můj porod

aneb Číňani jsou žabaři a poslíčky jsou stejná fáma jako ranní nevolnosti ;-)

Možná si ještě pamatujete, jak jsem tu na přelomu loňského léta a podzimu nadávala, že moje „ranní“ nevolnosti, jak název káže, sice začínají hned, jak ráno otevřu oči, ale oproti všem vědeckým poznatkům nekončí dřív, než večer vysílením z neustálého běhání na záchod padnu do mdlob spánku.
Na opačném konci škály negativ a pozitiv těhotenství, tj. na té pozitivní, se mi usídlil zážitek z poslíčkování a porodních bolestí. Měla jsem z internetu poctivě načteno, že prvorodičkám trvá porod celé hodiny, a než vůbec začne, ohlásí ho poslíčky. Termín porodu jsem měla spočítaný na 10.4. Moje dr. mi už tři neděle slibovala, že budu rodit dřív. Ve čtvrtek 8.4. jsem u ní byla naposledy v poradně, prý vše k porodu připraveno, jen kontrakce na monitoru nebyla ani jediná, takže jsem odcházela s instrukcemi, že pokud neporodím do neděle, mám se v pondělí objednat do nemocnice do rizikové poradny. Po tomhle čtvrtečním vyšetření mě večer maličko pobolívalo bříško, ale v pátek ráno jsem vstala kolem sedmé čilá jako rybička, tak mě ani nenapadlo, že se něco bude dít. Kolem deváté jsem si všimla, že bříško zas trochu pobolívá, ale nebylo to nic hrozného, menstruační bolesti mívám daleko horší. Tak jsem si řekla, že to asi budou ty poslíčky, ostatně když jsem si vlezla do teplý vany, bolesti přešly, prostě jasný poslíčky :) V deset jsem hrdinně vyrazila na procházku do knihovny (mám to z domu pěšky sotva deset minut daleko), v půl jedenáctý mě přepadl pocit, že domů už asi nedojdu, nakonec se zdařilo, i když mi ta cesta trvala nejmíň půl hodiny. Bůhvíproč jsem pořád věřila, že to jsou jen poslíčky :?
Jen pro jistotu jsem se s manželem domluvila, že to v práci zabalí už ve dvě (normálně chodí v pátek na velký nákup, takže se domů vrací okolo sedmé). Něco málo po poledni jsem dospěla k názoru, že něco je špatně, když pořád ještě nemám hlad, a v zápětí mi žaludek vrátil jablko, které jsem posvačila před desátou, a tak jsem se rozhodla svůj stav telefonicky zkonzultovat s porodnicí. Bohužel jsem nedokázala správně zodpovědět kontrolní otázku „jak často máte kontrakce?“ povídám „mě to břicho bolí tak nějak pořád, nemám pocit, že by to mělo nějaký intervaly“ :? Prý u prvorodiček se porod takhle rozjíždí. Chvilku jsme ještě diskutovali výsledky z té čtvrteční poradny, když jsem řekla, že mám CS 9, ozvalo se na druhém konci nedůvěřivé zalapání po dechu „to jste se určitě spletla, víte, že s CS 10 se rodí?!?“ :jawdrop: Nakonec jsme se dohodli, že nemusím spěchat, ale pokud na tom budu trvat, nemůže mi zakázat, abych přijela, zkontrolují mě a v nejhorším mě zas pošlou domů.
V mezidobí se manžel rozhodl vyrazit z práce domů už v jednu, naštěstí... podle papírů mě v nemocnici přijali ve 13:38, nahlásila jsem se slovy „buď plaším nebo rodím“ (moje subjektivní přesvědčení se pořád ještě na 90% klonilo k prvně zmíněné variantě), řekli mi pojďte dál, doktorka vás prohlédne, natočíme monitor a pak uvidíme. Přišla doktorka, strčila do mě prst a řekla „tady už nic točit nebudem, jedeme na sál“. Papírování jsme odbyli takovým tempem, že nemám tucha, o čem jsem vlastně byla před „zákrokem“ poučena, podepsala bych vážně cokoli. Vybavuju si jen ten papír, co začínal slovy císařský řez, prý že potřebují, abych podepsala, ale nemusím se bát, že by na něj došlo. První půlku porodu jsem nemohla uvěřit, že už opravdu rodím, vůbec jsem si nemohla vzpomenout, jak se dýchá, oni mi hodně radili, ale já nebyla schopná udělat to správně, nemluvě o tom, že mi až po páté protlačené kontrakci připomněli zavřít oči, takže teď mám místo bělma oči krvavé ... no ale zdařilo se, malej se narodil ve 14:30. Podle čínského horoskopu měl být holčička :D