Jsem neschopná matka! :o(

Naopak si statečná! Tohle se holt může stát. A jak píše Lenča K. pode mnou, tak i já si o to koleduju!!! Prostě už si musíme opravdu dávat pozor! Věřím, že vše bude v pořádku!!! Mějte se obě krásně a ty už neplakej, aby se nálada nepřenesla na malou!!! Papa

Dzaky, to nic nebude, uvidíš!!, ale chápu, že jsi se musela opravdu vyděsit a já myslím, že jsi udělala vše pro to, aby se předešlo nějakým následkům...víš kolik mamin se stydí jet na pohotovost, aby se na ně nedívaly jako na neschopné? Uvidíš, že to bude dobré. Jinak platí staré známé pravidlo, že dítě ze země nemá kam spadnout, čímž se řídím i já, jelikož mi Jiříček jednou málem spadl taky, když jsem na gauči přebalovala, sáhla jsem po plíne on se bleskem otočil a málem to bylo. Děti toho opravdu vydrží hodně, pozdravuj Vikíska a posíláme :kiss:

Ahojky, neplač. Já jsem taky nepoučitelná a Adélku na té posteli občas takhle v prostředku nechám. Zatim se nic nestalo, ale koleduju si o to. Ty dětičky jsou fakt nevyspitatelný. Až cačnou lézt a chodit, tak těch držkopádů bude...Hlavně, že je v pořádku!!! :h:
Já jsem Adélku zase jednou převrhla s kočárkem. :bulva: U našich na zahradě je vykopaná taková 50cm hloboká jáma. Bývalý septik. Hází tam spadané jablka, trávu a pak to chtěji zasypat hlínou. Je to malilinko z kopečka. Já si chtěla sednou do lehátka a ono se se mnou převrhlo. Adélka mi v kočárku ujela a vyklopila se do té jámy. Bušilo mi srdce jak splašené!!!Naštěstí žádný pláč, jen byla vykulená. Spadla pěkně do měkké posekané trávy. Než jsem vydolovala kočár položila jsem ji na deku a to už se zase přikradl pejsek jezevčík a začal po ní poskakovat :00: To už se jí nelíbilo, ale byla naprosto v pohodě. Úplně jsem se styděla tomu někomu říct, ale pak jsem se tomu i zasmála. To se s tvojí nehodou nedá srovnat!!!!Ale myslim, že ten počáteční strach naprosto chápu. Byla jsem uplně strachy mimo sebe a kdyby se jí snad něco vážného stalo, tak určitě zkončim v blázinci!!!
Malá je v pohodě, tak na to můžeš v klidu zapomenout :€s€:

Ahoj, neboj malá bude určitě v pořádku, uvidíš...Já si taky připadala jako neschopná matka, byli jsme asi před měsícem na houbách a vzali jsme prcka do nosítka a přítel ho měl na zádech no a když jsem ho u auta vyndávala, tak jsemt o blbě rozepla a on mi vyklouznul na zem, byla to docela vejška, spadl na zádička a nejdřív nic a pak najednou začal strašný řev... naštěstí to bylo na takové cestě, které jsou u lesa, tak tam nebyl asfalt a k mé hrůze jsme pak zjistili, že kdyby prcek spadl o centimetr vedle, tak tam už byli ostrý kameny...no při tý představě mi je špatně ještě dneska. Tak jsem řvala celou cestu domů a volala jsem p. DR. a ta mi řekla ať ho hlídám a svítím mu do očiček kvůli možnému otřesu mozku. Takže přesně vím jak se cítíš a dokážu se vcítit do tvé kůže, je to hrozný, člověk si pak říká, co jsem to za matku atd. a já si pak říkala, že jsem mu mohla ublížit ještě víc, kdyby spadl kousek vedle, musím přiznat, že jsem celý týden z toho moc nespala, protože se mi to pořád vracelo.
Ale naštěstí všechno dopře dopadlo a malej jak je vidět má pořádně tvrdou hlavičku, asi po mamince. :s: No a teď už je z toho taková historka, kterou prej na mě přítel malýmu práskne, že jsem na něj nedávala pozor :s: Nejednu stranu, máme před sebou ještě mnoha pádů, tomu nezabráníme :n:
Tak Vikinku pohlaď a určitě bude v pořádku :c: :one:

Dzaky, určitě to bude dobrý, uvidíš... Vůbec se neobviňuj, však nás takový pády čekají všechny. A napiš, jak dnes ráno. A fakt NEBOJ :h:

neboj, malá bude v pořádku, ona beztak brečela hlavně proto, že se strašně lekla, co se to s ní stalo, v jednu chvilku ležela na posteli a najednou leží úplně jinde :s: a ty nejsi neschopná matka, každé dítko dřív nebo později někam spadne nebo něco sní, i kdybys měla čtyři ruce a oči jako chameleon otočné a nezávislé jedno na druhém, stejně dítě 100% neuhlídáš, teď jsi prostě poučená a když budeš potřebovat připravit koupelnu, položíš malou do její postýlky nebo raději na zem

Ahojky, malinká bude v pořádku, neboj se. Řekla bych, že se stane každý mamce, že prostě někdy toho prcka neuhlídá.
Vím jak se cítíš, taky jsem to prožila :-( Malýho jsem neuhlídala v roce. V roce nechodil, ale zato zdatně lezl do výšek. :00: Jednou na chatě jsem se otočila asi na 10 sec a rána. Vylezl na opěradlo gauče a spadl přímo z té výšky hlavou na stojan od lampy. Brečel, ale pak se uklidnil, vykoupala jsem ho , nakrmila a šel spát. V noci se ale probudil a hrozně zvracel. Bylo to děsný, tak jsme jeli do nemocnice. Pohotovost u nás ani nemáme. Báli jsme se, že má otřes mozku nebo krvánení nebo tak.... Tam si nás nechali.
Ráno měl ale průjem a zbytek rodiny, kteří byli s námi týden před tím na chatě volalo, že ho mají taky a že všichni zvrací. Takže nakonec to byla střevní viróza, ale ty nervy a ty výčitky hrozný.....
Dej vědět jak to dopadlo, ale určitě byla Vikinka jenom vyděšená z toho pádu

aHOJ...Trošku to zlehčím:-)... Před pár týdny se mi do ruky dostala moje zdravotní karta... Četla jsem si v ní a smála se jako pominutá! Z doby, kdy jsem byla kojenec, byl každý týden zápis typu: Maminka přivolala pohotovost, protože dcerka spadla z postýlky, Babička přivolala doktora, vnučka proklouzla v náručí....A podobné zajímavé spisy, většinou jsem skončila na chýře, sem tam mi nic nebylo, ale měla jsem zlomenou klíční kost, stehení kost, ručičky dolámané :-D....A stejně jsem se z toho vylízala a teď, v dospělosti nemám žádný problém, ba naopak mám díky tomu pevnější kosti! Když jsem četla dál, tak jsem se dozvěděla, že jsem spadla ze stolu při přebalování, že mě táta vyklopil z kočárku venku na chodník... Já tomu fakt nerozumím, měla jsem asi hodně nešikovné rodiče, nebo jsem byla nějak moc čilé dítě :-D... Neboj se, děti jsou jako z gumy. Dospělák by byl dolámanej a dítko to zvládne bez ujmy....Myslím, že byla malá jenom protivná, že už ji to nebavilo a nic ji nebolí... Plakala podle mě jen proto, že se lekla... Jsi skvělá máma, Viktorka Ti to řekne sama, až to bude umět...

to se stává. Mě malá žuchla prvně v 6. m, přijely jsme k tetě, teta dělala kafe a já malou položila na gauč že ji přebalím,a jen jsem se otočila pro plínu a už to bylo. Paradox byl v tom, že teta má bernského salašnického, a ten ležel vedle gauče natažený, takže malá spadla ještě na něj. No spustila, jak se lekla, pes ji hned olízával a kňučel, teta šílela a já se klepala jak osika, no konec. A aby toho nebylo málo, sotva tu naší cácoru pes začal olizovat, ta se začla smát. Pes pak chodil po domě jak hrdina nejvyššího kalibru a všem dával najevo, jak moc je potřebný. Pak mi spadla ještě mockrát, kolikrát jsem si říkala, že je zlámaná naskrz, ale nic. Neboj se, může to mít bolavé jak se bouchla, ale určitě to nic není. Taky může mít naražené, to pak oteče zrovna tak a bolí to snad ještě víc než zlomenina. Ale jinak jsou děti jak z gumy, kolikrát si říkám, já jednou slítnout nebo se praštit jak ta naše cácora, tak už jsem zasádrovaná až po uši.
Jak říkám, stává se to, a Ty si nic nevyčítej. To bys malou musela nosit v kapse jak klokanice, abys ji uhlídala. Takových pádů ještě bude, a už nedlouho, já jsem si to taky zpočátku vyčítala a obviňovala se, ale nic, to bys dostala brzo na hlavu.
Jdi si lehnout, pohlaď Viki, a ráno moudřejší večera, uvidíš, že bude ráno veselá a všechno bude v pořádku. ;)

Ahojky...Tak jsem to přečetla jedním dechem, cože se stalo... Snad to nebude nic vážného a jen plakala tím, že byla ze všeho okolo toho pádu atd. vyplašená a vylekaná a pak ještě honička do nemocnice. Ale věřím, že to více vyplašilo tebe, já bych bulila taky... No jo, už musíme na ty svoje čiperky dávat pozor. Já sem tam taky někdy odběhnu a kdybych si měla představit, že by spadl, tak bych si asi nafackovala...
Ať je hlavně vše oukej, držíme palečky

Já bych asi nakonec byla šťastná, že to není nic s hlavičkou, že si vzala hračku a chová se jako předtím. Ber to s nadhledem, ruka se zahojí.