Hyperporod:)

08.03.2013

Už jste taky slyšeli ty řeči, že druhý (třetí, čtvrtý...) porod už je brkačka, vše jde jako po másle a rozhodně je rychlejší než ten předešlý?

Nevěřte jim!

Termín porodu čtvrtého dítka byl stanoven na 27.ledna a já ten den byla navzdory všem těm řečem, že "to bude dřív" byla dva v jednom. Všechny byly po termínu, tak proč by nebylo i to (prozatím) poslední. Nedělní noc jsme s mužem strávili urputnou snahou dítě přemluvit k příchodu na svět, zatímco on ve čtyři ráno usnul spánkem těžce pracujících, já si začala počítat kontrakce. Poprvé v životě jsem měla kontakce i do břicha, nejen do kříže. A hned pravidelně po sedmi minutách.

Na devátou ráno jsem dorazila na poradnu do porodnice. Na dotaz doktorky, co že je nového, jsem odpověděla, že rodím. Vyskočila jsem si na kozu a vida- nález k porodu. Uprosila jsem doktorku, aby mě pustila domů, zaprvé jsem si s sebou nevzala věci ( záměrně), zadruhé jsem věděla, že když jsem po pěti hodinách pravidelných kontrakcí otevřená na dva, tak dřív než večer rodit nebudu. Doktorka naštěstí byla rozumná, jen se pojistila tím, že do karty napsala, že nález k porodu ještě není, jinak by mne prý domů pustit nemohla.

Když jsem dorazila kolem poledne domů, muž se divil, že se vracím bez dítěte. Sbalila jsem pár posledních věcí, kontrakce už byly po 4 minutách, tak jsem si šla ještě zdřímnout, abych nabrala sil na nastávající boj. Vzbudila jsem se ve tři odpoledne a ke svému zděšení zjistila, že se inteval mezi kontrakcemi prodloužil na deset minut. Dala jsem horkou sprchu, interval se zase trochu zkrátil, tak jsem vzala tašku, rozloučila se s dětmi a mužem a šla na autobus.

Během půl hodiny cesty jsem měla tři kontrakce, vystoupila jsem tedy o dvě zastávky dřív a kopeček k porodnici vyběhla--takovej zátěžovej test. :s: Ambulance už byla zavřena a recepce prázdná. Posadila jsem se před zamčené dveře gynekologie, srkala hnusnou kávu z automatu a přemejšlela, že půjdu domů. Úplně jsem viděla muže, jak si ze mně bude dělat srandu a uvažovala, že snad raději půjdu ke kamarádce a vydržím tam, dokud doopravdy neporodím. V tom se otevřely dvěře a v nich sestra. Tak jsem jí řekla, že už od noci rodím, ale dítě si to asi rozmyslelo, tak zas půjdu domů.

"Pojďte dovnitř, když už jste tady, pan doktor se na vás podívá,"vzala mi tašku a mně nezbylo, než se vydat za ní.

"Kolegyně mi o vás říkala, čekali jsme na vás,"smál se doktor, mně ale do smíchu nebylo, už si tu ze mně dělaj srandu i doktoři- To je ta, co chodí rodit domů...

Nález od rána nepostoupil, na půlhodinovém monitoru se objevila jedna minikontrakce. I tak mě dali na pokoj, že se uvidí, co bude. No, nijak mi nepomáhalo, že se během té noci na vedlejší posteli vystřidaly tři hekající dámy- a všechny byly odvědeny na sál a odrodily, zatímco mě každou chvíli připnuli na monitor, každou chvíli mi šťouchali do břicha a mimino dělalo, že tam vlastně vůbec není... Doktor v noci naznal, že jestli se porod nerozjede, pošlou mě ráno domů.

K ránu jsem začala krvácet. V šest se vystřídaly směny, přišla starší doktorka, celkem ji rozhořčilo, že mě tam nechali jen tak ležet a "nepomohli mi". Šoupla mi tabletu do hrdla (toho dole :///: ), napojili mě na monitor a čekalo se. Během hodiny tři silnější kontrakce a pak zase nic. Vůbec nic. Doktorka mě vyšetřila, nález na tři. Poslala mě na sál.

Na sále byla celkem milá PA. Řekla bych, že už mě minimálně jednou rodila, ona si to myslela taky, ale jistá jsme si nebyla ani jedna. Oznámila mi, že mi pustí vodu, pak udělá přípravu a půjde se rodit. Byla jsem z toho dost zmatená. Unavená, zklamaná z toho všeho, že to prostě nemůže jít normálně, rychle, jednoduše...A celkově jsem se bála, že se to celý nějak pohnojí.

Bolesti se mi naštěstí rozjely hned po puštění vody. Byla čirá a tekla a tekla...až jsem si říkala, kolik se jí asi tak do člověka může vejít. Ve sprše mě nechala samotnou, měli málo asistentek a hodně rodících. Z bolestí a únavy se mi začalo dělat zle. Bolesti po dvou minutách, zas jen do kříže, ne do břicha. Ve šprše se mi z horký vody udělalo ještě hůř, tak jsem si lehla na lehátko a koukala na hodiny. No a přemejšlela o tom, že to je FAKT ŠÍÍÍÍÍLENÁÁÁÁÁ BOLEST! a že to ještě několik hodin takhle bolet bude.

Dvě Pa mě dosmýkaly na porodní box, zuřivě jsem smskovala Zrzce- přítelkyni na telefonu a telefonovala sestře. PA cvičně sáhla a zjistila, že po hodině od puštění vody a kontrakcí po dvou minutách jsem otevřená na čtyři. Oznámila jsem ségře, že se standartně otvírám pomalu, že je jedenáct hodin, a dřív než v osm večer mimino nebude.

"Ale bude, já Vám pomůžu!"mrkla na mě spiklenecky PA, strčila do mně ruku jak veterinář do krávy.
"Při kontrakci mi vždycky řekněte." Tak jsem při kontrakci "řekla", repektive hekla. A po šesti kontrakcích byla otevřená na deset a měla jsem tlačit!!!!!

Nevím, co to bylo za hmat, prostě mi ručně roztahovala hrdlo. Byla jsem z toho tak v šoku, že jsem se zapomněla zeptat, jak se tomu nadává, abych si příště řekla, že přesně tohle chci, aby mi PA udělala, zároveň jsem cítila šílenou zlost, že je možné pomoc otvírání porodních cest takhle jednoduše a že mě už tolikrát nechali desítky hodin trápit úplně zbytečně...stačil tenhle veterinářskej hmat :jawdrop:

Opět jsem ale neměla žádný "nucení na tlačení", ale to jsem neměla při žádném porodu- prostě tlačím, až když se mi řekne. A tak jsem tlačila. Tentokrát mi hlavička trvala dvě zatlačení, a já začínala hysterčit, že už zatlačit nedokážu, kontrakce už nebyly kontrakce, ale neutichající megahypersupergiga bolest, tipla bych to na ten okamžik, co zažívá odsouzenec k trestu smrti roztržením mezi dvěma koňmi v tu vteřinu, než se rozdělí vejpůl...Sebrala jsem poslední zbytky sil a zatlačila, v tu chvíli odkudsi přilétla další PA a s rozběhem mi skočila na břicho, až se mi zatmělo před očima.

A dcera byla venku, tabulkové miminko s ukázkovým apgarem, jen měla kolem krku dvakrát omotanou pupeční šňůru, proto šla tak špatně ven. Narodila se deset minut po tom, co jsem sestře do telefonu tvrdila, že dřív jak večer rozhodně nebude...

Pak mi PA začla mačkat břicho, že prej aby se uvolnila placenta- nebejt toho, že mi pomohla tím superchmatem k ultrarychlýmu porodu, tak bych jí vykopla zuby, takhle jsem jen usykávala bolestí- "No, no, no,"pokračovala v hnětení mýho splasklýho pupku. By mě zajímalo, jestli ty ženský někdy rodily, jestli mají vůbec představu, jak jsou tyhle věci příjemný... :s:

Nechala jsem si ukázat placentu. Vypadala jako játra. :s: Neměla jsem ani steh, ani odřeninku, pět minut po porodu jsem ani nevěděla, že tamtudy vážně prošlo něco, co mělo půl metru a tři a půl kila. :s: Když jsem čekala na sál, přinesla mi PA dle jejích slov zasloužený oběd- játra na cibulce,...By mě zajímalo, co dělaj s těma placentama. :?
Jeninej následek porodu bylo zlomený žebro vlevo-za což se mi přišla pachatelka omluvit, asi abych je nežalovala :s: :s:

Na oddělení šestinedělí za mnou chodily sestřičky už jako za starou známou- aneb "Vy nás ale zásobujete, pane Karfík!"
Když jsem v pátek odcházela domů, přišla za mnou má nejoblíběnejší, kterou jsem tam ale celý ty čtyři dny neviděla, a "zlobila se", že jsem jí chtěla takhle prchnout, že mě málem propásla. "Za tři roky jdu do důchodu, tak doufám, že se tu ještě aspoň jednou uvidíme!"loučila se se mnou.

Ale jo, asi jo. :) :a:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka