to je sila....

20.02.2014

Ahoj holky, je všeobecně známo, že více zahybaj
chlapi, než ženské, ale ono to tak asi nebude úplně pravda...Již podruhé v krátké době jsem se dozvěděla, že známá odchází od manžela, mají spolu 2malé děti.....prý je zamilovaná, on je ženatý. V obou případech to začalo tím, že šla ženská po mateřské do práce, pak už to začalo.....Důvod rozchodu je prý, že už manžela nemá ráda.... Já teda nevím, nějak mi to hlava nebere, takhle si komplikovat život a všechno zahodit jen kvůli romanku, který nikdo neví jak dopadne. Já mám ráda tu svojí jistotu i když třeba není dokonalá, no každý svého štěstí strůjcem..... Co vy na to, myslíte, že vám práce také zamota
hlavu? Pa M.

Kliknutím vložíte smajlíky:

já se toho nebojím, jelikož do práce rodičák nerodičák chodím stále :s: ale říkal mi manžel, že když se k nim do práce po víc jak pětileté navazující dvojí mateřské vracela shodou okolností moje spolužačka ze základky, že byla "jak z řetězu urvaná", jak by potřebovala za týden dohnat těch pět let, co byla zavřená doma.
Osobně si myslím, že chlap, který zvládá moje nálady vyvolané frustrací s celodenního vyšilování nad našimi společnými potomky si zaslouží spíš metál než takovouhle podpásovku, i když není dokonalý - já taky kolikrát nejsem až taková hvězda ;) Ono je to hezký, ty pocity, který člověk zažívá, když je čerstvě zamilovaný, dřív nebo později to ale v každém vztahu trochu vyšumí, přece nebudu hledat novýho chlapa každých pět let. Pro mě je "láska" o něčem úplně jiném než jak to psával Shakespeare. Nejde o to padnout do mdlob pokaždé, když ho zahlédnu, jde o to zvládat společně každodenní všední soužití. Proto, i když chuť praštit ho pánvičkou po hlavě mám průměrně patnáctkrát denně, nevyměnila bych svého manžela ani za Breda Pitta :n:

Práce ne :///:, ale myslím, že ani chlap ne. Stojím nohama pevně na zemi a vážím si toho co mám, i když to není dokonalé. Jsme spolu už 18 let. Někdy je líp a někdy hůř, ale než bych se vrhla do nového vztahu, vím jistě, že bych nejdřív dořešila ten jeden a teprve potom šla do dalšího. Oba zároveň bych neukočírovala. Neumím lhát. :)

myslím si, že s tím zahýbáním je to fifty fifty, jen chlapi si užijí a neřeší to, ale ženská se hned zaláskuje, vyčítá chlapovi, pálí mosty, odchází... aby po čase zjistila, že je to to samé :s: :///:

In reply to by maccina

jo, život je nevyzpytatelnej, a do domácího "štěstí" druhých lidí nevidíme. Je normální, že každej chce bejt šťastnej a pokud není, tak to hledá. U té jedné známé, ta byla vždy pěkná potvora v jiných ohledech, takže když práskla do bot, člověk má pocit, že je to prostě mrcha. Ale když pak vidí, jak ona brečí, že už nemůže, že přesto jak je chlap ok, tak jde vidět, jak vedle něho je hluboce nešťastná, tak nezbývá než přát štěstí v její nové volbě, a co se dětí týká, to fakt vůbec nevím, má dvě. Asi hodně záleží na domluvě po rozvodu. Chlap opravdu hodnej, ale nějakým způsobem jí vedle něj toho mooooc chybělo, prostě je těžko hledat viníky a oběti. Jsou jen oběti - a to děti. A to i kdyby máma zůstala s tátou, protože takový dusno, to taky není dobrý.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka