co je v nepořádku?

14.11.2012

Ahoj holky,
něco v sobě už delší dobu řeším a nevím, co si počít. Jde o to, že v pravidelných intervalech se mi vrací takový záchvaty deprese, kdy jsem fakt smutná a připadne mi, že jsem nejmíň potřebná osoba na světě, že jsem jen robot k dětem, většinou to bývá čtvrtek pátek, kdy to už nedávám, o víkendu si oddychnu a pak zas zpět do starých kolejí. Mám 2 malý děti, kluk 2,5 r a naše sluníčko 6m. Starší je drak jak blázen, když se snažím uklízet, tak mi chodí za zadkem a rozhazuje věci, takže uklidím jen to, co mi nadělal, ani nádobí kolikrát neumyju a za těch 30 min, co malá spí přes den v postýlce stihnu jen wc a upratovat po malým, takže se nehnu z místa, vidím kolem sebe ten nepořádek a nemůžu nic udělat, pač do toho malá za 5 min řve nebo se jde malej něco atd... no tak to je ten problém, prostě to nezvládám chvilkama, pak se to nastřádá, malej dost řve, kvůli všemu, malé začal ubližovat, to mě už dnes tak vytočilo, že dostal na zadek, pořádně jsem na něj hulákala a zahnala ho do pokoje a pak se z toho sesypala, bylo mi na zvracení, bylo mi líto, že jsem to s tou reakcí přehnala, že takhle ji začne mít nerad... chápete mě někdo? do toho manžel poslední dobou chodí pozdě z práce, takže jsem na to sama. pak tady čtu, jak někdo má 2 děti a krásně to vše zvládá, jak má uklizený, děti jsou super a já doma toto, tak si připadnu k ničemu ještě víc. minule se vše nahrnulo až tak moc, že jsem 2 dny chodila jak tělo bez duše, ani brečet jsem nemohla, dřív jo, ale ted mi to nejde, ptž vím, že se mi stejně ani moc neuleví...pak mám pocit, že jsem na vše sama, manžel jezdí na ryby, má pořád auto - jezdí s ním do práce, chodí do posilovny a já jsem pořád doma. Večer mi s dětma pomůže, hodně času tráví s malým, to jo,ale jako je pořád s ním,kolikrát s ním i usne, je moc dobrej táta, ale pak na sebe nemáme ani chvilku kolikrát, má jen malýho a já to chápu, ale kde jsem já, má mě rád, jen to není lehký období... do toho nemáme ani normální rodiče jeden, mám jen 1 kamarádku a sestřenku, ty mi pomáhají. dobrovolně s dětma nikam moc nechodím, pač starší mi většinou v mhd usne a co pak s ním, když spí oba, tak staršího dám do kočáru za malou (máme velký kočár, tak je uvezu takto), ale dál jak do kavárny ,tu kousek, nejezdím.
Jsem normální? Snažím se myslet pozitivně a nepodléhat tomu stresu ze všeho, ale jak se to tam spustí, tak je špatně..prosím jen o zpětnou vazbu, co z toho cítíte vy? potřebuju si uvědomit, v čem je problém a něco s tím začít dělat.

Kliknutím vložíte smajlíky:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky