Hyperporod:)

08.03.2013

Už jste taky slyšeli ty řeči, že druhý (třetí, čtvrtý...) porod už je brkačka, vše jde jako po másle a rozhodně je rychlejší než ten předešlý?

Nevěřte jim!

Termín porodu čtvrtého dítka byl stanoven na 27.ledna a já ten den byla navzdory všem těm řečem, že "to bude dřív" byla dva v jednom. Všechny byly po termínu, tak proč by nebylo i to (prozatím) poslední. Nedělní noc jsme s mužem strávili urputnou snahou dítě přemluvit k příchodu na svět, zatímco on ve čtyři ráno usnul spánkem těžce pracujících, já si začala počítat kontrakce. Poprvé v životě jsem měla kontakce i do břicha, nejen do kříže. A hned pravidelně po sedmi minutách.

Na devátou ráno jsem dorazila na poradnu do porodnice. Na dotaz doktorky, co že je nového, jsem odpověděla, že rodím. Vyskočila jsem si na kozu a vida- nález k porodu. Uprosila jsem doktorku, aby mě pustila domů, zaprvé jsem si s sebou nevzala věci ( záměrně), zadruhé jsem věděla, že když jsem po pěti hodinách pravidelných kontrakcí otevřená na dva, tak dřív než večer rodit nebudu. Doktorka naštěstí byla rozumná, jen se pojistila tím, že do karty napsala, že nález k porodu ještě není, jinak by mne prý domů pustit nemohla.

Když jsem dorazila kolem poledne domů, muž se divil, že se vracím bez dítěte. Sbalila jsem pár posledních věcí, kontrakce už byly po 4 minutách, tak jsem si šla ještě zdřímnout, abych nabrala sil na nastávající boj. Vzbudila jsem se ve tři odpoledne a ke svému zděšení zjistila, že se inteval mezi kontrakcemi prodloužil na deset minut. Dala jsem horkou sprchu, interval se zase trochu zkrátil, tak jsem vzala tašku, rozloučila se s dětmi a mužem a šla na autobus.

Během půl hodiny cesty jsem měla tři kontrakce, vystoupila jsem tedy o dvě zastávky dřív a kopeček k porodnici vyběhla--takovej zátěžovej test. :s: Ambulance už byla zavřena a recepce prázdná. Posadila jsem se před zamčené dveře gynekologie, srkala hnusnou kávu z automatu a přemejšlela, že půjdu domů. Úplně jsem viděla muže, jak si ze mně bude dělat srandu a uvažovala, že snad raději půjdu ke kamarádce a vydržím tam, dokud doopravdy neporodím. V tom se otevřely dvěře a v nich sestra. Tak jsem jí řekla, že už od noci rodím, ale dítě si to asi rozmyslelo, tak zas půjdu domů.

"Pojďte dovnitř, když už jste tady, pan doktor se na vás podívá,"vzala mi tašku a mně nezbylo, než se vydat za ní.

"Kolegyně mi o vás říkala, čekali jsme na vás,"smál se doktor, mně ale do smíchu nebylo, už si tu ze mně dělaj srandu i doktoři- To je ta, co chodí rodit domů...

Nález od rána nepostoupil, na půlhodinovém monitoru se objevila jedna minikontrakce. I tak mě dali na pokoj, že se uvidí, co bude. No, nijak mi nepomáhalo, že se během té noci na vedlejší posteli vystřidaly tři hekající dámy- a všechny byly odvědeny na sál a odrodily, zatímco mě každou chvíli připnuli na monitor, každou chvíli mi šťouchali do břicha a mimino dělalo, že tam vlastně vůbec není... Doktor v noci naznal, že jestli se porod nerozjede, pošlou mě ráno domů.

K ránu jsem začala krvácet. V šest se vystřídaly směny, přišla starší doktorka, celkem ji rozhořčilo, že mě tam nechali jen tak ležet a "nepomohli mi". Šoupla mi tabletu do hrdla (toho dole :///: ), napojili mě na monitor a čekalo se. Během hodiny tři silnější kontrakce a pak zase nic. Vůbec nic. Doktorka mě vyšetřila, nález na tři. Poslala mě na sál.

Na sále byla celkem milá PA. Řekla bych, že už mě minimálně jednou rodila, ona si to myslela taky, ale jistá jsme si nebyla ani jedna. Oznámila mi, že mi pustí vodu, pak udělá přípravu a půjde se rodit. Byla jsem z toho dost zmatená. Unavená, zklamaná z toho všeho, že to prostě nemůže jít normálně, rychle, jednoduše...A celkově jsem se bála, že se to celý nějak pohnojí.

Bolesti se mi naštěstí rozjely hned po puštění vody. Byla čirá a tekla a tekla...až jsem si říkala, kolik se jí asi tak do člověka může vejít. Ve sprše mě nechala samotnou, měli málo asistentek a hodně rodících. Z bolestí a únavy se mi začalo dělat zle. Bolesti po dvou minutách, zas jen do kříže, ne do břicha. Ve šprše se mi z horký vody udělalo ještě hůř, tak jsem si lehla na lehátko a koukala na hodiny. No a přemejšlela o tom, že to je FAKT ŠÍÍÍÍÍLENÁÁÁÁÁ BOLEST! a že to ještě několik hodin takhle bolet bude.

Dvě Pa mě dosmýkaly na porodní box, zuřivě jsem smskovala Zrzce- přítelkyni na telefonu a telefonovala sestře. PA cvičně sáhla a zjistila, že po hodině od puštění vody a kontrakcí po dvou minutách jsem otevřená na čtyři. Oznámila jsem ségře, že se standartně otvírám pomalu, že je jedenáct hodin, a dřív než v osm večer mimino nebude.

"Ale bude, já Vám pomůžu!"mrkla na mě spiklenecky PA, strčila do mně ruku jak veterinář do krávy.
"Při kontrakci mi vždycky řekněte." Tak jsem při kontrakci "řekla", repektive hekla. A po šesti kontrakcích byla otevřená na deset a měla jsem tlačit!!!!!

Nevím, co to bylo za hmat, prostě mi ručně roztahovala hrdlo. Byla jsem z toho tak v šoku, že jsem se zapomněla zeptat, jak se tomu nadává, abych si příště řekla, že přesně tohle chci, aby mi PA udělala, zároveň jsem cítila šílenou zlost, že je možné pomoc otvírání porodních cest takhle jednoduše a že mě už tolikrát nechali desítky hodin trápit úplně zbytečně...stačil tenhle veterinářskej hmat :jawdrop:

Opět jsem ale neměla žádný "nucení na tlačení", ale to jsem neměla při žádném porodu- prostě tlačím, až když se mi řekne. A tak jsem tlačila. Tentokrát mi hlavička trvala dvě zatlačení, a já začínala hysterčit, že už zatlačit nedokážu, kontrakce už nebyly kontrakce, ale neutichající megahypersupergiga bolest, tipla bych to na ten okamžik, co zažívá odsouzenec k trestu smrti roztržením mezi dvěma koňmi v tu vteřinu, než se rozdělí vejpůl...Sebrala jsem poslední zbytky sil a zatlačila, v tu chvíli odkudsi přilétla další PA a s rozběhem mi skočila na břicho, až se mi zatmělo před očima.

A dcera byla venku, tabulkové miminko s ukázkovým apgarem, jen měla kolem krku dvakrát omotanou pupeční šňůru, proto šla tak špatně ven. Narodila se deset minut po tom, co jsem sestře do telefonu tvrdila, že dřív jak večer rozhodně nebude...

Pak mi PA začla mačkat břicho, že prej aby se uvolnila placenta- nebejt toho, že mi pomohla tím superchmatem k ultrarychlýmu porodu, tak bych jí vykopla zuby, takhle jsem jen usykávala bolestí- "No, no, no,"pokračovala v hnětení mýho splasklýho pupku. By mě zajímalo, jestli ty ženský někdy rodily, jestli mají vůbec představu, jak jsou tyhle věci příjemný... :s:

Nechala jsem si ukázat placentu. Vypadala jako játra. :s: Neměla jsem ani steh, ani odřeninku, pět minut po porodu jsem ani nevěděla, že tamtudy vážně prošlo něco, co mělo půl metru a tři a půl kila. :s: Když jsem čekala na sál, přinesla mi PA dle jejích slov zasloužený oběd- játra na cibulce,...By mě zajímalo, co dělaj s těma placentama. :?
Jeninej následek porodu bylo zlomený žebro vlevo-za což se mi přišla pachatelka omluvit, asi abych je nežalovala :s: :s:

Na oddělení šestinedělí za mnou chodily sestřičky už jako za starou známou- aneb "Vy nás ale zásobujete, pane Karfík!"
Když jsem v pátek odcházela domů, přišla za mnou má nejoblíběnejší, kterou jsem tam ale celý ty čtyři dny neviděla, a "zlobila se", že jsem jí chtěla takhle prchnout, že mě málem propásla. "Za tři roky jdu do důchodu, tak doufám, že se tu ještě aspoň jednou uvidíme!"loučila se se mnou.

Ale jo, asi jo. :) :a:

Celou dobu čekám na popis a skoro jsem ho prošvihla kvůli vlastnímu porodu :))) super :dance: Jo a ty játra :00: , se tu směju jak blbá :s:
Jinak můj porod - rupnutí vody, 12 hodin se nic nedělo a pak vyvolávání, takže tu bolest co popisuješ úplně chápu a mám ještě v živé paměti, jak se mi podlamovaly kolena... ale konec jsem měla neskutečný, o 0:20 jsem byla po pár hodinách nehorázných bolestí na 3, pak si moc nepamatuju, to byly 3 kontrakce, že jsem skoro odpadla a najednou pocit že dítě vypadne, lehla jsem na lůžko, zvonila na asistentku, ta že mě vyšetří, stihla si dát 1 rukavici a malá byla venku (v půl 1 :///: ) bez nástřihu a odřeninek, jako u tebe... uf, ale teda mě už 2 děti stačí ;) , ty jdeš do 5.????

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Mně na porodech děsí, když čtu, že tlačila dvacet minut. To by mě zabilo :O

S větším množstvím člověk otupí... :s:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Jsem zrovna dneska manželovi říkala, že se mě furt ženský ptaj, jak to zvládám( ve škole, ve školce, v krámě...), tak odpovídám, že nejvíc starostí mám s ním. :s: :s: :s:
A fakt že jo, mě vytočí za den víckrát než děti :s: :s:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Taky občas koukám na malého a slzí mi oči pýchou :-) a jindy se zas můžu uřehtat, když dělá ty svoje ksichtíky :s: ale přemýšlím jestli i druhé ( možna i třetí ) budou takoví bobánci :-) asi to budu muset zkusit :///:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Ehm, tak klidné naše děti rozhodně nejsou... :s:

Kamarádka mi kdysi nabízela hlídání, sama má dvě děti, a říkala:"Já je posadím ke stolečku a budou si hezky celé odpoledne malovat." Tak se mi postavily vlasy hrůzou, při představě, jak si moje děti pět deset minut skutečně nadšeně malují a pak rozlévají vodu, matlají barvy po sedačce a po zdi, jedí výkresy a tak podobně... :s: Ona má právě takový děti, že kam je posadí, tam je i najde. Já když je vidím, tak z nich mám pocit, že jsou nemocný 8) Naše děti sice nejsou žádný hyperaktivácí, ale prostě úplně normální děti :s: A pravdu máš v tom, že neúžasnější je je sledovat, jak spí :c:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Ta, co měla čtyři a když zkusily pátý, tak to byly dvojčata? :s: A bydlí v dva plus jedna??? Tu mám taky moc ráda, ale tu jsem tam měla několik dní. Ta moje "nej" je starší, však už půjde do důchodu, škoda, že jsem takovej blbec na jména.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

S tím žebrem to byla sranda, večer po porodu jsem tak nesměle došla na sesternu s dotazem, že jsem možná hypochondr, ale jestli nejni možný, že mi prasklo žebro, páč mě bolel každej nádech, každej pohyb... Tak mi daly prášek, a že prej to možný je, ale že i když je zlomený, tak se s tím nic nedělá, sroste samo. A jestli prej chci na rentgen, nebo ne. Tak jsem nechtěla. Bolelo to ještě tak tři neděle, teď už dobrý. :s:

Ty játra byly dobrá recece....Teda kdyby to byla recese, jenže oni to mysleli vážně! :s:

In reply to by Verucira

Popravdě, já jsem tu její ruku vůbec necítila, ani nic, co mi tam dělala, měla jsem takový bolesti, že bych si patrně nevšimla, ani kdyby mi řezala noho v kyčli příborovým nožem. Tak tenhle porod, pokud ho budu počítat od počátku bolestí v pondělí ve čtyři ráno, tak trval 29 hodin, pokud ho budu počítat od chvíle, kdy mi pustila vodu, tak hodinu a půl. :) Já rodila první 17 hodin, pak císař, druhou 12 spontánně, a syna 30 hodin pravidelných bolestí ( bez přestávky!). Takže tohle ještě bylo dobrý, ale byla jsem dost psychicky vyfluslá, furt jsem si říkala- takhle to být nemá... :? :s:

In reply to by Hypermatka

no mě právě oba porody začly prasklou plodovkou a hned kontrakce po tom.no teda mazec trápit se 29 hodin :00: obdivuju,jseš dobrá :one: ona mi tam hrábla právě vždy v kontrakci a bolelo to víc jak ty kontrakce,ale takhle mi pomohla když už jsem byla na 7 otevřená.ještě že třetí neplánuji to bych asi už rodila doma :00: :D

In reply to by Verucira

No, jenže z těch 29 hodin jsem byla 15 hodin víceméně bez kontrakcí, protože se mi úplně zastavily. :00: U synka to bylo horší, to jsem měla pravidelný kontrakce těch 30 hodin ze začátku po šesti a pak po minutě- v porodnici jsem pak mezi kontrakcema ztrácela vědomí a zvracela bolestí a únavou, to byl teprve mazec- ale zase jsem tenkrát byla víc psychicky v pohodě, prostě jsem věděla, že to jde, jak to má jít. Teď jsem byla prostě vyděšená. :( :s:

In reply to by indoska

No, modlila jsem se v jednu chvíli ke všem svatým, aby nedošlo na císař, stačilo mi to jednou. Prostě mi bylo stašně divně, že nemám bolesti, prostě nic, ani tableta na mě nefunguje a oni mi chtějí pustit vodu. Nechala jsem se vést na sál jak beránek na porážku, moc hrdinka jsem nebyla. :s:

Ta moje dělaha musí mít minimálně alzheimera, páč 4 porody během šesti let, to už by si pamatovat mohla, co má dělat. :s: PA akorát říkala, že mám abnormálně tuhý plodový vaky- ani jí to nešlo protrhnout tím háčkem, se tam s tím trápila pět minut, proto prej mi nikdy neodtekla plodovka, ani když jsem byla otevřená na osm při porodu synka.

In reply to by Zdenda3

Ha no byl to vtip. Ale na počtvrté už by si to fakt mohlo to tělo zapamatovat :///:
Jinak mi ten popis fakt dost připomněl ten můj, jak se mi dělalo zle ve sprše, jak na mě taky zkoušeli ty koňské hmaty, pak mě jako bonus začlo bolet v krku, protože jsem byla rozehřátá ze sprchy a na sále byla kosa, akorát vodu neupustili, ta se může až od 3 cm a já byla furt 2, i po těch hmatech(obkroužení branky mi to nazvala ta moje).
Holt někomu je dáno.. a Ať mi nikdo neříká, že to je psychkou, protože já se na porod vážně těšila.
Prostě založíme skupinu - tuhoši:metal:

In reply to by Zdenda3

Musíš asi jet hned a pak si říct, ať Ti s otvíráním pomůžou. Si říkám, že kdybych věděla, že to jde takhle urychlit- otevřela mě vlastně o šest za pár minut, tak jsem mohla mít vždycky odrozeno do hodiny, protože tlačení mi trvá minutu dvě- hned jsou venku. Občas čtu, že někdo tlačil i dvacet minut, to si nedovedu představit, protože druhý a třetí dítě šly na dvě zatlačení a tohle čtvrtý jsem musela zatlačit třikrát a před tím třetím už jsem myslela, že to nedám... :00:

A děkujeme! :€s€:

In reply to by Ter-Mel-ka

Jé, koukám, že to máme skoro stejně!!! :)

Mám dvě holky- 6 a půl a 5 let, chlapečka tři roky a teď šest týdnů starou holčičku. Čekáte kluka nebo holku? Kolik bude té nejstarší, až narodí? :)

No, kdybych rodila doma, tak přinejmenším nemám tu první dcerku, která šla císařem pro akutní hypoxii- vytáhli ji ze mne na poslední chvíli- nedejchala, srdíčko jí nebilo, ale podařilo se jí vrátit zpátky do života a naštěstí bez následků- od tý doby jsem zarytej odpůrce domácích porodů. :n:

Tak děkuju a přeju ať vše dobře dopadne.

In reply to by Jihou

Kamarádka je druhej extrém, má 4 děti, ale všechny byly do hodiny venku. Říkala mi, jak jí u posledního praskla voda, tak hned volala sanitku a paní na telefonu se jí ptala, po kolika minutách má kontrakce-"Jak po kolika???Teď jsem měla první!" byla celkem nervozní- a oprávněně, protože porodila pět minut po příjezdu do porodnice, 40 minut od prasknutí vody a první kontrakce. :s: A když jsem jednou ležela ve špitále s hematomem, byla se mnou na pokoji starší paní a ta mi říkala, že má tři dcery a ani jednu neporodila v porodnici- jednu doma, jednu v tramvaji a jednu na ulici- prostě to bylo tak rychlý, že žádná sanitka ani přijet nestihla.
Tak nevím, jakej extrém je lepší. :s:

In reply to by petulinkasarinka

Díky!

Vidíš, když já rodila synka, přijela jsem do porodnice po 25ti hodinách kontrakcí otevřená na osm a dalších pět hodin trvalo, než jsem se otevřela na deset. To by manžel stihl ještě dojet domů, tu baterii namontovat, osprchovat se, oholit, převléct a ještě se cestou stavit na oběd. :s:

In reply to by Ketinka

Děkuju, a Tobě moc držím pěsti! Celé Vaší rodince, ať máte už všechno zlý dokonce života vybraný a už vás čeká jen štěstí, ZDRAVÍ a pohoda! ;) Za chvilku Tě taky čeká porod, tak ať to jde jak po másle! ;)

In reply to by Hypermatka

Moje první slova po porodu byly,že malej bude jedináček :s: teďuž zase chci další,ale když kolikràt malej řve s nevím proč, nebo když mi bolestívě natahuje u kojení prsa, tak si říkám že na další plození dětí seru a koupím si koně :00: a jindy zas ten malý čmuchal vypadá tak sladce, že bych chtěla čtyři další :///:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Placenta na cibulce :sick: :s:
Já teď hřeším na to, že mám tak hodný miminko. Ono mě to přejde, až se začne vztekat kolem toho roku. :s: Jen nesmím otěhotnět do tý doby. :s:

Játra k obědu mě pobavily!!! No předně, znovu gratuluju! Vyvádíš z omylu Ty,co si myslí-další porod,určitě lepší :///: Patřím mezi ně,kdyby náhodou někdy....Jak přijali sourozenci mimi? Mějte se moc krásně!!!!

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky