holky poradíte jak s výchovou?

Ahojky, můj je chlap je sice každý den odpoledne doma, ale začíná to být podobné, když se mě přiblíží, tak malá křičí: To je moje maminka.... :-D

No nepřikládám tomu velkou důležitost a nesnažím se jí to nějak slovně vymlouvat, důležité je, aby chlap když je doma dohnal, co zameškal nepřítomností - hrál sis dítkem, koupal ho, četl mu před spaním, udělal mu baštu - dítě pak pozná, že je to stejný člen rodiny jako maminka.

A když dojde na nějaké obětí, je potřeba obejmout se všichni 3, když pusinky tak taky všem třem. Tak to chodí u nás a je to ok.

Taky je potřeba aby si chlap vzal malého občas na klín a pomazlil se s ním, nebo ho třeba jen šimral na zádech, každý dotyk se počítá a dítko to dost vnímá.

a jak to u vás chodí když je tatínek doma? co děláte? Já bych se zaměřila na to, aby tatínek posílil vztah s malým. v tomto věku spolu můžou dělat spoustu klučičích věcí. můj manžel bere holky každou sobotu dopo někam na výlet. podle toho kam bere buď jen starší nebo obě. jedou třeba krmit kačeny, nebo krmit zvířátka na "farmu" nebo třeba jen na nádraží podívat se na vláčky. pak také třeba vymyslet nějakou společnou akci se známýma, kteří mají děti,aby pro něk bylo snadněji pochopitelné, že i ostatní děti mají tatínky.. a určitě komunikovat, ikdyž 3letemu dítěti sice dost vysvětlíš, ale myslím, že dítě ve 3letech ještě neumí moc pracovat se svými emocemi a pokud se cítí tatínkem ohrožen nebo něco podobného, nebude to umět ještě moc vjádřit. (často to neumí ani dospělí, natož děti)

Myslím, že ve třech letech se s dětmi dá dost dobře komunikovat, takže bych vysvětlovala a povídala. Netrestala bych za projev žárlivosti. Ve chvílích, kdy jste sami, tak si o tatínkovi povídejte, řekni třeba malému, jak máš tatínka ráda a jak se ti po něm stýská, jak je tatí fajn, že umí tohle a tamto a že až přijede, bude doma zase o trochu veseleji, že jsi moc šťastná, když jste všichni spolu, protože kdyby nebyl tatínek, nemáš ani synka apod.
Dcerka měla také období, kdy mne manžel nesměl ani obejmout, jen to bylo asi ve dvou letech. My jsme vždy v obětí zůstali a dcerce říkali, že se maminka a tatínek mají moc rádi, a proto se objímají a jestli chce, může se přidat. Občas se přidala, jindy hodně křičela nebo plakala, vždy jsme to nějak zvládli.
Teď ve více než 3 letech dcerka začíná zkoušet taťku ignorovat. Manžel má bohužel trochu hloupou povahu v tom, že místo aby malé řekl, že je z toho smutný, tak na ni nemluví a ona si tím pádem myslí, že je vše v pořádku, protože tenhle formát jednání prostě nezná. Takže já stále zakročuji v tom smyslu, že dcerce vysvětluji, že tatínka mrzí, když ho neposlechne, je na něj ošklivá, nemluví s ní, nedá mu pusu atd. a manželovi zase vysvětluji, jak musí s malou komunikovat, aby dcerka pochopila, že její jednání není správné.
Moc nesouhlasím s komentářem pode mnou v tom, aby přítel po příjezdu domů převzal otěže, myslím, že by to bylo spíše horší než lepší, kdyby najednou začal řídit celou domácnost, vychovával a ty bys víceméně jen korigovala co se kde děje. A už vůbec nesouhlasím v tom, abys synovi ukazovala, že manžel je pro tebe autoritou, jste partneři a ne pán a služka že... Respektujete se navzájem a to z vás musí syn cítit, že ty ctíš partnerova rozhodnutí a on zase tvá. Je prostě důležité, abyste ve společných chvílích fungovali oba pěkně fifty fifty a byli jednotní v postoji k synkovi.
A kdybys ty nebo partner nesouhlasila s rozhodnutím, výchovou, postojem toho druhého, nedebatujte o tom před synkem, ale pěkně sami v soukromí.

Dítě nesmí být na místě jednoho z rodičů, takže stanovit jasná pravidla, vysvětlit. Když bude manžel doma, ať převezme "řízení domácnosti" - on bude ten, kdo se musí poslouchat, kdo bude moci trestat, ale i odměňovat. Ty se chovej stejně, i ty musíš synovi ukázat, že manžel je pro tebe autorita, žárlivé výlevy zastavit, nevšímat si jich, odejít. Syn se s tím musí vyrovnat, pochopit, jinak bude mít k otci narušený vztah.