Žádost o ruku...

26.12.2012

Vzpomenete si, jak jste si to představovaly? A jak to proběhlo ve skutečnosti? :-)
Kolikrát se vám to přihodilo? Podařilo se vám to dotáhnout až konce? ;-)

Kliknutím vložíte smajlíky:

Byli jsme se 6.12.2012 projít v Praze. Přítel mě vzal na jídlo, objednali jsme si pizzu, bylo tam moc hezky, skoro nikdo tam nebyl, hráli hezké písničky, takže vážně úžasné. A když jsme dojedli, požádal mě přítel o ruku, bylo to fantastické. Samozřejmě jsem řekla ano :)

představy jsem neměla žádný. Ve skutečnosti jsem ani tak nebyla požádána jako spíš jsme se s partnerem dohodli, že se chceme vzít. Stalo se to jednou a tím koncem myslíš co? svatba byla veliká, rozvod v plánu není :s:

Tak představu jsem neměla radši žádnou, určitě ne s tímhle partnerem, romantické chvilky se nám jaksi vyhýbají, jsme spíš jako kámoši. Ale s chlopkem jsme se nějak hypoteticky a nezávazně o svatbě bavili už nějakou dobu. Jenou před vánocema přijela jeho mamka a prodávala nějaké špěrky (šunty na první pohled), a já mu ze srandy říkám, ať mi koupí ten prsten. A pod stromem jsem měla jen malinkou krabičku ... stašně se omlouval, že pro mě nic jiného nemá ... Takže nečekaně romantika byla a v září jsme se fakt vzali.

tak romantické jako ve filmu to opravdu nebylo. Vesměs jsme se tak nějak oba shodli na tom, že bychom se zasnoubili a do roka se vzali :-). Šli jsme do zlatnictví a já jsem si vybrala prstýnek. Přímo zásnubní to nebyl, ale mě se moc líbil a chtěla jsem ho. Šli jsme si sednout do cukrárny na dortíka a kafe a potom jsme rodičům oznámili že jsme zasnoubeni a do roka bude svatba. Tak se taky stalo :///: .

Já si nikdy nic nepředstavovala a nikdo mě zatím o ruku nepožádal a Bůh ví, zda se toho někdy dožiju. Žijeme s partnerem na psí knížku a máme 2 děti.

Nikdy jsem žádný romantický předstvavy neměla, a žádost o ruku jsem dostala po hodině od seznámení se součansým manželem :s:

In reply to by klikaz

Však já si nestěžuju, naopak. :s: Jsme bok po boku překlepali tolik osobních i životních krizí, že jsme si teď blížší než kdy předtím- takový siamský dvojčata. :s: Už jsem psala jinde, že si z nás ségra dělala srandu, že jsme jak puberťáci s tím vším obíráním se, a psaním si deseti sms denně. :s:

In reply to by klikaz

(Tady žádná ironie a sarkasmus nebyly :s: , fakt jsem mu chtěla pomoc jen se získáním trvalýho pobytu a zároveň vyřešit svou tehdejší situaci. Sice jsme se hned dohodli, že nepujde o fingovaný sňatek, že budeme OPRAVDOVÍ manželé, ale žádná láska v tom nebyla. Každopádně mám v okolí několik "dohodnutých manželství, který spolu jsou 7-15 let a všude pohoda, skoro bych řekla, že fungují líp než ty "z čisté lásky" :s: , protože zatímco v normálním manželství láska často tak nějak vyprchává, v těchhle manželstvích se jí člověk učí- nemiluje druhého kvůli hlubokým očím, ale kvůli charakterovým rysům, které jsou narozdíl od postavy Adonise trvalé :D)

In reply to by Hypermatka

Tak teď jsem zmatená :s: já myslela,že jsi to psala sarkasticky,tak to se teda omluvuju :s: Ale je to hezký,vlastně jste si tu lásku vypěstovali - tak to pak není divu že se teď tak miliskujete jak puberťáci :s: :one:

In reply to by klikaz

Tak ono je to v naší době a našich končinách celkem neobvyklé, až když jsem o tom jednou psala článek, tak se mi ozvaly desítky žen, které roky žijí v manželství dohodnutém během první druhé schůzky, ať tady, nebo v zahraničí, a mají to stejně. Ono je manželství vlastně takovej business- proto je dobré do něj vstupovat s chladnou hlavou :s: :s: :s: :s: :s: :s: :s: Ne unáhleně a pod vlivem citů a růžových brýlí :s: :s: :s: :s:

In reply to by klikaz

železo se musí kout, dokud je žhavé, v jistých věcech jde chlapa "zlidštit" :s: :s: :s: :s: My jsme se ale taky brali až asi po roce soužití, takže furt jsem měla šanci vycouvat, jen už nebyl důvod brát roha. Věděla jsem, že se postará a že vždycky bude na prvním místě moje spokojenost :s: :s: :s: :s: :s: :s: On je typ- rozmazlovač :s: :s: :s: I když zase jak v čem... :00: :s:

In reply to by klikaz

tak já jsem se vdávala až po 3 leté známosti a z toho jsme 2 roky spolu žili. Takže jsem moc dobře věděla do čeho jdu a jsem zato ráda. Protože vzít si člověka kterého neznám bych nemohla :n:

:a: Já jsem si to nikdy nějak nepředstavovala.
Poprvé jsem se pohádala s přítelem a on mi pak volal,že se mnou chce mluvit,zrovna jsem byla s holkama na kávě a říkám jim "tak a je to tady,buď se se mnou rozejde,nebo mě požádá o ruku" - spíše jsem to myslela jako srandu.Šli jsme se projít po náměstí a on mě pak požádal o ruku,bylo to moc hezký,zbytek vztahu už ani moc ne :)
Podruhé (s nynějším manželem) jsem chodila na kurz a manžel mě tam odvezl,jenže jen jsem vstoupila do té přetopené budovy,spustila se mi krev z nosu a volala jsem mu,aby pro mě znova přijel.Když jsem vylezla ven,viděla jsem ho vycházet ze zlatnictví naproti a už jsem něco tušila.Stavili jsme se u našich a já se "svěřila" mamce a ona mi řekla,že to asi bude prstýnek a potichounku jsme se radovaly.Jenže jsem to pak,já blbka,řekla manželovi a tím jsem mu zkazila překvapení,chudáček byl tak smutný,že mu to nevyšlo.Chtěl romantiku,kytičku,svíčky a počkat,až se vrátím domů,místo toho jsem seděla na gauči,v pyžamu,s vatou v nose a brečela,že jsem mu to zkazila :-D ale i tak bych neměnila :h:

In reply to by klikaz

že těch žádostí bylo víc... vlastně nechápu proč, ale dvakrát se mi stalo, že dotyční partneři přišli s nabídkou ke sňatku, když jsem se s nimi rozešla...
Až teď, když o to člověk doopravdy stál, to čekání bylo nějaké delší ;-)

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka