Čtení na volnou chvíli - naše dnešní noc

Taková normální noc:
21:45 – jdeme se koupat. Aleš se koupe se Sebíkem (3r), já koupu Stelinku(1m). Probíhá to překvapivě bez breku obou.
22:00 – dávám prát bílé prádlo a plenky, abych ještě stihla „noční proud“. Vysávám nudličky Stelle, Sebík se s námi loučí dospělácky – pusinkou na čelo. Stella usnula u vysavače, tzn. uléhá do své postýlky bez prsa. Kéž by to vydrželo.
22:15 – uléháme i my – nezvykle brzo. Říkám si, aby ta pračka, která začne pípat, až bude dopráno nevzbudila děti.. Nevím jak děti, nás nevzbudila J
2:00 – Stella se pomalu probouzí. Běžím dát vyčůrat Sebíka, než ji budu kojit. Sebík se vyčůrá, ale vzlyká u toho, poplakává si i při spaní. Ptám se, jestli ho nebolí ucho, protože i v té tmě svítí červeně. Ano, vzlyk. Tak běžím do kuchyně pro léky, nahoru zpátky a stříkám mu do ouška. Pláče a volá tak ho utěšuji a v přestávkách ticha slyším, že pláče Stella. Sebík vypadá uklidněně, tak běžím dolů. Ve dveřích je stín rozespalého Aleše, jen se kolem něj mihnu s povzdechem, že Sebíka to ucho přecejen bolí (namlouvali mi, že je večer červené, protože si s ním hrál). Stellu přebalím, pláče u toho, protože má už hlad. Nakojím, a dávám do postýlky.
2:20 Stelle rachtají v nosánku nudličky. Jsem unavená, zkouším vydržet, jestli se jí tam nikde neschovají v nosánku .
2:40 Neschovaly. Jdu jí vysát nudličky do koupelny (musí to být hrozně hlasité pro Aleše se Sebem, ale když musíš tak musíš). Nakojím znova a dám do postýlky.
2:50 Sebík pláče. Vybíhám schody po dvou, aby nevzbudil celý dům. Sedí na postýlce. Shodli jsme se na tom, že ještě jednou vykapu ouško a uléhám vedle něj. Projíždí mi ručkama dekolt. Ví, že nesmí na prsa, ale neví, že už je maminka alergická i na dotek právě ostříhaných nehtíků na dekoltu. 3x mu dám ručku pryč, pohladím, dám pusinku. Obě ručky zajíždějí hlouběji a já se slyším „potichu“ křičet Už toho nech! Asi nemám trpělivost. Sebík se rozvzlyká ještě jednou dotčen. Pohladím, dám pusinku na čelo a on začne pravidelně oddychovat. Konečně. Tak seběhnu dolů a skáču do postele. Aleše to nevzbudilo - dech se nezměnil, pozice také ne. Je 3:05.
4:12 Stelinka pláče kvůli nudličkám v nose. Jdu jí vysát, ale nepřebalím – za prvé ještě nesmrdí, za druhé četla jsem, že se tím miminka nemají v noci zbytečně budit, a za třetí jsem strašně unavená. Dám jí do postýlky, ale omyl. Tam spát nechce.
4:30 Nechávám jí u mě a dostávám se konečně ve snu do druhé kapitoly.
6:50 Aleš vstává, vidím jeho siluetu odcházet do šatny. Co blázní takhle v noci? Kouknu na budík a ono už je skoro 7:00 … Aha. Když mě je tak pěkně v posteli. A tak přemýšlím, co je potřeba ráno udělat a zhrozím se, že je toho hodně.
7:05 Alešovu vroucí vodu na čaj používám na špagety, které jsem mu zapomněla včera udělat s sebou do práce. Dávám vodu na čaj.. Také bílé prádlo už není čerstvě vyprané, přesto ho rozvěsím.
7:20 Stelinka pláče – teď už proto, že má plno v plence. Převlíknu jí a dám do obýváku.
7:30 Sebíka musíme násilím vzbudit. Ale je veselé mysli a ucho ho už nebolí. Snad. Teplotu nemá, tak alou do školky. Co nešlo vysmrkat mu raději vysávám, ať si nezadělám na další takovou noc.
8:18 Kluci odjížděj do školky a já nemám co dělat. Všechno jsem udělala v noci… J Stella pláče, chrochtá jí nosík, tak ho jdu vysát, nakojit, a co to cítím? Přebalit. Ale mám co dělat!… I to prádlo už je skoro suché…

To be continued… Tonight