Už se to nedá vydržet

19.08.2012

Holčičky..chodím sem, čtu, hledám rady a když narazím na rozchod, tak nechápu..a jsem v tom asi taky. Adámkovi je za 5 dní půl roku a už to nemůžu s přítelem vydržet. Jsme spolu necelé 4 roky..vždycky jsem měla větší výdělky a zvykl si na to, že v jeho baráku jsem všechno platila a táhla sama, teďka když mám jen rodičák už nemůžu..jsem ráda, že si zaplatim svoje a on chce furt víc a víc..Vždycky jsme se pohádali a pak dobrý, ale teďka už na to nějak nemám, nejsem schopná nosit už ani zásnubni prstýnek. Uráží mě a dělá ze mě blbou a neschopnou. Pořád se snažím to nějak držet kuli malýmu, ale jak dlouho se to zvládat?? když odejdu, bude mi líto malého a o přítele budu mít strach, že si něco udělá, když neodejdu budu trpět a budu pořád bez peněz. Sice pracuje, ale platí hypotéku a věci co musel mít aniž by si spočítal jestli na to bude mít s tim aby nás živil. Já se můžu vrátit k mamce, je to od sud daleko, ale ona mi řiká, že ho odchodem zabiju...jeho rodina je uplně mimo mé chápání, takže jsem tu na všechno sama, když potřebuju aby hlídal má plno keců, že jsem neschopná a třeba s malym nedokážu vyžehlit. Když má čas, tak sedí u počítače a hraje a hraje a to klidně do 10 večer v posteli..kdybych měla napsat všechno tak je to na román..nevím jak to mám zvládat..co dělat..odejít..zůstat..odejít..zůstat :O všechno se změnilo až po porodu..

Ahoj. Jestli ho máš ještě někde hodně hluboko alespoň trošku rada nebo psát jen nechceš odejít bez toho že jsi udelala všechno tak mám radu. Začal si všechny důležité dokumenty a věci na kterých ti záleží a jed na celý měsíc k mamince. Jemu tam nech akorát dopis kde mu popises vše co ti vadí aže nevíš jak dál a tak oboum dávás měsíc prostoru aby jste měli čas premyslet a jestli chce něco změnit tak ať zajde do manželské poradny kam ho doporučuju objednat a napsat mu termín že může začít sám a pak tam můžete chodit spolu, žádný urážky a veliký emoce, spíš pochopení že chapes že je to pro něj životní změna a že se v nové roli taky hledas a podobně. No a za měsíc si dejte schůzku v restauraci a bez dítěte a můžete si říct jaké to bylo a jak to vidíte dál. Buď potřebuje takovýhle kopanec aby dospěl nebo psát bude takový pořád a pak to máš jednoduchý;-) držím moc palce, taky to znám:-D

Ahoj. Jestli ho máš ještě někde hodně hluboko alespoň trošku rada nebo psát jen nechceš odejít bez toho že jsi udelala všechno tak mám radu. Začal si všechny důležité dokumenty a věci na kterých ti záleží a jed na celý měsíc k mamince. Jemu tam nech akorát dopis kde mu popises vše co ti vadí aže nevíš jak dál a tak oboum dávás měsíc prostoru aby jste měli čas premyslet a jestli chce něco změnit tak ať zajde do manželské poradny kam ho doporučuju objednat a napsat mu termín že může začít sám a pak tam můžete chodit spolu, žádný urážky a veliký emoce, spíš pochopení že chapes že je to pro něj životní změna a že se v nové roli taky hledas a podobně. No a za měsíc si dejte schůzku v restauraci a bez dítěte a můžete si říct jaké to bylo a jak to vidíte dál. Buď potřebuje takovýhle kopanec aby dospěl nebo psát bude takový pořád a pak to máš jednoduchý;-) držím moc palce, taky to znám:-D

Ahoj, no... po přečtení jsem se snažila si představit kdyby takový byl můj muž...asi bych to nedala.. na rovinu bych si s ním promluvila a pokaď by nenastala změna odešla bych - kor když máš kam jít. Je něco jiného vidět umírat přitelkyni a něco jiného je rozchod - nemůžeš s nim být jen proto aby si něco neudělala - přeci chceš být v životě šťastná, spokojená, něco si sem tam koupit, na něco si našetřit..občas si někam vyrazit - todle všechno s ním asi nezažiješ a s penězi bude hůř a hůř - zvykne si na to že když si řekne ty mu dáš kolik chce a pak sama nemáš - to přeci nejde. Jednou je chlap, ty se staráš o vaše dítě on se má postarat o vás to je jeho jediný úkol starat se o rodinu finančně tak už je holt postavená společnost. Kdyby on byl na mateřský tak ty makáš ani necekneš a on ani nepohlídá aby jsi mohla udělat domácí práce? Přece nebudeš uklízet na úkor toho že malej pláče. Když on nepohlídá tak bych se na úklid vyprdla ať to tedy udělá místo sezení u PC. Ježiši to by mohl ten můj zkusit - hned bych mu to vysvětlila, můj muž má taky své mouchy - který chlap nemá ale když se nad tím zamyslím jsou to drobnosti které vadí mně, na rodině se nepodepisují, pracuje, účet máme společný, vzájemně se zeptáme když si jeden z nás chce něco koupi. Jeden čas taky seděl dost u PC a na úkor času stráveneého s dcerou tak jsem ho párkrát slušně sjela a je klid, sedí u toho když holky spí a večer to mu musí stačit. Děti rostou jak z vody. Promluv s ním co Ti vadí a jak by jsi si to dál představovala, on ať řekne svůj názor, na něčem se třeba domluvíte a když bude dál blbnout tak bych šla. To by jsi pak nemohla za chvíli ani dopřát nic pěkného malému.

Ahoj! Moc mne mrzi, ze zazivas takova muka a nevis kudy kam. Poradit ti asi nikdo nedokaze, to budes muset sama a verim ze si poradis dobre:-) Clovek v sobe ma nekdy tolik sily, ze se divi kde ji bere:-)
Nicmene nebylo by rozumnejsi promluvit si o tom vsem a vse mu narovinu rict a treba i pohrozit tvym odchodem?
Bud bude jen slibovat, nebo v sobe kousek slusnosti najde a zacne se sebou neco delat. Prijde mi ze ocividne zlenivel a tim jak doma sedis jako pecivalek si je tebou a tvou peci az moc jisty.
Bohuzel ty penize to take neni to rpave orechove. my tohle s manzelem takhel nikdy enchteli, davame penize na spolecnou kupu a vdzy ten druhy vi co si chce koupit, nebo proste spolecne setrime.. Kdyz ej z ceho (ale ono moc neni:-D).Kazdopadne tchyne to je u nas take orisek.
Dost jsem zezacatku vztahu trpela, je velmi zla, hloupa a rada pomlouva i vlastni deti, natoz mne!
Kazdopadne to vygradovalo tak, ze manzel se s ni rpestal stykat a ac je to blby, tak jsme bez ni o mnoho stastnejsi. Tchan se s ni nakonec rozvedl, tak ma manzel alespon jeho a bratry a da se to.. Ale desim se az se nam narodi miminko, aby nam po 7 letech ignorovani a pomluv nezazvonila u dveri... Zavidim holkam ktere maji tchyne hodne, chodi spolu na nakupy a dokazi spolu vse resit.. U nas hold bublinka bude mit o babicku mene...

Katy, zní to strašně smutně jak to popisuješ... je mi smutno za tebe a uplně se zlobím na toho tvýho blbečka! Promiň, za to slovo, ale nic hezčího mě na něj nenapadlo.

Já nevím všechny detaily a podrobnosti vašeho vztahu, ale to co píšeš, to je teda hnus! Jestli je takovej až od porodu, možná bych mu zkusila tím rozchodem pohrozit. Ale jestli i tohle už máte za sebou, tak bych na nic nečekala a jela k mamči. Jsi mladá ženská, to že máš miminko ti nijak nebrání v tom, aby sis k němu našla hodnýho taťku, kterej se o vás postará.
Nemusíš trpět s takovým chlapem, kterej tě shazuje a ponižuje, jen proto, že s ním máš dítě. A takový kecy, že si on něco udělá ??? To většinou bývají jen kecy! To vím z vlastní zkušennosti. A když by si přeci jen něco udělal, tak jen tak na oko... aby byl přede všema chudáček a ty abys trpěla. Jestli vede takový řeči, tak rychlo pryč od něj. Promiň, jestli jsem moc zlá, ale mám za sebou podobnej vztah (6 let, ale bez mimča) a vím, že to bude jen horší a horší... všechny jeho sliby o tom, jak už se to zlepší a že už bude dobře, že tě miluje a nemůže bez tebe žít... to jsou jenom lži. Takže, pokud to tak cítíš, seber sebe, maličkýho a rychle od něj! Ať se doma s tou svou rodinkou vydařenou třeba pos**e!

In reply to by Macinka Dobroška

jeho rodina mě nemá ráda od začátku, jsem rozvedená a je nenapadlo nic lepšího než na FB od bývalého šváry zjišťovat proč jsem se rozvedla. Minulý týden jeho máma předemnou řekla, kdyby jsi byl svobodnej tak víš co máš dělat na zahrádce, takže já ho asi nějak brzdim. Do všeho ho musim nutit. Nijak jsem nepoznala, že by se mě dokázal pořádně zastat..STrašně chci odejít, ale nevim jestli najdu dost sil..Moc děkuju za podporu..vážim si toho

In reply to by katynka1984

No, jestli je i jeho mátí proti tobě, tak to nemá absolutně žádnou budoucnost... nejhorší nepřítel vztahu je špatná tchýně!!! Neboj se, tu odvahu v sobě najdeš... dřív nebo později ta tvá trpělivost přeteče... já jsem s tím svým bývalým blbcem byla 6 let, z toho jsme spolu 4 roky jen tak jak se říká chodili...to bylo dobrý, nestihli jsme se skoro ani pohádat... no ale jen jak jsme spolu začali bydlet, stala se ze mě služka, kuchařka, holka na šuk a naprostá hadra se kterou on jen vytíral podlahu... říkám, dva roky jsem věděla, že to nemá cenu... ale ta odvaha a poslední kapka mi chyběly... no a pak to přišlo z té mojí slepé lásky a sebeobětování se nakonec stala absolutní averze a bylo mi skoro jedno, že furt vyhrožuje, že se zabije... až jsem si pak říkala, tak ať! No samozřejmě nic si neudělal, hrdina! Jen už nevěděl jak si tu služtičku a podržtažku udržet a uvědomil si, že beze mě je úplně ztracenej... Ten trpěl! Ale určitě ne tak, jako já poslední dva roky vztahu s ním. Neboj se, naber dech a sílu a odejdi. Malej ti jednou poděkuje, že takovýho sobce nemá za tátu. Najdeš mu lepšího a hlavně si pamatuj... není nutný za každou cenu být s otcem svýho dítka, já jsem policajtka a vím, že je kolikrát mnohem lepší, když se dva rozejdou, než když v tak napjatým prostředí vychovávají dítě. To jsou pak fakt nešťastný rodiny a ty děcka pak neví, kam patří, jak se mají chovat a končívá to dosti špatně. Drogy, chlast atd. atd...
Jdi k mamče, ta tě podrží a až bude líp, uvidíš že se to nakonec vyplatilo. Mně teda rozhodně. Sice jsem po rozchodu s tím blbem nechtěla chlapa vidět ani z vlaku asi dva roky, ale když už jsem se přestala vztahům bránit našla jsem si úplný poklad (to víš, svý mouchy má taky, ale je zlatej). Loni v září jsme se vzali a letos v září čekáme mimčo :-) A to jsem si ještě v roce 2008 (rozchod) myslela, že snad radši umřu, jak se mi zhroutil život odchodem od něj. Ale kdepáááák, teprve jsem začala žít :€s€:
Budu ti držet pěsti, ať se dobře rozhodneš a ať to všechno pro tebe a malýho dobře skončí :€s€: Jenom se neboj !

Nenapsala si o něm ani jednu pozitivní věc... jen je ti ho líto a bojíš se o něj. Všude je něco, ale tady se mi zdá, že je toho trošku moc, na to, aby jsi takový vztah ustála.

In reply to by PavlínaL

pozitivního?Kdysy bych možná něco našla, ale teďka už ne..musela jsem se kuli němu vzdát skoro všech přátel protože byly daleko a on nechtěl jezdit za nima a sama ..slyšela jsem jen výčitky. Auto bez technický mi stojí na dvoře už měsíc a já nemám na to abych si to dala do servisu, přitom on si dělal vždy vše na autech sám..a nijak nespěchá aby mitam dojel a udělal co je potřeba, vyhovuje mu, že sedim doma, tady autobus jede jeden za den..Já vim, že všude je něco...jen mi přijde, že u mě je všechno..teda..pozitivní je, že mě nemlátí, to by neudělal..

Tak jestli odejít nebo neodejít ti asi neporadím, to musíš vědět nejlépe sama co chceš a jak si svoji budoucnost pro sebe a malého představuješ.Ale podle mě, pokud přítel nemá o malého ani takový zájem aby ho pohlídal, když potřebuješ něco udělat, nebo hraje hry, když má volno, místo toho aby se věnoval tobě nebo aspoň malému, tak nevidím jediný důvod proč by se zabil, když bys odešla.Maximálně by si uvědomil o co přišel a začal by se třeba trochu více snažit.Nemám ráda slepované vztahy jenom kvůli dítěti, protože si myslím, že třeba na světě na tebe čeká chlap, který si tebe bude vážit a pro dítě bude mnohem lepší otec, než ten biologický.To je můj názor, takhle bych na to v tvé situaci nahlížela já

In reply to by Petra1901

já se o něj bojim proto, že už to jednou skoro uděll. viděl jak mu umírá přítelkyně se kterou byl předemnou..nějakej debil je vytlačil ze silnice a on jel kolem a viděl auto a ..vlastně už jen plachtu. Myslím, že by si s autem a počítačem vystačil..maminka by se o něj určitě postarala, zase by se mohla vrátit do baráčku a dělat si tu svoje. barák je jeho a oni sem jezdili na víkendy a když jsem se nastěhovala tak to skončilo.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky