzorné novorozeňátko, takže i já se pokusím vylíčit porod.
20.6. ve čtvrtek jsem měla nástup do porodnice v 8:00 na indukci v 39+4 kvůli těhu cukrovce. Jelikož jsme nechtěli vědět pohlaví, těšila jsem se jak malé dítě na hračku, že už se konečně dnes dozvím, co nosím pod srdcem. PA mě přijala na sál, převlékla jsem se a šli jsme natočit ozvy. Pak dorazila doktorka na zavedení tablety. Ptala se, jestli něco cítím, tak říkám, že nic a ona že na křivce vidí nějakou činnost, ha říkala jsem si, že by i dole nějaká změna:), omyl.Hmátla do mě a prý pro špičku prstu, tak jí říkám, že takhle "připravená" jsem už 3 týdny. Zavedla tabletu, což bylo celkově i s prohlídkou dosti nepříjemné a čekalo se. Po cca 20ti minutách začli přicházet mírné kontrakce cca po 5 až 7 minutách. Tak jsem si tak polehávala, brouzdala po internetu a psala si se všemi co věděli, že už jdem na to. Ve 12:00 mi PA přišla natočit ozvy a dala kvůli cukrovce vykapat glukózu, miminku se moc vstávat nechtělo a mě začali zpravidelňovat kontrakce z 5minut na 3minuty. Do toho přišla jedna hodně nepříjemná kontrakce a PA se nelíbil monitor. Chodila koukat skoro co 2minuty jak ta křivka lítá, ale zas bylo vše o.k. Ve 14:30 přišel doktor co mě měl rodit na kontrolu, těšila jsem se co tam dole bude, protože kontrakce byly po 2minutách a trvaly cca 20-25vteřin. A hle, pro prst volně, odešel a PA mi řekla, že když se to nerozjede, tak dostanu odpoledne injekci na zastavení kontrakcí, dají mi véču a začneme druhý den, to jsem byla ale pěkně naštvaná :). Kontrakce pořád celkem slabé, ale trapně pravidelné, tak jsem je začala trochu prodýchávat. To ale přišla PA a říká, moc se nevysilujte, ha, to se jí řekne, ale když to bolí, co mám dělat, že.
Kolem 16:45 znovu monitor, mímo spalo, tak jsem měla jít na bok. A jak jsem se převalila něco ze mě vyšlo, PA se mrkla a říká, hlenová zátka, super. Vzala si vložku na test vody a ejhle, byla tam. Zavolala doktora že máme prasklou vodu, ať přijde. Tak jsem byla tak moc natěšená, že když rupla voda, nebudou mi to zastavovat a třeba ještě dnes porodíme. Přišel doktor, sedl ke mně a..........volně pro prst, sakra!!!!!! Byla jsem nešťastná, že to moje tělo vůbec neposlouchá, ale neudělá člověk nic. Jenže jak rupla voda, tlačila hlavička na sucho a to začaly být teprve příjemné zážitky, ke kterým se přidaly i bolesti křížové. V 18:00 přišel manža mrknout na mě, tak jsme klábosili na chodbě a já co 2minuty stále prodýchavala kontrakce. Za hoďku manžel odjel domů a na sále se vystřídaly směny. Nová PA byla doslova andílek. Hned si mě pozvala na stůl, že na mě mrkne, aby věděla, jak to vypadá. Takže po 3hodinách jsem byla pro 2volně, což není mnoho, ale já citíla, že se něco děje, protože tam dole už ty prohlídky nebyly tak nepříjemné. Jelikož jsem měla sebou homeopatika, tak mi je PA začala dávkovat a já si dál užívala bolesti. Pa mi navrhla, že když se do příští prohlídky nic nezmění, šoupne mi nějakou injekci, která to buď zastaví, nebo rozjede, souhlasila jsem. Ve 23:00 přišla další kontrola, mezitím už jsem musela do sprchy, páč ty záda se nedaly vydržet. Lehla jsem na stůl a říkám, že jestli je to beze změny, tak ať mě rovnou zastřelí. PA se zasmála a šla na věc. A tehdy jsem slyšela něco krásného, pro 5volně:).
Tak maminko zavolejte manžela a půjdem na přípravu. Manža chlastal u tchánů, tak si zavolal taxi a mě mezitím PA udělala klystýr. Musím říct, že jsem to čekala horší:). Mezitím přijel manžel. Vyrazdňování při křížových bolestech a kontrakcích bylo pěkný maso:), nohama jsem byla zapřená o futra záchodu a musela se smát, v jaké se to ocitám trapné situaci. Pak následovala znova sprcha. Při kontrakcích jsem si zpívala, hekala, smála se, nadávala, ale nic nepomáhalo. PA se ještě divila, že mám chuť se smát a zpívat si, ale co jiného jsem mohla dělat:), pláčem nikomu nepomůžu :). No ani nevím, jak dlouho jsem v té sprše byla, ale asi jsem ten večer vypotřebovala celý bojler porodnice. Co vám budu povídat, venku byla buřina jako blázen, vzduch měl cca 38stupňů a já se klepala zimou a bolestmi v horké sprše. Mezitím PA chodila poslouchat mimčo, dávkovat homeopatika a prostě mě kontrolovat. Myslím, že bylo kolem půl jedné, když mě začaly bolesti opravdu znepříjemňovat život, ani baloń nepomáhal, tak jsem stála a v kontrakcích dělala dřepy, aby malý sestoupil, protože mezitím byla kontrola, nález byl na 6, při kontrakci na 7, ale mimčo bylo pořád moc vysoko, navíc jsem byla strašně dole oteklá, tak mi dala něco do kapačky na splasknutí. Nevím kolik bylo hodin, přestala jsem to sledovat a manžel v klidu pospával na židli, a mě se začalo chtít tlačit. Tak to říkám PA, ta ale byla v klidu a říká, musíte vydržet. Sakra, to se jí řekne, už se mi nechtělo vydržet, chtěla jsem rodit, začala jsem být nepříjemná a po cca 14hodinách pravidelných kontrakcí dosti vyčerpaná. Po pro mě nekonečně dlouhé době(byla to asi čtvt hodinka)přišla PA ať jdu na stůl, že se na to mrknem. To už mi nohy ze sprchy utíral manžel, jelikož já se ohnout nemohla a v tom běžel přes celou sprchu pavouk jak Kr..., no to jsem málem vyskočila z kůže:). Venku byl takový hic, že mi ani košilku nedali, tak jsem se jim tam válela jak adamita:). Musím říct, že ležet bylo pro mé zádové bolesti dosti nepříjemné, svíjela jsem se jim tam jak paragraf a spílala: "záda, záda". PA mě politovala, ale řekla, že epidurál nemají, že jí to mrzí. No, to mě v tu chvíli taky mrzelo :). Branka už byla zašlá, vše tak nějak v pohodě, ale něco tam dole překáželo, nevím co, nějak jsem PA nevnímala. Tak mi při 2kontrakcích udělala opravdu nepříjemný chvat, ale s bolestmi v zádech se to nedalo srovnat, a dala vykapat oxytocin. Do toho strašný tlak na konečník, říkám, že musím tlačit a ona že nééééé, musím vydržet a jen si přitlačovat. Bylo to hrozný nesmět tlačit, pak mimču začali blbnout ozvy, tak dostal manžel do ruky kyslíkovou masku a mezi kontrakcemi mi ji musel přikládat, abych mimču dávala nějaký ten kyslík do břicha. Přišlo mi, že na tom stole ležím celou věčnost a nic se pořád neděje, tak mi PA pomohla ze stolu a že zkusíme židličku, mímo bylo pořád moc vysoko. Židlička ale nezabírala, tak jsme to zkusili při kontrakci na bobek. PA mě pořád mile uklidňovala, což si vybavuji až teď zpětně. Chválila mě, jak to na prvničku zvládám a že super. Při 3kontrakci na bobku jsem krásně cítila lézt hlavičku, tak jsem to zahlásila PA a ta mi pomohla zpátky na stůl a druhá PA mi přikurtovala nohy. Už byly krásně vidět vlásky, manžel informoval, takže PA zavolala dr. a uklidňovala mě, že když přijde teď kontrakce, že mě klidně porodí i ona, ať se nebojím. Moje tělo ale čekalo na doktora :). Ten dorazil a mohla jsem dovytlačit hlavičku, to se povedlo asi až na 3,4kontrakci, tlačila jsem, až jsem myslela, že mi prasknou všechny žíly v těle. No a jak jsem vytlačila tělíčko už ani nevím. Ale najednou jsem měla miminko na bříšku a zahlédla jsem kulky a říkám manželovi, je to kluk a ten se slzami v očích skákal skoro metr vysoko a křičel: "Kluka lásko, máme kluka". Byl to ten nejkrásnější okamžik v mém životě. Malému se nechtělo moc plakat, měl omotanou šňůru okolo hlavy a nohy, tak si ho hned odnesli zkontrolovat a přeměřit. Pak jsem porodila placentu, to ani nevím jak, doktor si tam dole hrál a hrál a najednou byla venku a pak už jen šití. V duchu jsem si říkala, že ani nástřih nebolel a hle, on žádný nebyl:). Jen jsem dostala 4kosmetické stehy, se kterými byl dr.za 4min hotový. Malého odnesli umýt, měl na sobě ještě hrozně mázku a pak nám ho přinesli na hoďku ať se s ním sžijeme. Bylo to krásné, zhasli světla, aby se to Máťovi líbilo a on na nás tak krásně koukal, až se mi kutálejí slzy po tváři, jak mě to dojímá. Úplně jsem mu z očí četla ten klid a tu pohodu, jakoby říkal, mamčo, taťko, já vás tak rád vidím. No prostě krásný zážitek. Matěj je naše zlatíčko a narodil se 21.6.2013 ve 2:25 s mírami 3120g a 50cm. Doma je hodný, budí se co 3hodiny na dlabání a nabral za 7dní 450g. Omlouvám se za román, ale nešlo to zkrátit:). Takže děkuji všem, kdo se dostal se čtením až sem a přeji pohodové porody všem :).