Jak se chovají vaše 2,5 roční dítka?
Naše Anička bude mít za měsíc 2,5 roku a poslední dobou je neuvěřitelně uvztekaná :O Začala nám dělat "mosty", křičí, vzteká se, všechno neguje.... Je to normální? Vím, že mezi 2-3 rokem si děti projdou obdobím vzdoru, ale přijde mi, že u nás je to extrém. Jinak je strašně šikovná, počítá do 12, umí všechny barvy, snad 50 říkanek a písniček... Ale to vztekání. :r: Nechce nám jíst, všechno chce dělat sama. Možná to může být i tím, že se jí před 4 měsíci narodila sestřička, kterou doteď moc nepřijala... Máte s tím někdo zkušenost? Poraďte co s tím.... Díky. :a:
In reply to to asi mluvíš onaší by Ruza
Tak úplně přesně to samé to máme s tím jídlem a s tím vztekáním bezdůvodně. Tak snad to opravdu brzo přejde, největší grády to prý má od 2,5 do 3 let, takže to nás čeká od soboty asi pěkné období. Ale poslední dobou je to trochu lepší, možná klid před bouří......:)
In reply to Tak úplně přesně to by Dani83
a nebo to máme za sebou :-) zatím to řeším tím, že se těmto situacím vyhýbám..a docela se nám daří. ťukťuk je to lepší!
In reply to Tak úplně přesně to by Dani83
a nebo to máme za sebou :-) zatím to řeším tím, že se těmto situacím vyhýbám..a docela se nám daří. ťukťuk je to lepší!
normální to je, my si tím procházíme už cca. 5 měsíců, malá má 27 měsíců. Někdy to je fakt síla.
ahoj, je to naprosto normální. některý děti mají ten vzdor výraznější. synkovi bylo 22m když se mu narodila sestra a někdy jsem enstíhala zírat, co vyvádí, co ho dokáže vytočit. i když on je takový bambula, že jeho vztekání mělo do mostů daleko (za to to zvládne jdeho dneska 14m sestra).
jinak ten "vzdor" jsem u nás pozorovala prakticky celou dobu mezi 2-3 rokem, ale šlo to ve vlnách....chvíli byl na zabití, chvíli super. jak se jeho vztekání bude vyvíjet dál nevím, teď mu byli tři....třeba za rok napíšu, že to trvalo do jeho 4 let.
A její nová role (starší ségra) v tom asi taky pravděpodobně hraje význam. Můžu se tě prosím tě zeptat, jak si došla k tomu, že zatím mladší sestru nepřijala?
In reply to ahoj, je to naprosto by Tesa
Díky za uklidnění, doufala jsem, že je to u dětí v tom věku normální. Někdy je taky zlatá, někdy na zabití - většinou kvůli úplné blbosti. To že Anička Lucinku nepřijala se u nás projevuje různě. Nepohladí jí, nezasměje se na ní, všechno jí bere a to nejhorší je, jak o ní mluví. Říká: "Lucinku vyhodíme do koše". V tom věku už si umí spojit, že co nechceme, hodíme do koše a tak chce to samé udělat se sestřičkou. Taky říká, že jí nemá ráda..... :? Nechápu, kde to bere. Někdy ale naopak, když jsme samy, tak se po mladší sestřičce pořád ptá a chce jí přinést. Už jí začíná brát jako součást rodiny a snad si zvykne. Ale velká láska z toho není. Malá už se začíná o tu starší zajímat, pořád po ní kouká a směje se na ní, ale bez odezvy. Někdy mi je jí (té mladší) strašně líto. Tak uvidíme, co z toho ještě bude.... Moc děkuji. :a:
In reply to Díky za uklidnění, by Dani83
aha, tak to mě mrzí, že ségru zatím vnímá takhle. ale děti je třeba někdy brát s rezervou - nemají pojem o čase, nedokáží si představit, že mohou být věci napořád (jasně, co nechceme hodíme do koše, ale když to pak zase chceme už nedomyslí...).
co si tak vzpomínám, tak synek blbě snášel, když se dcerka naučila něco novýho - když začala víc vnímat a chtěla pozornost (cca ten 3. měsíc), pak když se začala přetáčet postupně lézt a dolezla si pro "jeho" hračky a nejhorší to bylo, když se začala stavět a už dosáhla na gauč a stolek, kam si toník dával hračky, aby mu je mimi nesebralo.
asi bych se tu její negaci nesnažila dramatizovat a když by to šlo tak na ní třeba a ni nereagovala (samozřejmě, že kdyby měla tendence jí ublížit, tak je třeba zasáhnout). kolem toho roku se to tak usadilo a je z nich konečně dvojka. Toník míval hysteráky, když mu Leuška něco sebrala, nebo kolikrát stačilo aby jenom pomyslel, že by mu to mohla malá sebrat (spustil kravál, že "mimi jde, mimi jde" a mimi mělo na práci uplně něco jinýho.) ale i to je pořád lepší a lepší.
některý dětiˇňuchňají miminka od narození a některý ne - náš syn taky nic moc nedělal - stál, koukal na ní, někdy se jí snažil podat auto, když řvala (protože viděl, že jí sem tam štěrcháme hračkama nad obličejíkem) a pak byl otrávenej, že si ho nebere (v těch jejích dvou měsících). třeba ještě jí nikdy nevzal do náruče (naštěstí) a neměl tendence jí od někud někam přemisťovat. Nicméně mi taky sem tam nezapomene říct, že mám dát miminko spinkat (jo, sám od sebe jí neřekne jménem, je to prostě mimi nebo miminko).
Držím pale ať si Anička na Lucinku rychle zvykne ať máš o jednu starost míň...třeba si za 3/4 roku budou spolu hrát ;)
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
:-) je roztomilý (někdy) jak ti starš napodobují ty mladší :s: ...jojo, synek se plazil, pak lezl po kolenou a když oba dva vidí pejska, který naše Leu miluje, tak oba dva začnou ukazovat div a volat unisono "uauauaua" byť Toník normálně pejsky nazývá pejskama.
a s tou pohromou, když se Lucinka dotkne polštáře....Toník nesnel, když jsme Leušku dali na na jeho postel, tak jsme mu vymezili pár věcí,který mu hodně vadily (postel a některý vybraný auta) a fakt jsme dodržovali, že k tomu Leu nemohla. teď už je to relativně v pohodě a když se toník zasekne, tak nejjednodušší cesta, když tedy po něm chceme, aby si taky nehrál s Leuščinýma hračkama, když ona mu je půjčí a on ne (jí je to zatím šumuák, pokud to zrovna nedrží v ruce, ale to už je o něčem jiným)...no a je klid :-)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
to asi mluvíš onaší monče ne ? :-) je taky děsně šikovná, počítá, barvy umí, snad všechny běžné dětské písničky a říkanky, už i některá písmenka pozná. je taky ledňáček 09 a je to asi 3 týdny co se začala neuvěřitelně vztekat. (předtím jen občas) sourozence teda zatím nemá. Ale kolikrát to vztrekání nemá ani hlavu ani patu. řekne, že něco chce...já řeknu ok, počkej chvilku a ona začne řvát , že to chce...hlava mi to nebere. nebo jiná situace: jí řekne, že už nechce, tak jí říkám ještě dvě lžičky, ona je dá a říká zase, že to nechce. řeknu ok a dojím to a ona začne řvát , že to chtěla. často taky říká, že to nechce a za minutu, že jo apak zase, že jo a zase, že ne..no a samo to vystupňuje v řev, protože neví co chce. snažím se být v klidu, ale tuhle mě s tím pěkně vytočila. to ty dohady byli skoro od rána u všeho na co jsme šáhli. Ale myslím, že je to normální...snad to brzo přejde :-) a ono pak bude zase něco jiného!:-)