Těhulky, taky se tak vztekáte?
Ahoj, tak mám za sebou další hádku s manželem pro nic za nic... tedy kvůli hlouposti. Vždycky jsme byli dost harmonická domácnost a teď se chytnem skoro denně :(
Máme třináctiměsíčního syna a každou chvíli čekáme další přírůstek. Bohužel mi prakticky pořád tvrdne břicho a pomalu se otevírám už v 35.tt, už jsme měli dva výjezdy do porodnice. Když se pohádáme, je to samozřejmě horší, mám břicho jako kámen, ale ani tak se nedokážu ovládnout. Mám zachovávat klidový režim, což je s prckem prakticky nemožné. Manžel pomáhá, co může, ale taky nemůže stíhat všechno... Nějak se to všechno kazí a nevím, jak to zabrzdit...
Asi to tak ke konci má být! My se teda nehádáme, ale jsem strašně nervózní a jak nemůžu pořádně spát tak myslím na kraviny a pak mě to trápí... :( Např. jestli bude vše tak jak jsem si naplánovala- třeba že nechci aby první den po porodu někdo kromě přítele za mnou chodil, jaký budou vánoce, jestli když někoho požádám aby si umyl ruce než na drobka sáhne tak jestli nebudou mít hubu plnou keců! Jestli mi do toho jak si to všechno uspořádám nebude kecat tchýně nebo moje mamka... Tak jsem zas hrozně neklidná a to stačí že to jen píšu, až mám z toho takový to hnusný pálení v břiše! :r:
In reply to Asi to tak ke konci má by vladenka_k
Celé noci jsem myslela na blbosti... Toho se neboj, všechno se poddá a i příbuzní se postupně uklidní. Mytí rukou berou všichni automaticky (kromě mé matky, ta se urazila ://: )
To jso takové ty nervíky před porodem, vlastně do poslední chvíle nevíš, co tě čeká. Já zas po nocích řeším, jestli stihnu dojet do porodnice, jak dlouho by byl v inkubátoru, kdyby se teď narodil... Dneska v jednu v noci jsem počítala, kolik přibere za den :s:
ahoj batulko,pokud se milujete a manžel Ti pomáhátak to určitě zvládnete :) ,neboj,láska je ohromná věc a vše překoná,to jsou hormony,stres,hodně starostí,to se vyřeší..jsi určitě šikulka a zvládneš to ,spolu s mužem.to u nás bohužel asi chybí ta láska a pomoc a i ta přítomnost muže,jsem ve 26týdnu furt sama.a mám problémy s chlapem,takže u mě nervičky pracují..ale taky to zvládnem,já,syn a syn v bříšku,aj bez chlapa,když mu za to nestojíme..měj krásný den a užívej si dětátek,já si dycky říkám,hůř je lidem,co nemůžou mít děti,než mně samotné s dětma..posílám energii..páá
to tě strašně obdivuju, že to zvládáš i takhle. Já si vždycky říkám, že bych si toho mého měla víc vážit, když něco takového slyším. Je bezvadný s prckem, snaží se pomáhat doma, k tomu toho spoustu udělá na domečku a na zahradě... Akorát s ním hlavně poslední dobou není žádná legrace, ale to se mnou taky ne... Držím moc palce, ať to s klukama zvládnete! A ať se taťka buď vzpamatuje, nebo ať se někde objeví nějaký lepší ;)
já řvala jak uragán v prvním trimestru na chlapy v práci. Pomohlo mi hodit se marod. Protože jsem měla taky strach o mimi, klepala jsem se vždy ještě hodinu poté, celá rudá, holky když mě viděly, měly o mě strach že snad dostanu infarkt....tobě by možná pomohlo dojít si třeba na kosmetiku nebo ke kadeřnici, aspoň na pár hodin utýct, hodit vše za hlavu.
:a:
V tomhle stavu se klidový režim dodržuje těžko. :( Taky se nesmím rozčilovat, ale u mě je to kvůli tlaku. Jenže to nejde. Rozčílí mě každá kravina, všichni a všechno mě štve. A to už přemýšlím i nad tím jaká ta naše kočka bude, když furt od někoho slyším ať se nerozčiluju, že pak bude malá nervózní a nebude spát atd. :jawdrop: Musíme to ještě vydržet. Už to bude brzy. ;) Držíme pěstičky, aby jsi byla v pořádku a mimi tam ještě chvilku vydrželo.
In reply to V tomhle stavu se klidový by jira
Rozčilovala jsem se věčně kvůli práci. Šéfová mi dělala naschvály, byly problémy s klientem... Často jsem i brečela. A narodil se nám pohodář, brečí jen když má hlad nebo je unavený. Tak se neboj ;)
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
ahojky já se nervovala celý skoro.. těhotenství.. měla jsme fakt nabrečíno roky dopředu.. s přítelem jsme se hádala. ale už to nebyli kvůli blbosti.. ale řešila jsme s ním něco závažnějšího a byla jsme hotová.. že jsme pořád brečela a byla uplně na dně..
pak jsme porodila malýho človíčka.. a ty hormony pracuou dál.. i ted po porodu jsme taková divně smutná.. uvnitř občas utrápená.. taky se chytnu s přítelem.. ale snad se to vše změní.. až budu i já po 6 ti nedělí v pohodě..
ale někdy za to nemůžou jenom hormony....pa mona