Jaký máte názor na domácí porody?

ahoj, do určitý míry s tebou souhlasím (popohánění porodů, zbytečný zákroky atp)
ale myslim si, že se dneska nemůže srovnávat s tím, co bylo před 100 lety. ony ty ženský na tom taky byly jinak než jsme dneska my, podle mě byly odolnější. zase si tehdy nedokázali poradit s infekcema a bakteriema tak jako dneska. vezmi si třeba horečku omladnic...kolik ženskejch na nich tehdy zařvalo? a kolik dneska? a proč dneska ne???? píšeš, že kdysi bylo běžný že byly rodiny s 5,7,9 dětmi...nojo, nějak nefrčela antikoncepce a interpuce...napadá mě pak otázka, o kolik dětí příšly a kolik dětí nepřežilo než jich bylo v rodině 9. nevím, mám pocit, že když se dneska bavím se staršíma ročníkama tak dost často slyšim...byli jsme čtyři ale máma měla šest dětí, dvě umřely...
dobou degenerujeme...nemáme horečky omladnic, protože se dodržuje hygiena, ale zase hodně ženských (a chlapů) mají problém s početím...medicína je tak daleko, že dokážeme na svět přivést děti počaté umělou cestou...spoustu nemocí dokážeme léčit, dřív by lidé (děti) umřeli... postižené léčíme - dřív pokud je neshodili ze skály, tak umírali v nižším přirozeně svému postižení

jasně, dřív se nemodlila za císaře ale za přežití
vím, že to nemyslíš zle, ale zase takový optimismus bych v tom neviděla

nepletu jablka s hruškama...nelíbí se mi pojetí, že podle dnešních měřítek by tehdy měla bez dnešní medikace a pomoci při porodech většina dětí zemřít.

vlastně obecně se mi nelíbí srovnávání jaký to bylo dřív a jaký je to dneska...protože jak jsem psala nahoře, to srovnání podle mě možný není....můžeme básnit nad tím, jak to příroda zařídila, aby ženy přirozeně rodily...ale do dnešního světa to asi už nasadit nemůžeme...tohle je prostě vývoj společnosti

Na druhou stranu - kolik se dneska "uměle" donosí dětí, které by dřív prostě do konce těhotenství nevydržely...
Já ani nějak nechci diskutovat o domácích porodech, sama na to nemám úplně vyhraněný názor. Ale trochu mi to připomíná - proč je dnes tolik postižených dětí? Protože medicína je o hodně dál a umožňuje jim přežít ;)

Tak to vidím taky.

:one:

Nejdůležitější je pro dítě matka v pohodě. Nejen v těhotenství, porodu, ale hlavně během jeho dětství a dospívání. Podle všech těch řečí o důležitosti nepřetržitého kontaktu matky a dítěte po porodu by se všechny matky, které měly děti v inkubátoru či nějak nemocné a neměly možnost s nimi trávit každý okamžik měly hodit lano přes nejbližší trám a oběsit se, stejně jako maminy, kterým se prostě nepodaří kojení. Všechny ty kecy o přirozenosti jsou akorát stresující záležitostí, když věci nejdou tak, jak mají.

První porod mi taky nevyšel- císař, kojit se mi povedlo jen tři měsíce. A nikdy nezapomenu na ten pocit zoufalství- říkala jsem si, že vlastně ani nejsem ženská, když neumím ani porodit, ani nakojit...

Brzo mi , díky bohu, došlo, že mateřství je o něčem úúúúplně jiném než o rození při zavěšení na laně za vůně broskvových svíček a zvuku zpěvu velryb.

Ženy jako Ty nebo já jsme vděčné za tu možnost, že máme živé a zdravé děti, které bychom při pokusu o přirozený porod neměly.

Naslouchám svým dětem, všechny se mnou spí v obrovitánské posteli, kam se za půl roku vejde i mimino. Dítě nikdy nenecháváme brečet, i kdyby to znamenalo nosit jej hodiny a hodiny v náručí. Kojím třeba třikrát do hodiny, nebo osmkrát na noc, když dítě chce.

Ale myslím, že žádné dítě nechce zemřít. A když žena jeho smrt riskuje domácícm porodem, prostě mi to nepřijde košer... :00: :a:

Taky jsem byla vděčná že jsme živé a složila jsem se, až když jsem přišla domů, přesně, miminko nebylo ani v bříšku, ani se mnou, měla jsem dost starostí sama se sebou a šupajdit do další nemocnice, abych mohla být s ní. Byl to hrozný maraton, jen podávat všem info, jak na tom jsme mě vyčerpávalo, ale vše jsme to i s tatínkem zvládli a Mišinka jako by to oplácela. Taky si neumím představit prožít to znova, ale v tu chvíli jsem to tak brala a věřím, že to bylo to nejlepší, co jsem mohla udělat.

Souhlasím :one: přijde mi teď tak nějak malicherný třeba řešit jestli mít děťátko nepřetržitě u sebe nebo ne, malou jsme si přinesli po nekonečných třech týdnech. Mě dávali dohromady v jiné nemocnici, ji odvezli aby měla lepší péči, bylo to důležitější než cokoliv jiného, neviděla jsem ji 4 dny, než jsem za ní mohla jet, každý večer se mazlila s její fotkou a myslela na ni a když jsme klokánkovaly a každý gram, který přibrala bylo malé vítězství, na fotečkách z té doby se usmívá :€s€: a věřím, že paradoxně právě proto máme teď o to bližší vztah, už se snažím neřešit jestli to bylo dobře nebo špatně, prostě to tak bylo, my si to vybraly a nevzpomínám na to vůbec s nějakým traumatem, vzala jsem to jako cennou zkušenost a vím, že moje dcera je bojovnice, která se nedala a jsem jí za to vděčná. Každý jsme jedinečný, každý máme nějaké trápení, starosti i radosti a je jen na nás, jak s tím naložíme, to pro mě znamená být svůj, není to o tom, aby všechno bylo ukázkové a úžasné a nekomplikované, jak bych si jinak vyzkoušela svoji sílu, kdybych si nesáhla na dno, takhle to cítím, zrovna nedávno jsem si to promítala celé a říkala si, jak to ke mně prostě patří a mělo to tak být a při pohledu na ten spící uzlíček v postýlce je mi tak lehko, je pravda že to je zázrak :h:

s článkem na rodině souhlasím, ale výjimky potvrzují pravidlo:
synek byl narozený císařem po blbém porodu (málem jsme to odnesli oba dva) - synka vyndali, zkontrolovali, pročistili dýchací cesty, manžel ho viděl, pak ho zabalili a odvezli na novorozenecké, manžel si ho akorát pochoval...za tři hodiny mi ho přivezli na kojení, pak odvezli...2x přivezli, v noci jsem ho neviděli, až ráno a už u mě zůstal...
dcerka se narodila přirozenou cestou, pohodový porod, hned jsem jí dostala k sobě, byly jsme kůůži na kůži, pomazlily jsme se, zklidnila se na mě, přisála...po nějaké chvíli ji na pár minut odnesli prohlédnout - manžel byl u ní. jakmile jí prohlédli, tak jí měl už sebe manžel, mě mezitím zašili a malá šla hned ke mě a další dvě hodiny jsme byli všichni spolu...
výsledek: synek je mazánek, fixovaný na mě, mazílek, pořád se chodí tulit, hladit, jsme na sebe dost napojení. s dcerkou jsme měly od začátku problémy s kojením, šestinedělí probíhalo tak,ž e když mě zmerčila, začala řvát ... dlouho trvalo, než jsme k sobě našly cestu

Ten článek na rodině mi leccos vysvětluje... já si pořád říkala, proč mám ke druhému synovi takový zdravější vztah, kdežto u toho prvního se v tom tak nějak plácám (neumím to lépe vystihnout) - u prvního jsem měla super porod, i byl se mnou 2 hodiny po porodu, ale pak si ho odnesli na "první" noc... (no a pak i na druhou, když jsem byla totálně v riti)...

Já byla na císaři, malýho mi odnesli a viděla jsem ho až druhý den. Než mi ho dali natrvalo, trvalo to 3 dny.....a mám k němu tak zdravý vztah, že to ani zdravější nejde ;-)

no tak ono u předčasně rozených dětí je trošku víc problémů než jen separace... hraje tam roli celkový zdravotní stav jak rodičky,tak miminka,pozdější komplikace,stres,únava,rozbíhání laktace,sebeobviňování... to,že mají matky často komplikovaný vztah ke svým předčasně narozeným dětem není věc pouze poporodní separace,která je řekla bych v tomhle případě opravdu nutná a logická.

no vidíš,já malého taky dostala až třetí den,protože jsem byla po císaři,24 hodin po porodu jsem nesměla vstát a pak si ho taky ještě nechaly sestry... a vztah máme báječný,prostě úplně normální,jasně,občas je na zabití,ale že by to nějak narušilo vztah,no nevím... myslím,že v tom hraje roli víc důvodů nejen to,zda bylo nebo nebylo novorozeně odnešené... kamarádka rodila ve 28. týdnu a malý byl pěkných pár týdnů bez ní a taky mají vztah dobrý...

a s bráchou měla vztah normální??Protože kdyby to mělo být ovlivněno jen tím,že je jako novorozence odnesli,tak je přece jedno,jestli k tomu byl zdravotní důvod nebo ne... narušené už je to tak jako tak podle toho článku a je jedno jestli museli nebo jenom chtěli odnést...

nemocné novorozeně bylo separováno a ví,že bylo odloučeno od matky kvůli tomu,že bylo nemocné??No nnevím,tohle jsme nedokázaly vysvětlit ani tříletému dítěti,takže dost pochybuju o tak vyzrálé inteligenci novorozeněte... to už bych spíše věřila tomu,že si to rozumově vysvětlí matka,která si pak následně k dítěti kvůli tomu vytvoří blok,ale... prostě pravidlem to asi není,spíš si myslím,že se pak na to svalí spousta věcí,která má příčinu třeba někde úplně jinde...

no já mám zase poměrně bohatou praktickou zkušenost se separací dětí,takže čerpám i z toho.Přečíst si člověk může kde co a věřit může taky všemu možnému,ale co vidím a slyším na vlastní oči a uši,to je pro mě zkušenost nejcennější :) dobrou noc ;) :a:

v porovnání se starším synkem, kterého mi dali na pokoj až třetí den po porodu, mi tohle přišlo naprosto OK a hlavně, nebylo to o tom "teď si jí na půl dne bereme my a až se nám bude chtít, tak Vám ji přivezeme". První skoro tři hodiny po porodu jsme strávily společně na sále a po převezení na normální pokoj jsem dostala na vybranou, jestli se chci pár hodin v kuse prospat s vědomím, že je o ni postaráno, nebo se každých pět minut budit, abych se přesvědčila, že leží v postýlce vedle mé, byla to moje volba a to já za ideální považuju ;)

Souhlas :one:

hahahahahahaahhahahhahahah, to jsou děsný story o té přirozenosti. Kdyby se to dítě narodilo v 30.týdnu, tak kdyby se to nechalo na přirozenosti, tak se prostě nechá zemřít. A kdyby se narodilo postižené, tak by člověku přirozené bylo hodit to dítě ze skály nebo ho utopit. Každá druhá se během těhotenství cpe léky na udržení těhotenství, zbytek se láduje chemickými vitamíny, a najednou se řeší, co je a co není přirozené.

Zeptej se jakékoliv ženy z rozvojové země, třeba i té, která už osm dětí odrodila, jestli by nezvolila raději porod v porodnici, kdyby měla tu možnost, a každá z nich by Ti za šanci rodit pod dohledem lékařů vděkem utrhla obě ruce.

Co se týká té "přirozenosti" v péči o novorozence, záleží na kultuře, lecckde se o dítě starají ostatní ženy z rodiny po celé šestinedělí a rodičce se nosí jen na kojení. A to i tam, kde se za posledních deset tisíc let nezměnilo vůbec nic a ženské tam raději kojí kozu než novorozeně, protože koza uživí celou rodinu, ta pojít hlady nesmí, za to dítě si můžou udělat nový...

Jsem se nějak rozohnila, ale řeči o přirozenosti mé vždycky vytočí... :s: :s: :s:

no tak já si myslím,že se toto ale už děje dávno... pokuď je porod normální,necháívá se dítě "bezprostředně" po porodu s rodiči,přikládá se k prsu,nechávají se chvilky intimity,kdy dítě poprvé vidí maminku i tatínka... a až po hodině,dvou se odnáší k řádnému vyšetření a chvilkovému sledování... já třeba byla o toto ochuzena,jelikož jsem bohužel skončila na akutním císaři,takže tohle prostě nebylo možné.Ale co vím,tak u nás v porodnici se to běžně dělá a to je to velká porodnice ;)

:one: :one: :one: není co dodat, co by před sto lety daly matky za to, aby měli tu možnost rodit s takovým komfortem jako dnes v porodnici, nebo v jiných zemích, kde čtvrtina dětí a čtvrtina matek po porodu umírá na porodní nebo poporodní komplikace.

vždyť ot je blbost,žádné zdravé dítě do inkubátoru nechodí :) max. do vyhřívaného lůžka,když je svlečené a svlečené je proto,aby na něk bylo co nejlíp vidět... protože právě těch prvních pár hodin po porodu se přestavuje krevní oběh a kouká se,zda je dítě dobře prokrvené,zda nemodrá,zda se neobjeví nějaká srdeční vada,zda správně dýchá-což samozřejmě u novorozence co má rukavice a čepici a je zabalené v zavince fakt nepoznáš... atěžko můžeš chtít po sestře,která má na starosti 20 maminek,aby každá maminka měla novorozence na těle a zahřívala ho a ona se běhala koukat,zda je všechno OK.Ono totiž taky všechno není jen růžové co se týče matek,jednak nikdy nevíš,jak matka zareaguje po porodu,kdy usne,kdy zapomene dítě rozbalené... holt se musíme smířit s tím,že nerodí jen matky uvědomělé,které mají vše naštudované a ví co kdy dělat,ale taky matky,které třeba neví vůbec nic... a jestli začnete argumentovat větami typu,že kdysi taky bla bla... tak budu vraždit!!

no tak i kdyby ho do inkubátoru dali,tak co?Já na tom fakt nevidím problém... prostě je dítě po porodu na pozorování,kde se můžou odhalit včasné poporodní komplikace,které třeba maminka laička ani nepozná,když dítě jednou za tři hodiny rozbalí na přebalení... stejně tak je to s poporodním screeningem,pro někoho zbytečná věc a zbytečné píchání,pro někoho vyšetření,které může včas odhalit nemoci jako cystická fibroza,hypothyreoza,která neléčená způsobuje vrozený kretenismus,fenylketonurii... prostě já tohle nepochopím,fakt se raději vzdám na dvě hodiny kontaktu s dítětem,když budu vědět,že nemá oběhové problémy,nenadechl se plodovky,nekrvácí... nevím,nejspíš jsem postižená z oboru a navíc vím,že většinu těchto věcí bych sama poznala,ale riskovat zdraví dítěte by se mi opravdu nechtělo... proto mě připadá fakt směšné řešit takovou ptákovinu jako že dítě je v inkubátoru na dvě hodiny... jo a mimochodem rozdíl mezi inkubátorem a vyhřívaným lůžkem je asi takový jako rozdíl mezi patrovou postelí a normální postelí... jen inkubátor je uzavřený a lůžko otevřené ;)

nojo, ne všude mají stejný finanční možnosti, aby se stejně vybavili...
už se mi taky z té "přirozenosti" dělá krapet blbě.
myslim, že kdyby ti začalo prochladat dítě, byla bys ráda, že ho strčí do inkubátoru, protože nemají vyhřívaný lůžko.

rodila jsem v obyčený porodnici, kde rodí PA a doktoři, kde se dětský sestry kouknou, jak kojíš a jestli ti teče mlezivo, když je nějaký problém, kde strčí dítěti bradavku do pusy, když se nemůžeš po císaři hnout, abys mu jí dala do hubinky sama....
a můžu ti říct, že sestry udělaly první poslední, aby malá mohla být u mě a nemusla na vyhřívaný lůžko...jenže když jí teplota klesla pod 36 a já jí svým tělem nezahřála, tak jiná volba nebyla...a propo - když bylo doma nejhůř, tak jsem zahřála troubu a otevřela dvířka

já nevim...tohle už jsou podle mě detaily, který který pro mě nemají význam... přijde mi to jako "vyšťouráme ještě něco"...ale to je na obou stranách - jak domácí porody, tak nemocniční porody...kdo chce psa bít hůl si vždycky najde

:one: :one: :one:

Ještě si vzpomínám na story z Krče, kde maminka nesla dvoudenní novorozeně v náručí po chodbě, zamotala se jí hlava a ona sebou flákla i s miminem o zem. Přitom je nošení miminka "tak přirozené". Proto se miminka v porodnicích musí "zcela nepřirozeně" vozit v postýlkách...

V některých porodnicích vysloveně zakazujou brát dítě do matčina lůžka (což jsem teda porušovala, žádné mé dítě nikdy nespalo v postýlce ani doma), což taky chápu po tom, co jsem sama vytahovala mimino z pod spící spolurodičky- kojila ho, usnula a mimino megaňadrem přidusila...

Dřív se dělalo to a tamto, ale dřív taky umíraly děti i rodičky jak mouchy, ženská se průměrně dožila třicítky a v tu dobu už za sebou měla deset porodů. Když se nějaký dítě narodilo mrtvý, matce upadlo z postele nebo ho zadusilo, tak se prostě pokrčilo rameny-protože takové věci se prostě stávaly- a udělalo se nový.

tak to je jasný,kdysi se všechno bralo jinak,úmrtnost byla samozřejmě taky někde jinde... jenže to se nedá srovnávat :) taky si pamatuju příběh z porodnice,kde byly dvě maminky vietnamky,jedna měla mlíko,druhá ne,tak ta co měla mlíko ochotně nakojila novorozence té druhé-jenže bohužel matka měla pozitivní žloutenku B :00: :00: a taky se řekne,jak je to přirozený :00: takových příběhů o přirozenosti je samozřejmě spousta a taky je spousta příběhů o tom,jak je to v porodnících příšerné a uznávám,že někde a někdy i je,ani já jsem nezažila zrovna ideální přístup,nicméně prostě rizika pro plod i matku se tím určitě zminimalizují a to si myslím,že by mělo být prioritou... přirozenost je krásná věc,každopádně si stojím za tím,že porod doma v ČR je zbytečné riziko a nikdy bych ho dobrovolně nepodstoupila.

:one: :one: :one: Luci, :one: :one: :one: :one:

;) :a:

moje děti nebyly v inkubátoru..... :n:

Ublíží to matce nebo dítěti, že bude 2 hodiny v inkubátoru, nebo že mu dají do postýlky vyhřívanou podložku? :O Neublíží, neuškodí a navíc je možné to odmítnout. Porodnice v Podolí bez problémů praktikuje takzvaný ambulantní porod (moje volba), tedy že matka i dítě odchází bezprostředně po porodu(a prohlídce dítěte a matky) domů.

Ambulatní porod je možné v současnosti vyjednat v jakékoliv porodnici v ČR. Všechno jde, když se chce. Pak ženská nemusí remcat. :a:

Nevím jak ty, ale já si tedy nepamatuji, že mě hned po porodu odnesli od matky a byla jsem zavřená na novorozeneckém s ostatníma dětma. Ani mě to nijak nepoznamenalo.

Souhlas. Pokud k tomu oddělení dítěte od matky po porodu na x hodin neni zdravotní důvod, je tahle praktika naprosto špatná.

:s: :s: :s: :s: :s:

Ta knížka je šílená jako sama autorka, měla jsem tu čest. Dík. :a:

Inspiruje maximálně k násilí na jistém typu žen... :dance:

já myslím, že je to moderní trend... 2 hodiny bez matky - já teda nevím, mě osobně to tak strašné nepřijde. Spočítejte si, kolikrát necháte pak doma dítě bez vašeho "tepla" Pokud je přirozené pořád mít dítě přilepené na sobě, tak proč tady pak maminky po pár dnech řeší, že musí dítě nosit, že neusne SAMO v postýlce, že nestíhají vařit, uklízet a a aby si ho náhodou nerozmazlili a nenavykly na svou přítomnost. Řeší se 2 hodiny, ale po pár měsících "vadí", že dítě vyžaduje jen vás a nenechá nás dojít ani na WC.
Někteří chtějí pro mimi vše dobré, nakoupí super postýlky, extra matrace, monitory dechu a nakonec spí dítě u nich - ano má přirozené teplo, ale spí na blbé matraci bůhvíjak zkroucené váhou našich těl a o zalehnutí ani nemluvím. Prostě každý to má nastavené jinak, někdo dává přednost přirozenosti, druhý (jako já) chci, aby dítě hlavně bylo co nejmíň ohroženo na životě a tak jsem ochotna ho nechat pár hodin, ať jej pozorují doktoři, doma ho hlídá monitor, teploty a vše řeším s doktorem. Myslím, že těhotenství je tak náročné na hormony, že si opravdu často vše malujeme jinak než následnou skutečnost (taky nebylo vše podle mých představ), ale určitě bych se pořád nepozastavovala nad porodnicí, kde strávím pár dní a svalovala pak na ni vinu za můj vztah k dítěti po dalších x let. Dítě má 24 hodinovou paměť a pamatuje si jen to přijemné (nošení,hlazení), takže ty 2 hoďky bez mámy zapomene hned jak jej vezmete do náruče.
TAkže se nehádejte - vždy budou odlišné názory. Ještě před 20ti lety se na nás naši rodiče dívali přes sklo. A alespoň já nemám s rodiči problém a dokonce si ani své první 3 roky vůbec nepamatuju.

:one: :one: :one: Já jsem 2,5 hodiny po porodu nebyla ani schopná si sama přelezt na vozík, který mě odvezl na pokoj, tak si nějak nedokážu představit, že by malou na pár hodin neodvezli.

Tak tak :-)

Naopak, je skvělé, že se o to mimino někdo chvilku postará a rodička si může hvíli dáchnout. Ne každá odrodí za tři hodiny a po dvou dnech křížových bolestí, kdy člověk bolestí zvrací a únavou omdlívá, je na dvě hodiny v inkubátoru strčený novorozenec dar z nebes. :s: :s: :s:

Starší novorozeně (víc jak 12 hodin) už po zkušenostech ale z ruky nedám! Rvou jim dudlíky, cpou je UM, nebo je nechávaj řvát. A ani jedno z toho se mi nezamlouvá.

jo,máš naprostou pravdu v tom,že spousta komplikací vzniká prostě uměle (i já si myslím,že jsem ten případ,ale to víš,těžko odhadovat,za by bez zásahů bylo všechno jinak nebo ne).Na druhou stranu to vůbec nesnižuje pravdu o tom,že naše zrdavotnictví není absolutně připravené na nějaké domácí porody,zravotníci na to nejsou proškoleni,dostupnost záchranky je v některých místech tragická,co se týče délky dojezdu,která je tady často rozhodující... navíc lékař v záchrance často neviděl novorozence ani z rychlíku,těžko může vědět co s ním a co ne v kritické situaci.Prostě jsem toho názoru,že rodička se pro domácí porod rozhodne sama,tak ať si tam rodí,ale odpovědnost je pouze a pouze na ní!!Nemůže pak hnás k odpověnosti někoho jiného,když sama ví,do jakého rizika tady jde... Sama píšeš,že jde o vzdělané ženy,tak snad si o tom někde něco zjišťují.Navíc co vím,tak už tay možnost mít vlastního porodníka či porodní asistentku v porodnici je,aspoň teda u nás ano,každopáně třeba můj lékař za to chce 10 tisíc :00: takže ono si to pak asi dost lidí taky rozmyslí :)

no myslím,že pokuď za to prokazatelně mohl lékař či zdravotní sestra,tak potrestáni byli... Jako sestra jsem několik takových případů zažila,i když na novorozencích jsem nedělala... mě zase dost vadí svalování viny za zkažený domácí porod na porodní asistentku nebo lékaře záchranky,který nevěděl co s tím a nebo přijel pozdě-a že těch případů je v poslední době víc :00: prostě u nás se domácí porody zásadně nedoporučují a ti co to nedoporučují asi vědí proč :)

prosím tě a tady to funguje tak,že někdo platí náklady pojišťovně???Vo vím,tak u nás to pojišťovny chtěli jen po mladistvých,kteří se někde opili,v životě jsem nezažila případ,že by něco vymáhaly po rodičích jejichž vinou se dítěti něco stalo-a že těch topených,poleptaných,opařených a nevím co ještě víc jsme tam měli,že to ani nespočítám :n: takže o tom dost pochybuju,že to na nich někdo vymáhá...

zásadní je to,zda to bude vymáhat pojišťovna,ne zda a jak to nemocnice vyčíslí... samozřejmě,že nemocnice to bude chtít zaplatit,ovšem už je na pojišťovně,zda to bude hradit ona a nebo k zaplacení vyzve rodinu,či porodní asistentku u porodu přítomnou... každopádně tomu nejspíš bude předcházet asi nějaký soud,ne?

Naprosto sdílím tento názor. A nelíbí se mi ten současný "hon na čarodějnice" neboli odsuzování "bláznivých" matek, co rodí doma. Taky si myslím, že jsou to spíše ženy, které přemýšlí a hledají alternativu.

no ono tak v Americe kolikrát rodí doma ženy donucení,protože při tom jejich přidebilnělém systému zdravotního pojištění má na porod v nemocnici málokdo :00: :00: To třeba v Holandsku mají systém domácích porodů fakt vymakaný,mají tam dlouholetou tradici,jenže taky porodnici na každém kroku a porodní asistenktky k domácím porodům vyškolené... Tam njsou domáci porody o úplně něčem jiném :)

Opravdu jsem si nepředstavovala ani v těch neodvážnějších snech, že by takhle mohl vypadat porod (nemám srovnání, první syn byl plánovaným císařem).Co se týče těch vizit, ty probíhaly tak, že si doktorka přisedla ke mně na postel a vyšetření prováděla podle mě opravdu nezbytnou dobu, spíš se mě dotazovala, jak se cítím, co miminko,...takový příjemný popovídání :///: Chodila vždy jedna sestřička a jedna doktorka.Vyšetření miminka probíhaly vždy po ránu před snídaní, kdy si pro malou přišla dětská sestřička a vzala si jí, já jsem měla možnost v klidu se nasnídat a umýt.Malou mi vrátili přebalenou, převlečenou a vykoupanou.Někomu by to možná vadilo, ale já jsem tenhle přístup uvítala.Při střídání směn dětské sestřičky i setřičky z šestinedělí, který nastupovaly službu obešly pokoje a představily se.Pro mě byl porod i pobyt v porodnici úžasný zážitek, přála bych to každý mamince.

:one: uzasny

Tak to je krásné. :one:

Přesně tak! Mnohdy by stačilo polidštit přístup k porodu a trošku důvěřovat přírodě.

jasně, to beru, nikterak nezavrhuji porody v porodnicích, naopak, taky jsem ráda za naše vyspělé zdravotnictví, jen mi připadá, že je z pacienta mnohdy dělán jen předmět léčby/porodu, místo aby si byli s lékaři partnery, aby se nezapomínalo na lidskou důstojnost.

jo a ještě po porodu mi obě holky daly na bříško, první prakticky hned po narození, pak jí teprv změřili a zvážili, jen lehce otřeli, oblíkli a pak jsme jí měli s manželem dvě hodiny u sebe na pordním sále. poté mě dovedly do sprchy, mažel tam byl se mnou, PA ne, pak mě daly na pokoj, chvilku jsem spala a od té doby jsmem měla malou u sebe. u druhé to bylo složitější, ale také mi jí po rozdýchání dali na bříško (samo ještě neoblíklou nic) pak ale musela do inkubátoru takže jsem jí hned po porodu neměla. ale dovezli mi jí brzo na kojení. jinak malá sice byla dle utz větší, ale nikdo netušeliž že bude mít po porodu takové komplikace :n:

Tak my s manželem jsme měli po porodu taky malýho dvě hodiny u sebe, ale pak mě převezli na pokoj, to bylo v 7 ráno, manžel šel domů a malýho jsem pak dostala až v 11, docela jsem z toho byla zmatená, kde je ty 4 hodiny, proč ho nemám u sebe, stejně jsem nespala, ale nebyla jsem schopna říct, ať mi ho donesou, tak nějak jsem jako prvorodička měla dojem, že nemůžu zasahovat do jejich procedur nebo si něco nárokovat, ale dnes už bych se asi ozvala. To mi vadilo a to novorozený miminko to taky určitě nějak prožívá, to napojení na matku je stále silné a máma s ním nejednou není.

Mě teda vzaly první malou na celou noc (porodila jsem jí v 19:35) a mě to teda vůbec nevadilo. Naopak jsem jí jim chtěla narvat i tu další noc protože jsem už druhý den nespala a ona nonstop řvala (pak naštěstí usnula a dopadlo to dobře) a u druhé se mě zeptaly jestli jí chci hned u sebe a tak jsem s ní byla od začátku

tak já nevím,ale tohle jsem si asi nějak nepřipouštěla. je pravda že u prvního porodu jsem měla problém se po porodu vyčůrata překvapilo mě když říkali že musím. teď u druhého to nikdo moc neřešil ale já nakonec šla na vlastní přání s asistentkou protože se mi trochu motala hlava, byla jsem ráda že tam je se mnou a já se někdě po ceste nezřítím. jinak s nelidským přístupem jsem se fakt nesetkala, právě naopak, gynekologové se mě vždy při vizitě ptali jak je malé, jestli už nás pustí domů atd, velké vizity probíhaly tak že stejně kontroloval jen primář, ostatní stáli vedveřích nebo za dveřma, takže mě stejně vždy viděl jen jeden doktor :D pokud ti jde o soukromí před ostatíma tak bych vzolila porodnice kde třebva můžeš mít zamluvený nadstandart, nebo jich tam mají víc tak je šance se tam dostat.

a ještě chci dodat, když píšu o velkém dítěti, malá měla 57cm a 4650g, krom nástřihu jsem nebyla vůbec potrhaná a dokortka mě sešila tak výborně, že jsem ještě jen den klidně seděla na židli (nedovedu si představit jak bys to s šitím praktikovala doma..?

:O bože, co to bylo za porodnici? Zatím to opravdu vypadá, že opravdu spíše záleží na porodnici, pak chápu, že chtějí některé rodit doma. Já osobně jsem nic podobného nebo ponižujícího po porodu nezažila.

Díky za názor. Přesně tyhle ponižující praktiky jsem měla na mysli. Chápu, že pro personál jsou to denní záležitosti, ale pro mě je to dost intimní a necítila jsem se u toho dobře. A taky si myslím, že spoustu těch porodních zranění (natržení čípku, krvácení) je následkem toho, že si žena nemůže zvolit přirozenou polohu, ale dítě jde ven vlastně proti gravitaci, proč to nejde třeba v podřepu, nebo na čtyřech, vždyť takhle rodí i různé přírodní národy a asi na tom něco bude.

To mě tedy dost udivuje... nevím, kde jsi rodila, ale v Jablonecké porodnici (a myslím, že dnes už i ve spoustě jiných porodnic) si můžeš polohu zvolit podle toho jak je ti to pohodlné... takže není problém rodit na čtyřech, nebo na porodní stoličce, ve vaně a pak klasicky v leže s možností nastavení opory zad, takže v tom bych opravdu problém neviděla. Většinou si můžeš připravit i porodní plán, ve kterém uvedeš co si během porodu nepřeješ a naopak co chceš, aby se dodrželo... od tohoto plánu se pak ustoupí pouze v nejnutnějším případě, pokud by byl ohrožen život matky nebo dítěte. Takže proti tvé vůli tě rozhodně do ničeho nenutí

Jinak obě holčičky mi hned po narození dali na bříško a nechali nás pomazlit, pak je odnesli na změření atd. u toho byl manžel a pak hned na kojení a obě se hned přisály... pak už jsem je měla stále u sebe :-) v tomhle to bylo ok

Díky za názor. Nešlo mi jen o pohodlí matky, ale jsem přesvědčena (a je to i vědecky dokázáno), že průběh porodu má vliv na psychiku dítěte, jeho poporodní adaptaci, traumatický porod zanechává v dítěti hluboké stopy, všechno to ošetření na přímém světle, oddělení od mámy, všechen ten povyk, hluk a lomoz kolem. Neříkám, že i v porodnici to nemůžou dělat dobře a že naopak doma to nemůže proběhnout špatně, spíš mi vadí taková ta předpojatost mnohých odborníků-gynekologů k matkám, které chtějí rodit doma. :dance: