dvouleťák a těhotenství ;-)

bud v klidu je to uuuuplne normalni :)
ja sem rodila jak mel maly 2,5r a ja myslela ze musim mit z toho nervovani uplne neuroticke dite :)

Ahojky:) my teda s posloucháním venku nikdy problém neměli, naštěstí...Naučila jsem si malýho venku chodit za ruku(když měl 2roky, teď má 3,5 a lítá pěkně sám, ale poslouchá) trochu horší to bylo doma, občas měl svý dny, že neposlouchal, všechno jsem mu musela říct 100x, ale naštěstí to netrvalo dlouho... Ale i tak si neumím představit, mít doma mimčo s dvouletým dítětem, když to vezmu podle nás, tak v té době pořádně nevěděl, co po něm chci, byl dost "divoký", bylo to hodně náročný. Nám se narodil prcek, když staršímu byli 3 roky a 4 měsíce a musím říct, že to je tak akorád. Starší už chápe o co jde, malýho vzal naprosto suprově, už v těhu to bříško zbožňoval... Takže za mě rozdíl mezi dětma aspoň 3,5 roku:)

Ahoj. Určitě to zvládneš - prostě "musíš". Já měla těhotenství celkem v pohodě. Syn měl 13 měsíců, když jsem otěhotněla a v té době už pěkně chodil, ale držel se v mé blízkosti. Nejhorší to bylo asi první dva měsíce po návratu z porodnice než jsme se všichni "sžili". Nejdřív se vztekal, když viděl, že kojím malou - doteď to bylo "jeho" mlíčko. Dopadlo to tak, že jsem ho kojila něco přes rok souběžně s dcerou. Potom mi zkusil párkrát utéct nebo ujet na odrážedle, ale vždycky na bezpečném místě. Moc dlouho ho to naštěstí nebavilo a brzy pochopil, že když za ním zavolám, že má stát a počkat, musí zastavit a čekat. Zpětně musím říct, že byl syn hodný a nijak abnormálně nezlobil. A jestli tě to uklidní, postupem času je to čím dál lepší. Mám syna a dceru od sebe necelých 22 měsíců a jsou to skvělí parťáci. Samozřejmě jako všichni sourozenci spolu soupeří, občas se škádlí, nadávají si... ale to je přece "normální". ;) :a:

Ja jsem skoro v 6.mesici,a dnes jsem si poprve rekla,ze nevim,jestli to zvladnu.byla jsem s malym ve meste,litala jsem po uradech,posta,pak nakoupit,a fakt MAZEC.Vzdycky mi prislo,ze je maly hodny,ale co dnes predvadel.Na poste porad oteviral skrinky a lez jim na ty jejich parapetky male,mackal tlacitka na tom pristroji kde se potvrzuje PIn.na pracaku mi na chodbe porad hulakal,pak vevnitr sahal na telefon pani,nenechal me vypsat papiry,porad si hral s tim PC na chodbe jak se tam hledaji nabidky prace.pak v obchode s hrackama kricel na vsechno:To je moje,chtel si s tim hrat.No ja jsem byla hotova,jeste do toho hic,spechali jsme na bus.No po tomto taky mam obavy,jak zvladnu dva dohromady :00:

Ahojky, tak ja mam doma tedka 25 mesicu a v cervecni cekame dalsiho maleho raubire, takze bude rozdil 2roky a 3 mesice. Taky mam samozrejme strach, jak jine maminky, venku me malo posloucha, je temperamentni,ale zase mame i svetle chvilky, kdyz hezky jede na motorce a posloucha. Hnedka jak vidi auto, tak utika ke me a hlasi ,ze jede.Nastesti mame od narozeni svuj rezim a toho se prisne drzime. Vsem nam to vyhovuje a fungujeme., To stejne chci zavest i u druheho prcka.
Ono to chce fakt ten rezim, protoze se jinak brzo zblaznis :one: . Ja obdivuji maminky, ktere ho nemaji a dovedou funogvat z dvema detmi. Drz se.JInak nam se mimisek zadaril do mesice. :€O: .Katka

Ahoj, synovi byly v březnu 2 roky a v srpnu čekáme dalšího chlapečka, takže od sebe budou 2,5 roku. Také nevím, zda to zvládnu, ale věřím, že ano ;) . Nechtěla jsem mít od sebe děti daleko, max. ty 3 roky, takže jsem ráda, že se nám zadařilo. Ale mám to stejné jako ty, syn je šikovný, vnímavý, nechá si spoustu věcí vysvětlit, krásně mluví, chodí bez plen, ale venku jsem z něj kolikrát na nervy. Pořád za ním musím lítat, za ruku chodí jen přes silnici, jinak prostě nechce a neumím si představit, jak to bude, až budu vozit kočárek. Lidí se také nebojí, každému všechno ukazuje a vysvětluje :///:. Doma většinou poslechne, ale venku, když má publikum, tak samozřejmě ne. Doufám, že se to za ty 3 měsíce ještě zlepší. Zvládly to jiné, zvládneme to taky :///: :one:

Ahojda, tak máme doma malého raubíře, v září mu budou 3 roky. Je dost učenlivej, ale strašně rád se předvádí, takže když je na obzoru někdo, kdo ho bude poslouchat, tak bude vyvádět všelijaké skopičinky, ale jinak poslouchá celkem dobře. Také máme pravidlo tří. Napočítám do 3 a pokud neposlechne, tak dostane na zadek. Takto malé děti, potřebují mít mantinely, jinak by se z toho člověk zbláznil. Také denně říkám stále nedělej to, nech to, nedahej na to, no síla, kolikrát je to na palici:-(( Do toho máme 8mi měsíční ukřičenou cácorku, tak je to někdy pěknej mazec, ale když potom vidíš toho staršího, jak jí jde dát dudlík a houpe jí nebo jí zpívá, tak je to krásný. Někdy je to opravdu dost náročný ( chtěli jsme mít děti takto po sobě), někdy si říkám, že bych potřebovala dovolenou, ale dá se to:-) Pokud budeš mít ten konfort:-) mít možnost babiček na hlídání, tak to bude pohoda:-) S tím čůrání, malej říká - mamiko,čůat ako tatíka - maminko, čůrám jako tatínek:-)

Zvládnout se dá vše, já jsem otěhotněla, když dceři bylo necelých 15 měsíců, takže ve dvou letech měla už mimčo - brášku doma, kolem těch dvou let je to takové náročnější období, ale dceři jsou teď tři roky a je to tedy lepší, ale období vzdoru u nás pořád vrcholí a vrcholí, takže se vzteká a vzteká, občas ji taky upozorním na něco co nesmí, ale takové ty základní věci už zná a spíš hlídá mladšího brášku a když vidí, že dělá něco co by neměl, jde mě to hned nahlásit ;) ale práce je s nimi pořád :a:

Ahojda, možná to je jen takové období. taky malá takové měla kolem těch 2let, připadala jsem si, že jí pořád jen peskuju(do toho jsem jí ještě odnaučovala od plín, takže bylo doma veselo :D ). ale je potřeba držet se vytyčených mantinelů a nepovolovat. záleží jak které dítě zareaguje- některému to vysvětlíš, jinému ne. naše malá si nechá vysvětlit dost věcí, ale jinak jsem měla zavedeno pravidlo 3x a dost- tj třikrát neposlechla a dostala buď přes ruku nebo jednu přes zadek(ne nijak moc, ale prostě aby se hodila do klidu a uvědomila si, že dělá něco co je fakt přes čáru) teď je jí 28m s dá se říct, že až na výjimky poslouchá skvěle, chodí za ruku bez protestů, můžu s ní v podohě do krámu a vím že mi tam nic nevyvede když jí na vteřinu pustím nebo že mi např. nevlítne do silnice nebo za psem..

jinak my čekáme druhé za dva měsíce, nějak jsem to neřešila, stejně nikdy nevíš dopředu jak se dítě bude k sourozenci chovat.. naše malá je hodná a na ségru se těší, ale ani to není záruka že všechno bude v pohodě.

Ahoj. Tak ja jsem absolvovala tehotenstvi s dvouletym synem. Byl a je divokej a neposlusnej. Zvladla jsem to, nerikam, ze to bylo uplne v pohode, ale slo to. Nahanela jsem ho po hristi, moc jsem si neodpocinula a hlavne jsem nemela ani moc casu na tehotensky neduhy a druhy tehotenstvi jsem celkove moc neprozivala. Nez jsem otehotnela, snazila jsem se Kubu naucit co nejvic veci, aby byl co nejvic samostatnej. Jeho neposlusnost venku jsem resila tak, ze bud sedel v kocaru nebo se mnou sel za ruku, abych ho nemusela nikde nahanet. Jo a k tomu kdy konecne zacne poslouchat. Ja nevim, rada bych to vedela. Kubovi je tri a pul a bojujeme s tim porad. Je to teda mnohem lepsi, nez to bylo, ale porad to neni hodnej poslusnej chlapecek. To ale asi nebude nikdy :00: .

Zkus být méně direktivní, vynech ze zákazů ne a možná to malého bude bavit víc tě poslouchat :-)
Rada za všechny prachy co? Já se už půl roku učím, jak malé něco říct a neříct ne. Takže příklad: "Nesahej na toho psa!" A nový způsob: "Pejsky hladíme jen když nám to jejich páneček dovolí."
Samozřejmě, že když mi vlítne do silnice, tak na ní zařvu, že se tohle nedělá, ale o kousek dál jí vysvětlím proč.
Nejsem alternativní matka, která by svému dítěti jen vysvětlovala, malá (2,5 roku) dostane přes zadek, když je třeba, ale prostě se s ní snažím jednat trochu jako rovný s rovným a nese to své ovoce - pomalu, ale jistě :-)