Spí vaše děti s vámi nebo jste zásadně proti?

zastávám stejný názor!!!!mazlit dokud to jde....

:€): u nás je to maminkoooo,táváme,musíme putit mikyho klubík,musíme papat :hu: :€):

a u nás "mlíčko a vypiju si ho u Matýska" nebo "obudíme Matýska, jo?" (pohádka Matýsek a Jája)

taky krásná pohádka :)

Ahojky,
já mám holčičky dvě, 21 měsíců a 7 měsíců a k ránu se u mne různé dny střídají, nejraději bych spala s oběma, ale s dvěma nejde to.
A každé děťátko je různé, a má různé spinkání, třeba u nás, stejné podmínky, stejná výchova a starší se dnes v noci probudila 6 krát, mladší 3 krát nezávisle na sobě, každá má postýlku v jiné místnosti, tak asi tak :a:

Souhlasím :one: U nás malá třeba s námi nespí, bo to nevyžadovala. Ale měla jsem někdy stavy, že už bych ji klidně do té postele vzala, jen aby spala! Ono když se člověk už rok a déle nevyspí, tak už někdy fakt padá na hu.. Máme doma taky nespavce. Vyzkoušela jsem všechno, co se doporučuje a všechno zkrachovalo. Prostě nemá potřebu spát :n: Malou jsme naučili usínat samotnou v postýlce už po šestinedělí. Usínala pravidelně v osm hodin. Přesto se budila v noci čím dál častěji a to i po ukončení kojení. Zlepšilo se to, až když začala spát déle přes den - všimla jsem si už dřív, že v noci lépe spí, když spí i přes den, ale...donuť dítě, aby spalo hodinu až dvě a nebudilo se...To bych ji musela praštit po hlavě nebo dát sedativa :///: S jídlem a pitím jsme taky na štíru, ale to jsem teď k druhému roku přestala řešit. Teď už to je většinou provokace - takže tam je buď jez nebo ne!

u nás to bylo taky tak, čím déle spal po obědě, tím líp spal v noci. A uplně nejhorší to bylo, když v létě přestal po obědě spát, to byly šílený noci. Trvalo to asi dva měsíce, ted už je to zase lepší.

My to měli úplně obráceně, když na 2 letech přestal spát odpoledne, začal spát konečně v noci. Sice přes den je to na makovici, je to dlouhá "směna", ale v půl deváté už se můžu věnovat manželovi, domácnosti, knížkám... Ale trvalo nám to :00:

No, to já už se zase pak věnovat knížkám nemohla, protože začala malá pro změnu usínat ve čtvrt na deset nejdříve...Takže spí celou noc, ale zase to usínání...

A to vám děti přestaly spát samy nebo jste je prostě už nedaly spát? Náš malý spí odpoledne nejmíň 2 hodiny, většinou spíš 3 hodiny...a mně to přijde celkem hodně na 3leté dítě...ale když ho probudím dřív, tak stejně nevstane, kňourá a chce ještě spát...

Je to hodně individuální, naší macešky syn (manželův brácha) 4,5 letej, prý chodí spát po poledni, spí do 3, pak ho budí a jde spát zase kolem osmé večer. Náš malej vstává v 7, odpoledne sice musí odpočívat v posteli, ale neusne, tak si čte, poslouchá pohádky nebo si brouká a pak jde spát v půl deváté večer. Moje kamarádka (stejný ročník jako já), spí max 4 hodiny denně, budí se uprostřed noci a pak už nespí, já nemít svých 8 hodin denně, tak se mnou nebude druhý den řeč... holt jsme každej jinej, no... :)

Tak to by se mi taky hodilo, kdybych potřebovala jen 4 hod. spánku denně - s našimi dětmi ideál...Bohužel, já bych potřebovala těch hodin min. 6, lépe 8. Pak se to se mnou dá vydržet :s:

jj samy od sebe, ještě asi měsíc jsem ho zkoušela uspávat sama v posteli, ale vždycky po hodině jsem to vzdala, byl uplně čilej. Ted jsem teda už ráda, že nechodí spát po o, protože to mi jinak chodil spát až po desátý, a tedka jde v sedm do vany a hned spát.

souhlasím s tebou,protože taky mám doma tohle malý procento...radit je dost lehké ale kdo takové dítko nezažije tak neví co to obnáší.
---------------------------------------
Anička+Kristýnka 3.3.2009

No fuj! To je ještě horší než u nás! Chudák matka! :§) Já byla na prášky, když se malá budila 20x za noc a jindy strašila tak hodinu až dvě, ale tohle je ještě horší! :00: :00: :00: To nemůže zvládat! Já teď spala měsíc asi 4-5 hod. po hodinách a jsem z toho na nervy. Což teprve jen polovina času :bulva:

A jak je vlastně starý? Já si nějak nedovedu představit, jak vůbec může fungovat, když nespí...já bych druhou noc vypada asi takhle... :bulva:

Kolegyně v práci spí kolem 4 hodin denně a taky je prý vyspalá...ale u takhle malého dítěte jsem se s tím opravdu nesetkala...znám jednoho chlapečka, co spí po dvaceti minutových usecích...vždycky 20 minut spí a pak je třeba 10-20 minut vzhůru a pak zase na 20 minut usne...a takhle celou noc...to by byla opravdu moje smrt něco takového...

holky, moje ségra byla taky takový nespacev, od půl roku do tří let skoro vůbec nespala. Spala od 19 hod do 22 hod, pak od 4 do 7 hod ráno. A 2 hodiny přes den. Za celý den to teda dalo nějaký 8 hodin, ale ten interval byl šílenej. Ať naši zkoušeli, co chtěli, tak se jí to upravit nedalo. A přitom já byla zase dítě, co celý noci i dny prospalo...

To jo, naše malá se budila i 20x za noc a teď spím tak 4-5 hod. rozkouskovaných. Kdybych měla spát jen dvě hodiny, tak už tady asi nejsem a procházím po uzavřeném oddělení 17 B :s: :s: :s: Závidím každému, komu děti spí :^O^:

teda to věřim že je to psycho. Já jsem viděla pořad zase o lidech, kteří zase usnou třeba při povídání,no prostě něco dělají a usnou u toho. Bylo to teda trochu komické ale taky to musí být strašné. A taky se to nedá léčit. Ted nevim co je teda horší

neco na tom bude, mne manzel pravidelne odjizdi pracovat do Prahy na 3 dny a noci jsou strasne, ale kdyz dite se mnou spat nechce, tak ho prece nebudu nutit :-)

:s: hezky jsi to napsala a máš pravdu!

:qu: :qu:
---------------------------------------
Anička+Kristýnka 3.3.2009

Se mnou v posteli spí jenom starší holka, a u ní to bylo tak, že když spala u mamky tak spala s ní v posteli. A odpoledne když chodila spát tak jsem jí v posteli uspala, většinou jsem teda taky usla. No pak ve školce teda byly s Michalou problémy, dlouho si na školku zvykala. A to přitom nebyla žádný mamánek. Jezdila dvakrát do měsíce na celý víkend k mamce a pak ještě ani nechtěla domu. Příští rok jde do školy tak pude i se svym bráškou do jednoho pokoje. Sama tam prostě nechce být, hodně se bojí a když se setmí tak sní musim jít i na záchod. Je to strašpytel.

absolutně nevim proč se jí tam nelíbilo. Jako nelíbí se jí tam doteď ale už aspon nebrečí a je tam do odpoledne, jenom v pátek si jí beru po obědě. Jestli to možná bylo tim že než nastoupila do školky tak se mi narodil Petřík a ona se cítila odstrčená. Ale celý ten první rok byla hrůza, ale nemyslim si že to bylo způsobené tim že semnou spala v posteli. Normálně i od tří let chodila v obchodáku do dětského koutku a tam nikdy problém nebyl.

To bude asi ono...nechtěla být ve školce, protože věděla, že ty jsi doma s bráškou a chtěla být taky s váma. Luky jde poprvé do školky v pondělí, tak jsem zvědavá... :00: Věřím, že se mu tam bude líbit, ale třeba mě nemile překvapí... :€z€:

tak at to Luky zvládne dobře a ve školce se mu líbí. Já už tedka mám docela strach až pude Petřík do školky. Pude teda až za rok, to mu bude tři a půl. Ale vim že horší než co byla Michala to už být nemůže.

Tak Elinka má jednu babičku, která bydlí s námi. Když jsem byla v nemocnici, tak usínala u babičky a tatínek si ji pak přenesl k sobě. Ale je schopná usnout i s ním. Ona vlastně se mnou vůbec neusíná. Leží u mne v posteli, já si dělám něco na počítači (v tom samém pokoji) a jdu si k ní lehnout až ona spí. Ve školce spí taky normálně, není problém. Jenom má na spinkání dudlíčka. I ve školce (31 měsíců).

Se mnou spí pravidelně doma je mu 2,5roku. Každý víkend jezdí k babičce. U jedné babičky spí s babičkou u druhé spí sám v pokojíčku celou noc, když se chce pomazlit jde za ní do postele. Nikdy jsme neměl problém ho dát hlídat, školka nevím tam ještě nebyl a po obědě nespí, když spával tak jsem s ním byla ve velké a buď jsem spala taky nebo až usnul šla jsem si po svých...

ne na velké posteli s babičkou,ale pak spí sám...a když se vzbudí jde spát za babičkou vedle do pokoje...sám neusíná, vždycky někoho potřebuje...

tak my to máme právě naopak jak píšeš. Holka spí semnou v posteli a jak ráda se jí zbavim. Od 3 měsíců byla sama přes noc u mamky, potom si jí mamka brala dvakrát do měsíce na celý víkend a to asi od půli roka. A malej ten zase nespí semnou v posteli, spí sám v postýlce a toho taky ráda půjčim.

Napsala jsi to přesně...rodiče musí umět i předvídat, protože pak můžeme dětem ublížit hrozně moc...

tak my to máme tak,že pokuď náhodou po obědě usne (což bohužel už není pravidlem :(),tak já ho uspím v naší posteli a pak odcházím,poté co se vbudí normálně sám přijde :) Přes polední spaní zatím nikdo nehlídal,poněvadž jsou všichni v práci a jaksi není,kdo by hlídal :) Na noc byl púoprvé u babi minulý týden a usnout nechtěl,to je fakt,ale babi s ním normálně šla do postele,nakonec usnul v půl dvanáctý,ale to se nedá nic dělat :) Zas tak častio v noci nehlídají,bylo to opravdu poprvé :) Jinak co bude ve školce neřeším,pokuď nebude chtít spát,tak spát nebude a jestliže to vyjde tak,jak máme v plánu,tak do školky půjde až ve čtyřech letech a stejně by chodil po obědě :) Jestliže to nevyjde,tak si bude muset zvyknout-na druhou stranu si myslím,že školka je taková změna,že opravdu to spaní tam by nebyl největší problém :) Takže asi tak :)

tak za prvé-mé dítě je zvyklé usnout klidně s tatínkem bez problémů,tudíž kdybych se já náhodou dostala do nemocnice,tak s n ím bude doma tatínek,že :) Nehlídaný není proto,že bych nechtěla,ale protože jaksi nemáme fungující hlídání,navíc jsme to zatím nijak extra nepotřebovali,krom pár hodin přes den a jednou teď přes noc.A končím s diskuzí,už jsem se dozvěděla,že jsem líná a navíc,že dělám všechno špatně-já si to třeba nemyslím,můj názor na spaní s dítětem to stejně nezmění a myslím,že zas až tolik trpět nebude,přeci jen tříleté dítě pochopí trošku líp,proč s ním maminka nemůže spát ve školce,než osmiměsíční,vyřvávající v noci samo v postýlce... To si myslím já.Stejně tak já můžu oponovat tím,že tvoje dítě chodí spát v půl dvanácté-jak to budete dělat,až bude chodit do školky?To najednou pro něj nebude trauma,že bude muset jít spát v osm a nebo,že ráno bude vstávat nevyspalý?Já si myslím,že každý má něco,nikdo není dokonalý a já holt dělám tu chybu,že spíme s malým :) Já jsem za to ráda a nehodlám to zatím měnit,dokuď nebude chtít malej sám,případně pak půjdou do pokojíčku obě děti spolu najednou,aby tam nebyl jeden sám...Pro mě je to ideální řešení a že pro někoho ne,to je mi celkem fuk :) myslím,že každý si najde nějaký argument k obhájení si toho,co dělá,rozhodně já nejsem z těch,co by hořekovala,že nemůže dítě dostat z postele,takže asi tak.

Ono je to hodně o zvyku...jestli dítě vyžaduje zásadně mámu, jak moc je na babičku zvyklé, jestli usíná samo...protože jak psaly holky nahoře, když dávají dítě od 6ti měsíců pravidelně na víkendy k babičce, tak jsou opravdu zvyklé a problém tam není...a všechno se to točí kolem toho, co tady pořád píšu...citlivě dítě připravit a pak může mít režim skoro jakýkoliv...

No já si třeba neumím představit dát šestiměsíční dítě na víkend k babičce, já si to neumím představit ani teď (malé je 13 měsíců) a určitě ještě dlouho ne. Každá to máme prostě jinak. Jo a spí v postýlce.

takže podle tebe bylo nejlepší ho v posmi měsících nechat uřvat v postýlce,aby ve dvou letech byl připravený na spaní u babičky???Trošku postavený na hlavu,ne?U babičky byl v pohodě,krom toho,že nechtěl usnout,ráno už o ničem nevěděl a v klidu koukal na pohádky,když jsem přišla :) Takže zas takové trauma mu to neudělalo,neboj :) a samozřejmě jsem ho nepřipravovala jen tím,že dostal plyšáka a dudlík,ty fakt ze mě děláš úplně nemožnou matku,která si prostě naučila dítě spát v posteli.Nám to tak vyhovuje,tak už nás prosím neřeš,my si to zcela určitě vyřešíme jednou sami ;) mimochodem,kamarádky kluk spí odmalička ve své posteli a první noc u babičky prořval celou,takže nevím,jestli je to způsobeno čistě jen společným spaním s rodiči...

Rodič by měl být pro dítě hlavně průvodcem životem, taková jeho záchranná brda...musí se cítit bezpečně, ale zároveň musí umět být sám se sebou a řešit samostatně situace, které život přináší...Nejde teď o to, jestli je správné mít děti v posteli, ale jde o to, že pokud už si je tam vezmeme, tak je pak z postele nesmíme strčit rovnou na ulici se slovy, že to musí zvládnout...dělat se to dá různě, ale vždycky to chce dělat s citem a rodič narozdíl od dětí vidí do budoucnosti a je trošku jeho povinností ho na tu budoucnost připravit...taky všichni děti učíme plavat a neházíme je rovnou do vody...takže spaní s rodiči ano, ale když uznáme, že dítě čekají změny (školka, hlídání u babiček, sourozenec), tak musíme situaci řešit a dítě připravit...je totiž celkem sobecké mazlit a rozmazlovat a pak říct konec, tohle musíš zvládnout sám...pro 2-3 leté dítě dost ošklivé naražení do zdi, které většinou bolí víc...

mimochodem na spaní u babičky byl připravovaný týden,vzal si tam sebou dudlíkai oblíbené hračky na spaní,tudíž jen tak hozený tam nebyl :) A co se týče školky zatím neřeším,protože doufám,že se nám podaří navázat druhým a malej tam nebude muset ve třech letech nastoupit,nastoupí až ve čtyřech a to bude chodit po obědě domů... Takže zatím není na co připravovat.Samozřejmě ve chvíli,kdy bude jisté,že se nepovedlo,začneme to nějak řešit,ne že ho jednou ráno odvedu a přijdu si pro něj v pět odpoledne.

:) Já si prostě myslím, že dítě se vždycky musí učit spát samo...některé maminky to učí hned novorozence...dají je do postýlky a když pláčou nebo mají hlad, tak k nim vstávají, chovají je, hladí je a když se uklidní nebo usnou, tak je zase vrátí do postýlky...a velké dítě se to musí naučit úplně stejně...nedá se říct, že už je velký, tak to musí zvládnout...to učení jsme totiž jenom odsunuli do pozdějšího věku dítěte, nikoliv, že se to za nás vyřešilo samo, protože malý už je velký...

proc ukamenovat???jen teda my mame loznici 10,5m a postylku sme tam meli a za chvili tam znova
malej spi uz ve svem pokoji a velke posteli a taky se rano prijde pomazlit

Takhle cernobile bych to tedy nevidela..Ono je dulezity celou ty "vychovu" pojmout spravne a nenasilne..Je jasny,ze to odnaucovani z velke postele za revu je spatne,ale prece ne kazdy to tak dela,ne?Vsechno musi probihat bez revu a nenasilne,jak pise jedna mamca,ze proste az ditko bude pripravene jit,tak pujde...Jinak me docela udivuje,jak jsi si jista,ze to na diteti nenecha zadne nasledky..to se muze projevit jakkoliv a ty si to nikdy nedas do souvislosti se spanim,protoze te to nenapadne (napr. az bude vetsi)...Muze se to ptojevit na sebeduvere,na jistote atd. a pochybuju,ze si nekdo rekne,aha to bylo asi tim,ze jsem ho nechala v postylce samotnyho..ne,bude to prikladat proste povaze a vubec to tak nemusi byt...Jinak ja mam 2r klucika a nevim teda,jestli jsi delala na tohle tema nejakou studii,ze jsi tak presvedcena,jak a co tyhle deti spatne snasi,ale ten muj uplne normalne a moc rad spi u babicek,s detma si tedy hraje normalne a pred mesicem se nam narodilo mimco a on to zvlada naprosto perfektne,mazli se s nim,hladi ho...Koupili jsme mu velkou postel,povlikla jsem periny povlecenim s autama,ktery miluje a on je stastny,ze tam muze byt a nikdy zadnou scenu nedelal,takze dulezity je i spravny nacasovani..Kdyby tam nechtel byt a rval,tak ho tam nenutim..Jinak tady nechci vyvolavat nejakou hadku,protoze kazda si bude hajit ten svuj nazor,jen bych to nevidela tak cernobile..Taky nerikam,ze to tak musi byt vzdy,ale ta moznost tu je..Ale u ty vyrvavaci metody je to podle me i dost pravdepodobny,kazde dite to teda zvladne jinak,ale kazdopadne je to velky napor na psychiku tak maleho clovicka...

Kdyžtak si přečti ještě jednou, co jsem psala...psala jsem, že to děti můžou hůře snášet atd...a černobíle to rozhodně nevidím...psala jsem hlavně to, že spoustě rodičů uniká, jak obrovský je to závazek naučit si dítě na společné spaní, protože nikdy nevíš, kdy nastane chvíle, že nebudeš moci svému závazku dostát a pro dítě je to pak stres, který si většinou pamatuje celý život...ale k tomu, že jsem si jistá, že nespaní s rodiči nezanechá následky?...všechno je o citu...a jak jsem psala, pokud dítě klidně spinká v postýlce, tak nevím, co by ho poznamenalo, když je evidentně v klidu...kdežto dítě, které je zvyklé spát celou dobu s mámou a ona pak odjede např. do porodnice může zažít tak neuvěřitelný stres, že si to pamatuje celý život...Aby jsi to pochopila, tak to ještě shrnu...většina maminek své dítě spát samotné v postýlce učí...když zapláče, tak k němu vstanou a pohladí ho, pochovají ho...dítě ce cítí i tak bezpečně, ale matka, která je neustále u něj a najednou není je pro něj neuvěřitelná ztráta jistoty...ale samozřejmě, že to nemusí být vždy a nemusí se to stát, ale to jaksi nikdo dopředu nevíme, že?...takže pro mě je to ohledně psychiky rozhodně větší risk...asi tak.

tak jsem si to teda precetla jeste jednou a bud neumim cist nebo jsem natvrdla,ale nikde tam nevidim,ze "muzou hur snaset", mas tam "tyhle deti hur snaseji", tak jsem ti jen napsala,ze u nas to tak neni..a uvazovat tak,ze co by kdyby...to bych si asi treba nikdy ani deti neporidila,protoze co kdybych nahodou umrela..coz se taky klidne muze stat...jako ja se nechci vubec dohadovat,je to zbytecny a muj ani tvuj postoj se nezmeni..jen jsem chtela rict,jak to mame my,prave proto ze jsi napsala tak jednoznacne tu vyse zminenou vetu.. :a:

Vy totiž nejste ten případ, o kterém jsem psala...viz Tvoje věta: "Jinak ja mam 2r klucika a nevim teda,jestli jsi delala na tohle tema nejakou studii,ze jsi tak presvedcena,jak a co tyhle deti spatne snasi,ale ten muj uplne normalne a moc rad spi u babicek,s detma si tedy hraje normalne a pred mesicem se nam narodilo mimco a on to zvlada naprosto perfektne,mazli se s nim,hladi ho..." ...pokud dáváš malého pravidelně k babičkám, tak to není ta pravá fixace na matku...jsou totiž matky, které mají 3 leté děti, které nikdy nespaly s nikým a nikde jinde než doma s mámou...to je pak ta pravá fixace a tyhle děti opravdu hůře snášejí...a pokud máte miminko měsíc, tak se žárlení atd. ještě můžou objevit...měsíc je opravdu krátká doba na nějaké závěry...

No ja myslela,ze se bavime o spani ditete s matkou v posteli???Z cehoz tedy muze vzniknout ta fixace...No to je jedno,tak alespon je videt,ze i takove dite (tedy ten nas pripad) muze byt naprosto samostatne a sebejiste a abych pravdu rekla,ja si treba myslim,ze je to prave tim,ze spal se mnou v posteli,nebo proste,ze jsem ho nikdy nenechala v urcitych situacich plakat (takhle pres net se to spatne vysvetluje), aby to nekdo nevzal osobne..A zase,nechci tim rict,ze "postylkovy" deti nemuzou byt taky takovy...Jo a jinak,moje dite byl taky mamanek a na me dost zavisly a je pravda,ze jsem mela obavy co bude az budu v porodnici a zvladnul to naprosto v pohode,jediny kdo to spatne snasel jsem byla ja:-) No nic,proste kazda jsme spokojena s tim,jak to mame...

Jo ja s tim souhlasim,jak rikam..nic neni jen cernobile...jen je pro me prirozenejsi ta varianta ditete v posteli a urcitym "dukazem" pro me je,ze vetsina deti se u matky zklidni,tudiz se citi v bezpeci...

ale jak jsi psala-ty třeba máš dětičky,co se moc nemazlí,já mám od narození mazlíčka,co si prostě mazlení užívá a potřebuje dotyk a teplo... Myslím,že je to hodně o povahách dětí a o tom,co danému dítěti vyhovuje... Pokuď bude druhé dítě jiné,cíleně ho učit na spaní s námi nebudu,ale pokuď to bude potřebovat podobně jako Luky,tak určitě proti nebudu :) A jak píšu,malej s námi nespal od malička,dali jsme ho do postele,až když to fakt potřeboval :)

"Spaní s mámou je taky uplně přirozený a musí se nějak podepsat, když dáš dítě "nepřirozeně " do postýlky."...co to je jako za obrácení proti přírodě?...pokud by jsi chtěla sáhnout do historie, tak zjistíš, že ženy mívaly v průměru 10 a více dětí...a asi těžko mohly spát všechny vedle mámy nebo s mámou, že? :00: A vzhledem k tomu, že ženy opravdu rodily každých 12-18 měsíců, tak vždycky s narozením dalšího dítěte šlo to předchozí na další kolej...takže s tříletýma dětma matky opravdu nikdy nespaly. A celkem by mě zajímalo, jak se ta postýlka na dítěti "podepíše"...

rozhodně neříkám, že děti musí spát s rodiči v posteli. Ale myslím, že do určitýho věku je lepší, když spí v jednom pokoji. A dřív když měli lidi 10 a více dětí, tak všichni fakt spali v jednom pokoji. Ti, co nespali s mámou v posteli, spali společně na peci :-) A to, že ve šlechtických rodinách děti vychovávali chůvy a kojné, určitě nevedlo k tomu, že by děti s rodiči měli nějaký super vztahy

a co opice? maj tolik dětí??:-)myslim, že se musíš podívat trochu dál do historie..

Jediné slovo - Antropogeneze...někdy koncem třetihor jsme se od těch opic jaksi oddělili...a to nás od nich taky jaksi dělí...tudíš nejsme opice, stejně tak jako kůň není želva. A pokud chceš sahat do živočišné říše, tak tam opravdu všechny živočišné druhy mláďata na zádech nenosí...spousta matek děti jenom porodí a pak je nechá svému osudu...a lidi jako druh se jediní o své potomky starají nejdelší část svého života...
Jinak mě ty hry na to, co je a co není přirozené moc nebaví...svět se vyvíjí, lidstvo se vyvíjí a všechno na to nějak reaguje...v tom je prostě ten vývoj...a pokud ho neakceptuješ, tak vypni počítač, zamkni barák, svlékni se do naha a vyraž s holýma rukama do lesa :///: ...to je totiž to pravé přirozené. ;)

:c: :one:

přesně tohle si taky říkám, že si vzpomínám jak jsem byla štastná když si mne mamka vzala k sobě do postele.

Přesně, manža právě před chvílí taky navrhoval: "přeneseme si ho k nám"!! Jsou na tom úplně stejně jako my. A myslím, že je to tak dobře :) Ale necháme ho, až se vzbudí, tak půjde šupky k nám :)

nám spal malej od dvou měsíců celou noc. Tak jsem ho nepřebalovala, přišlo mi zbytečný ho kvůli tomu budit. Tím, že v noci nejedl ani nepil, tak plínka pročůraná nikdy nebyla.

Když spí celou noc, tak to je taky jiná....To taky nepřebaluju větší dítko. Ale holky tu třeba psaly, že si berou prtě do postele kvůli kojení, což je asi taky trochu jinak. My máme počůráno po kojení vždy, takže do dalšího kojení je káknuto a mokro... :) Takže já musím vstát tak jako tak... :€h:

Já měla úplně to samé až na toho tatínka ten se musel vyspat do práce takže ho to ani nenapadlo :n:

ja prebalovala mozna tak 2t,pak uz ne,dycky se probral :( tak sme prestali a budil se jen na jidlo

souhlasím.já vstávala za noc třeba 20x,ale nikdy by mi nenapadlo naučit si dítě kvůli mojí lenosti na postel.

:one:

:s:

Tak to máš můj hluboký obdiv a smekám před tebou. Já totiž byla kolikrát už tak hotová, že jsem usla ve při kojení ve křesle, kam jsem v noci odcházela, takže když jsem pak kojila v posteli, tak jsem alespoň nemusela mít strach, že mi malej vypadne z náručí. Takže opravdu máš můj obdiv, že nepotřebuješ spát a můžeš v klidu fungovat, i když vstáváš 20x za noc. Stydím se za svou lenost

Já teda malého měla v posteli do jeho čtyř měsícu,co jsem kojila za noc snad 30krat :s: ale pak už teda ne,ani by mi to nenapadlo :n: je to nepřirozené,alespon pro nas tedy.nevyspal by se ani jeden

Tak tak. Podepisuji se pod všechny slova. Není to lenost, ale rozum...
Všichni jsme byli vyspalí, syn nakojenej, jen jsem ho pak přendala do postýlky. Spát s ním je blbost. Oba se mrskáme a můžeme mu dát třeba loktem do hlavičky, může spadnout na zem, může se zabořit do polštáře pusinkou.. ne e.