Krize od začátku těhu... :(

02.07.2011

Ahoj holky, včera jsem to tu pročítala a bylo mi celkem úzko. :( Čekám s přítelem druhé miminko, které jsme chtěli a plánovali. :€O: Ale od začátku těhotenství (jsem 16tt) je stále něco. Pořád se hádáme, máme doslova krizi :§) a již několikrát jsme uvažovali i rozchodu a stěhování se od sebe. Mám i vyhlídnuté byty, ale jak to utáhnout??? :? Jsem z toho už naprosto vysílená, unavená, nevím co dělat... Přitom je normálně fajn, nechlastá, nikam nechodí, po práci je s náma doma a pomáhá...ono to tedy ani nijak nejde, protože jsem na dost rizikovém a teď jsem takřka 2,5měsíce výlučně musela jen ležet,abych o miminko nepřišla.. Jasně, je to stres a pro oba, oba díky tomu můžeme mít nervy na pochodu... U prvního těhu jsme se taky zhádali - to jsem byla ve třetím měsíci, už to vypadalo, že odejdu, měla jsem zbaleno, chytil mě na odchodu...pak jsme si pořádně promluvili a do konce těhu úplně úžasný.... Tak jsem si myslela, že tenkrát to bylo tím, že to pro něj (ač i první mimi bylo plánované) prostě byla novinka, šok, že už fakt bude taťka, že je to situace, se kterou se musí vyrovnat a hold se chvilku choval jako blbec, což i sám přiznal.. No jo,ale teď už jsem těhotná po druhé, žádná novinka, že bude táta... tak proč se tolik hádáme, proč jsem ta špatná, dle něj, furt já...? :( Většina hádek je kvůli tchýni, bydlíme s ní pod jednou střechou, ale v jiném bytě...stále nám sem leze bez klepání a mě to vadí. :€{€: Partner to ví a moc dobře to ví,ale není schopen s tím nic udělat. Jo, řekl jí to,ale nic se nezměnilo... Není sice "mamánek",ale je mu to vůči mámě blbý a raději ji nechá tedy být...a o mě pak říká, že jsem nesnášenlivá :r: a jediná já s tím mám problém...už mě poslal i několikrát do prdele... Těhotnou! :r: :r: No, takhle ho opravdu neznám,to není on, takhle se nikdy nechoval...nechci se stavit mezi něj a jeho mámu,ale ona je organizátor, generál a já na ni nejsem zvědavá... on je na to zvyklej od mala, já teda ne.. :P A stále jsou hádky... Chci odsud pryč, jenže tu platíme hypotéku... :? Takže to prý nejde. Blbost, všechno jde! Ale já prý vidím vše jednoduše a ono to tak jednoduché není...ano, vím, že kolem baráku by bylo strašnýho řešení, ale já tohle dlouhodobě nevydržím :n: , leze k nám každý den a já jí mám být vděčná za pomoc. :€z€: Ona není zlá ženská, nejhorší je, jak všechno myslí dobře ://: a když se mi to nelíbí, tak jsem nevděčná... :€z€: :zadek: Už nemůžu, 80% veškerých hádek mezi náma je jen kvůli ní a přítel to nevidí... Naše problémy trvají už dlouho,ale teď v těhu to bouchlo a já nechápu, proč do háje, nemůže vydržet "nebouchat" teď, když jsem těhotná, když to vydržel do té doby...? Na podzim jsem nejspíš potratila :r: :r: :r: , to už se nedozvíme a od té doby se ty problémy kupí...potřebovala jsem si o tom povídat, on nechtěl, tak nic... pak jsem myslela, že čekám opět mimi, planý poplach :|€|: , dohodli jsme se, že se o ně začneme snažit, za tři dny přišel s tím, že ne...já už vybírala sourozenecké kočárky.. :jawdrop: :^O^: :r: Takže jsem byla zraněná, zklamaná, v tu chvíli jsem ho nechtěla ani vidět... :€\€: ale chtěla jsem o tom mluvit, on ne.. (je tokozoroh, není na tu komunikaci tak hrrr,ale o tomhle se mluvit ve vztahu přece musí!!!) na to nemluvení se začaly nabalovat další a další nevyslovené problémy a trhliny a vygradovalo to ve chvíli, co jsem otěhotněla... Před těhu to bylo jako zázrakem asi měsíc krásný... :dance: :) :h: Nechápu proč se to musí řešit všechno teď a ne až alespoň porodím.. Proč spolu nemůžeme vycházet jako dva normální dopslí lidi alespoň 48hodin... Já taky nejsem svatá, občas mám pocit, že mám strašnou ponorku a vše mi na něm už vadí :€\€: (ale nevím do jaké míry za to můžou těhu hormony) a vyjedu po něm´za blbost... Ale on už to zná z minule a mohl by to trošku chápat (sám to říkal, že příště bude vědět, že jsem chodicí hormon a nebude to brát vážně), místo toho na mě pak taky začne řvát (sice ho to pak strašně mrzí a je z toho taky hodně špatnej, tohle není jeho styl,ale nechápu, proč se tedy nedrží a radši se nekousne do jazyka, já bychmohla taky, ano...ale nevím, prostě se teď už taky nepoznávám, tohle taky nejsem standardně já...neřvu, nejsem štiplavá...teď už ano a hodně.. :§) )...chudák mimi.... jediné, co si přeju, je klid. Poslední dva měsíce uvažuju čím dál víc o rozchodu a o tom, že odejdu... Ale zase nechci dětem brát milujícího tátu...a on opravdu milující je... Zkoušeli jsme teď týden (je to málo, vím), žít spolu jako rodiče a členové jedné domácnosti,akorát ne spolu...ale vedle sebe... Dobrý... to jakž takž šlo...teď mi vrtá hlavou, jestli nám to víc nebude fungovat jako kamarádům...i když upřímně....stále ho miluju,ale nemůžu nechat trápit svoje miminko, které to vše cítí se mnou a taky syna, kterému je necelých 17 měsíců a cítí tu atmosféru u nás... Přitom je přítel chlap, který je hodný, chytrý, pracuje, nechlastá, jen kouří...není to žádný grázl, dokonce je i věrnej...ale přestáváme si rozumět v základních věcech... :§) Dá se to ještě spravit? Dá se to nějak vzkřísit a zachránit???? Ale tak, abych se v těhu netrápila a tím ani tu maličkou, co nosím pod srdcem?? A to moje druhé batolátko doma? Tohle je o nervy, každý den se řeší jeho rodina :^O^: - respektive jeho maminka a my dva :jawdrop: :€\€: :€z€: :€[€: , náš vztah...mám z toho hlavu jak pátrací balon a má dr mi nejspíš opět jako minulé těhu bude muset předepsat antidepresiva (trpěla jsem těhu depresí a asi to na mne ke všemu jde znovu...) :( :r: :r: :r: Začínám být každý den víc a víc smutná, bez energie, je mi zle a buď jsem naštvaná nebo apatická... už mi bylo kolikrát úplně šumák, jestli spolu budeme nebo ne...chtěla jsem jediné, vypadnou tpryč, sbalit sebe a malého a utíkat na nejbližší autobus, až na to, že nemáme kam jít... Ale pryč od hádek a stresů...
Moc se omlouvám za tenhle román,ale strašně moc jsem se potřebovala vypovídat a dostat to ze sebe!!!

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka