Maminkám děvčátek

Dobré ráno, ženy...

včera jsem večer při bezcílném toulání po netu narazila na dost znepokojivé stránky... blogy náctiletých holčiček... většinou 14-19 let - plus mínus... jeden blog odkazoval na 30 dalších... vzájemně se podporovaly, navštěvovaly, odkazovaly na sebe, přispívaly si pod své příspěvky, vkládaly a komentovaly fotky... nic neobvyklého, kdyby...

Kdyby ty holčičky netoužily být dokonale krásné a pod touto krásnou dokonalostí si nepředstavovaly totálně vyzáblé modelky - fotky si vkládaly pod záložku "Thinspiration" - a co se týče hubenosti, tak Twiggy by byla proti nim tlustá...

Kdyby si s hrdostí nezapisovaly své jídelníčky s pečlivostí STOBu s využitím kalorických tabulek... Jídelníčky jako přes kopírák:
snídaně: nic
svačina: nic
oběd: brambory s kuřecím řízkem - řízek jsem nejedla, fuj, chci být vegetarián a brambor jen trošičku, musela jsem, jedla jsem s mámou
svačina: nic
večeře: nic
cvičení: 200 sedy lehy, 200 nůžky
váha: 48,5
splněno: 90%

Kdyby nepřekypovaly nenávistí k sobě samé... Jejich deníčky čpěly sebepoškozováním, nadáváním na svou neschopnost: "Jsem idiot, jsem tlustá kráva, jak to, že to nedokážu?" - hladovět...
"Máma dneska odjela na 4 dny na pracovní cestu. Cítím ten klid, tu úlevu. Vidím to na desítky prokouřených cigaret v posteli a krásné 4 dny s prázdným žaludkem..."
viz např.: http://vivien-for-ana.blog.cz/

Aby se poznaly, nosí náramky - podle nich to není nemoc, ale životní styl - náramek může být za jakéhokoli materiálu...
Slečny pro-Ana (=anorektičky) - červený,
slečny pro-Mia (=bulimičky) - fialový,
slečny, které se sebepoškozují - modrý,
slečny, co se utápí v depresích - černý...

Slečny jsou štíhlounké a přesto se nenávidí - proč...?
- např. http://good-ana.blog.cz/0802/nepoblinkejte-se
Hecují se a jejich komunita se rozrůstá. Jsou to většinou perfekcionistky a jedničkářky. Často píší o škole, o testech, které zvládly na výbornou. O prohladověném předmaturitním týdnu...

Myslím, že je to hodně o nás - o maminkách... abychom nevychovaly takové trosky, které mají v 15 letech jediný zájem - zhubnout.

Abychom před nimi nedietnily, nezoufaly si, jak jsme tlusté, a aby naše vidění světa nebylo jen o kalorických a výživových tabulkách na zadní straně výrobků.

Teď dětem věnujeme veškerou naši pozornost a čas - jsme s nimi doma... ale dejme si závazek, že i poté, co nastoupí do školek a škol, že se nám neodcizí, abychom pro ně jednou nebyly: "Ta kráva, co nade mnou sedí, abych ten rohlík dojedla!"

úryvek:
"uvědomit si: že se nadobro pro vždy vzdávám jídla, tedy kalorií, tedy tělo začne po třech dnech čerpat samo ze sebe, což bude mít za následek únavu, podrážděnost, slabost ...
chci zase točáky ze slabost, tmění před očima, pocit vyhladovění ... vědomí, že mám nad sebou absolutní moc ... a dokázat, co si umanu ...
počítat s tím, že to chce vůli, že to je dřina ...

chci být zase ta, za kterou se každý otáčí a každý o ni usiluje a ... a vy, které víte o co jde, tak víte co všechno ..."

a z jiného:
"už týden se držím na dost hnusný a vysoký váze...ani gram nešel dolů a to se tak snažím..od rána z toho mám depku jako blázen, sem unavená a nepříjemná i sama sobě...
dokonce jsem rozdrtila a vyhodila křehký plátky, aby mě nelákaly...1/2 pomeranče, co sem měla mít ke svačině sem nacpala příteli..odmítla čaj s medem...a oběd jsem měla sto chutí jít vyzvracet..na to sem ale moc slabá...
v břiše mi kručí, nejradši bych se šla uchystat k zimnímu spánku..je mi děsně...sem takový prase...žrát tak až sem se dostala na 49! a ne a ne to jít dolů...sem zoufalá...můj sen 45 se pomalu ale jistě vzdaluje...ani cvičit nechci, mám pocit, že to je zbytečný...ani čaj na hubnutí už nepiju - je to totiž taky zbytečný!"