Změna chování u syna(4r) za týden rodím...

25.03.2013

Ahojte maminky,
člověk,když si neví rady tak hledá rady...takže:-) nevím jak začít...prostě za poslední týden jsem(a nejen já) vyvalená se změny v chování u našeho syna...napřed začal často chodit na wc,měl pocit,že chce pořád čůrat...a přitom nic,byla jsem s močí vše ok...dr.mi říkala,že to může být psychicky...tak jsem si říkala,to je blbost dyť je v pohodě...jenže pak se to začlo nabalovat...začal být plačtivý,s každým prdem za mnou chodil,že se chce vyplakat ani pořádně neví proč...pak začal chodit,že ho pořád něco bolí...prstíky,koleno...prostě furt něco a teď ještě ta změna chování,kdy je nepříjemný pořád v opozici...ví už delší dobu že čeká sestřičku býval ok...a teď odjedu třeba jen na hodinu a volá mi od tchánovců s řevem,vzlyká kde jsem...a udělal to i manželovi,manžel bývá týden doma a týden v cizině...ale prostě s hlídáním problém nikdy neměl...je pravda,že byl vždycky úzkostnější a na mě přilepený...protože ani jinou možnost neměl..tak jsme začli chodit k homeopatce...dostal jednou homeopatika na to aby se trošku oprostil a nevisel tak na mě...ty zabraly dobře a doteď nebyl problém...s manželem nás to hodně znervózňuje,protože jen co se vzbudí to chování je nesnesitelné snažíme se po dobrém,ale stal se z něho malý tyran....a já jsem z toho vedle a bojím se co bude až bych měla jet rodit...nevím co se změnilo...třeba některá z vás má podobnou situaci za sebou a napíše mi...jak jste to řešily...díky za všechny názory...:-)

Kliknutím vložíte smajlíky:

Nenapadá mě jiná souvislost než se sestřičkou. Je to úplně normální. Bojí se, žárlí, neví co ho čeká. A nemusí to umět pojmenovat. Jistě před ním běžně probíráte všechno kolem přírůstku. Nebo tak aby to neslyšel, když oni slyší i za roh :) Netuším, jakou měl přípravu, jakmoc jsis ním povídala o tom jak malá roste, jaká bude, jaké to bude, jaké bude jeho místo v "nové" rodině,atd. V porodce doporučuji pokoj pro jednoho, at můžou za tebou kdykoliv. Zkrátka potřebuje se ujistovat, že ho pořád milujete a budete milovat. A ta náročná povaha-znám moc dobře, jsou to nervy, ale co už, i takové je milujeme.

In reply to by Bystřinka

díky moc,napsala jsi to moc hezky...a jsem ráda,že mi někdo odepsal...je mi ho líto i přesto jaký teď je...že je rozpolcený,a chtěla bych mu nějak pomoct,proto se snažím nic nehrotit...a být s ním a dávat mu najevo,že je milínek:-)

Ahojky, my máme dvě dcery - 3r10m a 2r2m, třetí dítě čekáme, ale jsem teprve v 9tt- děti už to tedy vědí, manža nevydržel a řekl jim tu novinu. Starší dcera nesla příchod sourozence naprosto v pohodě.
Teď, když jsem si přečetla tvůj příspěvek, tak jako kdybych viděla naší mladší. S příchodem sourozence to tedy nemá nic společného, ale takovéhle nálady jsou u nás běžné.. Prostě jak na houpačce. Znám ještě dvě takové dětičky a věř mi, že všechny mamky jsme z nich na prášky. Musí se dodržovat pravidla - u nás stačí malinkaté vybočení a je zaděláno na příšerný třeba celý týden. V tvém případě bych se svěřila Vaší dětské doktorce a ta by ti měla poradit.. A ještě mě napadlo, jestli náhodou z Vás necítí to, že se NĚCO blíží, stres atd.. a on si s tím neví rady. Asi bych s ním hodně mluvila o tom jak se cítí. Nebo si vemte nějaké hračky a hrajte si jakoby na Vaši rodinu a on ti třeba něco prozradí :) Přeji pevné nervy a dobrý porod. :a:

In reply to by Barcitko

No vcera mi pri koupani cely naměkko sdelil,že má o mě velký strach a bojí se, že se mu ztratim! Tak to z něho konečně vypadlo tak jsem mu mohla vysvětlit,že v žádném případe nemusí mít obavy a povídali jsme si...dneska jsem jela na kontrolu byl s manzelem a 2x telefonát se vzlykáním,ze ma o me strach, ze mel jet se mnou a kdy se vrátím...:-( hruza...manzel se snazil si s nim hrat ale jak si na me proste vzpomel tak plac kde je mamka...toz to se mame na co tesit.

ahoj, asi tuší, že brzy přijde sourozenec a neví co od toho čekat. Já bych se mu teď věnovala co nejvíce, aby neměl pocit, že je odstrčený a v klidu se snažila si s ním povídat co bude, kde budeš, proč tam budeš a že se na něj budete s miminkem těšit, že bude velký bráška, prostě ho nějak povzbudit a tu situaci mu nastínit, co asi tak může očekávat od příchodu miminka. A ve vašem případě bych neváhala a koupila nějakou hračku pro malého a z porodnice bych jí dovezla s tím, že mu to sourozenec přivezl, že ho má rád... A také jestli někdo bude dávat dárečky pro miminko, tak mít připravenou drobnost i pro malého, aby prostě se necítil odstrčený. Naše dcera třeba přestala úplně čůrat, jak jsem byla v porodnici, babička s manželem z ní byli na prášky, prostě celý den nečůrala :00: některé děti se zase začnou počůrávat, každé dítě to nese jinak. Určitě to pro ně není jednoduché, tak se mu to snaž ulehčit a věnuj se mu teď naplno. a po příchodu z porodnice se ho snaž zapojit do péče o miminko, ať ti třeba podá plenku, krém, asistuje u koupání a tak. Ať ví, že ho potřebuješ, že jsi ráda, když ti tak pěkně pomůže...

In reply to by ssiissiinnkkaa

no jak jsem psala...já jsem s ním v podstatě pořád...věnuji se mu pořád stejně...on je hodně chápavý a velmi citlivý to mi řekla i homeopatka...když měla možnost s ním mluvit a sledovat ho...vlastně ty 4roky jsme stále 90% času spolu...je až moc upnutý a je pravda,že od narození má radar na každou změnu v mém chování...ale já jsem byla doteď v pohodě...dokud nezačal tohle dělat...o mimču ví všechno těšil se...četli jsme knížku...ví,že budu pryč,byl s náma dokonce mrknout v porodnici úplně v klidu...ví,že za mnou bude každý den jezdit,jestli se to v něm zlomilo,jak začli všichni kolem něj mluvit že se to blíží a že budu pryč...nevím,ale ta změna je tak razantní,že jsme z toho vedle a hrozně to hlavně manžela znervoznuje...on pracuje doma a hrozně ho to vytáčí...a pak to znervóznuje i mě...prostě je to na houby...a bojím se...ta nálada doma je teďka šílená...zrovna teď,když bych měla vědět,že bude všechno ok,když odjedu...

Ahoj, tak třeba u nás - dcera má 4,5 roku je to tak: když se narodil malý - 1,5 let, tak nechtěla vůbec ke tchánům, a to tam i spávala, nechtěla od nich domů..., to trvalo tak 2 měsíce než se to srovnalo. No a během toho 1,5 roku se u nás střídají takové řekla bych návaly, kdy je vše v pohodě a kdy třeba brečí u tchánů, že chce domů, stávkuje, že nepůjde do školky - to se projevuje třeba tak, že pláče, budí se v noci apod. no a taky bývá vzteklina, chce si vymoci "pozornost" i když ji má více než její malý brácha....takže si myslím, že to u Vás může být klidně reakce na to, že se má malá sestra narodit....ono to pak chce se tomu druhému hodně věnovat, ne jen tomu miminku apod., ale jak jsem Ti psala u nás se dceři věnujeme opravdu hodně a stejně to občas "skřípe"....je to asi normální vývojový stav....tak přeji pevné nervy, ať se brzy vše uklidní a snadný a rychlý porod ;)

In reply to by jance

No my na to nejsme zvykli je jasny ze nikdy nebyl svatousek ze nalady mel,ale ted je to tak vsechno naraz,manzela to uplne znervoznuje furt ni opakuje ze je to tak na psychologa...ale to mi ted jaksi nepridava...a jelikoz nemam kolem sebe nikoho takhle s detma a nestykam se abych videla jine deti tak to ve ne hloda jestli je to normalni! A proste se bojim jak to bude kdyz budu v porodnici!
Takze jsem rada co mi pises i kdyz vim ze je to na nervy hm?:-)))

In reply to by jance

Ne to ne...to furt manzel na me,ale tak bych to nehrotila...dneska se to hned takhle resi ja si vzdycky vzpomenu na nase rodice a nasi generaci,ze se to vubec neresilo a taky jsme to zvladli...jen kdyz se dotycny stane sam rodicem tak chce mit rodinu v klidu a v pohode:-))

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky