Finance - jak je máte rozdělené?

nám se osvědčil model "společný účet" - moje i jeho výplata jde na jeden účet, oba k němu máme dispoziční práva, běžné nákupy (jídlo, oblečení) neřešíme - kdo co potřebuje, to koupí, když kupujeme něco většího (ledničku třeba), tak se na tom domluvíme

Ahoj. Tak u nás je to tak, že oba máme svůj účet. Manžel ze svýho platí nájem, účty, složenky, já ze svýho dělám všechny nákupy. Když mi tam dojdou peníze, manžel mi tam pošle ze svýho. Jinak finance většinou moc neřešíme, protože manžel má dost slušnej plat, takže spolu řešíme jenom větší výdaje (třeba, když si manžel kupoval notebook).

Ahojky,
tak my máme s manželem každý svůj účet, manžel platí všechny poplatky a velké nákupy jídla a drogerie taky. Má dva platy, takže i šetří, každý rok se snažíme na dovču, v zimě hory v létě moře, naštěstí je hodně šetřivý a kasu vede on. Takže já si rodičák nechávám a jediný co z něj jde pryč je spoření pro malého a malé nákupy jídla,samozřejmě oblečení pro mě a malého,a občas benzín do mého auta. Jinak neplatím nic, když se mi náhodou stane, že rodičák utratím nebo potřebuji větší částku tak řeknu manželovi a on mi peníze dá. Nikdy jsem od něj neslyšela výčitku, že moc utrácím nebo že mi nedá peníze. Jsem s tímto spokojená, samozřejmě vím co a kolik splácíme a co si můžeme dovolit.

ahojda tak mi ted mame 3prijmy a vsechny chodi na nas spolecny ucet , nechame ta na stahnuti pujcek a zbytek ybrerm zaplatim co je potreba , nakoupim pro malou prubezne jidlo prevazne jsou penize u me a kdyz si chci neco ja nebo pritel koupit tak si to proste koupit jdeme pokud to neni treba telefon za 10000 vetsi polozky probirame spolu, tatka si bere do penezenky 200-500 kdyby se nahodou neco stalo tak at ma neco u sebe takhle fungujeme uz dva roky a bez problemu..

Tak my máme sice každý svůj účet, ale finance bereme za společné, mě chodí na účet rodičák, výživné na dvě starší děti a platím z toho třeba svůj telefon, pojištění a posílám peníze pro tu nejstarší dceru, z kterých si pak platí své výdaje jako školné, ubytování, mobil a jídlo, kosmetiku a kapesné, protože studuje v Brně a domů jezdí na víkendy... tak ať se učí hospodařit sama se svými penězi... no a Tom ze svého účtu platí inkaso a ostatní poplatky a co je potřeba... ale v podstatě je to úplně jedno, kdo co platí, protože když někde jsme, tak třeba platí zrovna ten, co má peníze u sebe v hotovosti, vždycky jednou týdně vybereme a třeba jdu udělat nákup, nakupujeme většinou to samé, takže vím, že za potraviny nechám týdně v obchodě 2500, takže je to vlastně docela jednoduché, když něco potřebujeme, tak to prostě koupíme, o větších výdajích se vždy předem domluvíme, nemám problémy s tím, že by se manželovi zdálo, že moc utrácím, na druhou stranu jsem docela rozumná a utrácím přiměřeně ;)
Peníze máme doma a když je potřeba, tak se prostě vezmou a nakoupí se, když dojdou, tak se vybere... tak nějak jsme oba dva rozumní a snažíme se utrácet tak akorát... dá se říct, že za tu dobu, co spolu jsme, už víme, kolik se za co měsíčně utratí, takže v tom nejsou žádné problémy... někdy jsou sice výdaje větší, např. když se platilo povinné ručení na naše auta a k tomu ještě lyžák pro syna, životní pojistka a nějak se to nasčítalo, ale pro tyhle případy máme železnou rezervu a když jsme ji prostě vybrali do dna, tak ji holt musíme časem zase doplnit... ale hlavní je, že si důvěřujeme a že jsme rozumní a neutrácíme víc, než si můžeme dovolit a neutrácíme za blbosti... takže jakési mantinely stanovené máme, ale když je potřeba, tak se prostě koupí to, co je nutné a méně nutné se odloží na další měsíc... důležité je, že na tento náš systém hospodaření máme oba stejný názor, takže se ani jeden z nás necítí znevýhodněn nebo omezován... a to je hlavní... nejhůř se hospodaří dvěma lidem, co mají na tohle naprosto odlišné názory...
Neumím si představit, že by mi muž vyčítal, že jsem utratila moc nebo nechtěl dát peníze, už jsem si to jednou zažila, v té době jsem šetřila tak, že už to víc nešlo, bohužel on si utrácel své se slovy, že si to zaslouží, protože si na to vydělal a já sjem se jen vezla na mateřské se dvěma dětmi, a nechtěl mi přispívat ani na to nejdůležitější... takže jsem náležitě poučena a s takovým už bych nikdy žít nechtěla... paradoxní na tom bylo, že čím víc jsem ušetřila a snažila se vyčarovat z ničeho něco, tak tím víc mi vyčítal každou korunu... a sám si žil jak král...takže dnes zastávám názor, že čím méně žena muže stojí, tím méně si jí váží... a nešetřím ani na sobě, ani na dětech... ale to jsem lehce odbočila od tématu...
Jinak s tou představou, co si můžete nebo nemůžete dovolit - přece víte, jaké máte pravidelné výdaje, takže od společných příjmů se tohle odečte a co zbude, tak je na to ostatní - jednorázové výdaje, zábavu, rekreaci, koníčky atd... pokud víš, kolik tvůj muž vydělává, tak je to docela jednoduché... ale zase to předpokládá, že musíš taky vědět, kolik a za co utrácí... my si třeba řekneme, že jsem já nebo manžel museli koupit třeba to či ono navíc, mimo ten běžný rámec nákupů, a kromě toho manžel mi třeba hlásí, že má na účtu ještě tolik nebo už jen tolik, abych o tom věděla... a já mu zase na oplátku přiznávám, kolik jsem zase vrazila do korálků :)

my to máme takhle,za svoje peníze (rodičák)platím sobě a dětem pojistku a spoření a zbytek mám na domácnost,přítel platí zbytek (auto,barák...) když potřebuji tak nakoupi anebo mi dá peníze.Každý máme sice svoje ale když chce on nějaké ode mně na něco (aby nemusel jet do vedlejší vesnice vybrat z bankomatu) tak mu je dám a naopak,takže je máme vlastně společné :D

před MD já domácnost-jídlo,drogoška,manžel auto,nájem,teď máme jeden účet a platíme vše z něj

no já jsem na tom podobně.Vydělávala jsem hodně,a prostě si užívala.A prásk ho 7600,-. Manžel mi žádné peníze nedával,platil nájem a já jídlo atd.Žádné splátky nemáme,mimo spoření každý svoje. No a ted je to děs.Když chci peníze,tak taky nadává,že pořád utrácím.I když mu ukážu účet kolik co stálo,tak jen hmm a další týden nanovo.A to třeba Nutrilony nakuju v Polsku,kde vyjdou levněji.sobě nekupuji vůbec nic. Taky mě štvě doprošování o peníze.

My máme s manželem účet společný a každý platební kartu. Mám to obrovské štěstí, že manžel slušně vydělává a když si něco chci koupit pro sebe nebo pro malou, tak to není problém. Není to samozřejmě tak, že bych utrácela za zbytečnosti, ale můžu si třeba koupit boty nebo jít ke kadeřnici a nemuset koukat na to, jestli si to můžu dovolit teď nebo až příští měsíc.
Je u mě ale samozřejmostí, že se manžela vždycky ptám, jestli si můžu tohle a tohle dovolit. Docela ušetříme za jídlo, manžel má obědy v práci, já se něčím odbydu a večeře máme většinou až na malé vyjímky studené.
Vařím jen pravidelně pro malou ( 11. měsíců ), skleničky jsem nikdy nekupovala. Drogerii také nakupuji v DM, využívám akcí. Máme vlastní byt, takže nájem neplatíme, jen inkaso, což dělá měsíčně 2700 Kč .
Auto máme jedno služební a mojí fabii kupoval manžel za hotové, takže leasing také neplatíme.
Nikdy jsme nebyli nároční, já jsem z velice skromných poměrů a znala jsem doma pravý opak, proto si peněz umím vážit !!
Do budoucna budeme stavět domeček, tak musíme teď něco našetřit abychom si mohli vzít nižší hypotéku.

Tak s manželem máme každý svůj účet.Já platím ze svého účtu nájem,své stavebko a penzijní-manžel platí ze svého účtu své stavebko,dceři stavebko a své penzijní.Každý měsíc mi dává na jídlo,potřeby pro Terezičku,na sipo atd. cca 20.000Kč-někdy i víc...Pokud jsou větší výdaje jako byl nedávno nový PC platíme napůl.Mám přehled kolik vydělává i kolik měsíčně ušetří-rád se pochlubí...

Ahojky, taky my od té doby, co jsme koupili baráček a splácíme vysokou hypotéku, jsme si zřídili společný účet, který vesměs "spravuju" jen já (operace v internetovém baknovnictví, atp.), když skoromanžel potřebuje peníze, řekne, ať mu vyberu z bankomatu, ale nebývá to moc často (nevím, kde pořád ty peníze bere :) ) Jsem ráda, že mám přehled a vím co si můžeme dovolit a co ne, on se občas mrkne na "pohyby na účtu", ale nikdy nevyčítal, že třeba moc nakupuju, atp., ví, že mi může důvěřovat, protože znám svou míru a vím, co si můžu dovolit, takže tak nějak je to u nás :)

Ahoj, my jsme měli finance vždycky dohromady, už od začátku vztahu, když jsme studovali a měli příjmy hlavně z brigád. Když jsme oba pracovali, tak z manželovo platu se hradil leasing+nájem. To, co mu zbylo (asi 3 tisíce) měl jakoby pro sebe na útratu na měsíc, ale ne striktně, platil z toho třeba i jídlo a když mu peníze došly, tak jsem mu dala kartu nebo peníze. Z mýho platu se pak platil zbytek (jídlo,domácnost, benzin, oblečení, stavebka, opravy a cokoliv dalšího bylo potřeba koupit). Bohužel jsme zjistili, že takhle nic neušetříme (stavebko nepočítam). Teď beru mateřskou, ale měsíční příjem máme stále stejný, protože nám skončil leasing a přemýšlíme jak to udělat, abysme konečně začli šetřit. Pokusíme se vyjít z jednoho platu a zbytek prostě odkládat, ale je to těžký, protože každou chvíli jsou nějaký větší výdaje. Teď to byla výbavička pro mimi, servisní prohlídka auta, na podzim operace očí za 30 tisíc atd., atd. Ale na tom, co je potřeba zaplatit a koupit se vždycky shodneme a oba víme přesně do poslední koruny jak na tom finančně jsme a co a kdy si můžem dovolit koupit nebo zaplatit.

my máme spočítáno kolik musí zůstat na účtě a kždý měsíc se sečtou příjmy mínus tahle fixní částka a to máme jako měsíční limit.
takže se vždy vybere polovina limitu, srtrčí do kasičky a kdo potřebuje hrábne. když doje vybere se znova. my jsem oby spíš škudlílci takže naopak třeba 2,3tis měsíčně ušetříme. a zas koupíme něco navíc. nerozhodí nás nenadálý výdaj třeba na něčí dárek, výlet na víkend, jídelní židlička nebo ted pro mě rovnátka.

Tak u nás je to na palici. Mužskej nosí peníze dost nepravidelně, tak ani nemám přehled, kolik jich přesně je. s většíma věcma většinou musím počkat, Jen teba řeknu, že by byla třeba nová postel(měli jsme už horzně proleželý válendy). Tak jsme si zatím koupili kvalitní matrace. No a když je třeba nakoupit, tak jdem na nákup, ten mi řekne, kolik máme peněz a je. No, je to na palici. Taky bych to očekávala jinak, ale nějak to nelze dokázat. No, hlavně že máme co jíst a kde bydlet.

ahoj, s manželem máme jeden účet a každý má platební kartu. Já nakupuju. Vím kolik si můžu dovolit měsíčně utratit. Máme v PC tabulku kde máme rozepsány výdaje-povinné (hypotéka, inkaso, telefon,školka,spoření,pojištění) a potom mám dáno kolik můžu měsíčně utratit. Na měsíc mám na útratu 4tis. Je v tom jídlo+drogérie+věci pro malou. Když nakoupim, tak sumu za nákup zapíšu do tabulky a hned vidim, jak natom jsme a zda jsem nepřečerpala limit. S manželem o financích komunikujeme-jinak by to snad ani nešlo. Mě to takhle vyhovuje. Když je potřeba koupit pro děti oblečení, nebo potřebujeme oblečení mi, tak nato jdou penízky z kolonky ostatní-kde mám k dispozici 500kč měsíčně. Ani tuto částku neutratim, protože nakupuju jen když je třeba-neutrácim za hadříky ani za zbytečnosti tipu (cola, sladkosti apod....) :a:

Ahojky, já mám rodičák pro sebe + dostanu určitou částku na měsíc na jídlo a účty. Když dojdou dřív, přítel doloží další. Je OSVČ, tak v podstatě nedostává pevný plat, je na něm kolik z firmy vezme... :a:

Tak u nas vse financuje manzel...na materskou nemam narok,takze jsem v podstate bez prijmu a rodicak budu mit az po porodu.Vubec netusim na kolik si manzel krom platu+dalsi vydelky prijde.Takze u nas to funguje tak, ze ucty plati rovnou manzel,popravde ani nemam presne prehled kolik za co...a co potrebuji,tak jdem koupit spolecne nebo mi da penize...takze u nas doma s financema hospodari manzel.Ze zacatku to pro me byl nezvyk, pac jsem byla zvykla mit svuj finan.prijem,ale ted uz jsem si tak nejak zvykla...