Porod Hermínky a první půlrok života s naší dcerkou

10.04.2015

Ahojte všechny maminky známé i neznámé nebo i budoucí, jdu si udělat zápis do deníčku, abych měla zase na co vzpomínat.
Shrnu nejdříve porod: první syn(4/2011) byl narozen po třech dnech vyvolávání císařem pro nepostupující porod, aneb šla jsem na vyvolání CS 0, hrdlo celé uzavřené, malej vysoko, po třech dnech jsem se dostala na maximum 2 cm. Moje tělo rodit nechce :n: Teď po 3,5 letech se měla narodit dcerka, strašně jsem si přála normální porod, vyhecovala jsem se, že to tentokrát prostě zvládnu levou zadní a hotovo. V porodnici byla naprosto úžasná doktorka, se kterou jsem se domluvila, že počkáme úplně co nejvíc do termínu, jestli se to samo nerozjede a když ne tak nastoupím na plánovaný císař. Takže TP 16.9. dala mi šanci do 12.9. Bohužel se nic nestalo, možná snad jednou poslíčky( za celou dobu těhu), ale to bylo už asi psychicky. Co čert nechtěl tři dny před nástupem do nemocnice na ten císař jsem chytla od syna brutální kašel. Tři dni jsem se cpala česnekem a čajama, bylinkama atd a kašel trochu zmírnila, ale zato zhutněla, takže jsem musela dost vykašlávat hlen. Měla jsem strach, že to ohrozí porod, tak jsem přijela na příjem a řekla to Dr. Ta se zhrozila, a radila se s anestezioložkou. Ta ale řekla, že to odložit nejde, leda tak za 14 dní, což nešlo. Takže šupky na příjem, dali mě na pokoj a já si užívala poslední den bříška. Nejhorší trest pro mě bylo lačnění, měla jsem hlad jako zvíře. Ráno od pěti to frčelo, ozvy, klistérek, kanylky, cévečka, začalo mi bušit srdce strachy a jak dorazil manža zrovna mě odváželi tak jsem začla bulit, dostala jsem panický strach, že se udusím tím hlenem v průduškách a Pavlíček zůstane bez maminky. úplná hormonální troska. Museli mě uklidnit, aby mě mohli uspat. Ještě jsem byla s tou dr. domluvená, že když mě teda budou řezat, aby mi udělali sterilizaci. A pak už sladké snění :D Probudila mě bolest a panika kde je malá, normálně se mi v té anestezii zdálo, že jsem na pláži u moře lebedím a někdo najednou přišel rozřezal mi břicho a vzal mi dítě. byl to ale strašně krátký záblesk a to už jsem se vlastně vzbouzela a kroutila hlavou na všechny strany, kde je dítě? uviděla jsem manžela jak se usmívá a říkal, je to v pořádku a pak se jelo na pokoj, po cestě příšerná bolest , sestra mi slíbila, že mi dá něco na bolest, ale trvalo jí to teda, přišlo mi to nekonečná doba, než mi něco píchla. Asi měli ten den fofry a plánovaných hodně císařů, protože pak se oblevil manžel sám s malou na rukách zabalenou ,ale ještě celou bílou od mázku. Byla jsem v tu chvíli úplně v rauši, všechno ze mě spadlo, manžel mi ji rozbalil a dal ji na mě tělo na tělo, mžourala na mě jako králíček, zahřívala jsem ji na svém těle pod peřinou a manžel fotil a natáčel, pak ji zase zabalil, takhle to bylo asi hodku, pak se šel manža připomenout, že by jsme ji mohli okoupat, tak si ho sestra vzala s malou na koupání a pak ještě přijeli.Malá 3170g a 50cm. Po dvanácté už manžel odjel a malou si vzali sestřičky ať se vyspím. Večer mi ji ještě dávali přiložit a pak od rána už byla se mnou, mlíčko se spozdilo, ale malá táhla to mlezivo, jako by ji to někdo učil.První den s Hermínkou: báječně se přisávala a prakticky nechtěla nic jiného dělat, prostě když mi ji druhý den přivezli, hrozně řvala, až jsem se lekla, co je to za kvíčalu, že to teda asi nedám, řvala jak tur. Pak jsem si ji dala na sebe a k prsu a byla hodňoučká jak andílek, jenže pak jsem ji chtěla po dvou hodinách položit do postýlky a řev jak tur zase, takže jsem si ji dala k sobě a zase pohodička klídeček.Prostě musela být u mě, potvůrka miláček :kiss: No mazlín největší, ani na minutu jsem ji nemohla odložit, chtěla jsem do sprchy- řev, chtěla jsem na záchod- řev, no klíšťák absolutní od první chvíle. Doktorka mě uklidňovala, že až se pořádně rozjede mlíčko, že to bude lepší, no trochu lepší to bylo, ale ne moc. Sobecky se přiznám, že jsem musela už v porodnici použít dudlík, abych si aspoń namazala rohlík, protože já za řevu mimina se prostě v klidu nenajím :n: Ten dudlík ji oblbnul tak na pět minut a to mi stačilo abych vykonala svoje potřeby v klidu. Ale jak jsem ji měla přilepenou na sobě, tak byla spokojená jak želva a já taky. Strašně jsem si to užívala. Až na ten kašel a mou jizvu :r: Tím, že jsem nekašlala, teda zadržovala odkašlávání, tak se mi nahromadily plné průdušky a já to už nemohla vydržet, tak jsem si chytla oběma rukama jizvu a odkašlala až mi tekly slzy, nic horšího jsem ještě nezažila. Tohle jsem musela udělat tak 4X za den aspoň, ještě že jsem měla v sobě něco na bolest, jinak bych vyskočila z kůže. No a 16.9. jsme šupkali domů. Pavlíček byl suprovej od první chvíle. Měl to chudáček těžké, protože trend s Hermínkou pokračoval i doma, já ji furt na rukách a chudinka Pavlík měl smůlu, tatínek se mu to snažil vynahrazovat a já taky, ale prostě to už nejde jako dřív. I teď mám splíny, protože mám pocit, že se nemůžu věnovat ani jednomu pořádně. S pájou jsme si vždycky tak hodinu četli, teď je to honem honem, to samé se vším, všechno rychle než začne malá řvát. První tři měsíce řev hroznej hlavně večer, malá hrozně trpěla na bříško, a to se říká, že kluci na to trpí víc ha-ha. Ona byla a je od začátku hltač, grgač a prďač, furt hovínko zelené z větrů. Náš večerní trojboj: zahřívací pohankový méda na břicho, zabalit přitisknout ke mě a dudan. Někdy jsem z ní byla spocená až na pr..i. Kdo zažil chápe. Mě dělá řev dítěte strašně zle a pak začnu řvát taky, chudák si to odnesl někdy můj chlap. :( Prostě malá prdka, to jsem nezažila, třeba i 8X grgnout než byl klid a spánek, do toho půl roku asi, teďka potřebuje už jen asi 3X. Ale když je spokojená tak je to sluníčko, má krásné ďolíčky po tatínkovi, bude aji světlovlasá a modrooká po něm, prostě nevypadá jako moje ani trochu. někdo se mě už ptal, jestli mi ji nevyměnily. Uspávala jsem ju na rukách opět musel být zahřívací méďa a musela být zamotaná do deky a přitisknutá na mě, s někým jsem se o tom i pohádala, když tvrdil, že se dítě na rukách nemá uspávat. Já to prdím, když to tak potřebovala, tak co. Dnes už je jí 7 měsíců a spinká sama v postýlce, jen uspávám, že se musí pomazlit u mě na hrudi, tak jako v porodnici, ale pak ji dám po postýlky a chrní. Za mě: dítě se chce mazlit, tak ho budu mazlit. Horší chudák starší syn no :( Malá v 7 měsících( to bude pozítří) má asi 7,1 kg a konečně!!!! se umí otočit na bříško a zpátky sama. Jupííí Pavlík to uměl od 4 měsíce, ale ona v 6,5. Vím přesně čím to je, malej netrpěl tak na to bříško a strašně rád pásl koníky, Hermiška byla furt na rukách a křečovala, nějaké pasení bylo pro ni za trest, i hodinu a půl po jídle se hrozně poblinkala a pak byla naštvaná jak hrom a řev. Takže vždycky pásla tak 5 minut a šlus. No ale našli jsme si na ňu systém s manželem, a teď je to príma kočenka vysmátá.
Už nemůžu, tak končím, kdyžtak příště přihodím někaké poznatky a třeba i fotečky jak se máme. Mějte se všichni fajně pápá. Kdo to dočetl až sem je borec :one: :a:
Jo ještě jsem k tomu zapomněla dodat některé informace:
1. po tom kašli jsem si vytvořila na jizvě jelito jak prase, prostě hematom, který pak praskl a vytekla hnusná černá krev asi půl sklinky, jako fakt hodně. Dr. mi řekl, ať jsem ráda, že to vyteklo ven. A pak dobrý, To bylo asi týden-14 dní po porodu, byla jsem hotová, nebylo mi dobře a manža si musel vzít volno v práci.
2. malá prý měla omotanou pupeční šńůru, takže se mišička rozhodla správně, že sama ven radši ne.uf, moje nejhorší noční můra, když se utahuje při porodu mimču šńůra kolem krku.
3. to je asi všechno ahoj :a:

týýjo :) pěkně napsané, krásně jste to zvládly. Přeji hodně radosti a lásky i do budoucna :) Taky jsem malého mazlila, potřebují to :) pa

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky