Nemoc dítěte bývá vzkazem rodičům: Málo se mi věnujete.
Nemoc dítěte bývá vzkazem rodičům: Málo se mi věnujete.
Negativní emoce se přenášejí jako epidemie. Pokud je matka v napětí, děti to intenzivně vnímají, negativními emocemi se nakazí a začnou stonat.
Odpovědi na otázky redaktorky mgr. A. Bartošové, časopis Betynka
Která nejčastější onemocnění malých dětí (batolat, předškoláků) se dají zahrnout do těch„psychosomatických“? (Svým způsobem jsou to všechna?).
Psychosomatická onemocnění, jako zvláštní choroby, neexistují. Každý člověk je psychosomatický, každá nemoc má svůj díl tělesný a psychický. Nemoc je informace o tom, jaký člověk je, v jakém prostředí a jakým způsobem žije. Informace o tom, že ve svém životě dělá nějakou chybu nebo žije ve zdraví nepříznivých podmínkách, nedobrých vztazích rodiny, společnosti. Děti to nejčastěji sdělují (somatizují) bolestmi hlavy (mají toho plnou hlavu), dušností (mají v rodině „dusno“), nočním pomočováním nebo průjmy (doma je to k posrání) , opakovanými infekcemi…Když kašlou, tak třeba proto, že na ně rodiče kašlou. Místo toho, aby se zamysleli sami nad sebou, spěchají k lékaři, aby dítěti naordinoval chemický lék, kašel potlačil a mohli na něj dál kašlat..
Rodiče se často točí v kruhu – dítě je často nemocné, z toho jsme pak ve stresu… Jak pochopit, že to je kruh a stres spouštěč – a vystoupit z toho kruhu?
Každé dítě čas od času onemocní. Problém je, když je nemocné dlouhodobě nebo opakovaně. V takovém případě je nutné zaměřit pozornost na rodinné vztahy nebo problémy ve škole. Zdravé dítě může žít jen ve zdravé rodině, pokud se vztahy v rodině nezmění, má jen malou šanci se uzdravit. Místo dítěte v takovém případě posílám na léčení rodiče. Osvědčeným způsobem je rodinná, případně partnerská terapie. Rodiče se přestanou hádat, napětí v rodině povolí, a dítě se pak uzdraví samo, bez léků a bez doktorů.
Druhým pólem jsou naopak zase matky, které vědí, že svojí životní nepohodou zdraví jejich dítěte neprospívají. Pocit viny je opět vrhá do kruhu… (Vnímáte to také tak?)
Negativní emoce se přenášejí jako epidemie. Pokud je matka v napětí a nervozitě, děti to intenzivně vnímají, negativními emocemi se „nakazí“ a snadno onemocní. Nejčastěji nějakou infekcí, což zpětně stresuje matku. Obranyschopnost - imunita je úzce spojená s psychikou. Pokud je člověk v dobré náladě, uvolněný, má dobrou imunitu. Pokud je v napětí, neklidu, úzkosti nebo dokonce depresi, je imunita oslabená. Důležité je, aby matka, případně oba rodiče, pochopili svoji roli ve stonání dítěte. Místo pocitu viny je potřeba pracovat na řešení příčiny. Klidná maminka rovná se klidné a zdravé dítě.
Jak mají rodiče rozeznat, že dítě kašlem nebo průjmem somatizuje emoční problém nebo vztahové potíže mezi rodiči, od situace, kdy má „normální“ infekt? Nebo vnímáte i infekci jako důsledek nějaké nerovnováhy organismu (a tedy jako psychosomatický problém)?
Nerozlišuji „normální“ infekt nebo infekt „psychosomatický“. Onemocnění dítěte je vždycky informace o tom, že jej něco trápí, je přetížené. V první řadě je proto potřeba pátrat po příčině a dítěti vytvořit vhodné podmínky k tomu, aby se uzdravilo, podpořit jeho samoúzdravné schopnosti. Teprve když na zvládnutí nemoci jeho vlastní síly nestačí, přijdou na řadu léky.
Když dítě často trpí na záněty průdušek nebo bolesti v krku, málokterý rodič riskne nepodání antibiotik (lékaři často diagnostikují angínu bez výtěru) – navíc je to jednodušší řešení, než začít chodit na vlastní terapii. Jak je přesvědčíte? Jak argumentujete?
Jak komunikovat s lékařem, když vnitřně nesouhlasíte s antibiotikovou léčbou svého dítěte?
Antibiotika většinou není nutné nasazovat okamžitě. Pokud dítě nemá vysoké teploty a výrazné příznaky infekce, radím rodičům pár dní počkat a pokusit se nemoc zvládnout klidem, zábaly, čaji, vitamíny. Důležité je, aby při opakovaných infekcích rodiče i lékař pátrali nejen po bakterii, která infekci vyvolala, ale také o životních souvislostech, které oslabily imunitu dítěte. Lékař, který to nedělá a není ochoten o tom s rodiči diskutovat, okamžitě sahá po receptu, předepisuje antibiotika, není dobrý lékař.
Dítě ale není jen bezmocná loutka rodičů, reagující svou nemocí na jejich situaci. Má svoje vlastní zázemí, území, prostor, v rámci kterého může spoustu věcí rozlousknout. Radíte někdy přímo dětem?
Jak se dá pracovat na rozvoji jejich autoimunity (vnitřní síly, odolnosti, štítu…)? Nebo radíte jen rodičům malých marodů?
Mám osvědčený způsob. Nejdřív si popovídám o stonání dítěte s rodiči. Pak je poprosím, aby mne nechali s dítětem o samotě, zeptám se, co jej trápí, jak to u nich doma vypadá. Děti to mívají v hlavě dokonale srovnané. Jejich slova zapíšu a pak bez jakékoliv vlastní interpretace ukážu rodičům. Většinou vůbec netuší, jakou roli hrají ve stonání dítěte oni sami. Před časem ke mně přišla maminka s desetiletou Janou. Pět let se trápí s opakovanými infekcemi. Za poslední rok brala sedmkrát antibiotika. Maminka s ní obešla řadu lékařů, ležela i v nemocnici. Žádné vyšetření příčinu, oslabení imunity, neodhalilo. O samotě mi Jana všechno pověděla. Rodiče se před pěti lety rozvedli. Byl to pro ni šok. Nejenže ztratila milovaného tátu, ale stěhováním přišla o všechny kamarádky. Maminka si našla nového přítele, věnuje se budování firmy, na Janu nemá čas. Jana je zoufalá, bezradná, opuštěná. Její stonání není voláním po antibiotikách. Když jsem se jí zeptal, co potřebuje k uzdravení, řekla mi: „Maminku mám moc ráda. Přála bych si, aby se mnou byla častěji, o víkendech jezdila na výlety, držela mne za ruku, povídala si se mnou…“. Maminka to nejprve oplakala, ale pak pochopila a přijala. Cestu k uzdravení jsem tedy neporadil já, ale vlastní dcera.
Můžete prosím shrnout, co potřebuje dítě, aby bylo zdravé?
Klidné, rozumné a laskavé rodiče. Vzhledem narůstajícímu počtu úzkostných, neklidných a stonajících dětí jich začíná být akutní nedostatek. Prášků máme víc než dost.
MUDr. Jan Hnízdil, Centrum komplexní péče Dobřichovice, autor knihy „Mým marodům.“.
(http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/jan-hnizdil.php?itemid=17672&fb_a…...)
no, takovýhle titulek jsem vážně potřebovala potkat teď když jsme v polovině neštovicovo-chřipkového marodění (neštovice mají děti, chřipku my rodičové) :^O^: ani si ten článek nemám chuť číst
In reply to by anonymous_stub (neověřeno)
no tak to si samozřejmě děláme my sami, jak žijeme, když si vezmeš, že se tady obchoduje s lidským zdravím a ještě do toho ty chemikálie ve vzduchu a v půdě, tak dokud nezměníme tohle, tak prostě zdraví nebudeme. ale myslim, že už je to na dobrý cestě, je čím dál víc lesních školek, ekologických produktů, lidí, co zakládají statky a snaží se být soběstačný. s tím stresem je to tak, zdravý člověk se s ním vypořádá, jenomže kdo zakusil být opravdu zdravý? lidi se už nemocný roděj a myslej si, žejim je dobře, protože jim nikdy nebylo líp a berou to jako standard.
tak nějak jsem to nedočetla celý (mám teplotu, pálí mě oči, mám kašel :s:)
ono záleží z jakýho úhlu pohledu se na nemoci podíváš. sama jsem zastáncem, že nemoc je projevem našeho psychického stavu, ale zároveň náš psychický stav je odrazem našeho fyzického těla.
Teď chodím na rehabky (světe dív se, zařvaly mi nedávno záda...aby ne, taky se toho nahromadilo) a tam to ta fyzioterapeutka říká jasně - všechno souvisí se vším...
nekoukala bych se na to jenom jako na marodění dětí, dospělí to mají stejný. vezmi si klasickou rodinu - kdo v ní většinou nejmíň marodí???? ten, kdo cítí největší zodpovědnost za všechny ostatní, ten kdo opečovává, vaří čajíky, měří teplotu, podává léky a hladí čelo...a nemusí to být jenom tím, že má dobrou imunitu, ale taky tím, že svýmu tělu "rýmičku" nepřipustí...bohužel se to pak odraží v něčem jiným
In reply to tak nějak jsem to nedočetla by Tesa
no tak u mě to neplatí :s: já opečovávám,vařím čajíčky,měřím teplotu,hladím čelo,vařím,uklízím,mám zodpovědnost atd atd... a poslední dobou jsem nemocná a na hromádce každou chvilku :00: momentálně se cítím,jako by mě přejel traktor,snoplím,kašlu a to od září už asi po sedmé.. a přesto to všechno dělám,neležím a neodpočívám...
In reply to no tak u mě to neplatí já by Leushka
neboj ono to jednou přijde....a je lepší tomu předejít.
já takhle fungovala od poloviny října a předevčírem jsem odpadla tak, že mě manžel musel téměř podpírat, když mě vedl k dr...už 4 dny jsem nevylezla z postele (dneska se cítím lépe, pokud neudělám rychlejší pohyb než šnek) takže na každého jednou dojde a myslim že je dobrý když dojde v podobě viróz či lehkých bakteriálních onemocnění
Děti mám zdravý jak řípy, ale já jsem zase marod!!!
To znamená co???
In reply to Děti mám zdravý jak řípy, ale by Hypermatka
zanedbání autoterapie }:)
In reply to zanedbání autoterapie by efkas
Mám nějakou tuberu, protože na mě všichni kašloooooouuuu... :r: :s: :s: :s:
In reply to Mám nějakou tuberu, protože by Hypermatka
U me je to horsi me chvilema i nenavidej, no zatim ziju......ale jestli vydrzim do rana to nevim...
In reply to U me je to horsi me chvilema by maccina
In reply to Tak k nenávisti to tu ještě by Hypermatka
Tak jasne, ze prehanim, ale chlap me "nenavidel", ze musel vyluxovat a deti chtej snist vsechny sladkosti od Mikulase, coz jim nedovolim, maji denni limit sladkosti-no jsem furie ja vim.......
In reply to Tak jasne, ze prehanim, ale by maccina
:s: :s: :s:
Díky za tento článek... Já teda vždy onemocněla tehdy, když jsem tzv. "něco řešila" a vyřešilo se to tím, že jsem musela lehnout a zastavit se na chvíli. Má logiku to, že člověk onemocní jen tehdy, pokud je nějak náchylný a souvisí to se stresem. Proč onemocní chřipkou třeba 20 dětí a 5 ne? Je to pořád ta samá chřipka...
A k tomu podávání antibiotik. Teď mi kdosi říkal, že mu doktorka sama řekla, že matky ta antibiotika chtějí předepsat! Že chtějí brzy do práce atp... Takže i doktor může být jen nástroj...
Možná na tom něco bude. Syn byl každou chvíli nemocný, já byla nervozní, že nemůžu do práce, a co jsem na marodce je zdravý jako rybička :-D Snad jsem to teď nezakřikla.
:one: :one: :one: :one:
no teda nevím co si o tomto mám myslet. přijde mi to jako dost divná teorie. Pan doktor chce říct, že když dítě bude mít harmonické dětství že nebude nemocné? tak tomu se mi nechce ani věřit.
No mě může těšit, že moje děti jsou nemocné minimálně a tak jsou nejspíš velice šťastné a my jako rodiče jim dodáváme dostatek lásky a harmonie :-).
Věřím že určitá onemocnění můžou být psychická ale nevěřím že to může být angína apod... :00:
In reply to no teda nevím co si o tomto by JaMiOn
myslím, že to nebylo myšleno takhle... ale tak, že stres a neklid dítě oslabují a tím je prostě náchylnější k onemocnění...
In reply to myslím, že to nebylo myšleno by Kytiii
no to jo. Ale to je snad známá věc :-). Ale to by musel být dlouhodobý stres.
Mě přijde že je to co je napsáno v článku přehnané. To aby se rodič bál, že při každé rýmě nebo něčemu podobnému zažívá dítě stres a proto je nemocné :00: .
Dokud děti nechodily do školky, tak byly naprosto zdravé. Až když začaly do školky chodit, tak začaly marodit. ¨
To že jsou některé děti více nemocné než druhé třeba může znamenat, že je tělo oslabeno díky tomu, že je dítě nešťastné, ale opravdu si nemyslím že je to až tak jak je ve článku uvedeno.
Ale holt psané slovo je zavádějící a asi by to chtělo si poslechnout přednášku+se ptát a diskutovat přímo s osobou
In reply to tak to je známá věc že je by JaMiOn
já věřím, že jsou věci mezi nebem a zemí... že vše souvisí se vším... :D
ale právě proto, že děti nastoupily do školky, může být dle této teorie interpretovat tak, že je to pro ně stres, že už se o ně nestará výhradně maminka a podvědomě je školka stresuje, proto jsou víc nemocné :D
jinak asi každý si to přebere po svém... mě až zarazilo, jak to je trefné na nás... nemoci dýchacích cest, když je doma dusno... a u nás doma marodíme jen s dýchacími cestami a dusno je tu teda řádné :(
In reply to já věřím, že jsou věci mezi by Kytiii
tak tomu se říká sebereflexe... :s:
In reply to myslím, že to nebylo myšleno by Kytiii
Tak to urcite a ne jen dite......ale stejne me to prijde trosku prehnany
In reply to Tak to urcite a ne jen by maccina
tak to už je snad na osobní interpretaci, nejde to brát slovo od slova...
Ahoj castecne souhlasim, castecne ne! Urcite pro zdravi deti hraje svou roli harmonie a klid v rodine to bezesporu, ale abych pri kazdem kasli, prujmu hledala vinu v sobe, nevim nevim to by se ze me stala neustale se obvinujici se matka, coz by pro rodinny klid take nebylo OK....takze muj nazor je nebrat uplne vazne clanky v Betynce a jinych chytrych casopisech, ja je tedy nectu...vybrat si z toho cast a neblaznit, ze za vsechno spatne muze matka!
In reply to Ahoj castecne souhlasim, by maccina
nevnímám to tak, že se má matka obviňovat, ale že má zapátrat... obviňování je každopádně na pendrek.
na druhé straně někdy vnímám nemoc i jako možnost manipulace s matkou. když budu nemocný, budeš tu se mnou... ale kde je kořen problému, to už je věc druhá.
In reply to Ahoj castecne souhlasim, by maccina
asi tak macci :one: .. nějakou souvislost to určitě má,jako : na každém šprochu,pravdy trochu,ono to má i logiku,ale takovéhle články se nesmí brát moc vážně...život není jen černý nebo bílý..
In reply to asi tak macci .. nějakou by Leushka
Vis co vzdy to co je psane na papire je jen teorie vzdalena od praxe.....(to je moudro vid...), ale je to tak! Taky bych sr mohla zacit bat kriknout na deti, nedej boze jim placnout po zadku-co kdyz jim tim chudinkam rozhodim psychiku a oni kvuli me onemocni....tak to bych si mohla taky ja pripravit provazek na nejblizsi strom.....
In reply to Vis co vzdy to co je psane na by maccina
:s:
In reply to Žádný předmět by Leushka
Holky kriticky uznavam, ze si fakt ze vseho delame prdel....a pritom se tu casto resi tak vazna temata........ja to ale jinak neumim, casto si delam srandu i sama ze sebe...
In reply to Ahoj castecne souhlasim, by maccina
přesně tak. Tihle odborníci jsou až fanatici do toho čemu věří. Kdyby to tak bylo, tak by to byl průlom medicíny :s: . Rodina by došla k psychiatrovi a všichni by byli vyléčeni z angín a podobných nemocí :s: .
Takže až dcera přitáhne ze školky střevní chřipku nebo syn zánět spojivek, tak bych se měla hned obvinit, že jsem zrovna v tomto období byla špatná matka? :00:
naprostý souhlas.... málem mě to rozbrečelo... asi proto, že máme všichni chřipku... a procházíme zrovna sakra stresujícím obdobím...
já jsem si to sama zažila v dětství. Měla jsem alergie, dušnost, 2 roky v kuse jsem brala léky. Pak mě poslali k psycholožce, která našla spojitost s chováním mého otce. Po jejich radách a také s tím, jak jsem dospívala a nacházela jsem, bylo po alergiích, od té doby jsem to už nikdy nezažila, ani kašel, ani dušnost. Dušnost vlastně jednou, když mě otec poháněl na kole do kopce a já nemohla a stáhly se mi strachem tak plíce, že jsem nemohla dýchat a jen sípala. Tohle nejsou kecy, ale fakt...
Souhlasím s každým slovem a taky se mi to doma několikrát potvrdilo . Aneb opět platí staré pořekadlo že čert vždycky sere na velkou hromadu:-):-):-)
:s: to je zase teorie .....miluju tyhle chytrý kecy a dedukce :metal:
In reply to to je zase teorie .....miluju by cibule
Myslím že pan doktor Hnízdíl se v tom opravdu nemýlí. Ale je to vše o lidech. Jsou takoví co mají na všechno nejradši tablety a odpovědnost za opakující se nemocem hází na doktory, počasí a bůh ví co než aby šli do sebe a hledali chybu tam. Ale marná slova protože takoví lidé ani nepřipustí náznak myšlenky že by kdykoliv mohla být chyba u nich a jejich přístupu k dětem...
:?
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Bohuzel jsme nemocny porad a nevim, jak bych se mu mnela venovat vic. kdyz jsem s nim porad.jeste i v noci, mne potrebuje citit, musim ho hladit...po dalsi zacatek skolky byva s nemocemi.Nerikam, ze psychika ditete nedela sve, casto jsou deti ve skolce v psychickem napeti, ale s tim nic neudelam, nez, ze jsi na to zvykne.V rodine jsi myslim, ze mame s manzelem klid.