Dva týdny po porodu a hormony v prd... :)

Přesně - na uvazování šátku jsem neměla nervy, ale babyvak jsem zvládala. A taky hodně pomohlo pevné zavinování ručiček (já měla tu "miracle" zavinovačku, ale jde to i do velké plíny). A když už mě bolely ruce od nošení nebo záda z babyvaku, tak jsem seděla na zemi, malý byl pevně zavinutý na dece po mé levé straně, u hlavy mu hučel vysavač, můj malíček měl v puse (dudlík přísně odmítal) a já před sebou noťas a pravou rukou surfovala. :s:

Já už s ním lítám tři hodiny na rukou a jsem na mrtvici! jakmile ho uspaného položím do postýlky jede na novo :O :O :O !!!!!!!!!!!!!!! Už fakt nemůžu :(

od toho se musíš odprostit... vše počká - úklid, vaření, vše... ber to tak, že tě dítě potřebuje a že tu jsi pro něho... lehni si s ním do postele nebo na gauč... polož si ho na hrudník (Krýša spal rád na bříšku, Robin naopak na zádíčkách - oba na mém hrudníku)... kdyžtak si k tomu pusť nějaké komedie na dývku, nebo si nějaké stáhni :D a prostě pohoda... Caro... a něco dobrého :D - prcek tu pohodu z tebe nasaje a uklidní se...

Když on na mě nevydrží, zkoušela jsem to! Možná je to tím vedrem...Chce pořád spíš chovat! Objednala jsem mu lehátko a šátek na nošení, tak jsem zvědavá :o?!

Ono to dneska bude i tím vedrem, malej probrečel celý odpoledne, dokonce jsem s ním šla odpoledne spát, jinak by celej den ani nespal a odpoledne papal jen 1x. Dvě papání vůůůůbec nechtěl. Obal si dnes nervy a neboj, určitě se to brzy zlepší :a: .

já to takhle "snášela" 5 týdnů... pak jsem pořídila babyvak a nechápala, jak jsem to mohla tak dlouho vydržet... babyvak mi zachránil nervy :D - nakojit, přebalit a šup do vaku... ze začátku tam byl skoro pořád... byl hned klidnější, spavější atp...

Také jsem byla, a také jsem nosila a také malá stále plakala :( bylo to děsné!!! Ale pak jsem si zvykla, přestala to řešit.. protože jsem si řekla, že vše jednou přejde. Malá vyroste a z miminka budu mít batole a z batolete dítě ve školce atd atd... Všechno přešlo, teď jí je přes rok a je tak neskutečně hodná, že ani nemůžu uvěřit a už si ani nemůžu vybavit jaké to bylo náročné období.Všude v časopisech jsou krásné, usměvavé maminky s miminkama a jako prvorodička jsem si také plánovala,jaké to bude krásné... a ona mě čekala krutá realita, s kterou jsem nepočítala.. vím jak se asi cítíš! Ale vše jednou přejde! Drž se :a:

Právě že mám jenom přítele...kamarádka má sama miminko. Cítím se hrozně sama, asi to nezvládám... Doufám, že se s prckem co nejdřív sehrajeme?

Úplně jsi mi připoměla moje šestinedělí. Jak jsem měla krásné a pohodové těhotenství, tak po porodu jsem si to těch šest týdnů opravdu vyžrala. Neustále jsem řvala, strašně jsem se bála, ta tíha toho, že to už je napořád, že malý je závislý jen na mně, že jsem za něj zcela a úplně zodpovědná - svalilo se to na mě jak velký kámen, pod kterým jsem se dusila. Měla jsem chuť narvat si malýho zpátky do dělohy - kde mu bylo nejlíp, dostal hned vše, co potřeboval...Manžel po příchodu domů nacházel uřvanou a nešťastnou ženu a plačící dítě - taky si to užil... Ale postupem času se to lepšilo a lepšilo. Jak jsme si nacházeli svůj vlastní rytmus, den začal mít svůj řád a pravidelnost, víc a víc jsem malému začala rozumět a na tu mateřskou zodpovědnost jsem si zvykla, dávala jsem se do pohody a i když mi na rodičovské pořád ještě lehce hrabe, tak už řvu jen tím, jak se dojímám, jak je Kubík krásný a jak vůbec nechápu, jak někoho tak dokonalého mohlo moje tělo "vyplivnout". :-) Bude líp, každou hodinou, dnem. I když to teď tak možná nevypadá, z tohohle hormonálního srabu se každou minutou vyhrabáváš. :a:

To víš, že se sehrajete. Bude to paráda. Tady tyhle krizovky jsou normální, soustřeď se na to, jak je malý dokonalý a jak můžeš být hrdá a šťastná - a budeš, uvidíš. Je fakt, že procházka s kočárkem a nějaká dobrota Ti taky určitě pomůže - dostaneš se mezi lidi, třeba narazíš na další mamku s kočárkem a hned máš kámošku:-)