Maminkám děvčátek

02.06.2013

Dobré ráno, ženy...

včera jsem večer při bezcílném toulání po netu narazila na dost znepokojivé stránky... blogy náctiletých holčiček... většinou 14-19 let - plus mínus... jeden blog odkazoval na 30 dalších... vzájemně se podporovaly, navštěvovaly, odkazovaly na sebe, přispívaly si pod své příspěvky, vkládaly a komentovaly fotky... nic neobvyklého, kdyby...

Kdyby ty holčičky netoužily být dokonale krásné a pod touto krásnou dokonalostí si nepředstavovaly totálně vyzáblé modelky - fotky si vkládaly pod záložku "Thinspiration" - a co se týče hubenosti, tak Twiggy by byla proti nim tlustá...

Kdyby si s hrdostí nezapisovaly své jídelníčky s pečlivostí STOBu s využitím kalorických tabulek... Jídelníčky jako přes kopírák:
snídaně: nic
svačina: nic
oběd: brambory s kuřecím řízkem - řízek jsem nejedla, fuj, chci být vegetarián a brambor jen trošičku, musela jsem, jedla jsem s mámou
svačina: nic
večeře: nic
cvičení: 200 sedy lehy, 200 nůžky
váha: 48,5
splněno: 90%

Kdyby nepřekypovaly nenávistí k sobě samé... Jejich deníčky čpěly sebepoškozováním, nadáváním na svou neschopnost: "Jsem idiot, jsem tlustá kráva, jak to, že to nedokážu?" - hladovět...
"Máma dneska odjela na 4 dny na pracovní cestu. Cítím ten klid, tu úlevu. Vidím to na desítky prokouřených cigaret v posteli a krásné 4 dny s prázdným žaludkem..."
viz např.: http://vivien-for-ana.blog.cz/

Aby se poznaly, nosí náramky - podle nich to není nemoc, ale životní styl - náramek může být za jakéhokoli materiálu...
Slečny pro-Ana (=anorektičky) - červený,
slečny pro-Mia (=bulimičky) - fialový,
slečny, které se sebepoškozují - modrý,
slečny, co se utápí v depresích - černý...

Slečny jsou štíhlounké a přesto se nenávidí - proč...?
- např. http://good-ana.blog.cz/0802/nepoblinkejte-se
Hecují se a jejich komunita se rozrůstá. Jsou to většinou perfekcionistky a jedničkářky. Často píší o škole, o testech, které zvládly na výbornou. O prohladověném předmaturitním týdnu...

Myslím, že je to hodně o nás - o maminkách... abychom nevychovaly takové trosky, které mají v 15 letech jediný zájem - zhubnout.

Abychom před nimi nedietnily, nezoufaly si, jak jsme tlusté, a aby naše vidění světa nebylo jen o kalorických a výživových tabulkách na zadní straně výrobků.

Teď dětem věnujeme veškerou naši pozornost a čas - jsme s nimi doma... ale dejme si závazek, že i poté, co nastoupí do školek a škol, že se nám neodcizí, abychom pro ně jednou nebyly: "Ta kráva, co nade mnou sedí, abych ten rohlík dojedla!"

úryvek:
"uvědomit si: že se nadobro pro vždy vzdávám jídla, tedy kalorií, tedy tělo začne po třech dnech čerpat samo ze sebe, což bude mít za následek únavu, podrážděnost, slabost ...
chci zase točáky ze slabost, tmění před očima, pocit vyhladovění ... vědomí, že mám nad sebou absolutní moc ... a dokázat, co si umanu ...
počítat s tím, že to chce vůli, že to je dřina ...

chci být zase ta, za kterou se každý otáčí a každý o ni usiluje a ... a vy, které víte o co jde, tak víte co všechno ..."

a z jiného:
"už týden se držím na dost hnusný a vysoký váze...ani gram nešel dolů a to se tak snažím..od rána z toho mám depku jako blázen, sem unavená a nepříjemná i sama sobě...
dokonce jsem rozdrtila a vyhodila křehký plátky, aby mě nelákaly...1/2 pomeranče, co sem měla mít ke svačině sem nacpala příteli..odmítla čaj s medem...a oběd jsem měla sto chutí jít vyzvracet..na to sem ale moc slabá...
v břiše mi kručí, nejradši bych se šla uchystat k zimnímu spánku..je mi děsně...sem takový prase...žrát tak až sem se dostala na 49! a ne a ne to jít dolů...sem zoufalá...můj sen 45 se pomalu ale jistě vzdaluje...ani cvičit nechci, mám pocit, že to je zbytečný...ani čaj na hubnutí už nepiju - je to totiž taky zbytečný!"

Kliknutím vložíte smajlíky:

In reply to by Bystřinka

Naučit dětí mít se rády, vážit si sebe a svého těla, neřešit každou snězenou kalorii, naučit sebe i děti zdravému pohybu, sportovat s nimi a vést je ke zdravému způsobu života nejen z fyzického ale i duševního hlediska.
Nevychovávat z dětí bité trosky, budovat v nich sebedůvěru.

Já si myslím, že "hubnoucím" obodbím si asi stejně projde téměř každá holka v tomhle věku!!! Mě rozhodně doma nikdo neříkal, že jsem tlustá při výšce 162cm a váze 54 kilo, ale i tak jak jsem se ve 14 letech poženštžila, narostla prsa a zadek, tak jsem se cítila strašně a občas jsem se snažila omezovat v jídle. Za svůj život jsem měla i ve dvaceti jedno hubnoucí období kdy jsem teda taky nejedla skoro nic, ale jak to přišlo, tak to postupně odešlo. Já si myslím, že to není jen vina rodičů, já si moc dobře pamatuju jak když mi bylo cca 13 let a byla jsem v kolektivu dětí ve věku cca 11 - 13 let, tak tam jednou byl otec od jedné mé kamarádky, která byla od přírody vychrtlina nenormálně vyzáblá a ten mi tenkrát řekl, že tam vypadám jako největší vazba či tak nějak, ale já tenkrát měla nějakých 52 kilo a jediné co jsem měla oproti holkám, byli prsa - které mám mimochodem dodnes :s: A tuhle děsnou větu si pamatuju pořád!!!! a tenkrát mě to teda hodně zasáhlo a myslím, že právě od té doby jsem se se svými ženskými tvary cítila jako tlustá kráva!!! Takže to není jen o rodině, ale i o lidech, se kterými bohužel naše holky do kontaktu příjdou!!! V tomhle je prostě nejsmě schopni 100% uchránit!!! Jedině naučit je zdravému životnímu stylu a pohybu!!! a mít ráda sama sebe!!!

In reply to by Jajda007

Taky si dodnes pamatuju tu potupu, když mě vzala kolem ramen učitelka na tělák (pěkná ženská - boky, prsa) a řekla přede všema něco jako: "My dvě vyvinuté..." - já měla 56 kilo, žádný břicho, ale už v těch 16-17 letech jsem měla prsa C, úzký pas a ženské boky... a já si přišla jakoby mě taky přirovnala k těm tlustým... :(
Jedna blbá poznámka... taky jsem měla období, kdy jsem jedla velmi málo - ale to ani ne schválně, ale protože jsem pro samou práci (chodila jsem denně na brigády), diskotéky a kluky neměla na jídlo ani čas ani pomyšlení :D

In reply to by Kytiii

ale je to prostě tak, člověk je v pubertě ještě kor přecitlivělej, já potom nesnášela svoje velký prsa :///: Moje Viktorka je zatím celá já, co se do podoby týče, tak jen doufám, že rozumově bude obdarovaná spíše od tatínka (ten prkotiny fakt neřešil, ani to, že mu ubývají vlasy už od puberty:-) :s:

In reply to by Jajda007

jeeee a jak já nesnášela svoje :D
prsa jsem měla vždycky a vždycky větší jak spolužačky a vrstevnice... a já blbá je schovávala... teprve později jsem v nich uviděla přednost a pochopila, že jsou vlastně docela fajn...
ale pravé "přijetí" přišlo až při kojení... když mi došlo, k čemu že mi to právě narostlo a že jsou super :D

je to desne :(
sama jsem si prosla etapou zivota kdy me verne doprovazela bulimie. Trvalo to pres dva roky. :( jedna nejhorsi etapa v mem zivote.
Uz nikdy bych tim projit nechtela. Vazila jsem pri 166 cm 47kg.
Ted mam o 10 kg vice a jsem maximalne spokojena.
Sice cvicim a pohybu mam dost, ale ne kvuli hubnuti, ale udrzeni postavy.
Tohle ale uz neni jen zalezitost divek ( i kdyz ty bohuzel stale prevazuji), ale cim dal vice tomu propadaji i kluci.
Svet mody je kruty :r:
Nechapu co je hezkeho na holce co predvadi na prehlidkovem mole saty, ktere na ni visi jak na raminku : :00:
Holky potazene jen kuzi :(

MOc dobře vím co se těm holkám honí hlavou :(I já si tohle období zažila :( A můžu být ráda,že to dopadlo jak to dopadlo!!! Já se jen modlím,že v tomhle se holky ani jedna nepomamí!! Ale u nás žádné diety neuvidí ...miluju jídlo :D
Ale je to strašný jak ty mladý holky blázní :(

strašné... chodila jsem do třídy i a Anor. i s Bulim., obě holčiny bojují se svým sebevědomím do teď, ani jedna nemá do teď děťátko...hrozně to člověka drtí, ničí... a myslím, že ne jen je...aůe i jejich rodiče a sourozence :(
holky, snad dcerunky ochráníme :€s€: hlavní je mít dobré srdce :h: a v dětech vybudovat zdravé sebevědomí a aby vždy věděli, že stojíme při nich :€s€:
:k: :k: :k: :h: :€s€: :€s€: :€s€:

Běhá mi mráz po zádech, kdyby něco takového měla dělat moje dcera :( Já doufám, že je to opravdu o tom chtít svému dítěti se věnovat a snažit se mu porozumět, ale to si snad říkaly i ty matky těchto slečen, kde je chyba? Nebo se pletu? Mám strach, samozřejmě, nikdy nevím, s kým bude chodit do školy, nebo když bude třeba na intru, tak neohlídám vůbec nic !! Je to hrůza, pamatuju si, když já byla v jejich věku, tak se o tom začalo mluvit, že existuje anorexie, bulimie,a odstrašující příběhy, byly toho plné dívčí časopisy - Dívka, Bravičko atd. Já naštěstí k tomu nikdy sklony neměla, byla jsem pažravá a v 17ti při své výšce 177cm jsem vážila 58 kg, takže já byla hubená i tak, tak jsem to nemusela řešit, ale co kdybych to měla opačně? Nedokážu říct, jak bych se zachovala :n:

mám z toho husí kůži... hrůza.. mám dvě holčiny (4 a 1 rok). copak mě s nimi čeká? ta dnešní doba... je strašná..

In reply to by Kytiii

na jednu stranu jsem ráda, že bydlíme na vesnici (tak 60 domků), takže maličká a ten život je tu úplně jiný, takový pohodový... takže se tu žije jinak než ve městě, kde si holky porovnávají mobily a značkové oblečení, ovšem co se stane až nastoupí do školy a začne jim puberta...kdo ví... tak se holt budeme muset snažit vštěpovat jim od malička ty správné hodnoty a doufat, že si z toho něco vezmou do života. Je to těžký... zatím ale mají apetit dobrý :one: jak vždycky říká manžel, když máme k někomu jít na návštěvu: "zabijte prase, přijdeme." ty naše holky jsou jak nenajedené. a je to dobře :a:

Fakt děsný,takhle se trápit...Mám 2 dcery a už od jejich narození zakazuji příteli,aby se třeba jen žertem před nimi zmínil,že jsou tlusté :00: Zatím jsou to vyzáblinky a křehulky,ale až příjde puberta,tak jim sebemenší poznámka může ublížit...Já taky po porodu bojuju s kily navíc,ale než se takhle týrat,to si dám raději čokoládu na nervy ;)

In reply to by tete

já sice anu ani miu nemám, ale kdyby mi pořád netloukli do hlavy, že se nesmím přežírat (v 18 jsem měl 56 kilo), tak určitě nemám teď to co mám... v jídle vidím prostě špatnost, a tak jsem se s ním naučila schovávat :(

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

na tom mozna bude dost pravdy, nedokazu to objektivne posoudit, ale ja nikdy sklony k anorexii ci bulmii nemela, postavu mam tak akorat, jsem s ni spokojena. a se svoji mamcou mam super vztah, je to jeden z nejdulezitejsich a ejlepsich lidi v mem zivote...

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

člověk je prostě tvor od přírody nesvobodný... jak mu svobodu totiž dáš, tak se dobrovolně zničí...

Spadla mi čelist při čtení tvého článku...je to hrůza! :O
Jdu se ještě podívat na ty jejich stránky...

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky