ANKETA - Když jste se poznali a nyní....

Ahojky,tak já jsme s přítelem chodila 9 let,bylo to krásné oba dva zamilovaní až po uši.Prošli jsme si ve vztahu dobrým i zlý a tak jsem si myslela,že nás už nemůže nic ohrozit-chyba!!Nastěhoval se k nám/bydlím jen s mamkou a mám svůj vlastní veliký pokoj/ až asi měsíc před porodem užívali jsme si to lenošili spolu ,pak přišel porod a starosti kolem miminka a i já potřebovala pomoc a ejhle najednou se mu nechtělo s kočárem ven,že ho to nebaví/abych si aspon na chvilku odpočinula/,pak zase,že je zvyklý z domu si po práci na 1-2 lehnout.Denně jsem vařila tepl´jédlo,vypráno vyžehleno/je to přece má povinost zněli jeho slova/,ale já to dělala s láskou.tak se stalo,že jsme se zazali kazdý den dohadovat,protože já chtěla pomoct/taky jsme měly opravovat na nesnici domeček oba jsme o tom za mlada dokázali hodiny vykládat,jak si to tam uděláme pěkné/a jak přišla řeč na to,že už je na čase začít s opravami,tak byl rázem ohen na střeše,že ho chci strhat,on musí odpočívat....Dneska má malý 5 měsíců a přítel už s náma 2 měsíce nebydlí.vrátil se zpět k mamince,která mu nosí vše na stříbrném podnose a odpočívá si plnými doušky.Za malým chodí sem tam u nás přespí/bez sexu,nějak se stalo,že k němu pomalu nic necítím/pohádáme se a zase je všechno stejné a já jsem z toho nanic..tak to má nyní já...

Ahojky s Peťou se známe 6let z toho jsme 5let manželé.Na začátku mě bylo necelých 16let a mu 19let.Máme 5letou dceru a ted čekáme 2 mimi:)
A musím říct že náš vztah je úplně nádherný!!!!!! Pořád si řikáme a dokazujeme jak se milujeme.Každý den co je Peťa v práci tak si píšeme a i v smsce mi nezapomíná napsat jak moc mě miluje a já dělám to samé dokonce ani neusneme aniž bychom si to řekli:).
Chození jsme měli nádherné ale teď si myslím že je to ještě krásnější protože se známe dokonale,hned na sobě poznáme co druhému chybí nebo vadí.Už mi sice nevozí každý druhý den dárečky což mi vůbec nevadí protože mnohem víc mě potěší když přijede z práce a doveze mi pomerančový džus,protože co jsem těhu tak skoro nic jiného nepiju tak mě potěší že si vzpomene i když je šíleně unavený,nebo přijede a řekne jak moc jsme mu chyběli a dám mi pusu,je to pro mne mnohem víc než kytky...
Prostě pro mě je tento vztah nejkrásnější na světě.Chození bylo nádherné ale tahle doba když už se známe a víme co od sebe můžeme čekat je pro mě k nezaplacení.Radši budu končit:)
Užívejte si svých protějšků a mějte se krásně.

Ahojky,my jsme spolu letos pět let.Ano,je to jiné,ale... Podle mě je to lepší.Více se známe,máme v sobě jistotu,oporu,vím,že se na manžela můžu spolehnout a to je pro mě nejdůležitější.Věci jako kytky,čokoláda nebo básničky jsou sice krásné,ale pro mě nepodstatné.Takže i když začátek byl moc fajn a ta první zamilovanost je prostě neopakovatelná,já bych už neměnila.Pro život je daleko důležitější když víš,že se na někoho můžeš spolehnout a to podle mě v těch začátcích není.A my máme vývoj "ukázkový"-společné bydlení,pak svatba,pak mimčo,nemám si nač stěžovat :) Samozřejmě ani u nás to není vždy 100% je spousty věcí kterými mě manžel štve a já jeho taky,ale jsem moc ráda že ho mám :)

Ahoj Lucii, tak nevím, jestli tu některá holčina napíše, že se jim vztah časem nezměnil. To je prostě přirozené. Já byla první dva roky vztahu tak zamilovaná, že jsem se vznášela metr vysoko :-). Taky jsem dostávala pozornosti, ale spíš než kytičky (já na ně moc nejsem) mi dnes už manžel chystal překvápka, drobnosti za pár kaček, vodil mě na úžasná místa, vytáhnul dalekohled a jen tak jsme třeba celou noc seděli a pozorovali celé město...nádhera. Dneska jsme spolu už 8 let, z toho pomalu 3 roky manželé, máme dvoletého syna. Už to samozřejmě není o tom, co dřív, ale o starostech o syna, o penězích, stavbě, ...A přesto bych se na začátek vrátit nechtěla. Já jsem hrozně moc pyšná na to, co už jsme spolu dokázali! Nikomu na světě nedůvěřuju po těch osmi letech jako manželovi, nikdo toho pro mě za ty roky neudělal víc, nikdo se mi nikdy nesnažil splnit tolik přání jako manžel a to svatbou, dítětem nebo i tou naší stavbou, protože manžel v podstatě nikdy do baráčku nechtěl. Občas jsou bouřky a trošku se mi zasteskne po tom pocitu zamilovanosti, který už dnes celkem přirozeně nemám...už nejsem zamilovaná, ale svýho muže si vážím a miluju ho za to všechno, co jsem tu popsala. Takže nazpět bych nechtěla, stačí mi vzpomínky a vidina krásné budoucnosti :a:

Ahoj tak mi spolu sice nejsme tak dlouho jako vy,ale vztah se nám změil rozhodně,ale podle mě k lepšímu.
když jsme spolu byli pár měsíců tak to bylo takový jako asi u každýho- schůzky,zamilovaný pohledy a pod. znáte to. Ale postupem času jsme se poznávali víc a víc. Tědka spolu bydlíme a je to lepší než nějaký ty schůzky a pak hezky každej do svýho.
Nevím já osobně nemám ráda takový ty začátky vztahu,kdy se lidi teprve poznávaj,skoro nic o sobě nevědí, ani to jestli to má budoucnost na dýl než několik měsíců. Líbí se mi to tědka,kdy už znám takový ty jeho každodenní zvyky a vím,že si rozumíme a tak..
Takže ano změnilo se to,ale podle mě k lepšímu :-)
Nikdy mi nenosil kytky ani nic podobnýho nenosil a já je ani nechtěla,protože pak to člověka mrzí,že to najednou přestane ten druhej dělat.
Naopak tědka ,když ho pošlu na nákup,tak mi občas přinese nějakou dobrotu,o který ví,že jí mám moc ráda.

Ahoj, tak mi jsme spolu skoro 13 let. Máme spolu 2 měsíční holčičku. U nás to bylo nejdřív jen kamarádství a když to začalo směřovat k chození, tak jsem nevěděla, jestli to chci. Teď jsem hrozně ráda, že s ním jsem. Dřív na rande nic nenosil, chodil pozdě a to i o 2 hodiny a hodně jsme si telefonovali. Volali jsme si i hodinu v kuse. To se nezměnilo. Jen jsme chodili na zábavy a to mi trochu chybí. Taky jsou dny, že je mi všechno líto, ale to je asi všude.

ahojky,
taky to máme podobně.My teda teď už s manželem jsme se seznámili přes seznamku a bydleli jsme od sebe přes 400km,takže půl roku jsme se vídali jen o víkendech 1x za měsíc,takže jsme byli na sebe hrozně natěšený a měl pro mě vždycky nějaký překvapení a bylo to skoro jak z nějaké telenovely...vždycky když jsem to říkala kolegyním v príci tak se úplně rozplývaly:-) Pak po půl roce jsem se přestěhovala za ním a pořád to bylo krásný, i když už né tolik a teď jsme spolu 2,5 roku manželé(celkem se teda známe 3.5 roku) a už to opravdu není ono...jako to bylo a to víš,že mi to chybí,taková ta něha a to aby si mě hýčkal.Máme 16 měsíční dceru takže život mi příjde jako takový stereotyp.pořád se jen točím kolem domácnosti a malé a pořádně si ani nikam nezajdeme...kytičky mi nosí to teda jo,naposledy jsem dostala předevčírem....občas mi koupí něco sladkýho a nebo něco na sebe:) ale jasně že to není tak často,ale sem ráda,že vůbec někdy :) Spíš co mi chybí je větší projev lásky,obejmutí,pohlazení a hlavně hezká slova...
.