Zázrak mýho života...

Jejda,

tak loni touhle dobou jsem už počítala dny, hodiny, minuty i vteřiny, než to konečně přišlo....termíny jsem měla oba v listopadu krátce po sobě, nakonec se mi princezna narodila až 1. prosince a ještě den před tatínkovo narozeninama :-D

Jak ten rok rychle utekl, i když zaplať pánbu, že už je za náma :-D Protože to byla sakra fuška :-D Ještě včera jsem se modlila, aby už byla Anička venku a dneska kolem mě popolejzá (roku už asi neutečeme), vříská, kouše nás, směje se a sem tam už se to její žvatlání podobá slovům...už je to stvoření s vlastní osobností a temperamentem, což mě naplňuje obrovskou pýchou, protože nejsem typ, kterýmu by činilo radost být bezvýhradním "pánem" svýho děťátka...líbí se mi, že už chce SAMA něco dělat...ne, mně se vlastně líbí, že vůbec CHCE!!!!!! :-D To je príma, protože miluju, že se s náma chce asi tak stokrát denně mazlit, že chce jít spát, že chce chodit za ručičky, že chce tohle nebo tamto umět :-D Anebo že chce zlobit...i když to se mi nelíbí až tak často :-D

Děkuju za ní každej den, za tu mojí princezničku :-*