Vzdorovite dite

Ahoj. Nas Kuba tohle taky obcas zkusi, ze nekam utece. Nastesti je vycepovanej, ze nesmi do silnice ani nikam sam nastupovat. Predevcirem mi utek v Tescu mezi regaly. Ja jeste kocar s mladsi. Nechala jsem kocar kocarem a honila jsem ho po celym krame. On se smal jak pominutej. Proste kdyz ho honim, tak z toho ma prcu. Jak jsem ho chytla, dostal na zadek, dovlekla jsem ho zpatky, vynadala jsem mu, vysvetlila jsem mu, ze se moh ztratit, otocim se od nej a on zdrhnul znova. Tak jsem za nim jenom zavolala, ze uz ho honit nebudu, at se klidne ztrati. Byl zpatky v cuku letu. Nastesti z takovyho toho nebezpecnyho utikani uz celkem vyrost a na tyhlety obcasny excesy vetsinou plati nehonit ho. Ale pred tim jsem to proste resila poradnym vypraskem. Tohle se proste musi naucit.

Ale jako vidis sama, stejne ten vyprask efekt nemnel, protoze utika dal...proste ma z toho taky zabavu.Mne neutika porad.Do toho trolejbusu mi nastoupil protoze pani ridici nechali otevrene dvere a ja na zastavce uz byla a vracela se jenom domu po telefon a on mne uz u baraku necekal.Vedel, ze na ten trolejbus pojedeme.V te anglictine je blbe, ze je u vychodu rovnou vytah do podzemni garaze, on jsi umi zavolat vytah, manzela zastavila nejaka pani a chtela neco pomoct...on zrejme nastoupil a odvezl se...myslim jsi, ze byl taky z toho mimo, protoze mi rikal, ze se bal...ale stejne to udelal z novu, i kdyz uz neujel, jenom nastoupil.
Ja verim, ze dostane brzy rozum a prestane se chovat jako mimino.

Vis, ty vyprasky mely hlavne velkej efekt, kdyz byl mensi. Z toho duvodu by mi nikdy neutek do silnice, nikdy by nikam sam nenastoupil. Bydlime v Praze na hodne rusny ulici. Byla to proste nutnost, aby se to naucil. Takze tyhle zakladni veci jsem do nej, promin mi ten vyraz, proste natloukla, kdyz si nedal rict po dobrym. Tedka sice sem tam zdrhne, ale asppon nemusim mit strach, ze nekam ujede nebo ho neco prejede.
I v jeho ctyrech jsou ale situace, kdy ho proste drzim za ruku, a to je treba kdyz po mne na ulici nekdo neco chce . Vim, ze mam zdrhaci dite, tak si ho musim drzet.

Nechci tě chytat za slovo, jen mi prosím vysvětli - tys nechala malého na ulici a šla domů pro telefon?
A k manželovi - když vím, že mi dítě zdrhá, tak si ho prostě hlídám a držím u těla a nenechám si odvést pozornost od dítěte čímkoli.
Rozum někteří lidé nedostanou ani v dospělosti, takže bych moc nespoléhala na to, že za měsíc, dva, rok apod. bude něco jinak. Dalších 15 let za něj budete zodpovědní, tak holt nabrousit zrak, ať jste jak ostříži a hlídat.

Ja bydlim asi 10 metru od konecne zastavky ( v podstate ve dvore na tocne) a ja jela s nim domu, ale nepockal mne u dveri...byla to otazka par vterin, co jsem vbehla domu a hned utikala za nim...a pro mne to byl jeho prvni utek, jako i pro manzela.Proste nas tim prekvapil....a teda rozhodne jako nezodpovedna matka a nehlidaci nejsem.Myslim, ze kazda z Vas zazila moment prekvapeni u ditete.

CO dělají učitelky ve školce se nedá srovnávat s tím, jak si hlídáme vlastní děti...
U nás chodí školka tak, že vpředu jedna a vzadu druhá učitelka, mají tak pokryté všechny děti.
Bydlíme v RD, oploceném a branku máme zamčenou, takže na mne dcerka může čekat před vchodem, ale přesto si nechávám dveře dokořán, abych na ni viděla, když ji venku nechám (většinou než připravím malého).
V paneláku u ségry na mě čeká v chodbě v bytě ne před ním.
A to je dcerka poslušná a neutíká.

Tak To prostě neexistuje takový útěky ve městě!!!! Udela to jednou, doběhnout , plácnutí na zadek, drepnout na jeho úroveň a z oči do oči vyříkat ze to udělal opravdu naposledy a ze se opravdu zločin a ze se mohlo stát opravdu velké bebí a od té chvilky půjde vždycky jen za ruku a to dodržet . Tu ruku mu drž ikdyby jsi ho za ní měla táhnout. Prostě držet hrubou silou a vždycky. Není důvod pustit. A když půjde v klidu tak hodne chválit jak hezky jde za ruku a ze je to super chodit za ruku:-) vysvětlit nutnost ale udělat z toho příjemnou věc.

Za ruku chodi porad,nema s tim problem.Na voditko ho teda davat nebudu, to mi prijde taky extremni, ale chapu, ze kdybych mnela dalsi dite, asi by jina moznost nebyla.

V tom případě nechápu kd ;) e máš problém kdyz chodí za ruku.

Jsou to jeho jednorazove excesy a zajimala mne Vase reakce na tuhle situaci.Akurat v uvodu jsem psala, ze hodne casto se u nas mluvi zvysenym hlasem nebo dostava na prdel, coz jste v prvnich odpovedich odmitali , ze bitka nic nevyresi...Ale v nekterych situacich jako je tahle to fakt jinak nejde, nez vypraskem.
Myslim jsi, ze nejaky univerzalni navod na vychovu ditete neexistuje, kazde dite je jedinecne a reaguje jinak.Takze , co treba zabira na jedno, na druhe nefunguje.

Bití odmítám stále, ale v těchhle krizovkách, kdy mi dítě vlítne do autobusu samo nebo do cesty, kde jezdí auta, tak můžu odmítat jak chci, ale přes ten zadek prostě dostane, i když z toho nemám dobrý pocit. :a:

jen pro zajímavost... na naši neplatí na zadek, za trest do pokoje nebo zákaz bonbonku! ale platí na ní, že bude spát bez ponožek - do nedávna hrozný trest nebo že jí nevyčistím zuby :s: prostě každé dítě je jiné jak píšeš ;)

taky si myslím, že v tomhle případě je výprask na místě! a tedy já bych ještě dodala, že ještě jednou to udělá, tak ho hledat nebudu, ať si ho vezme někdo cizí a že maminku už nikdy neuvidí! A na vodítko bych své dítě nikdy nepřivázala, to se mi zdá ujeté šíleně. Když utíká, tak bude chodit za ruku a hotovo! U nás to tak bylo, dokud se malá nenaučila chodit vedle nás a nezdrhat, tak neexistovalo, aby na nebezpečném místě nešla za ruku. Samozřejmě, že nechtěla, tak jsem jí ruku více přimáčkla a řekla, že když se bude cukat, bude jí to bolet, že držet se musí a naučila se. Dětem nejde pořád ustupovat, ony velmi rychle pochopí, že mají navrch a potom je to o nervy a mají ze všeho akorát srandu ;)
Teď se dívám, že bude mít tři roky, v tom věku už dítě musí pochopit, co po něm chceš a jak se má chovat, takže přitvrď! Tohle přece nejde, aby si z tebe dělal srandu!

Já jsem měla ještě kočárek s novorozencem, jiný řešení prostě nebylo, nemohla jsem jen lítat za dítětem.. takže za mě vodítko nebylo ujetý, ale velká pomoc.

já mám taky dvě děti, taky jsem jezdila s kočárkem a malá prostě se musela držet kočáru a jít nebo jsem jí jednou rukou držela, mám děti, né psa. Píšu svůj názor, je mi jedno jak si to dělala, mi se to nelíbí.
A tedy máme i psy :///:

:one: :one: :one:

Ahoj, taky jsem měla zdrhací holčičku, pořídila jsem tohle http://www.malvik.cz/Vse-na-doma/bezpecnost-lekarna/Farlin-Voditko-na-d… a ve městě jsem chodila holt s dítětem na vodítku, jinak to nešlo. Skočila by mi pod auto, odešla kamkoliv s kýmkoliv.

Jak na vzdor? Buď počkej, jestli období přejde, ale já bych se spíš obrátila na odborníka - psychologa.

Drž se!

Seřezala bych ho jak psa... strašný já vím ale tohle se prostě v klidu vyřešit nedá. Jen jsem si představila jak by mi bylo, kdyby mi dcera zdrhla do trolejbusu a nedej bože, jak bych se cítila, kdyby ten autobus zavřel a odjel...
Tady bohužel v té situaci, když už vznikne, pomůže opravdu jen nějaký šok, aby si to dítě uvědomilo tu nebezpečnost situace.
A doma pak vysvětlovat, mluvit, ukázat třeba na maňáskové pohádce, jaké je to velké nebezpečí atd.

Volnost ano, s vymezením hranic, na těch si trvat a je jedno, jestli jde o uklízení hraček nebo pozdravení při příchodu do obchodu :-)
Dětičky ty hranice potřebují pro určitý pocit jistoty, je jasné, že zkouší, kam můžou zajít.
Jde o to si ujasnit, co je pro mě důležité, aby dítko umělo/dělalo. Někde jsem četla nebo slyšela hezkou věc: "Rozhodovala jsem se, zda mi bude víc vadit, jestli moje dítě nebude zdravit lidi, které pozdravím já, nebo si bude čůrat do kalhot."
Paní zhodnotila, že víc jí bude vadit, když dítko nebude samo chodit na záchod a tak přestala to zdravení řešit s tím, že se to naučí od ní, pokud ona bude zdravit známé i neznáme v situacích, kdy je to třeba, dítko to odkouká.
Tohle je o tom ujasnění priorit, vybrat si, co je pro tebe důležité a na tom trvat, maličkosti zkusit nehrotit a bude dobře ;)

Tak u nas, kdyz ho ignoruji, hleda zaminku, ktera mne nakonec vytoci...proste jde dal a dal, az najde neco, co proste tolerovat nebudu, presne jak pises, na co reagovat proste musim...
U nas zabira kout hanby, ale musim ho tam udrzet nasilim, sam tam nezustane, ale vetsinou prestane...Skolka by byla nejlepsi, ale je v podstate porad nemocny, protoze neji, poradne nespi a jako denne 13-14 hod. funguje...nekdy jde videt, ze jsou to vymysly z pretizeni...fakt se snazim byt v klidu, ale nekdy se neubranim a vybouchnu...taky cekam, kdy z toho vyroste...protoze ty scenu vsude a ten nuceny klid mne zabiji...jsem uz vycerpana, manzel vecne v haji, bez rodiny, casto jenom doma pro nemoci...asi taky vzajemna ponorka.

Ono je to tezke vzhledem k tomu, ze on je schopny nejist, treba az vecer...a v pocuranem taky bude.Ale vzhledem k permanentnim nemocem by mu to asi neprospelo....na hracky se chystam, pojedou z domu..myslim, ze je to tim, ze jich maji decka moc a pak si je nevazi.

Nechci se tě dotknout, ale mám z tvých odpovědí pocit, že ty žádné řešení nehledáš a jen hledáš důvody, proč něco nejde nebo předpokládáš, proč by to nemělo úspěch a vlastně malého obhajuješ. Děti se chovají tak, jak jim my dospělí dovolíme a potřebují hranice. Doporučila bych ti koupit si nějakou knížku o výchově, dobré jsou třeba knížky od Jiřiny Prekopové.

Žádné normální dítě dobrovolně hlady neumre a když mu to den dva vždycky vezmeš a mezi jídla žádné drobnosti tak uvidíš ze třetí den ti sní i ruce. Problém dnešní výchovy je ze se moc staráme a děti pak z nás mají akorát srandu protože my po nich pořád něco chceme takže nás mají v hrsti ale když vxdrzis tak se to obrátí a bude on chtít po tobě a to už je jiné jednání:-D to samé hraní. Dřív jsem děti nutila do různých her pro rozvoj toho a toho, teď je nechám a oni sami přijdou mami prosím číst a mami prosím kreslit a podobne. A nevím jak moc je nemocný ale jestli nemáte v bytě pod 20 stupňů tak se mu jednou, dvakrát nic moc nestane když zůstane mokrý:-D

Bohužel musím říct, že náš syn je vyjímka potvrzující pravidlo.Je schopný nejíst i víc jak tři dny.Mu stačí voda nebo mlíko.Teď už se to teda o něco zlepšilo.

Pořádný paličák že? :-(

To teda.A něco ho naučit je taky nadlidský výkon.

Přesně. Když se mu nepostavíš čelem teď, tak kdy? Je to chlap, paličák, asi bude občas "tvrdá" láska potřeba... Oba budete spokojenější!

:one: :one: :one:

:one: :one: :one: Aneb nechte děti být! Naprosto souhlasím!!!

Muzu vyskouset, akurat kdyz mu to jidlo vemu, muze nastat scena, ze to chce...ale dostane az dalsi chod.Ja uz jsem uplne zmatena a mam pocit, ze delam uplne vsechno spatne.
Moje dite za mnou neprijede, ze se mam jit hrat s necim...a kdyz tak to stejne po mne hazi nebo vsechno nici.

Neboj, až zjistí ze žije on v tvému světě a ne ty v jeho jak je tomu teď tak to bude fungovat jinak. Když bude dělat scény tak ho dej třeba do předsíně a přes jeho rev mu řekni ať se vykrici a až bude hodný tak ať za tebou přijde. Vážně je čas ukázat ze máš své pravidla a ze je v klidu dodržujes a pak tě bude respektovat i on;-)

Vidim (bohuzel) v blizkem okoli, co udela neduslednost... Kluk jde do puberty, je mu 10 a placa se v tom, protoze je dite na stari a ani jeden z rodicu nema cas, chut ani ten elan. Jeden den je to tak, druhej jinak, jednou neco nevadi, druhej den se kvuli tomu krici, ale nikdy mu doopravdy nic nenaridili ani nezakazali. A on se v tom proste ztraci a nebo jen ceka, az se "zase mama vyrve" a bude mit klid. To proste nikam nevede. Neuklizi si, sam si jidlo neudela, ani ukoly, vsechno s nim musi po slzickach mamka, kterou to uz unavuje, ale proste... Mazanek. On diky tomu neni chvalenej, protoze nema bejt za co a ona po nem denne sbira trenky a zbyly obleceni, kdyz se chce dostat do sprchy a rano pyzamo, kdyz si chce sednout na gauc... Tohle bych vazne neprala nikomu.

V te predsini ho budu muset privazat jinak tam nezustane ani omylem }:)

NEboj. Buď tam zustaneš nebo odejde,, pak ho ignoruj a když bude dorazet tak ou jen v klidu řekni že se na něj zlobis a ignoruj dál. Jinak doporučuju knizku liny rodič -jediná knížka o výchově děti do které stojí za to investovat a pak ti to všechno dojde:)) že ho mas nechát být dítětem a ono jim bude:))

Já si říkala, žes to musela číst, když jsem četla tvé příspěvky výše :-) je bezvadná ta knížka, fakt by člověk měl mít trochu nadhledu a uvědomit si, že děti jsou samostatný bytůstky, který si spoustu věcí umí vyřešit samy a my si musíme ještě k tomu uvědomit, že nejsme nenahraditelní a že čím dříve přenecháme dětem určitou dávku zodpovědnosti, tím lépe - pro nás i pro ně :-)

NO já ji dostala dneska a zatím jsem stihla jen první dvě stránky ale už ty mě přesvědčili že je to podle mého gusta tak se těším:))

Taky jsem ji dostala, od kamarádek při rozlučce se svobodou, myslely si, že to bude nějaké vtipné, ono svým způsobem je, ale je to strašně pravdivé :-) Líbí se mi Hodgkinsonův přístup k životu, někdy je to nadsazené nebo pro naši rodinu nereálné, ale celková myšlenka je bezva :-)

On mi sam rekne, ze se pocural a ze mu to nevadi, ze to se ususi.

nevadí? Usuší? Tak ať si to sám taky vypere ;) já to mám doma dvakrát a tedy někdy je to fakt na Chocholouška :s: u nás se vyplatilo počítání do tří. Sice se nervuji pořád, ale po počítání většinou udělá co má ;) starší jsou tedy už skoro 4,5 roku, nevím kdy z toho vyroste. Ale už pochopila, že co řeknu, tak to taky udělám. Takže třeba když mi řekne, že něco jíst nebude, stačí říct dobře, nemusíš a hned si to rozmyslí, hned řve, že to chce :s: Ví, že jí to nutit opravdu nebudu a že ona bude hlady. Zkouší nás pořád kde se dá... další příklad, nechce si nechat čistit zuby, dobře, nemusíš, tobě se zkazí, nebudeš moct jíst dobrůtky - hned si to rozmyslí, jestli si je nechá vyčistit nebo ne! Ale u nás to jsou roky dřiny :s: vzdoruje od roku a půl :00: stále čekám, že jí to přestane bavit a nic :s: Pevné nervy ;)