V těhotenství bez partnera

16.12.2010

Zdravím všechny maminky a těhulky. Chtěla jsem se zeptat těch, co jsou na tom jako já... Jsou těhotné a nemají partnera nebo když byly těhotné, tak ho neměly. Jak to zvládnout? Jsem v 36 týdnu a mezi mnou a přítelem vyvrcholily dlouhodobé neshody, tudíž jsem odjela pryč a partner to vzal jako konec. Není to žádné zkratové a chvilkové jednání. Bohužel jsem o tom už uvažovala dlouho... Prosím o názory opravdu jen těch, co mají zkušenosti osobní. Myslím, že kdo to totiž nezažije na vlastní kůži, nemůžu vůbec tušit, jak strašně těžké to je a rady od těch, co mají doma podporu přítele nebo manžela mě bohužel opravdu upřímně nepodpoří :-(

Kliknutím vložíte smajlíky:
eeliskaa

ahoj,já to znám moc dobře jaký to je,opustila jsem ho v 5 měsíci,protože mě měl podle všeho jen jako zábavu a starat se nechtěl,ještě že jsem našla oporu v rodičích:-)

Ahoj já tedy nevim kde ted jsi ty jestli někde v podnájmu nebo u rodičů,ale povím jak jsem to měla já. Když jsem zjistila že jsem těhotná už jsme byli od sebe. byla jsem 6tt. z ex jsme spolu chodili 4roky. bylo mi už 27let. Bohužel už jsem jednou byla na potratu. byla jsem hloupá a nechtěla jsem ho stratit. V té době jsem uvažovala jinak. Nikdy bych to víc neudělala. Bohužel,když jsem tedy zjistila že jsem těhotná tak jsem byla ráda,ale nevěděla jsem co dělat. Ex mi i před svou matkou řekl že se nevrátí. že si mamadělat co chci. bud si to nechám nebo si to mam nechat vzít. A ted se rozhodni. samozdřejmě že jsem na potrat ani moc neuvažovala. Podpora doma u mých rodičů nebyla. Mama na mě řvala že si to amm nechat vzít a že si zničim život a táta na to moc neragoval. jen že si to mam pořádně rozmyslet. Vyhazovat mě od nich nebudou,ale nemam čekat, že mi budoou pomáhat. nakonec jsem se rozhodla si mé malé kulíška nechat. Tak že jsem do 6 měsíce jen brečela pk jsem se stím smířila. Vybavičku jseme si nakoupila z toho co jsem dostala za marození a pak mateřské. Ale také jsem musela platit domů peníze na nájem a jídlo.Jen na postýlku jsem neměla tak jsem si ji mohla nakonec půjčit. byla stará železná,ale taky dobrá.Kočárek jsem si také koupila byl nový né žádný přepich jen obyč. kočárek.
V době těh. jsem se z ex vídali,ale bylo to všelijaké. neměla jsem to přesně jako ty. Já sjem is přála snim být aby můj prcek měl tátu a přítele.Ale to byl jen sen a nesplnitelné. Prostě jsem nebyla dost dobrá. celý vstah jsem ho z něčeho tahala a pak jsem sama skončila málem na ulici. Podpora od jeho rodiny nebyla. Jen jejich řeči. I to že jsem přišla do jiného stavu schválně. nakonec když se rozhodovalo jak se bude jmenovat tak jsem se rozhodla sama. On to jen podepsal a pak si stěžoval že se nejmenuje po něm. I jeho rodiče mi to dali sežrat. když se malej narodil ted to bude v nedeli 3 roky. Tak mi jeho maminka v porodnici řekla,že si přála vnučku,ale je to kluk. Můj táta(děda) za náma jezdil do nemocnice. I můj bratr s přítelkyní. tak že se všechno obrátilo u mě doma jen v to nejlepší. K mému ex a jeho matce jsem kluka vozila a stejně to bylo špatně. Byla jsem hloupá. dneska to vim. Kluka ted nevídaj a ani je nezajímá jaké má kluk potřeby. Prostě nic.
když bylo Klukovi skoro rok tak jsem si našla přítele přes internet. dneska jsem spolu už druhým rokem a čekáme mimčo. Kluka. Jsme ted štěstný a nic nám nechybí.
Radit ti nic nemůžu,protože každý jsem jiný. a HLAVNĚ MÁME JINÉ LIDI KOLEM SEBE. Můžu ti jen držet palce aby jste byli zdraví a konečně štastný.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

můj ex měl také psychické problémy a schizofrenii. A nakonec jsme byla u jehop rodiny špatná já,že jsem se mu snažila pomáhat a tahat ho z průserů. jenže mě nechtěl a ani dítě a byli dohady i u soudu. že on dítě nechtěl a že si ho neudělal. A taky že jsem nebrala antikoncepci. A to před rokem mi zjistili problém z játry z antikoncepce.fokální nodulární hyperplasie jater. tak že antikoncepce prostě asi nefungovala. Ale udělala jsem to všechno schválně. Tak že všechno se dá zvládnout. Svět se nehroutí

mně partner ve 24. týdnu dost ošklivě napadl a jelikož tam byly neschody už dřív, tak jsem ho vyhodila. Je to těžký, ale já se na to dívala tak, že je lepší, že se to stalo ted, než kdyby potom ublížil třeba i dítěti. Nemá ani peníze a dokonce mi i dluží, pro mě ne malou částku, co jsem se dozvěděla, tak dřív byl převážně na prácáku a vystřídal spousty prací, kde všude byl jen chvilku. Ted jsem ve 30. týdnu a ničeho z toho nelituju, mam skvělý rodiče, kteří mě podporujou, takže na to nejsem sama a hlavně se soustředím na toho prcka v bříšku

Ahojky,my se s přítelem rozešli když jsem byla ve 4.měsíci,my si úplně přestali rozumět a nemělo smysl spolu zůstávat jenom kvůli mimču,stejně jsem se pořád jenom nervovala a hádky byly na denním pořádku,on se to ze začátku snažil zase dát dohromady,ale já jsem nechtěla,a nakonec se postupně přestal ozývat.Bydlela jsem u rodičů a zvládnout se to dalo,chodila jsem do práce a nějak nebylo moc času myslet co bude dál,jasně,že to není jednoduchý jako když máš toho partnera,který ti se vším pomůže,ale mě hodně pomohla mamka jak před porodem tak i potom s malou,ale bydlela jsem pak už sama s malou.Její pravý otec jí nikdy neviděl a to už je jí 15měsíců,ale když byly malé 2 měsíce tak jsem se seznámila přes net s nynějším přítelem a super,malou bere jako svoji a jsme spolu už rok a jsem moc štastná,že to takhle nakonec dopadlo.Podle mě nemá smysl s někým zůstávat jenom kvůli dítěti,ten vztah nemůže klapat.

holky já tu zkušenost nemám, ale mám prcka a moc vás obdivuju. vím jak je to těžké i s partnerem. natož bez něj. neumím si to představit. přeju vám hodně štěstí a pevné nervy.

my jsme se nakonec dali dohromady... prostě jsem nemyslela na nic jiného, než na dítě... jak zařídit bydlení, zázemí, jak to ustát v budoucnu... a možná tím, že jsem neměla čas se soustředit na vztah, tak se to díky tomu ustálo a teď je z přítele úžasný otec i partner.
Přeji ti hodně štěstí i sil...

ahojky mě opustil ve 23tt a těhotenství byl horor to sem težce nedávala jak jsem byla sama ale porodem se to změnilo už sem najednou nebyla sama a taky malá mi dodala dost síly. jinak jsem bydlela sama s malou a mamka mi jezdila akorát první dny vařit a jinak sem všecko musela sama zvládnout i nákupy (na ty větší sem dycky musela přivolat někoho z rodiny na pomoc) atak,zezačátku to bylo všechno těžký ale pak si člověk zvykne a jde to. občas mě i napadala deprese z toho jak jsem sama s malou neměla sem si s kým povídat atak, tak sem občas brečela, ale nakonec sem usoudila že to není až tak hrozný sem si na tu samotu tak nějak zvykla že sem pak po půl roce když sem začla chodit s mým nynějším přítelem si na to nemohla vůbec zvyknout že najednou už nejsme jen my dvě ale i někdo třetí :-D takže ikdyž bude začátek těžkej určitě si na vše zvykneš a po nějaký době ti už to nebude připadat tak hrozný... :one:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky