Můj a Nelinčin porod.

08.07.2009

Konečně jsem si našla chvilku, abych popsala náš porod. Není to nic katastrofickýho, tekže mohou číst i nastávající maminky :)

V noci ze středy na čtvrtek jsem zde řešila otázku, jak vlastně porod začíná a jak ten okamžik "O" poznat. N8sledující ranní hodiny se nesly v duchu sledování hodin a šrotování v hlavě: "je to ono?" "jak je to dlouho, co jsem cítila poslední kotrakci?" a nakonec "vydržím to až do rána, abych nemusela zalarmovat rodinu uprostřed noci?". Celou noc jsme čuměla na hodiny a začala sledovat jistou pravidelnost a zvyšující se intenzitu bolesti. Bála jsem se vlézt do sprchy, abych náhodou vše nepopohnala. Vydržela jsem tedy do 5 do rána, pak vlezla do sprchy. Ve sprše a po ní se nic zvláštního nedělo, jen jsem si tam pro uklidnění asi 10 minut drhla zuby a pak jsem si šla dobalit veci do porodnice s tím, že dnes každopádně pojedeme!
Okolo 6. hodiny se probudil manžel, kterému docela trvalo, než mu došlo, že to s tím porodem myslím vážně. Chtěl se ještě odebrat do práce. Na moji odpověď, že si opravdu myslím, že do večera bude dvojnásobným tatínkem vytřeštil oči a šel vzbudit dceru :) POmalu jstme se odebrali směr porodnice.
Nácvik zběsilé jízdy serpentýnami do vedeljšího města se ukázal jako zbytečný, protože ve chvílích, kdy na mě šly kontrakce musel jen manžel téměř krokem, zvláště přes sebemenší výmoly. Navíc v poordnici byl frmol a na příjem jsme čekali v hale 2 hodiny. Poté se mě ujala sestra, posadila mě na monitor a po půl hodině konstatovala, že teda to jsou kontrakce "nic moc". Hmmm, měšla jsem jiný názor! Pak jsem si počkala další půlhodinu na doktora, který mě prohlédl, udělal něco dost bolestivýho a sestra mi podala vložky. Prohlásil, že jsem otevřená na 6 prstů a připravená k porodu, ať mě odvedou na sál. A to jsem se bála, že mě pošlou domů!
Sestra na sále nás uklidnila, že ještě tak 5 kontrakcí a budeme rodit. No ale 5 kontrakcí proběhlo a nic. Ani do oběda se nic výrazně nepohnulo, jelikož branka mi pořád úplně nezašla a navíc kontrakce chvílema ustávaly a málá i přes mou (a hlavně manželovu) velkou snahu - chození, hopsání na míči a sprchy zůstávala hodně vysoko. Marně mi sestra držela branku a doktorka mačkala břicho. Začínala jsem být hodně unavená. Přecijen jsem nespala, nejedla a už jsem toho začínala mít dost. Pak teprve přišla šílená únava, kterou si pamatuju z 1. porodu a pořádný bolesti. Do té diby to byla celkem brnkačka. S manželem jsme vtipkovali, kontrakce jsem rozdýchávala celkem v pohodě a libovala si, jak je ten porod tentokrát pohodovej. Jenže někdy po poledni mi napíchli kapačku a bolesti začaly být dost nesnesitelný, přesto přicházely po 2-3 minutách a vynechávaly. Holčička se pořád ne a ne hnout pořádně dolů. Několik pokusu vytlčit ji "násilím" zkrachovalo a tak mě tam s manželem prostě nechali osudu :) Sil už jsem vážně neměla moc a tak jsem se chytla rady tlačit na každou kontrakci, klekla na zem, opřela se o potel a tlačila. Najednou se něco začalo dít. Cítila jsem hodně silný tlak na spodek a přepad mě strach, abych snad dítě nevytlačila na kachlíky. Pak přiběhla sestra, já se vyškrábala na postel a než sestra vše připravila, já tlačila jako o život, protože jinak to nešlo. Řvala jsem, jako když mě na nože berou. Tato fáze byla dost nepříjmná. Podle mě proto,ž e jsem nedostala klystýr. Sestřička si totiž myslela, že ho nestihneme...a přestože jsme na sále strávili nakonec skoro 5 hodin, rodila jsem bez vyprázdnění a už bych to znovu zažít nechtěla. U prvního porodu byla konečná fáze totiž tou nejpříjemnější. Tentokrát to byl trochu problém. Cítila jsem, jak se hlavička na posledních centimetrech zastavila a to mě vyděsilo. Navíc jsem špatně dýchala a nedotatkem kyslíku mi ztuhl obličej a nemohla jsem ovládat ruce. Slyšela jsem setru, jak rychle hrabe a připravuje vše na příchod miminka. Bála jsem se, že to nestihne, že mimčo vypadne a nikdo ho nechytí. Prostě poslední minuty probíhaly v mé psychické nepohodě, bolesti a vyděšenosti a za hrozného řevu a naříkání. To bych do sebe nikdy neřekla, trochu mě rmzí, že moje malá holčička musel apři svém příchodu poslouchat takový vřískot. Ale zvládly jsme to rychle :) Malá měla šňůru kolek krku, ale žádné komplikace to nezpůsobilo. Taky se hodně napila plodové vody, kterou zvracela do 3. dne.

Pobyt v Jablonecké porodnici byl fajn. Návštěvy jsem měla od 2 do 8 i mimo návštěvní hodiny a nikdo neřešil, že mám na stole večeři. Prostě jsem si pro ní došla a vzala do haly. Všichni byli moc milí a ochotní. Přesto, že byl občas dost šrumec a pořád se rodilo, všichni se usmívali, poradili, přinesli, pomohli a vysvětlili. Opravdu jsem neměla pocit, že bych někoho obtěžovala, zdržovala nebo otravovala, jako při 1. porodu v Liberci. Nikdo neřešil časy návštěv, jen hlídali, aby nechodily na pokoj-což je dobře.
Nakonec nás dokonce pustili domů o den dřív. Denně jsem se vyptávala, kdy nás pustí, jestli by to nešlo dřív a když nakonec nebylo místo pro nový mamnky, tak za mnou přišla sestřička a jestli jsem to já, kdo chce pořád domů :) a že by nás mohli pustit ve 3 odpoledne. Pak za mnou přišla znovu, že nám doktorka musí napsat zprávu a přijde až večer. Sestřička se omlouvala až dojemně, na takové jednání jsem z nemocnice opravdu nebyla zvyklá. Opravdu jsem maximálně spokojená a porod i ubytování v porodnici bylo oproti minulému zážitku hodně příjemné!

NO pokud jste dočetly až sem, tak vás obdivuju. Asi to neylo příliš výživné vyprávění :) ale kdybych si to nenapsala, tak to sama brzo zapomenu. Rodila jsem 25.6., naštěstí jsem ani nebyla šitá, po porodu mi bylo okamžitě fajn a je mi fajn dodnes. Po příchodu domů jsem se pustila do úklidu a s malou celkem zvládáme vše včetně běžný obsluhy domácnosti a dokonce za ztížených podmínek. Starší dcera hned 2. den dostala angínu, takže je doma a navíc 3x denně řešíme antibiotika. Navíc má teď měsíc školka prazdniny tak budu mít ty naše cácorky obě doma. Bohužel musím vařit, ale na druhou stranu - mám si s kým popovídat a navíc se mi ta naše 5letá slečna zdá teď mnohem větší :) a to nejen opticky. Dost mi pomáhá - donáší věci, pohlídá miminko, takže se můžu jít i osprchovat a nemusím se bát, že malá Nelinka bude brečet.
zatím si fakt nemám na co stěžovat a žádný 6tinedělní depky mě opravdu netrápí, ani únava. Vstávám mezi 5 a 7. hodinou a chodím spát o půlnoci, zatím jsem se nesložila a náladu mám rozhodně lepší, než na konci těhotenství, to už jsem byla dost podrážděná.

Tak přeju všem, které to ještě čeká, ať jsou stejně spokojené a všem maminkám stejně pohodové miminko, jako je to naše!

Mooooooooooooc gratuluji, vyčerpávající příběh.
Uff už abych to taky měla za sebou.

Ať ti holky dělají jen radost.

Mimíškům zdar
Petík a Hrášek

Ahojky novopečená mamko moc ti gratuluji :qu: jak si to fakt dobře :one: zvládla i já bych chtěla narazit na takový super personál tak snad se mi to vyplní.Mám 38 tt takže mi to klepe na dveře snad budu tak statečná jako ty a potom i doma se rychle zžijem s mimi :cc): .A 5letou slečnu :girl: pochvalujem :qu: že tak krásně a zodpovědně pomáhá mamce a ať ta pohoda :8_/: a klid vaší rodinku neopouští.A jestli můžeš dej fotečku ať se mrknem na nového :ooo: Páčko Martiii :a:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky