Kolektiv v práci

Jaké máte vztahy na pracovišti. Já jsem úplně zoufalá. Pracuji v soukromé rodinné firmě a to je asi kámen úrazu. Kdo je jen obyčejný zaměstnanec tak má smůlu. Někdy si připadám jako ta nejčernější ovce v celé firmě. Firmu řídí dva jednatelé muž a žena (moje přímá nadřízená), kteří jsou zároveň i partneři v osobním životě. Jsou ve stejných letech jako já (35). Mnohdy si nosí domácí problémy do práce. Je šílené sedět s člověkem, který tříská věcmi kolem sebe, štěká na přítele a podobným způsobem pak jedná s námi zaměstnaci jen pro to, že se nějak pohádali doma. V kanceláři je jinak hrobové ticho, nesmí tam být puštěné ani rádio, sedíme tam 4 z toho já sama jako zaměstnanec jinak ostatní členové rodiny. Neustále mám v patách sestru šéfové, která není mezi nimi (jako jednatelka) a tak se snaží být důležitá tím, že kontroluje ostatní zaměstnance jestli plní své úkoly. Na plnění úkolů má dvojí metr a když úkol nesplním zrovna podle toho jak se madam vyspala, tak ztropí zcénu. Jednám s ní slušně, vždy když po ní něco pracovního potřebuju tak poprosím a z její strany se dočkám akorát zvýšeného hlasu a odštěknutí. O soukromých věcech se ve firmě ani nebavíme ( po pravdě ani nemám chuť něco s nimi probírat). Kolikrát mi příjde, že musí aspoň jednou denně nějakou hloupost (úplnou malichernost) zveličit, jen aby mě mohla zdrbat, úplně se v tom vyžívá. Ať dělám co dělám všechno je špatně. Deptá mě to neskutečným způsobem, už jsem byla rozhodnutá, že odejdu, ale snažíme se o mimi takže bych nechtěla nastoupit do jiného zaměstnání a pak ve zkušební době zjistit, že jsem těhotná. Teď jsem byla delší domu na neschopence, protože jsem prodělala revizi pro zamlklé těhu (beztak to nedopadlo kvůli tomu stresu) a pak ještě chytla zánět průdušek, tak jsem si od nich na chvili odpočala. Dala jsem se za ten měsíc tak nějak psychicky dokupy, ale tohle mě zase rozhodilo. Jak to máte vy? Máte taky některá kolem sebe "fúrie"? Kamarádky mi radily ať to hodím za hlavu a ať se zbytečně nestresuju, ale to se nedá, kdo tam s nima nesedí celý den, tak nepochopí...

Wili

Ahoj, nepíšeš ty náhodou o mě????
Pracovala jsem tam i před mateřskou, všechno v pohodě, ale jak jsem byla na mateřské přibrali si za mě dvě holčiny z rodiny a teď když jsem se vrátila tak tam jsme pořád všechny! O hádání majitelů (a též manželů) nemluvím, to jsem se naučila ignorovat, ale teď v březnu naše malá hodně marodila, vlastně byla celý měsíc doma, protože pochytala ve školce silný bacili a pak u paní dr. něco navíc, od ledna měla už troje atb, takže jsem byla skoro tři týdny s ní doma! No a teď když jsem se vrátila se se mnou nebavila ani noha u stolu! :-( No a po týdnu tiché kanceláře jsem se dozvěděla, že jsem měla na čele napsané, aby mě litovali, že mám nemocný děcko! Spíš jsme s manželem říkali, že mě možná chtějí vyštvat, protože jedné ze zastupujících končí v dubnu mateřská a potřebovala by zaměstnat!
Hlavu vzhůru, prostě si jich nevšímej a dělej si svou práci!! Tak se to snažím řešit já!

vanmar

Ahojky, to mě mrzí, že jsi na tom podobně. To přirovnání s nohou u stolu přesně vystihuje i naši atmosféru v kanclu. Je těžké to ignorovat, když pracujeme na zakázkách společně a je nutné věci spolu konzultovat. Nejlepší jsou dny, když má šefová a její sestra volno, je to pohoda a hned se pracuje lépe. Tak Ti přeji hodně klidu na pracovišti, taky to nemáš jednoduché a obdivuju Tě, jak se dokážeš nad to povznést.

lucisek

Teda tak to bych asi nedala :-(
Měla jsem teď 3.zaměstnání, 1. bylo při vejšce a byla to super parta většinou lidi z vejšky, vedoucí byly hnusné, ale dalo se to protože to nebylo tak osobní, prostě nás měli na starost víc lidí a tak se to rozmělnilo....
2.zaměstnání bylo úžasné vždy jsem se tam moc těšila a po dovolené jsem se nemohla dočkat... Super lidi a super šéfová, museli jsem makat, ale ve skvělém kolektivu to jde na 1. Doteď se každý týden vidíme a jezdíme spolu na dovolené a to už jsem 4roky pryč....
3.zaměstnání teď posledního půl roku (otěhotněla jsem) bylo také ok, opět bomba kolektiv bude se mi po těch holkách moooc stýskat bylo nás 8 ženskejch, práce nic moc i špatně placená, ale holky mně držely a všechny jsme se schodly, že jsem vydržely jen kvůli kolektivu - už se náš tým rozpustil... určitě jsem tam nebyly pro peníze :-) ty byly směšné....

Takže obdivuju tě že to vydržíš....

V mém předchozím zaměstnání jak jsem už psala níže to bylo super, asi stejné jako tvůj třetí případ. Dobrá parta ale peníze směšné. Asi je vždycky něco na úkor něčeho. Ale já jsem po rozvodu zůstala se synkem sama a musela jsem nás zabezpečit. Takže jsem byla v podstatě ráda, že jsem si našla lépe placenou práci (která mě baví - myslím tím náplň práce)a hodně mě mrzí ty vztahy. Vždyť přeci i výsledky ve firmě musí být jiné, když jde všechno v klidu a lidi táhnou za jeden provaz. Obzvlášť když je to malá firma. Moje motivace zlepšovat výkon v práci je nulová. Ze začátku jsem si kolikrát brala i papíry na dopracování domů, jsem hrozný puntičkář a musím mít všechno ťip ťop, ale teď už to nedělám, beztak bych za práci navíc dostala za odměnu nějaký pořádný "zdupec".
Nejhorší je, že přes to neustále napadání se člověk nemůže ani pořádně soustředit na práci.

Jojo bohužel peníze jsou někdy potřeba.... u té mé poslední práce byla velká deziluze když manžel přinesl trojnásobek toho co já....
Tak se drž...

elisak

Ahojky,ja ti chci jen napsat,ze okoli se k tobe chova tak,jak mu ty sama dovolis...Kdyz jdes do prace s tim,ze na tebe zase bude nekdo rvat,tak si muzes byt 100% jista,ze na tebe nekdo rvat bude...A tak to je se vsim...

Ahoj..já nejsem konfliktní typ a nesnáším řvaní a hádky. Kdybych oplácela stejnou mincí, tak to nerozdýchám už vůbec. Po nemocenské jsem tam nešla s tím, že bych čekala nějaké dusno, v klidu to vydrželo 2 dny a myslím, že žádnou příčinu k dohadováni jsem nezavdala. Prostě se jen jedna paní špatně vyspala a asi ji chybělo být důležitá..

To prave vubec neni o oplaceni stejnou minci!!To jsi me spatne pochopila...

Asi jsem Tě nepochopila. Co mám tedy dělat jinak?

jana a nela

Já než jsem otěhotněla tak jsem dělala asi tři roky ve fabrice, děs, všechny ženský jsou tam ředitelky, zdravit to neumí, za to co jim jde je pomlouvat a pomlouvat. Já jsem si dělala svou práci, vždy jsem byla zvyklá makat, ale to se tam nenosí, jedna mě začla pomlouvat, já to vůbec netušila až se se mnou téměř nikdo nebavil, zeptala jsem se co jsem udělala a jedna mi to řekla, no byl to kec a velkej, ono by to všechny ohrozilo, že by museli dělat víc a ta dáma co si to na mě vymyslela se asi bála, že jí převezmu pozici "největší ředitelky". Domů jsem chodila s brekem, hrozně těžko se v takovém kolektivu žije, kdybych byla zavřená sama v místnosti tak jsem šťastná. Ony umí být hodně zlé a zákeřné, už teď je mi zle když na to pomyslím až se tam budu muset vrátit. Ale nejspíš si budu muset hledat něco jiného, protože mi neumožní upravenou pracovní dobu ale to už je jiný problém. Vůbec ti to nezávidím, hrozně špatně se v takovém kolektivu dělá a člověk si to bohužel nosí i domů ať chce nebo ne.

No právě a člověk to ani na začátku nepozná, protože k novému se chovají vždycky jinak, to až postupem času. Ze začátku to taky bylo jiné. Nevím jestli jsou nervozní z té krize, nemají prachy, zakázek ubývá, ale slušné chování by snad mělo být samozřejmostí. Ta tvoje poslední věta mě zahřála u srdíčka, byla bych šťastná kdyby to vyšlo a bylo všechno ok. Díky.

Bystřinka

přesně tak, slušné chování je základ, s náladičkama ať jde do háje. u kluků to fachalo dobře, jsou to gentlemani, do fy jsem nekecala, ale stačilo. i tak není ideální moc lidí z rodiny, stačí dva společníci :) a baby všeobecně si myslím dělají rády neplechu. neboj, proč by se nemělo zadařit? šup sem a budete čekat druhého sviště jako my ;)

díky moc za podporu :)

Děkuji, doufám, že to všechno klapne. Je to všechno o lidech, když někdo chce být hnusný tak si vždycky najde cestu jak to tomu druhému znepříjemnit. :(

Tohle jsem zažila v předchozí práci, s bývalým kolegyňkama se stýkáme dodnes, ve volných chvílích jsem za nima také chodila i když už jsem tam nepracovala. Jenže já tu práci musela opustit, protože jsem byla skoro rok na nemocenské (po operaci střeva) a zaměstnavatel se zařídil jinak a vystačili si za tu dobu beze mně a čekal jen až nastoupím opět do práce aby mi dal výpověď. Tak jsem raději našla jinou práci (tuhle hroznou)a dala tu výpověď sama. Zase bych ten kolektiv chtěla zažít. To jsem se do práce vyloženě těšila. Musím to nějak přežít a pak hledat něco jiného, ale kdoví do bude, práce tu moc není. Jo a s tím mužským kolektivem je to jedna velká pravda, kolikrát se lépe pracuje s muži, však také často utíkám za klukama na dílnu,prohodit pár slov.

já vím, že to nikde není růžové. Tak před dvěmi lety tam se mnou ještě seděla kolegyně (taky "jen" zaměstnanec) a bylo to krapet lepší. Byly jsme tak nějak na ně dvě, posílaly si tajné vzkazy a tak nějak společně jsme ustávaly to deptání. Ale teď je famílie v převaze a já se tam cítím jako v kleci a i kdybych se stavěla na hlavu, stejně jakoukoliv práci nemůžu udělat lépe než člen rodiny. Po odchodu kolegyně, která už to psychicky nedávala nikoho nového nevzali, všechnu práci hodili na mně a starej se..divný přístup :(

myslíš finančně?

No plat mám dvojnásobný než v předchozím zaměstnání. Ale kolikrát si říkám, jestli mi ty prachy stojí za ty nervy. Když už jsem kolikrát v koncích, tak si říkám, že dám výpověď a půjdu třeba uklízet, že už je mi to jedno, hlavně ať už mě nikdo nedeptá. Ale byla by škoda s diplomem dělat uklízečku.