dvě děti v bytě 2+1

Tak nevím, jestli litovat Tvoji sestru, nebo její děti :-( My bydlíme 2+1 o 58m2 a je mi to hooooodně malinkatý :-) Byt ideálně tak pro 2 bezdětný, aby měl každej kus soukromí pro sebe :-)

Ahoj! Myslím si, že nemusíš litovat nikoho. Všichni jsou spokojený!!!!!! A to myslím vážně. Kromě toho, mají možnost být jinde... Sestra právě s manželem dodělávají chalupu k bydlení.. ale holt... trvá to. A nikdy a to NIKDY si nestěžovala ani děti. Ti jsou malinký, jsou rádi, že jsou spolu... Je fakt, že až budou větší, bude to horší... takže proto ta chalupa. Jinak... si myslím... že 2 děti není žádná tragédie do 2+0 či 2+1. Jde o to, jak si to kdo zařídí a jak se všichni k sobě budou navzájem chovat!!!! Ale... já jsem tedy toho názoru, že to jde, když se chce.. (to se mi to povídá... máme 3+1 a chceme druhé dítko a už přemýšlím o oddělení jedné místnoti ve dvě...).

Jo, dvě nebo tři MALÉ děti nejsou problém... ale až začnou chodit do školy, bude jim kolem deseti let a víc, tak to problém bude... případně v pubertě, pokud budou i různá pohlaví... jistě, dá se říct, že je to prkotina, že jsou horší věci na světě, ale když se to přidá k případným ostatním problémům a maličkostem, tak se to v konečném výsledku projeví spíš víc negativně...
A taky je rozdíl, když si někdo opravuje větší bydlení, ale dělá to postupně, podle toho, jak třeba jsou peníze a čas, a nebo když někdo na jiné, větší bydlení, nemá ani nejmenší naději a ví, že to lepší hodně dlouho nebude... v tom vidím zásadní rozdíl... když vím, že to bude dočasné, vydržím se dvěma dětma v pohodě i v garsonce... ale když vím, že máme co dělat, abychom utáhli i tu garsonku a že tam strávím deset, patnáct a víc příštích let, tak to rozhodně na optimismu nepřidá...

ono hodně záleží na lidech. Já bych zase nechtěla barák s více jak 3 místnostma. Nedělala bych nic jiného než bych uklízela a pořád by to nebylo ono, stále bych něco nakupovala aby nebyli místnosti prázdné-aby to bylo útůlné. Člověk pak hromadí krámy a zjištuje, že i barák je malej. Nemyslim si, že rodina, která bydlí v malém bytě by měla špatný život a děti horší dětství než děti, které mají vlastní pokoje. Je to jen otom se domluvit a vyjít si vstříc. Myslim si že je to i dobrá škola do budoucna. Neviděla bych to tak tragicky :-)

Já to taky zpočátku neviděla tak tragicky... jen jsem popsala své zážitky a zkušenosti s bydlením ve 2+1 na 38 m2...
A to, že větší byt nebo barák znamená jen uklízet, je nějaká nevím jak vzniklá pověra, z další zkušenosti můžu říct, že čím větší a volnější prostory, tím lépe se uklízí (nemluvím teď o místnostech velikosti školní tělocvičny)...

tak naštěstí máme málo věcí takže tohle neřešíme. Každá věc má svoje místo a to nemáme byt zahlcený skříněma :-). No já ty velké prostory ráda nemám. ty jsou právě u našich a já znich mám divnej pocit. Neni to tak útulné. S tim úklidem v dětském pokoji máš pravdu. Když má každý svůj pokoj, tak nemůže bordel svádět na toho druhého. Taky s dětičkama řešim: to jsem nevyházel já, to udělala Markétka. Markétka zase že ne že Onda :s: . Takže uklízej oba společně. Já na ně dohližim a nezajímá mě, kdo co zrovna vyházel. Samozřejmě když je Ondra ve školce a malá si hraje, tak potom uklízim já sní...takže vše se dá vyřešit :-)

já si iluze nedělám-to se neboj. Jsem realista. Je jasné že problémy budou. Ale holt se vše dá zvládnout domluvou. Když ne domluvou,tak jinak. Pokud budou chtít žít v bordelu ať si žijou. Ono je to trkne až nebudou mít co na sebe :s:

}:) :s: :s: :s:

Ahoj, tak to máš pravdu. Dokud jsou malí, tak je to o ničem jiném... až teď jsem si všimla, že jsem plně nepochopila pointu:D. Jasný.. Pokud je člověk v byě 2+0 se dvěma dětmi a nemá jinou možnost... jde o to, že dokud jsou malí, tak to půjde... I ségra to tvrdí, ale jak má 4 kluky a tomu nejstaršímu už je 13, tak chápe, proč není tak s nima jako před tím.. Užívá si co nejvíc v klidu u babičky... kde má prostor...:)

Jo, přesně tak... prostor... a když si dovede kamaráda nebo i víc kamarádů, tak jim neskáčou po hlavě tři menší sourozenci, má klid na učení, nebo prostě jen může vydechnout a hlavně má své soukromí... i když se lidi mají rádi, tak pokud není ani na chvíli kam uniknout, do svého koutku, i když sebemenšího, tak je to na nic... my jsme tak bydleli 15 let se dvěma dětma ve 2+1... ze začátku to šlo... první dcera spala s námi v ložnici... pak se narodil syn, přestěhovali jsme spaní do obýváku a dětem udělali pokoj... navíc ten byt byl malý a šíleně blbě řešený... no, bylo to občas na zabití... prostě pocit, že si šlapeme vzájemně po hlavách byl později na denním pořádku... mezi kuchyní a obývákem nebyly dveře, takže to bylo jako jedna místnost, já jsem byla buď tam, nebo tam... když jsem chtěla mít soukromí a kousek klidu, tak jsem šla na záchod a tam si četla... obývák fungoval jako obývák, takže tam byl pořád někdo... když starší dceři přišly na návštěvu spolužačky, tak se malej brácha musel odsunout do obýváku, protože v tom malém pokoji už tak nebylo k hnutí... no, jak říkám, bez vyhlídky na stěhování do většího to byl záhul na psychiku jak prase...

Tak vidina je vymenit jednou byt s rodicema, maji velky 3+1,ale zatim je mi to hloupe, kdyz oba pracuji a do duchodu daleko,ale mamka uz mi to nabizela.Kdyz byli nasi mladi jako ja, tak si vymenily byt s babickou tez.Ten ve kterem ted bydli ja menily za ten kam bych se jednou mohla nastehovat.Tak snad by se to jednou nejak udelalo, kdyby jsme se opravdu nemohl vporovnat.malej ma pokojicek pro sebe a nam ted prijde sedacka na kazdodeni spani, tak to bude lepsi.A miminko bude stejne s nami v obyvaku v kosi tak pul roku a potom sup do pokojicku za malym.tak snad se to nejak zvladne

no takl my máme ložnici a malej spí stejně s námi :) má koutek v obýváku-já odmítám vegetit od rána do večera v jednom pokoji-to fakt nedám :) prostě i za mě má být denní a noční část oddělená a ne spát v tom samém pokoji,ve kterém jsem celý den :)Pokuď máte do budoucna možnost výměny s rodiči,tak bych se s nimi určitě domluvila-jim určitě 2+1 bude bohatě stačit,určitě to vyjde i finančeně lépe a vám bude líp.Pokuď ti to i sama maminka nabídla,tak bych v tom neviděla problém-ale to samozřejmě musít posoudit sami :) my to časem vyřešíme tím baráčkem doufám,tady by jsme umřeli a nebo se pomlátili :( O skladovacích prostorech ani nemluvím :n: :n:

Můžu se zeptat, jak velke deti máš? Řešim podobnou situaci.

2 roky - jeden bude mít 3 roky a druhý rok. Jako někdy je to mazec a ta ložnice sakra moc chybí. Aspoň teď, že by spali odděleně a ráno se nebudili navzájem. v noci se nebudí, přes den dobrý, ale ráno. Malej chce spát, velkej ho budí, páč to je nespavec, takže pakárna. Ale jako zase naučili se spolu usínat, spát, v noci se neruší a vyžadujou spolu spát v pokojíčku, tedy ten starší, tak zase jako tak strašné to není, ale těším se na ložnici :D

A máš je takhe spolu v pokojiku od jakeho veku? ja budu mit deti od sebe 16 mesicu, syn je od 7mi mesícu sam v pokojiku, my spime v obyvaku. Ted čekame holčičku a ja nevim, jestli si ji nejakou dobu nechat u nás v obyvaku, nebo ji rovnou šoupnout vedle ke klukovi. (U nás je tohle snad dočasne, behem roka - roka a pul by jsme meli mit vlastní bydleni.)

Jo, přesně tak... ložnice zatraceně chyběla... já si tím spaním v obýváku jednu dobu přivodila totální nespavost a měla jsem hodně dlouho problémy... a to, že bylo málo prostoru pro odkládání věcí, nebylo kam dát skříně a všechno jsme měli doslova natřískané k prasknutí, takže když jsem něco potřebovala, tak jsem při tom musela vyklidit dalších x milion věcí, než jsem se k hledané věci dostala a pak to zase dávat zpět... dnes nechápu, jak jsem to mohla takhle přežít... ufff...

ale asi až se přestěhujeme, bude mi taky divný, jak jsme se sem vešli :s:

Jo, zvládne... pár let se to zdá v pohodě, ale za takových deset - patnáct let je to zase všechno jinak... momentálně máme dvakrát tak velký byt, stokrát víc úložných prostor, ale pořád se mi to zdá ještě málo... už se těším, až se přestěhujeme ještě do většího... už abychom tam byli...

Mame cca 50m2 a je pravad, ze ukoly by si mohly psat v kuchyni na stole a v pokojicku jen jeden psaci stul.Ono kdyz clovek chce, tak se da vsechno vymyslet.A muzu se zeptat, jak jste na tom financne s dvemi detmi?je pravda, ze obleceni schovavam a takove veci pro druhe, ale jen si to moc nedokazu predstavit o kolik vic to zasahne do rodinneho rozpoctu

to sice je pravda,ale potom mi to prijde nezodpovedne mit tolik deti a nedoprat jim vse potrebne.Pritel ma byt,ale odmita ho prodat, ze ho chce nechat synovi.Ted nam splaci byt auto, protoze ho pronajimame,ale kdyby ho neodmital prodat, tak by to bylo jednodussi, ale to uz asi ja nezmenim.

taky jsem to tak myslela, ze raddsi bydleni co mame a obstarat deti.Bylo to myslene tak, ze pokud nemam dostatek penez, nemuzuý rodit jako zajic, to mi prijde nezodpovedne.

no a když ho budete pronajímat dál tak můžete peníze využívat do případné hypotéky,ne? alespoň z části by vám hypotéku mohl platit. Já bych taky byt neprodávala. Prodat se může v budoucnu vždy....

jenže me na RD nikdo nic nedá a pritel je osvc, tim padem nema prijmy kvuli danim.Takze taky nic.To je takovy nekonecny pribeh.Je pravda, ze nasi maji tripokojovy byt a mamka ho chce se mnou vymenit, ale porad mam pocit, ze kdyz oba pracuji, tak at jsou ve svem a proste vnitre bojuji s tim, ze je vystehovat do maleho bytu si nezaslouzi.A do duchodu maji jeste 10 let min.

Jak nemá příjmy kvůli daním? Nebylo by lepší tedy mít vyšší příjmy a nějaké daně zaplatit, než dobrovolně živořit (možná trochu nadnesené) a nemít na víc? To se mi zdá jako pěkně blbý důvod...

koukám že máte plno možností jak bytovou situaci vyřešit. Dokud budou děti malé, tak nevadí že sdílí malý byt. Takže momentálně bych to nějak akutně neřešila. Pokud chcete druhé mimi tak hurá do toho. Než budou dětičky školou povinné, tak uvidíte jak vše bude :-). Nakonec zjistíš, že je vše v pohodě a možná budete větší byt řešit až půjdou do puberty