náš pejsek tu už není s náma...divné pocity

05.10.2011

Ahoj holky...nepatří to sem ale musím......včera zemřel náš pejsek kterého smě měli 15 let- dostaly sme ho se sestrou když sme byly na základní škole......už neviděl, špatně slyšel, neměl téměř zuby a šíleně tedy smrděl..byl dezorientovaný a už se i stalo že po mě vyjel když sem ho chtěla třeba vynést do schodů....dlouho sme přemýšleli a shodli se že se na to už nemůžeme dívat..dle dr měl i špatné srdce a docela ho to bolelo..nechali sme ho utratit..včera když odcházel nic netušil..od každého z nás dostal salám ale zase sme se nechtěli moc loučit aby třeba nic nevycítil..nejeli sme s ním, nemohli sme..vše zařizoval mámy přítel a můj otec..prý o ničem nevěděl..a mě je ted hrozně a smutno..malá ho tady občas volá a já vím že ho spolu už nikdy nepůjdem vyvenčit..všechny věci jako misky a pelech sme odklidili aby na něj třeba malá nemyslela a nechyběl jí..ale nám chybí..byl tu s náma dlouho...občas si připadáme jako vrazi....on nás měl rád a my ho nechali zabít- i když prý už jen přežíval....holky, která ste to třeba zažila, jak ste se s tím vyrovnaly a co ste dělaly za aktivity abyste na to celý den nemyslely?díky:-(

Kliknutím vložíte smajlíky:

Hooolky my sme včera tak mysleli na to zda to nebyla chyba až sme se se ségrou pohádaly a popraly- poprvé v životě..hodila sem po ní skleničku:-( hrůůza..ještě včera sme si to vyjasnily...až se vrátí dnes domů, tak sem jí koupila a dala na stůl její oblíbené květiny a kapary které miluje- holky my se z toho smutku snad obě zbláznily..vždy sme měly skvělý vztah a včera takový zkrat...bože sme to ale trumpety:-(((Pa Martina.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

je to smutny taky nikdy nazapomenu a presne jak pises je to vysvobozeni!!! :r: :r: je mi stale smutno byla uzasna nase spolecnice!!!

Je to hrozny, ja jsem tak pred rokem musela nechat utratit pejska ale kvuli zvysujici se agresivite, zkousela jsem vse co slo jen abych to nemusela udelat, babicka s dedou vecne pokousnai, sama jizva, kdyz to zkusil na malou musela jsem jedna , dala jsem ho do tri rodin ,vsichni o jeho chovani vedeli, jedna mela velkej barak pokousal pana, druhu pani mela hospodu prokousal se ven pokousal pana co ho chtel chytit , kdyz jsem si ho naposled privezla domu vyjel zase po babicce ale tak ze skoncila v nemocnici. po domluve s doktorem bylo jasno, boze jak ja to orvala , na veterine jsem skolabovala, nemohla jsem dychat, domu jsem sla ani nevim jak, tyden v kuse jsem brecela .. jeste ted kdyz si vzpomenu na ten jeho pohled kdyz jsem jim ho tam nechavala tecou mi slzy. uz to nechci nikdy zazit

Holky dnes mi je nějak hůř..všichni jsou v práci a já tady koukám na místo kde měl místečko...ted bysme byly s malou venku a venčily bysme...je tu prázdno..nic se mi nechce, furt mám na krajíčku ale nechci před maou brečet...ach jo kdy to přejde:-(Pa Martina.

asi každý, kdo sám má psa tak chápe, jak se cítíš, moje kamarádka resp. její manžel tohle musel udělat před měsícem s jejich mazlíčkem, jejich malá ji taky pořád hledá, bylo to stejné jako u vás - neviděla, neslyšela, navíc se počurávala, zuby, uši... nebudu to tu rozepisovat, já sama mám stejného pejska jako měla ona, je mu 13 let, zatím se drží, i když klouby bolí a vidím na něm, že poslední dobou už je jiný, občas je vzteklý, ale neumím si to představit, i když vím, že všichni i zvířata tu mají jen určitý vymezený čas a že samotní lidé by kolikrát než aby se trápili volili smrt... a vůbec si nepřipouštěj nějaké myšlenky tipu, že jste ho zabili, měli jste ho rádi a udělali jste to nejtěžší rozhodnutí, jaké jste mohli, protože jste mu darovali vysvobození z bolesti i za cenu toho, že tu už s vámi není... drž se

asi každý, kdo sám má psa tak chápe, jak se cítíš, moje kamarádka resp. její manžel tohle musel udělat před měsícem s jejich mazlíčkem, jejich malá ji taky pořád hledá, bylo to stejné jako u vás - neviděla, neslyšela, navíc se počurávala, zuby, uši... nebudu to tu rozepisovat, já sama mám stejného pejska jako měla ona, je mu 13 let, zatím se drží, i když klouby bolí a vidím na něm, že poslední dobou už je jiný, občas je vzteklý, ale neumím si to představit, i když vím, že všichni i zvířata tu mají jen určitý vymezený čas a že samotní lidé by kolikrát než aby se trápili volili smrt... a vůbec si nepřipouštěj nějaké myšlenky tipu, že jste ho zabili, měli jste ho rádi a udělali jste to nejtěžší rozhodnutí, jaké jste mohli, protože jste mu darovali vysvobození z bolesti i za cenu toho, že tu už s vámi není... drž se

Holky díky za podporu...doma o tom nemluvíme a snažíme se žít dál- občas si řeknem jak je to zvláštní že tu není že je to divné že se nehádáme kdo půjde se psem ven a tak...Pa Martina.

Presne vim jak se citis, pomuze jen cas, nic jinyho. Nam se to stalo pred 4 lety, bydlela jsem jeste u rodicu a museli jsme to udelat, proste uz se hodne trapil, doktorka nam rekla ze ho to i hodne boli, ale oni nedavaji bolest najevo jako my, projevuje se prave tim ze jsou takovy apaticky, ne ze by treba knuceli jak bych si myslela. Doktorka je mamy spoluzacka takze prisla k nam domu, bylo to sileny, uz ted zase brecim kdyz si to vybavuju. Nejdriv mu dala injekci po ktery usnul, mama ho chtela mit v naruci aby usinal s klidem ze se nic nedeje...no a pak uz ho prenesli do kuchyne kde byl jen tata a tam mu pichla tu smrtici injekci. Nikdy jsem nevidela tatu brecet, tam jo a to nikdy nemel k Daneckovi tak silnej vztah jako my ostatni. No hruza a ted mi tu kapou uplne obrovsky slzy. Uz nikdy jsme si pejska neporidili, Danecek nam delal spolecnost, brasku a kamarada 18 let a to se proste uz nahradit neda. Ted kdyz uz davno nebydlim doma, tak kdyz jdu k rodicum a odemykam tak cekam ze me zacne vitat.....

In reply to by LenkaBlansko

já u toho teda nechtěla být ale úplně mi mluvíš z duše s tím jak ti chybí cvakání drápků..já mám kolikrát pocit že ho slyším jak se vrtí ve svém proutěném pelechu, který sme vyhodili....já si myslím že já to docela zvládám ale hodně brečím když vidím jak to nese moje ségra- ta je vyloženě v prdeli:-(((((Pa Martina.

In reply to by lola11

Marti je to moc smutne je to clen rodiny a odesel :r: ja na ni byla taky sielne upnuta a jsem rada ze mam miminko!Je to sileny a cvakani drapku a vse kolem,vythla nas na vychazky a vse je pryc!!!dzte se se sestrou!Mi urcite zatim neplanujem noveho pejska...mame ji v srdci cela rodina!!!

je mi to moc líto... V lednu 2007 jsem udělali totéž (v podstatě máme uplně stejný příběh)... chybí mi pořád, náš pejsánek.

ahoj,
moc me mrzi co jste si prozily a jake mate ted pocity :-( snad se to brzo zlepsi.
ja jsem to taky zazila. byla jsem na to sama. bylo to hrozny a prakticky dodnes si to vycitam. je to uz 6let. hned jsem si jela pro jineho psa, ale uz to nebylo ono.
jedina moje "zbran" je na to nemyslet. jak jsem psala, je to uz 6let, tak uz to jde, ale staci malickost a zase si to vybavim a zase si to vycitam a brecim.
moc ti preju, aby jste se s tim vyrovnaly driv a lepe nez ja.

ahojky,taky jsem to zažila :( Beníčkovi bylo 16 let a taky už se jen trápil,museli jsme :r: :r: já u toho přímo nebyla,ani když už ho odváželi,už jsem bydlela jinde,ale pamatuju si,že jsem celý den po noční nespala a jen řvala a řvala... Bylo to fakt hrozné,takových let tui byl s námi a najednou nebyl... No,dostávala jsem se z toho docela dlouho,určitě možná měsíc,dva,doteď jsem jiného pejska neměla a nikdy na něj nezapomenu,ale už to přebolelo a teď si na něj občas vzpomenu,jak jsme ho měli rádi a jakým byl zlatíčkem :) Zpříjemnil mi dětství a na to se nedá zapomenout,jsem strašně ráda,že jsme ho měli,prostě bez něj by to nebylo ono,teď už to vím a taky vím,že jednou moje děti budou mít psa,i když je s tím hodně starostí.Ale ty radosti určitě starosti přebíjejí.No a už tu řvu jako blbá a manžel si klepe na čelo :///: tudíž za mě-určitě to časem přebolí,ale nezapomeneš nikdy a tak to má být :) Držím palce,ať je brzy líp,vyražte někam na výlet,procházku a udělejte si zítra hezký den,určitě to pomůže :)

Ahoj, tohle strašně bolí. Znám to. Taky jsme to jednou udělali. Pejsek se taky trápil. Pokud člověk to zvířátko miluje, nikdy nezapomene a vždycky si to bude na jednu stranu vyčítat. Ale musíš si říct, že to byla pomoc. A v srdci zůstane navždy. A co dál..... nejlepší lék je jedině další pejsek. Moje zkušenost. Drž se, vybreč se a přej mu ten klid... pa

ahoj, já jsem tohle nezažila ale chápu že je to těžké. Určitě nejste vrazi. Spousta lidí by si přála smrt z milosti. Ber to tak, že už ho nic nebolí a je mu dobře. Vy už se taky netrápíte pohledem na něj. Vše přebolí a třeba si jednou pořídíte nového pejska :-)

tak předem mě to moc mrzí!!! Vím, jak se cítíš, ale uvědom si, že jste vlastně pejskovi ulevili a podle toho co popisuješ opravdu hodně ulevili. Musel se moc trápit:( Bude to bolet, vždyť to byl 15 let člen vaší rodiny a to přeci nejde zapomenout ze dne na den. Nám takhle nějaká zrůda otrávila 10letou fenku německého ovčáka a já to strašně oplakala a ještě to trvalo docela dlouho, než jsem se z toho dostala. A co třeba pořídit pejska nového? My to tak udělali a musím říct, že ten smutek se opravdu zmírnil. I když na Týnušku vzpomenu do dnes a to už je 11 let co od nás odešla.
Držím palečky, aby to přebolelo a opravdu bych pouvažovala o pořízení štěňátka :a:

Tak zaprvé jste ho nezabily, to neříkej, udělaly jste pro něj to nejlepší, já myslím, že se chudák trápil, měl vás rád vy jeho, ta vzpomínejte jen na to hezké

je to pro něj tak lepší a on by vám byl za to vděčný jedině si pořídit nějaké štěnátko jiné rasy nám takhle naše holky zabil někdo na zahrádce a to holky trpěli ted máme s manželem malé čivavky ;)

tak já musela nechat svojí milovanou fenku uspat v lednu 2011. Brali jsme si ji, kdyz ji bylo 5 let z utulku. byla odebrana pro tyrani vojakovi z povolani-mela mit 70kg, mela 48... (středoasiat). meli jsem ji 3 roky, uzili jsme si sni hodne dobreho, ale i zleho-byla agresivni na lidi i dalsi psy. 3 roky jsme nebyli nikde na dovolene, nebylo by hlidani..ale nevymenili bychom tyhle 3 roky za nic na svete. kdyz clovek postupne videl, jake pokroky dela-nemohli jsme ji hazet klacek/micek, protoze se hned skrcila a rozklepala-myslela si, ze ji chceme prastit, mala se prudkych pohybu, zkratka predchozimu majiteli bych rozbila hubu a rozkrok. Milovala suche pecivo, protoze pomalu nic jineho 5 let nezrala..i pres premiove granule a spickovou veterinarni peci se nepodarilo, aby pribrala,mela uz na porad stazeny zaludek. No mohla bych tu napsat jeste A4..v prosinci dostala zanet delohy, nasledovala kastrace, kdy zjistili pokrocile stadium rakoviny, 3 tydny byla na lecich x bolesti, ale trpela a tak jsme to v jejich 8 letech nechali skoncit. Jela jsem tam ja sama v 8 mesici tehotenstvi a videla to na vlastni oci, opravdu netrpela. Rikali jsme si, ze jsme ji dali 3 krasne roky zivota, svobody a péče a to nam hodne pomohlo..ale na dalsiho psa se tedy necitim porad. Drzim ti palce, at to preboli co nejrychleji! B.

Ahoj, tak tohle jsme zazily pred rokem, mely jsme pudlika Filipka kteremu melo byt 15 let, uz spatne videl, pak uz teda byl slepy,jinak se porad drzel. nechci se tu rozepisovat,ale take jsme ho musely dat utratit, byl to nas milacek,ale netrap se tim, ze jste ho musely utratit, pro toho pejska to bylo nejlepsi, nez aby trpel. Take jsem to oplakala a stale myslim na nej a vzpominam, nikdy se na nej neda zapomenout velkou cast zivota snami prozyli a ted maji klid. Jako spatne jsem se tim vyrovnavala, da se rict ze doted ne,ale na druhou stranu si rikam, ze jsme ukoncily jeho trapeni. Ja u toho nebyla, rodice byly na dovolene s nim a tam se to stalo, takzeem urcite nejvic mrzi ze jsem mu nedala sbohem a nebyla u nej v jeho posledni chvili. Moje aktivita po celou dobu je moje dcera. Hezky na nej vzpominej a smutna budes, nevim co ti poradit jak se stim vyrovnat,ale cas vsechno zahoji, je to moc smutne,ale ten pejsek uz odpociva,ma klid, nema bolest a je v nebicku. Drz se.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka