Vztah k exmanželovi :-(

24.11.2010

Ahoj holky, jchtěla jsem se zeptat, jak jste na tom ve vztahu k bývalému partnerovi - otci vašeho děťátka? Mám pocit, že ze spousty lidí se stali kamarádi, nebo ženská odpustila chlapovi, který se na ní a na jejich dítě vybudnul. Já jsem víc jak dva měsíce rozvedená, je to už skoro rok, co jsem se s malou od ex odstěhovala. Přesto k němu doteď cítím až nenávist za to, co mi/nám udělal. Dodnes se mi zdají noční můry ve kterých vidím jeho milenku (vlastně teď už současnou přítelkyni) a ve kterých znovu a znovu řeším, co se stalo. Je to strašný. Zkusim se to shrnout : měli jsme se oba moc rádi, brali se z obrovské lásky a dítě pečlivě plánovali. Vztah se začal kazit po narození malé (ex tvrdí že už když jsem byla těhotná). Já se ho pokoušela neustále nějak zachránit, ale on se tomu strašně bránil. Furt hledal další a další výmluvy proč se nemůže se mnou udobřit. Následovalo víc jak rok dlouhé období de facto pekla. Neskutečnej psychickej teror. Ve stylu že naprosto vše, co jsem udělala a řekla bylo použito proti mě. Nakonec jsem se i bála brečet (komentoval to slovy, že jsem psychicky labilní apod...) a jakkoliv se před ním starat o malou (vadilo mu i, když jsem malé v noci uvařila mlíko aby neplakala - prej jí uplácím jídlem apod...). Pak jsem přišla na to, že má "hodně dobrou kamarádku", kterou si potají vodil k nám domu, když jsem byla na víkend u našich (kam mě posílal aby si údajně od nás odpočinul). Já to pak po víkendu po nich uklízela - všude její vlasy (i na jeho županu, na gauči, v mym hřebenu ...). Naše společný fotky sundaný z poliček a zrcadel a položený lícem dolu, aby nebyly vidět, cizí věci po bytě apod. Samozřejmě jsem to komentovala - zase to obrátil proti mě, že jsem histerka, že si to vymýšlím - nakonec přiznal, že jí tam jednou měl a že u nás hráli společenský hry (ty vole, takovej výsměch :-(... ). No skončila jsem na AD. S neustálýma výčitkama - co když má pravdu a já jsem tak hrozná a za vše můžu sama? Poruchy spánku, nechutenství, neschopnost plakat, sebevražedný myšlenky...... Fungovala jsem jen kvůli malý.Odstěhovala jsem se (vlastně jsem utekla). Následoval soud o malou (ex jí chtěl do péče, resp. jeho matka se o malou chtěla starat). Nevyšlo mu to, ikdyž se snažil dost hnusně -lži u soudu, pomluvy, stížnosti na sociálce apod. Prostě jak ze zpráv na Nově - sociálka - policajti - trestní oznámení............ ufff...).Rozvod už nastěstí proběhl bez problémů. Jenže dodneska jsem se z toho nedostala. Nedokážu se s ním normálně bavit (a to musím, protože si bere malou jednou za 14 dní na víkend). Cítím vztek a nenávist. A samozřejmě ty obligátní výčitky, že je to tak špatně :-(.
Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale potřebovala jsem se prostě vypovídat :r:

Ahojenky..

musím ti také napsat..když jsem to četla - tak jakobych to psala já sama - teda až na jedinou věc - že můj ještě současný manžel nemá žádnou milenku :( ale jinak u nás je a bylo to samé..taky se nám to začalo kazit narozením malého a taky mě začal ponižovat - vykládají o mě s rodinou že jsem nemocná, psychické hádky - no děs..úplně vím jak ses v té době cítila ty..teďka v lednu nás čeká rozvod - tak jsem z toho taky špatná, protože něco jeho mama naznačila že bude chtít taky mít malého - jako střídavá péče, ale já ji řekla ať na to zapomene, že jí ho nikdy osamotě nenechám..fakt to máme skoro stejné - taky jsem zvědavá co u soudu na mě vytáhne - na jednu stranu zavídím že už to máš za sebou - já to nejhorší mám před sebou. Ale mi jsme zatím na všem domluveni, tak snad se to nezmění. Jsi chuderka - vlastně on ti tím zničil život - protože ho musíš vidívat a bavit se s ním. Docela mám z toho teďka strach, jaké to bude po čase i u nás. Hlavně se drž - určitě jednou bude lépe i když to třeba potrvá déle. Už i tak jsi silná, že jsi vyhrála soud a dokázala jsi od něho odejít :) tak se drže

In reply to by dudlinka

Dudinko, nejsem zase tak silná. Vlastně me vystrnadili. Dodnes nevím, jak to vlastně bylo, ale mám pocit, že se u nás dost věcí dělo schválně proto, abych už odešla.
Co se týče soudu o dítě, neboj se.Pokud nejsi nějaká feťačka, nebo netýráš dítě, tak by ti ho neměli vzít. Můj ex taky tvrdil u soudusamý nechutný lži, jako že se o malou nedokážu postarat, že jsem labilní, nemorální, agresivní a já nevim co ještě. Jenže mu to nepomohlo.Měli jsme naštěstí rozumnou soudkyni. Tak se odvolal aspoň kvůli alimentům. Přišlo mu to strašně moc ://: . Nevim, jak máš starý dítko, ale u malejch dětí je střídavá péče nesmysl. A tchýně ať kouká zapomenout :zadek: ... Držim palce a pokud budeš chtít, tak ni někdy napiš ;-).

In reply to by Katka_S.

:-(( zažila jsem něco podobného až na to ze po rozchodu naštěstí přestal mít zájem i soudu sice neco brblal, ale nechtěl nijak malou do péče a naštěstí ani ted se neozývá...ze začatku taky byly silne řeči o střidave péči,ale pak ho to naštěstí rychle opustilo...jsem za to ráda,že to mam takhle a že ho nemusím vídat, protože bych ho musela prohodit oknem za to jak se zachoval...hajzl...naprosto tě chápu a je to normální,že k němu cítíš nenávist....ale časem to pomine...určo neexistují na světě jen takoví zhovadilci jaké jsme potkali :-) já mám po tom vsem co se mi stalo trošku na chlapi averzi...prostě žádný se mi nezdá dobrý, takždý mi svým zpusobem něčím vadí...od té doby.... a nebo jsem otevřela oči a dokážu se ted dívat na chlapy střizlivějším pohledem :-)

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Myslím, že se nejvíc zlobíš sama na sebe... mě po rozvodu začaly chodit obsílky s upomínkama, co není zaplacené... skončilo to tak, že jsem víc jak rok poté splácela věci, co jsem myslela, že jsou placené, protože ex tvrdil, že to platí... např. nájem, pevnou linku, nedoplatek za teplo a vodu, elektriku atd... předtím chodily upomínky na jeho jméno, ale když už u nás nebydlel a neplatil, tak to začali posílat mě... a k tomu jsem musela začít platit úvěr na vyplacení SJM za byt bývalému manželovi... takže pro mně a dva puberťáky a psa mi nakonec po uhrazení všech nutných plateb a splátek zůstaly asi 4000 Kč na měsíc na všechno... bylo to šílené období a dodnes nechápu, jak jsem to zvládla... a nejvíc jsem byla naštvaná právě na sebe, že jsem si vybrala tak špatného partnera, že jsem dětem vybrala špatného otce a že jsem to vůbec dopustila, aby to tak skončilo... dnes vím, že jsem tu žádost o rozvod podala v pravý čas, za pět minut dvanáct, že jsem doslova utekla hrobníkovi z lopaty... protože těsně poté si ex nadělal ještě další šílené dluhy a dnes je ve stádiu oddlužení, takže všechno nad životní minimum se mu strhává na uhrazení nesplacených dluhů (naštěstí už ne za manželství, ono se to od doby, kdy dáš žádost o rozvod nepočítá do SJM)... ale fakt se mi nejvíc ulevilo, když jsem se tím přestala trápit a začala jsem se mít zase ráda... začala jsem to brát jako dost silnou životní zkušenost, díky které si teď umím vážit třeba naprosto jiných hodnot a věcí, než dřív, prostě jako poučení... a ač to bude znít děsně blbě, tak jsem děkovala v duchu svému exovi, že díky této zkušenosti jsem si našla bezvadného, hodného a zodpovědného chlapa a dostala jsem od života šanci začít znovu a lépe...

Počkej tak ještě dva roky, pak už to nebude tak bolavé... otupíš... sice budeš vzpomínat na všechen ten hnus, co ti udělal a jak s tebou chtěl manipulovat, ale bude ti to jedno... já na exe taky nevzpomínám v nejlepším, nejvíc ublížil svým chováním dětem a nakonec ještě obral dceru o stavební spoření, ale je už plnoletá a je to tedy její rozhodnutí, ale i tak to nejvíc asi bolelo mě... ale už je mi naprosto lhostejný... příběh byl stejný jako u vás, pointa taktéž, všechno dovedl obrátit proti mně... stejný řeči, stejné následky... tři roky mi trvalo, než jsem to rozdýchala, bylo to dost bolavé, cítila jsem děsnou nespravedlnost, nedovedla jsem s ním už ani mluvit, buď jsem byla roztřesená už předem, nebo jsem byla předem naštvaná a čekala, co zase zalže nebo obrátí... chvíli mi i vadilo, že má peníze a nedá je ani dětem, ani jim nic nekoupí, i když potřebují a já jsem měla co dělat, abych nás uživila, nakonec jsem to strávila... hodně mi pomohlo, až jsem si konečně uvědomila, že s tím stejně nic neudělám, že on se nezmění a nakonec jsem se za něj začala stydět, i za sebe, že jsem si to vše nechala tak dlouho líbit... u rozvodu fraška, přišel v teplákovce Puma a dělal, že je chudák, vytáhl igelitku nějakých papírů a říkal, že to jsou všechno paragony za nákup potravin a drogerie a oblečení za poslední tři roky, že si to schovával, abych nemohla tvrdit, že nepřispívá na děti a domácnost... pořád to vnucoval soudkyni, až mu tu tašku málem nechala vynést ven ze soudní síně se slovy, že tak mohl stejně dobře jít vybrat odpadkové koše v supermarketu a nasbíral by si stejné množství účtenek... při majetkovém vyrovnání pořád měnil dohodu, jednou souhlasil a když se to mělo podepsat, tak si zase vymýšlel něco jiného a chtěl všechno a já s dětma abych šla pod most... no dnes je mi to vše ukradený... tátu dětem nenahradím, už to naštěstí pochopily, jsou už velké, ale stejně je mi to trochu líto... ale ta nenávist, vztek a lítost už ve mně nejsou... fakt to chce čas... a taky mi pomohla i skutečnost, že jsem si našla druhého muže a je mi s ním fajn... ale to bylo až po těch dvou a půl letech, co jsem se tak nějak vnitřně odpoutala od bývalého... dřív to prostě nešlo, byla jsem toho až moc plná... takže vydržet a snažit se opakovat si, že to není tvoje vina, není to tvá chyba, že on jiný není a nebyl a nebude a tak nějak si vtlouct do hlavy, že nemáš řešit věci, které nezměníš... a jestli trochu věříš na bílou magii, tak to zkus jak já... každý večer si opakovat, že odpouštíš jemu všechno to, čím ti ublížil a taky že odpouštíš sobě vše, čím sis nechala ublížit... vím, že to zní divně, ale funguje to... stejně tak jako funguje pozitivní motivace v tom, že k tomu přidáš ještě takové malé přání, abys byla třeba lepší člověk, dovedla odpouštět a přála bývalému, ať má, co chce, ať je šťastný a spokojený... to může pomoct i tomu, že se k tobě začne chovat i on lépe... ale fakt je důležité, abys mu vnitřně odpustila... tím se zbavíš i těch všech nechtěných a nenávistných pocitů... ale určitě to nepůjde hned a na povel... a neboj, bude líp... zpočátku po rozvodu je to vždycky ostré...

In reply to by Blue Jane

Moc děkuju za to cos napsala. Sice tu zase bulim jak želva, ale je fajn vědět, že nejsem sama. Chvílema jsem měla pocit, že jsi snad žila s mým ex :-))). Ta igelitka s účtenkama a tvrzení že strašně moc přispíval na chod domácnosti - to je přesný. Ikdyž malé nikdy nekoupil ani plínu, všechno jsem platila já (včetně Nutrilonu od narození, protože ,malá nebyla kojená). No už jsem si říkala, že rok je dlouhá doba,ale vzhledem k tomu, co všechno se dělo to asi bude trvat ještě nějakou dobu. Ale jestli někdy dojdu do stavu, že mu budu moct přát aby byl šťastný a spokojený, to teda nevim. Za to jak moc mi ublížil si to, myslim, nezaslouží.

In reply to by Katka_S.

Přiznám se, že když jsem ti před víc jak rokem, nebo kdy to bylo, psala pár komentářů ohledně problémů s tvým manželem, měla jsem pocit, že musíš mít toho mého bývalého, že je to o něm... až jsem měla husí kůži... asi jsou naklonovaní nebo co...
Jinak s tím ublížením máš samozřejmě pravdu, to je hrozné, co dokážou někteří muži ženám udělat, takové psychické týrání je strašné... jsem moc ráda, že už máš to nejhorší za sebou... ale z vlastní zkušenosti můžu potvrdit, že dokud mu v duchu neodpustíš, tak s tebou tyhle pocity ublížení a nenávisti budou zmítat pořád... ale to chce fakt čas, určitě to nejde hned, je to paradoxně stejné, jako když nám zemře milovaný partner (i když tam má člověk v hlavě spíš samé pěkné vzpomínky), pocity a emoce kolem jsou podobné, taky to nejde přejít hned a všude se dočteš, že to tak ty dva až tři roky trvá, než se s tím člověk vnitřně smíří a dostane se zase do stavu před "událostí"... prostě rozvod s partnerem, stejně jako smrt partnera, je pro člověka velmi stresující a nestandartní záležitost, takže dušička potřebuje hodně času na vzpamatování...
Ten tvůj rok vlastně ještě nebyl tak úplně časem na zapomenutí, protože jste řešili rozvod, předpokládám, že jste spolu určitě několikrát mluvili a řešili něco kolem malé a spíš si u toho měla hodně zjitřené emoce... a takové to prvotní zklidnění a zlehčení přijde tak za půl roku po rozvodu (myslím po konenčném rozsudku)... to už o tom budeš moct mluvit klidněji a bez těch negativních pocitů... tak držím palce...

ahoj tak mě teda ex opustil když sem byla ve 23tt....měla sem díky tomu depresivní těhu, nemohla jsme se dočkat až se malá narodí, brečela jsem každej den a pořád ho milovala a myslela že se už nikdy nazamiluju tak jako do něj ://: ....taky mě dost docela obalamutil ale to nechci moc rozebírat kdyby to někdo četl....jo chodili jsme spolu rok a já byla jeho milenkou a on měl holku a podávěl ji se mnou ale my sme o sobě sice věděli ale kravky sme si ani jedna navzájem nevěřily prostě... :00: Natálka byla neplánovaná..byli jsme spolu naposledy v kontaktu když byli Naty 3 měsíce, od tý doby ne, šíleně jsme ho nesnášela za to co mi provedl a prostě bych ho nejradči vymazala ze světa!našla jsem si přítele když bylo malý půl roku. žiju si svůj spokojenej život s přítelem a malou, fakt na něj jsem uplně zapoměla ale pořád ho děsně nenáviděla a najednou z ničeho nic se objeví u nás na soudním stání (po roce sme se viděli :w: )....nechtěla sem se s ním vůbec vidět, uplně sem ho nesnášela, nakonec sme spolu asi 10min. mluvili a já ho začla normálně litovat...nevím ani proč...a ani nevím co je horší jestli nenávidět nebo litovat? :O no a tím jak jsme se spolu bavili a zdálo se mě že je normální že se změnil tak se teď spolu bavíme normálně, už si neděláme nacvhály teda zatím....hlavně říkal jak bude platit a jak se chce rozumně bavit s emnou a chce najednou i vídat malou a já jsu zvědavá zda nezůstane jen u těch slibů ale musím říct že kdyby tam nebyl bylo by to vše lepší, prostě sem ho vymazala z paměti uplně a takhle se mi tam zase přisral když už mám svůj vlastní a krásnej život a on si do něj jako vstoupil....bavit sem se s ním nechtěla ale nejde to jinak, takže zatím se spolu bavíme normálně už, ale jde o to jak dlouho, dokud nám zas neprovede nějaký zlo nebo tak jak je u něj zvykem... :?

ahoj, to je nemilý :-( vzpomínám si, že jsi tu kdysi řešila partnerské problémy, ale netušila jsem, že to byl až takový masakr.
Vzhledem k tomu, že sem tam musíš se svým bývalým manželem mluvit (předávání dcery) a že dcerka bude růst a bude víc vnímat to, že její rodiče nežijí spolu, že jezdí k tatínkovi na víkendy a víc, než si možná myslíš, bude vnímat, jak se k jejímu tátovi stavíš ty a jak se táta staví k mámě (tobě), tak bych klidně na několik sezení navštívila nějakou psycholožku a všechny ty zážitky z (minimálně) posledního roku dala nějak dokupy, aby jste měly obě dvě klid ;)

In reply to by Tesa

Já se snažim před malou mluvit o tatínkovi hezky. A když mi to nejde přes pusu, tak o něm nemluvim vůbec. Nechci jí nijak ublížit a vím, že už teď to vnímá. Ale lehký to neni...

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky