extremni zavislost na svych vecech u 2leteho chlapecka...

05.11.2011

ahojkyy holky mam cerstve 2leteho chlapecka a uz delsi dobu mame problemy s tim, ze je strasne zatizeny na to, aby vsechno bylo na svem miste... uvedu par prikladu :
1. Nikdo se nesmi dotknout moji tasky/mobilu napr. jdeme z auta mam tezkou tasku, jeste nesu maleho, protoze treba prsi a chci dat tasku manzelovi, ten spusti takovy kraval, a kdyz to manzelovi necham jeci hystericky az domu :(
2. Nikdo se nesmi dotknout jeho kocarku napr. jsme na hristi a nejake ditko treba jenom projde blizko jeho kocarku a jen letmo se ho dotkne, on leti pres cele hriste, aby si do neho sedl, v horsim pripade odstrcil dite a ztropil scenu
3. Vcera jsem vytahovala autosedacku z auta, protoze jsme jeli s kamoskou a Domi mi celou dobu jecel za zadkem a zastrkoval ji zpatky...
4. Je lakomy, nic nepujci z vlastni vule porad jenom slysim moje, moje, moje (i na veci, ktere nejsou nase) a kdyz je to z me dela sceny, coz ho teda necham, aby se naucil, ale nekdy je to dost neprijemne... vysvetluju mu to, ale moc to nepomaha...
Mate nekdo takovou zkusenost a nevite co s tim?? :) diky moc

Kliknutím vložíte smajlíky:

mám stejně starou holčičku,též musí být vše na svém místě nevadí mi to,neřeším to,dítě potřebuje jistotu a pokud je na to zvyklé tak mu i sebemenší změna vadí.Má pár hraček na které nesmí nikdo pouze já sahnout,pokud přijde návštěva tak oblíbené hračky uklidíme nebo pokud chce kamarádka její hračku musí jí nabídnou nějakou jinou které jí zaujme např. má krtečka nechce ho pujčit tak jí řeknu ať přinese jiného plyšáka(má jich hodně) nosí tak dlouho dokud si kamarádka nějakého nevybere nebo kočárek má dva jeden její druhý pro kamarádky,co se týče slova "moje" tak ho ze srdce nesnáším a pokud by mi dítě jen jednou řeklo že je to MOJE hračku jí nekompromisně vezmu dokud se neuklidní

Ahojky Heli, tak já se můžu vyjádřit pouze k bodu 4 (ostatní neznam). U nás tyto situace začaly asi tak před třemi měsíci, naučil se říkat "to je moje" a byla to jeho velmi oblíbená věta. Došlo to až tak daleko, že začal děti plácat a strkat, když si půjčily jeho hračku. Jediné co na něj jakž takž platilo, bylo odvést pozornost na něco jiného a vysvětlovat, že se mu hračka zase vrátí. Teď už je to mnohem lepší, už neřve moje moje a s dětma se o hračky podělí. Prostě to chce čas, spoustu trpělivosti, vysvětlování a tréninku, třeba i s tím jídlem, jak psaly holky dole.

holky precetla jsem vase komentare a nemyslim si, ze bych si za to mohla sama jako ty maminky-kamosky. Kdyz se nechce delit, tak mu to taky seberu a dam to tomu diteti a kdyz nepujci taky si nic nesmi vzit, kdyz nekoho bije tak se musi omluvit, ale kdyz to musim delat kazdou minutu je to narocne :( zaclo se to vyhrocovat ted tak tyden, kdy teda slovo moje je az moc casto v nasem slovniku, mimochodem ani nevim kde se to naucil :( jinak deti ma rad, ale radsi starsi tak 4 roky nez vrstevniky... snazim se at se se mnou deli o bonbony, rve, ale proste si vezmu a pak uz dobre, ale ted mi treba fakt nechtel pujcit knizku (pritom si ji necetl) porad rve moje moje a konec, tak jsem mu ji vzala ze si ji jenom pujcim a vratila, ale celou dobu jecel :( tak snad ho to prejde, dik moc za komentiky

ne nadarmo se o malych detech rika, ze se nekdy chovaji jako autisti :-) Vsechno ma presne sve misto, musi byt pravidelny rezim, jinak jsou nervni atd. Zajimavy.

ahojky syn dělá to samé,hračky půjčí ale všechny si pak vezme zpět,když někdo něco vezme a nedá to jak to bylo předtím jde a dá to tak jak to úplně stejně jak to bylo,uklízí nejen u nás ale i u rodičů mamka zapoměla uklidit kolíky on je vzal a dal na své místo,když to není jak chce on řve

Kačenka to měla, ale jen minimálně, resp. jsem to utla v začátku. Jak píšeš v bodu 1. a 2., tak to neznám, ale 3., když přemisťuju věci ze svých míst a ona začne vyvádět, tak jí řeknu proč to přemisťuju a že není potřeba řvát, případně, když to opakuju, tak ať se uklidní, že se nic neděje a když vyvádí dál, tak si jí nevšímám a jdu. u té 4., tak jí řeknu, ať to půjčí, že si s tím stejně nehraje a až si s tím dotyčné dítě dohraje, tak jí to určitě vrátí a když to stejně nechce půjčit (tj. dítě si to vezme, Kačka to dítěti vyškubne), tak jí to zase vyškubnu já a dám to tomu dítěti sama. A teda na dělení, resp. trénink na to, až se bude muset dělit s mladším bráchou (je mu 6týdnů) děláme, že jí cvičím v dělení se o jídlo se mnou, že si může půjčit hračku z jeho postýlky, ale musí jí vrátit, až si pohraje, stejně tak mu má něco půjčit ona. Jako, u nás je to ve velmi slabém odvaru to co ty prožíváš, ale rada je asi ta, že na jeho hysterčení nebrat ohled, nejdřív vysvětlit proč a jak a pak nereagovat. A ta lakomost - nechceš půjčit - nemůžeš si půjčit.

tohle dělá přesně holčička mé kamarádky. Nikdo si nesmí půjčit její hračku, ale ona si chce půjčovat od ostatních všechno. A říká u všeho moje, moje, i když to její není. Jak si někdo půjčí něco jejího, tak hroznej řev. Když je třeba u nás a je nějakých hraček více a chci to rozdělit mezi děti, tak ona to dělit nechce a chce všechno pro sebe a řve. Hrát si s dětma nechce, radši sama. Ona teda celkově mě přijde, že nemá ráda děti, ale ani moc lidi, pro ni je jen maminka tatínek a trochu babička. Když třeba mě něco ukazuje kamarádka svého a dá mě to do ruky, tak její dcerka mě to vezme, že je to maminky a nechce mě to dát. Ona si třeba s těma věcma nehraje, sedne si na ně a sedí na nich třeba i hodinu a je spokojená. Nebo přijde k nám a nese si něco a drží to u sebe a nikdo se na to nesmí ani podívat. Musím teda říct, že si za to, jaká je její dcerka může sama, když nechce něco půjčit, tak jí ještě ujistí v tom, že je to její a že to půjčovat nemusí. Nebo si naše dcerka půjčila koloběžku a ona letí přes celou zahradu s řevem ( a to měla půjčený dcerky kočárek) a já dcerce říkám, ať jí tu koloběžku vrátí, že jsme si už zajezdily a dcerka jí tu koloběžku pěkně vracela a Terezka jí ještě bouchla po rukách. No a rodiče nic na to. Ona teda děti mlátí normálně.
Co jsme si tak všimly, tak když jsme s jejich dcerkou bez rodičů, tak po dlouhém přemlouvání se začne s naší dcerkou dělit ( né teda vždy, dá to hodně práce) o hračky, ale jak přijde maminka, nebo tatínek, tak je zase zlá

In reply to by Světlik

To znám od kluka mé kamarádky, vždycky z toho kvetu, když jsou u nás, tak to probíhá, jak jsem psala výše, něco si půjčí, Kačka to mermomocí chce, tak jí buď donutim mu to vrátit a nebo mu to dám sama já. Když jsme u nich, tak peklo, dělá to samé a jeho máma nic. Taky jsem kvůli tomu omezila styk,dřív jsme tam či oni u nás byli každý týden, ale v červenci už mi to hodně vadilo (byla jsem těhotná a méně tolerantní, resp. tak blbá, že jsem nic neřekla, tak jsem radši omezila styk). Naposled jsme se viděli před cca 3 týdny, byli u nás kouknout se na Matěje (teď 6 týdnů) a to jak tu dlouho nebyl, tak byl zaprdnutý a tím pádem v pohodě a Kačenka se teda dělila, jen jednou jsem musela zasáhnout a v klidu mu to dala. Každopádně tam jedem příští týden a jestli se bude opakovat situace, co dřív, tak už něco řeknu, když matka nevychovává, tak já už mlčet nebudu, nejhorší na tom je, že jeho móresy pak na mě Kačka zkouší a to bych fakt vylítla z kůže. Jinak ten klučík, když je bez mámy, tak je v pohodě a domluva s ním možná je, ale když se objeví ona, tak jako když se přepne a je z něj rozmazlený, ukňučený dítě. Smutný je, že i jeho táta říká, že když je máma pryč, tak je to samostatné dítě, ale jen co se objeví ona, tak se změní a v tu chvíli on končí a buď jde do pracovny a nebo si ho nevšímá, což taky není dobře. Kačka mě poslouchá (někdy míň, někdy víc), pak když na tatínka něco zkouší, tak prostě zasahuju a zpracovávám jí, což by měl i ten táta toho kluka, když na něj dá a poslouchá ho,ale to on ne, by totiž byl řev a na to je moc pohodlný.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky