Děti by měly spát s rodiči do 5 let

Našemu prckovi jsou tři roky a v ložnici s námi spí. Do necelých třech let spal s námi v posteli a teď má u naší postele svou postýlku. Občas si k nám přeleze, ale teď spíš až k ránu na dospání a pozdější pomazlení :-). V červenci čekáme druhé takže nám v ložnici přibude další nájemník :h: :) . Nikdy jsme neměli problém, že by jsme se nevyspali a ani netrpíme pocitem ztráty soukromí. Právě naopak, užíváme si společné spaní s naším synem a těšíme se na druhátko :€s€: . Jinak si myslím, že je každého věc jak to doma má, nikdo nemá právo odsoudit toho druhého jen pro to, že to má jinak... tomu se totiž říká soukromí ;) .

článek jsem nečetla a ani nebudu. Z vlastní zkušenosti bych spaní s dítětem až tak dlouho určitě nedoporučovala. Mám 4letého synka a 2letou dcerku a spaní s nimi v jedné posteli mi fakt nevyhovuje. Oba dobrovolně spinkali ve své postýlce do tří měsíců, pak se ze dne na den rozhodli, že sami spát nebudou. Zatímco na synka jsem byla "tvrdá" a pořád dokola jsem k němu vstávala, uspávala a vyšilovala z vlastního nevyspání, s dcerkou jsem rezignovala a nastěhovala ji do své postele. A výsledek? nevyspím se stejně, protože když mám dítě v posteli, jednak jsem celonočně okopávána, jak potomstvo mění vlastní spánkovou polohu a jednak mám mnohem lehčí spaní, jestli je to nějaká podvědomá pojistka, abych dítě nezalehla, nevím, ale budím se průměrně 4x za noc. A hlavně čím dál víc postrádám možnost přitulit se v noci k manželovi.

Ahoj, já jsem teda článek nečetla, ale z vlastní zkušenosti vím, že si dítě řekne samo. My jsme spali v ložnici všichni (já, manža, dcera 2r a mímo). Pořád jsme plánovali pokojíček a pořád jsme se k tomu nemohli dokopat. Okolí se nám smálo, že jsme sociální případi, když děti nemají svůj pokojíček, ale nám to bylo jedno. Až to pak přišlo. Mladší dceři bylo asi 9m a té starší 2,5r a asi se domluvily nebo co, ale začly v noci dělat virvál (do té doby spaly obě jako zabité - od narození). Buď jedna nebo druhá (současně nikdy). Když už jsme po 14 dnech nemohli, tak jsme se naštvali a jednoduše je přestěhovali (pokoj byl během 1 dne hotový). Od té doby spí zase v klidu. Takže tak.. Nutno podotknout, že když má některá nepohodu, tak si přijde (takže se cca 1x 2 měsíce vzbudíme v posteli ve větším počtu);-)

To je teda blbost. Na jednu stranu s článkem souhlasím, na druhou stranu si myslím, že pokud by dítě mělo spát tak dlouho u rodičů, tak by mělo mít aspoň částečnou zástěnu od jejich postele a své soukromí a rodiče taky. Myslím si, že dlouhé spaní dětí s rodiči nesvědčí sexuálnímu životu rodičů (vím i od kamarádek) a také si myslím, že to nesvědčí ani dětem-sama si pamatuji, jak se mi asi jako tří a půl leté už opravdu nelíbilo čekat, až naši ulehnou, protože mě rušily okolní zvuky.
Nedoporučuji, opravdu ne, podle mě by dítě mělo spát tak od dvou let maximálně samo, ale samozřejmě poblíž rodičů (vedle v místnosti nebo s otevřenými dveřmi, apod..

no super a to zrovna chci dát to naše 1,5 roční batole do pokoje :///: to bude boj :s: :s:

Určitě nevyšla studie nadarmo ve prospěch dětí. Nicméně, společné spaní musí zdravotně vyhovovat oběma stranám, psychicky i fyzicky. Po 9 ti měsíčním buzení co 1,5 hodiny při společném spaní jsem byla na hranici sil. Naše děti dnes ví, že když nejsou v noci v pohodě, můžou spinkat s námi.

Já jsem to teda nečetla ... nicméně syn má svůj pokojíček od 10m, spal u mě v ložnici, ale budili jsme se navzájem převalováním a tak, tak jsme to vyzkoušeli a mělo to výborný efekt(samozřejmě jsem ho měla celou dobu na chůvě, kdyby něco, což mám dodnes). Teď má 26 měsíců, sám si řekl, že chce už spat ve velké posteli (čekáme druhý, tak jsem ráda, že je vyřešenej problém s postýlkou...) a spinká krásně celý noci, ráno mě přijde vzbudit se slovy "maminko já už jsem vyspinkanej, už budeme vstávat" ... chytrej je, milujem se, nevím, co je špatnýho na tom, že se oba dva kvalitně vyspíme :-) Malá až se narodí, tak bych ji chtěla dat do pokojíčku se synem tak do roku, aby si na sebe zvykli, dokud budou tak malí, protože víc pokojů tu asi nezmáknem udělat, a budou tam spolu až bůhví dokdy :-) toť můj názor, jsem ráda, že je tak samostatnej,šikovnej, necourá po nocích a všichni se dobře vyspíme. Neměnila bych to

Hihi taktze to je vlastne dobre ze nase skoro 5leta dcera spi porad s nama no to jsem rada :c: :c: a trva to uz od jejiho cca pulroku kdy jsem ji vzala poprve k nam do postele....sice usina u sebe v posteli ale kazdej vecer stejne po pulnoci skonci u nas :-) aspon ze rocni syn usina v pohode u sebe v postylce...

Myslím, si, že každá matka, když ví, že ji něco úplně nevyhovuje, nebo ví, že to není úplně v pořádku, tak se snaží na tom najít něco pozitivního a hledá pro své chování alibi, upřímně, představte si, že večer dítěti přečtete pohádku, uložíte do postýlky a ono spí celou noc, budete na tom snad hledat něco špatného a budit ho v noci jen proto aby jste ho přenesli k vám do postele, protože je někde psáno, že tak bude šťastnější a chytřejší a kdo ví co ;) všechny maminky co znám a jejich děti spí s nimi a mají problémy s usínáním, mi to závidí a věřte mám opravdu šťastné a chytré dítě :€s€:

Článek jsem nečetla, nechce se otevřít, ale každopádně budu asi trnem v oku spoustě maminkám. Přijde mi v pořádku, že když dítě marodí nebo má nějaký zlý sen, přijde se uchlácholit k rodičům do postele. Ale pravielný spánek dětí v posteli s rodiči mi nepřijde normální. Já přeci svému dítěti taky nepolezu do postele, tak proč by měl on mně?
Máme malého u nás v ložnici a chci aby to tak bylo do dvou let, protože starší nevlastní má svůj pokoj o který se pak bude muset rozdělit, tak mu to chci prodloužit. Ale právě třeba u něj byl problém, byl zvyklý spát se svou matkou v posteli prakticky od narození. NO a nyní je mu 9let a stává se, že nám leze do postele i teď. A to mě rozhodně nedělá dobře, nejen, že nemáme svoje soukromí, ale on si s prominutím začně za chvilku dělat dobře a bude lézt nadále tátovi do postele, protože ho to tak naučili? No prostě mně to normální nepřijde, ale na druhou stranu to nesoudím, když to není moje dítě, tak ať si každý spí kde chce, ale já se přiznám, že jsem v tomhle sobec a moje postel, je prostě moje postel. Omlouvám se, jestli jsem někoho pobouřila, ale takhle to cítím.

článek jsem nečetla a číst nebudu, ale jak už tady někdo psal, je to o tom co každému vyhovuje, v jedné místností do určitého věku proč ne, ale v posteli :00: mi stačí. když malá občas k ránu přijde a nevyspí se nikdo, takže pro nás absolutně nepřípustné, spí i usíná sama po čtené pohádce a jsem ta nejšťastnější maminka, že to tak je :€s€:

ja mam deti 2, obe s nami do urcoteho veku spaly, ted ma kazdy sve a i tak se sem tam v noci uvelebi v nasi posteli. TAkze, at si kazdy zvoli co mu vyhovuje.

Maminky by spis mely jet podle nejakeho sveho instinktu a ne podle toho,co se pise na netu :-D kazda vsechno vnia po svem a kazdy nazor je subjektivni podle autora,tezko rict,ze takhle je to spravne. Spravne je to tehdy,kdyz to vyhovuje Vam doma ;-)

Mám jedno mimčo 9. měsíc a nedovedu si představit, že ji nechám samotnou ve 4ech stěnách, nechápu proč. Nakojím, dám do postýlky, a ona spí. Pak mám předškoláka, toho jsme učili na vlastní pokoj od dvou, byly období kdy to fungovalo, ale nemocí se to zas zvrtlo a spí u táty. Nevím proč plýtvat energií na to, abych děti vypudila do jiné místnosti.

Ahoj, též jsem nečela článek.Podle mě je to o povaze dítěte, rodičů a taky o tom jak to kdo vnímá.

Nejde mi to otevřít, ale ani to číst nemusím...Náš prďola (10týdnů) má postýlku přiraženou k mojí půlce postele, večer ho uspím a spí v postýlce tak 4-5h, jak se vzbudí na kojení, vezmu si ho do postele a vždycky vytuhnem spolu a většinou už tak spíme až do rána.
Sama jsem si myslela že se budu bát abych ho nezalehla, ale spali jsme tak už v porodnici, neměla jsem sílu ho pořád dávat do postýlky a zpátky ke mě na kojení...Takhle se aspoň v pohodě všichni vyspíme a vůbec nemám strach že bych ho zalehla, to bych asi musela být namol ožralá...
A to mi všichni pořád říkali nedělej to, zvykne si, bude s tebou spát až do puberty:P a prdlajs, v pohodě spí sám v postýlce nebo v kočárku...a i kdyby, mě to nevadí...
Vždyť je to tak krásné dívat se na to malé hovísko jak usnulo u prsu a spokojeně spinká, a dát mu pusinku na čelíčko a přitulit si ho...to nebude trvat věčně, jen pár let, tak proč si to neužít, žejo:)))

Ahoj,
náš malý s námi spí v ložnici a určitě ho v brzké době nebudu dávat do pokojíčku - budou mu 4 měsíce. Pořád je to malej prďolka.
Ale je pravda, že mi teď nedávno nad ránem u kojení zaspal a já byla taky dost ko, ale nemohla jsem s ním zaspat, pořád jsem byla v takové "křeči", abych ho nezalehla a nebo mu něco neudělala. Prostě potřebuju mít v posteli svůj prostor a malý zase svůj u sebe v pelíšku, který má kousek ode mě.
Myslím, že to je každého věc a každý dělá podle svého - pokud to vyhovuje všem třem v jedné posteli, tak proč ne :a: :one:

Náš malej spal v jedný místnosti s námi do 4,5 let. Ale proto, že jsme měli všichni postel v ložnici. Od tý doby má svůj pokojíček a spí tam sám. Já s ním ale chodím spát a uspávám ho v jeho posteli (čteme pohádky, mazlíme se, hladím ho na zádech než usne), sám se bojí spát. A když se v noci vzbudí, buď přijde k nám, nebo my k němu (já nebo manžel) a spíme pak u něho v posteli ;-)...jinak v jedný posteli s náma spal občas, dokud jsem kojila, takže dva roky.

http://www.pediatriepropraxi.cz/pdfs/ped/2005/01/15.pdf

jj, taky s náma malá spí už 6 měsíců a jsme doma spokojeni všichni :-)