Druhý mimísek

též si myslím,že je to výhoda oproti tomu chodit do práce na plný úvazek :)

Noi každé má určitě svoje,prostě dětičky se musí přizpůsobit tak jako tak,já si hlavně říkám,že hlavně bude o malýho postaráno taky odpoledne,nikdo mi ho ve škole do čtyř hlídat nebude a ještě ke všemu prostě nikoho na hlídání mít nebudem.Takže tím pádem bude i tohle fajn,pak už kolem těch deseti snad bude trošku samostatnější.A ono chodit denně do práce a starat se o prvńáka asi taky není tak fajn,takže mi přijde,že bude pořád víc času než abych přilítla ve čtyři z práce,vzala malýho z nějakého palceného hlídání (či z družiny,jestli tady vůbec bude),dostala se domů kolem páté a nastalo učení :( To mi přijde lepší,když dorazíme ve dvanáct nebo v jednu,pak půjdem na procházku a nakonec se vyvenčený a jakž takž odpočatí vrhnem na učení :) třeba už bude manžel doma z práce a tím pádem se postará o mimčo :) prostě nechci lítat za malým s těhu břichem,modlit se,aby už chodil na nočník,mluvil,naopak těšit se na to,až bude menší chodit a bude samostatnější.Chci si obě své děti užít a věnovat se jim maximálně,ne jen "přežít" první měsíce a roky-vždyť to je to nejhezčí co u těch dětí je :)

JaMiOn

ahoj, já mám děti od sebe 3 roky. Větší rozestup bych už nechtěla. Čím by bylo první dítě samostatatnější tím bych si hůře zvykala opět na miminko. Tak to prostě u sebe cítitm. Také vracet se na 2roky do práce a poté zase odejít neni zrovna nic příjemného. Už jednou jsem přišla o dobré pracovní místo (moc mě práce bavila). Takže já budu dohromady doma 6 let. V září 2012 nastupuju zpět do práce a těšim se. Ondra půjde do 1.třídy do školy a Markétka do školky.
Taky nemám k dispozici babičky. Moje mamka chodí do práce a ještě 5 let chodit bude. bydlí 30km od nás. K nám jezdí minimálně-spíš očekávají že budeme jezdit my k nim. Tchyně bydlí od nás 20km ale momentálně hlídá denně (mimmo víkendů) vnuka. Takže jsem na vše sama. Manžel jezdí do práce na sedmou a vrací se kolem 20hodiny. Když přijede domu, děti už spí a vše je doma hotovo. O víkendu se dětičkám snaží věnovat.
Náročné to je. Někdy více někdy méně. Nejhorší je to takhle přes zimu. Sice chodíme sáňkovat, ale pořád to neni ono a více času trávíme doma. Moc se těšim na jaro. To budeme chodit na hřiště a nebo budou dětičky jezdit na odrážedle a kole. Budou mít vyžití a já budu mít trošku více možností se trošku odreagovat.
Ondra chodí od 3 let do školky. Takže je to super. Mám více času na malou a domácnost. Za dopoledne stihnu zajít do krámu, uklidit. Poté letíme pro Ondru - to když jde po obědě. Malá jde po příchodu spinkat a já vařim. Ondra zatim kouká na pohádky. Samozřejmě nevařim každý den. Takže když mám navařeno z předešlého dne, tak si tu hodinku kdy malá spí užívám na PC a nebo si povídám s Ondrou. Záleží jakou on má náladu a co chce :-). Když ve školce spinká. Tak stihnu i uvařit a nebo mám v době spánku malé veget :-).
Kamarádka má 4,5 letou holčičku a druhé chce tak za rok až 2 roky. To já si nedovedu představit. První dítko už bude hodně samostatné a člověk si nato rychle zvykne. Nedovedu si představit mít druhé dítě po tak dlouhé době. Ale každá to cítíme jinak.
Jinak je samozřejmě nutné aby se zapojoval i tatínek. Když je jedno dítě nemocné a je třeba něco vyřídit, tak to musí oběhat on a nebo on musí zůstat doma a starat se o dítko. Můj manžel si taky musel zvyknout. Občas mu nyní dělá problém to, že musí být ráno s malou doma a já vedu Ondru do školky. Je to např. když je malá nemocná, když je venku velkej mráz (jako dnes) nebo smog...ve čtvrtek si musí vzít dovolenou, protože jedu na gyndu. Já ráno odvedu Ondru do školky a půjdu na bus. On bude doma hlídat malou. Si výlet do Prahy hezky užiju. Nebudu nějak spěchat. Zajdu si do KFC. No prostě si udělám půl den jen sama pro sebe :s:

Já jsem si to právě taky tak říkala a pak mě švagrová polekala, že má nějaké kamarádky, že je to hrůza se učit a sedět s prvňáčem a mít přitom v náruči řvoucí a kroutící se raneček. Asi to fakt záleží na dítěti, jestli je hodné nebo překypuje temperamentem v kombinaci s tříměsíční kolikou, která občas trvá i půl roku. :s:

ahoj, pro dítě, které nastoupí do první třídy je samo o osobě škola velká životní změna a když mu do toho přibude sourozenec, je to pro takové dítě velmi náročné, prvňáček potřebuje opravdu hodně pozornosti a nemělo by o ní přicházet na úkor mladšího sourozence. Já mám děti od sebe 18 měsíců, zadařilo se hned, chtěla jsem rozdíl do dvou let. Ze začátku je to hodně náročné, ale starší je moc šikovná, takže se to zvládnout dalo. Hlavně jsem si nedokázala představit, že bych šla do práce třeba na rok a pak znovu k miminku, navíc, když bych měla doma už dost samostatné dítě. Když budeš mít dítka 3 roky od sebe, tak starší už může chodit do školky a ty budeš mít dopoledne na miminko a taky budeš mít dost času i na to starší.
Tess

jo jenže taky musíš mít štěstí,aby tě dítko do školky vzali,ono tříleté dítě,které má maminku doma určitě při příjmu do školky neupřednostní.u nás je výhra,když se umístí do školky tříleté dítě,jehož matce končí rodičák :( A halvně taky nikdo neříká,že bude miminko v září nebo v říjnu,myslím,že jde o to to správně načasovat-buď do období těhu a nebo už aby mimčo bylo trošku starší.A hlavně pořád si myslím,že na prvňáčka budu mít víc čas,když budu na mateřské než když budu chodit do práce.A změna to sice je,ale myslím,že šesti až sedmileté dítě dokáže akceptovat sourozence o mnoho lépe naž dítě dvou či tříleté.Stejně jako péči o něj a pozornost mu věnovanou :)

jde o to, že 6 či 7 leté dítě už mělo plno času si zvyknout na to, že je jediné, při takovémto věkovém rozdílu v podstatě vychováváš dva jedináčky. Naopak dítě mladší si na sourozence zvykne lépe, ale samozřejmě jsou výjimky.
Já si třeba teď nedokážu představit, že bych k miminku měla prvňáka, protože mladší dcerka byla první 3 měsíce uřvaný miminko, v noci skoro nespala, teď je jí 10 měsíců a spaní v noci pořád žádná sláva, takže jsem dost nevyspalá a opravdu nevím, jak bych odpoledne zvládala dělat domácí úkoly se starším dítkem. Taky znám dost příkladů z praxe, kdy starší děti nesou příchod sourozence velmi těžce (začne např. pomočování, nebo se zhorší řeč apod.). Je jasné, že zejména malé holčičky jsou z mladších sourozenců nadšené, ale v pozdějším věku jim pak dost často bývá mladší sourozenec naobtíž, zvlášť, když ho třeba musí vodit do školy a ze školy apod. Manžel je se svým bratrem o 5 let a rozumět si začli až v dospělosti.
Tess

Já myslím,že jde o pohled :) jak jsem psala nahoře,chci si své obě děti užít a ne jen "přežít" to jejich nejkrásnější období :) Ono dělat odpoledne úkoly,když ráno vstáváš v půl páté ti vyjde skoro stejně,jako když se v noci mnoho nevyspíš :) A náš malej byl třeba do půl roka ukázkové miminko,zato potom si to vybral (mimochodem mnoho nespí ani te´d v jeho 18ti měsících :) a vybírá do teď-ovšem těžko soudit podle sourozence,každé dítě je jiné.A samozřejmě i to mladší dítě se může vrátit zpátky-s pomočováním,řečí a podobně,takže to si nevybereš,ale stojím si za tím,že starší dítě je prostě na příchod sourozence připraveno lépe než dítě dvouleté.A u nás hraje roli i bydlení,do 2+1 si určitě nebudu pořizovat dvě malé děti,takže u nás je na prvním místě bydlení a pak řešení dlašího sourozence :)

je to o úhlu pohledu, to máš pravdu a taky o prioritách, já jsem se na to dívala spíš z pohledu dětí a hlavně těch starších, protože vím jaké to je otravovat se s mladším a chtě nechtě k tomu sklouzávají všichni rodiče, že starší využívají k hlídání mladších, taky si myslím, že kdy má člověk starší dítko, tak se automaticky předpokládá, že už tolik péče nepotřebuje, což pravda není. A taky je důležité hledisko věk maminky, já si osobně nedovedu představit mím třeba v 35 miminko).
Tess

No když to vyjde tak jak chci,tak dříve než ve 36 rodit nebudu :) A musím uznat,že se na to těším,na "starý kolena" si mimčo určitě užiju ještě úplně jinak než teď-a to taky nejsem žádná mladice :s: :s: A myslím,že v dnešní době je to naprosto normální,že se rodí i později a mě to vůbec nevadí,já bych zase nedokázala mít dítě ve dvaceti,to nebylo nic pro mě :)

Náš malej má 18 měsíců a popravdě by se mi ani do druhýho teď nechtělo :) leda,že by se objevili nějaké zdravotní komplikace (což snad zatím nehrozí) a byla bych nucena plány změnit :) mě letos čeká třicítka (bože už :s: :s: ),až teda v květnu :) A jinak ještě všechno nejlepší!!! :s: :s: Sice předčasně,ale já bych si pak nevzpoměla :s: A já si právě myslím,že i to malé mimčo nás omladí,takže vlastně budem skoro jako dvacítky :s: :s:

nemáš zač a hlavně to pořádně oslav :///: :///: :a:

jasně, jak se kdo cítí, já už budu ráda, že v 35 budou děti jakž takž soběstačné, při představě, že bych se v té době měla zase piplat s miminkem mi naskakuje vyrážka :)
Tess

Peterson

to ano,ale na druhé straně i nástup do školky je změna.....a pokud někdo přibyde do rodiny je to v podstatě vždy změna a to pro všechny....

přesně tak. Do školky dítě nemusí dělat žádné domácí úkoly a není potřeba se s ním učit.
Tess

JaMiOn

jj každá to cítíme jinak. Tím že 2 děti mám tak vím že takovej čas na to učit se s prvňáčkem bych neměla. Asi záleží jak má kdo náročné dětičky. Markétka byla první 4měsíce zlatíčko, které jen spalo. Ale potom jsem kolem ní lítala. Já si to prostě představit nedovedu. S Ondrou si nyní ani nemůžu skládat puzzle, malovat nebo snim být u PC když je malá vzhůru. Hned ječí a chce dělat to samé. Nenechá nás. Už vidim jak se budu s Ondrou učit a druhé dítko bude u stolu ječet a domáhat se pozornosti :00:

Kajula

tak my máme Matouška taky narozenýho v březnu 2009 a je druhorozený. První je Šimík, s kterým jsou přesně o dva roky a 17 dní, protože i Šimík je narozený v březnu, ale 2007 :///: Chtěla jsem dětičky takhle blízko k sobě a nemůžu to vynachválit. Kluci si perfektně rozumí, vyhrajou si spolu až až, kolikrát o nich ani nevím, jsou strašně hodní a nedají na sebe dopustit.
Ale k tomu, že jsem chtěla děti blízko sebe, jsem ještě vždycky chtěla děti tři :///: . Manžela bych neukecala a tak jsem šťastná, že se nám povedlo to, co se povedlo.... Čekáme :€O: třetího broučka, kterej se k nám probojoval přes antiko, původně ho nazývali cystou :s: , ještě další měsíc jsem normálně měla měsíčky.... A teď se podrž - čekáme ho už teď za pár týdnů - zase v březnu :one: :s: Takže všichni tři naši :cc): :cc): :cc): budou březnoví a pěkně po dvou letech :qu: Jojo, červen každej druhej rok je u nás nebezpečnej :€Ss€:
Strašně se těším, až budu mít všechny tři bobíky pěkně pohromadě....ze začátku to určitě bude fičák, nastolit si nějaký režim, ale pak, až nejmladší povyroste k tomu ročku, tak to bude paráda :one: Šimík už se nemůže buášky dočkat :c:
Jinak my bydlíme v domku na vesnici, tak i tohle mi přijde mnohem lepší, než město - v létě vyběhneme na dvůr, na zahradu, za zahradou máme dětský hřiště....když potřebuju, nákup přiveze manžel, jinak na velkej nákup jezdíme spolu a kluci většinou počkají u babičky, nebo je berem sebou... Prostě já za sebe můžu říct, že to jde :one: i s takhle malým věkovým rozdílem.
Troufám si říct, že bys měla lepší, mít druhý mimi do třetího roku Vojtíška, už jen kvůli nim - že by si spolu ještě dost pohráli, rozumněli.... Samozřejmě, že to není pravidlem, ale co tak většinou kolem sebe vidím, tak to tak bývá - menší věkový rozdíl mi opravdu přijde lepší. :ww:
Jéé, koukám, co jsem tu splodila za dlouhej spis :€}€:

Zdenda3

já mám děti 3 ,ty 2 starší jsou od sebe přesně 4 roky,dneska už jim je 18 a 14 a VUBEC si nerozumí,chtěla jsem je dřív ale ze zdravotních duvodu to nešlo,takže za mě,určitě max do 3 let a nebo pak až za hodně dýl,já mám ted ještě 9-měsíční miminko,jo a já s bráchou jsme od sebe 6 let a stojí to taky za ho...,ted jsme se už 4 roky neviděli,bydlíme od sebe 2 hodky cesty,rodiče nežijí a my si nemáme co říct.No a k tomu hlídání,já když už jsem měla 2 děti tak jsem neměla absolutně žádný hlídání,navíc mi bylo 22 ale nebylo to tak zlý,jo děti po roce to musí být mazec ale po 3,starší už se sám obleče,nají takže pohoda,určitě do toho jdi

dundeesek

:s: Ahoj,tak já mám skoro osmiletého syna,kterého jsem si užila ažaž,bylo to sluníčkové miminko,teď je ve druhé třídě a až bude nastupovat do třetí,tak se mu narodí(snad všechno vyjde)bratříček nebo sestřička.Původně jsme o druhém moc neuvažovali,pořád jsme řešili peníze,buďme upřímní i pohodlí,navíc mám docela dobrou práci...no bylo toho hodně.Ale nakonec jsme se rozhodli,že ještě chceme ňufat a mazlíkovat,takže jsme do toho šli.Jsem i ráda,protože i když je tam dost velký věkový odstup,tak jsem si užila na 100%malého a teď už mi s tím malým prckem i pomůže,je to můj milovaný šikulka :€s€: Ale možná,kdybych se rozhodovala už tehdy,jdu do toho tak 3 roky po sobě,aby to tak nějak navazovalo,ale fakt nevím,i takhle je to fajn..

Zdenda3

ty bláho,od rána do večera v jeslích,no to bych nikdy neudělala,možná je to v itálii normální,u nás naštěstí ne

NO tak kdybys mela problemy v tehotenstvi a nemela, kdo by ti jiny vypomohl, tak bys to asi udelala. Nastesti syn je v kolektivu rad, takze v tomhle smeru nemam problem. A pak si to vynahradil v lete, kdy jsme byli u toho more, takze to zadna tragedie nebyla. :a:

nj, ja jsem tehu zjistila v 10tt a ve 13. jsem zacala krvacet a uz to jelo z kopce. Spatne mi bylo az do konce 6. mesice :00: . Byt mimo CR jsem si zvykla, uz tu bydlim pres 11 let, nestyska se mi. Jinak do CR jsem litala casto prave ohledne toho tlumoceni. Jinak doma se poradne asi necitim nikde, i kdyz tedka uz asi spise tady, kdyz mam deti. Predtim to bylo takove divne, protoze kdyz jsem byla tady, tak jsem chtela jet do CR, a kdyz jsem tam jela, tak jsem po 3 dnech chtela jet zpatky :s: :n:

Nezdalo se mi to drsne, maji tam velkou zahradku, kde si deti hraji a bylo jich tam vice do tech 18 hodin, takze pro nej to bylo urco lepsi, ze se vylital a nemusel se mnou sedet doma (bylo to na jare), mela jsem rizikove tehotenstvi. Jinak tady je to naprosto normalni, materska je max. 4 mesice po porodu a rodicak neexistuje, takze se davaji deti do jesli uz od tech 4 mesicu (muj teda zacal s jeslema v 15ti mesicich, do te doby jsem byla doma - bez vydelku a bez toho, aniz by mi stat platil socialni pojisteni). Je fakt, ze ja delam tlumocnici, takze pracuju narazove a to jsem teda delala i kdyz byl prcek maly s tim, ze jsem si ho vozila s sebou a domluvila si na miste hlidani. Jinak syn chodi spat pozde (v lete kolem 22.30-23.00), takze to nebylo, ze by prisel domu z jesli a ja ho okoupala a dala spat. Navic se jednalo jen o ty 3 mesice. Jemu se tam libilo, takze jsem to ani jinak neresila. :a:

jj, u nas je to od tech 3 let taky nepovinne-povinne, statni materska skolka nas vyjde na 40 euro/mesic (plati se jen jidlo), zbytek je zdarma a to prave z toho duvodu, ze to je nepovinne-povinne. Prave tenhle tyden pujdu podavat prihlasku pro starsiho syna :s: Dcera pak v zari bude mit 15 mesicu, takze ona pomalu taky zacne s jeslickama a ja pujdu pracovat. I kdyz to vidim blede jako tlumocnice, protoze se 2 detma uz nebudu moct tak litat po svete, navic manza ma takovou praci, ze kolikrat prijde domu az kolem pulnoci :00: Jinak prave o tech aktivitach si to myslim taky, protoze precejenom je vedou pedagogicky, takze si myslim, ze to pro jejich rozvoj je lepsi nez byt se mnou doma, jet nakoupit, uvarit, uklidit, chvili si pohrat a to je vse... :a:

brandik

Ahojky, tak my máme doma dcerku taky 03/2009, akorát já už jsem těhu a druhý mimčo čekáme teď v dubnu. Takže budou od sebe dva roky. :-)
Bude to asi náročnější, ale já jsem to takhle chtěla. Chtěla jsem co nejmenší odstup od sebe - aby mezi nima nebyl takový rozdíl.
Já jsem se tak rozhodovala hlavně kůli dětem - aby byli věkově přibližně na stejno a taky kůli práci, protože já se budu muset učit spoustu zákonů a vyhlášek co byli novelizovaný - a prostě jsem nechtěla třeba na půl roku nebo na rok do práce a potom zase ... Proto jsem to měla v rozhodování snazší a hlavně, že se druhý mimčo povedlo. Taky to jen tak nemusí jít jako to první.
Osobně si myslím (i od kamarádek), že čím menší odstup tím míň to druhé dítko potom žárlí, protože na to nemá ještě tolik rozumu než kdyby bylo větší. A líp si i rozuměj než při větším rozdílu.
Jinak - taky jsem měla nějaký problémy teď u druhého těhu, takže jsem měla klidový režim (naštěstí jenom doma), takže jsem se hodně snažila. Třeba - malou jsem nedávala do postýlky, ale jenom otvírala bočnici (naštěstí nám to jde) - a ona si tam zalezla a vylezla sama. S koupáním pomáhá hodně tatínek, takže mě dcerku vyndá z vany a tak.
Teď jsme dceři koupili novou už velkou postel, aby přenechala postýlku miminku :-), aby potom tolik nežárlila, že jí mimčo vzalo postýlku. ..... Takže u nás to je teď takový ve fázi příprav pro druhé mimčo. K vánocům jsme ji koupili panenku a kočárek, tak se furt stará o mimi - nosí mu oblečení, pití, dudu ..... Tak jsem zvědavá jak to bude až bude doma opravdové.
Promiň za ten můj román - nějak jsem se rozepsala. :-)

Jaký román? Já jsem moc ráda, že se o zkušenosti někdo podělí! Asi je to fakt, mít je za sebou aspoň v rámci mateřské. Docela se bojím i školek, protože mi i přes potvrzení z práce, že mě vemou zpátky po rodičáku a dalších splněných podmínkách, řekli, že mi nezaručí, že malýho vezmou. A co potom, to bych byla pěkně v loji. To bych akorát tak vydělala na hlídání a možná ani na to ne. Navíc v práci se netvářili na zkrácený úvazek nebo na posunutí pracovní doby (že by manža ráno odvezl a já odpoledne třeba ke 3. hodině přivezla) Jediná školka tu má v okolí do 18 hodin a i tak upřímně řečeno ta představa, že dáme ráno v 8 hodin tříletýho kluka do školky a v půl šestý večer si ho vyzvedneme, mě víc než děsí. Navíc je ta školka ještě mimo město na vesnici... Je to řešení pro Vojtíka, ale pro to další, nevím nevím. Třeba se do té doby změní podmínky. Nebo vyřešíme situaci jinak. Děkuju moc za Tvůj příspěvek a přeji Ti, aby vše proběhlo v pohodě a byli jste v pořádku, Ty i mimísek!

Tesa

ahoj, nemůžu doporučit, bo mám jenom jednu zkušenost :-) máme děti 22m od sebe a je to fajn. takhle jsme to plánovali, ale přiznávám se, že jsem se během těhotenství sem tam děsila, jak to zvládnu. popravdě, čekala jsem, že to bude horší.co byl otrava - synek byl při narození dcerky pořád na plínách, takže jsem fakt nedělala nic jinýho než přebalovala... výhoda je to, že z počátku ti miminko většinou spí nebo jí. já se pořád děsila, jak to půjde po porodu a vlastně po porodu to bylo nejklidnější období. synek neměl až tak na co žárlit, protože miminko spalo v postýlce, takže akceptoval kojení, přebalení, pomazlení, vykoupání atd...horší to začalo být tak kolem 3. měsíce dcerky, kdy začala vyžadovat pozornost, ale stačilo pár dní a synek se s tím srovnal. pak jsme měli kolize kolem jejího 4. měsíce kdy jsem zachraňovala kojení, další šok kluk dostal, když se začala plazit a už mu dosáhla na ty jeho poklady. ona ho děsně miluje, takže ho pořád stíhá :s: ... ale už si kluk taky zvyká, začíná si se ségrou hrát, rozesmívá jí, někdy mi pomáhá ....takže to k sourozencům. je jasný, že čím později se staršímu sourozenci ten mladší narodí, tím pomaleji a bouřlivěji si na něj zvyká.
no a co se týká fungování matky :s: hele, chce to precizní organizaci, ale do toho se za chvilku dostaneš. třeba moje okolí má někdy problém pochopit, že musím plánovat s dvouhodinovým předstihem a že prostě nemůžu být z ničeho nic někde za půl hodiny (což jsem třeba s jedním dítkem běžně stíhala). největší hoňku mívám, když vyrážíme někam ven, hlavně teď v zimě, ale to taky neni na věky :s:
výhodu mám v tom, že manžel pracuje doma, takže ho sem tam můžu využít (i když ne tolik, jak by to mohlo vypadat, muž tráví hodně času telefonováním a prácí na netu v kanceláři, takže si taky nemůžu vymejšlet :s:), ale když musim s jedním dítkem k doktorovi, tak jsem ráda, když má "volno" a o druhé se postará. babičku na hlídání máme jednu (druhá bydlí daleko), ale už není nejmladší, a i když má dítka moc ráda, tak na nějaký dlouhý nebo častý hlídání nemá odvahu. ale ukecala jsem jí, že hlídá synka když chodím s dcerou plavat.
co mi hodně pomohlo bylo, že jsem tak nějak automaticky přehodnotila spoustu věcí, na kterých jsem u prvního dítěte křečovitě bazírovala, takže u druhého už tolik nedramatuzuji, neděsím se; spousta věcí se zautomatizovala...

Ahoj Teso, tak nějak v koutku duše jsem doufala, že také napíšeš ! Postřehla jsem, že už máte 2, tak jsem doufala, že se podělíš o zkušenosti. :) S tou organizací máš pravdu, tu budu muset ještě dost pilovat, upřímně nejsem až takový stratég, klidně se poděl o zkušenosti, moc ráda se přiučím!!! A to fakt!!! :s: S tím žárlením mám trochu strach, malýmu jsou skoro 2 a pořád na mě visí, ale je to moje vina, že jsem se s ním odmalička mohla umazlit!!! Jediný teda, co ještě musím dohnat, tak je ježdění autem - jednou jsem měla skoronehodu - ne teda vlastní vinou, ale lekla jsem se tak, že jsem už za volant nesedla. Bylo to před 8mi lety, kdy jsem trénovala po autoškole vlastní jízdy na naprosto prázdných silnicích ve městě po nedělním obědě, a nějakej blbec, co se přiřítil snad 90 (já jela min 40), tak to do mě málem napálil a ještě na mě troubil. Takže zkušenosti a řízením minimální, v očích smrt a s tímhle půjdu na jaře do autoškoly pro kondiční jízdy. To bude teda síla, doufám, že se instruktor nezlomí smíchy z mého příběhu :( No, doufám, že se i malej do té doby srovná, zrovna dneska jsme byli na procházce, bylo nádherně, sluníčko, tak jsem si to prodloužili na 3 hodiny - nádherná procházka kolem Labe, jednou se mi vzteky vyválel v blátě, že jsem mu zakazovala sjíždět motorkou z chodníku na silnici a pak ještě jednou, když už jsme byli s manžou i psem docela vymrzlí a chtěli už jít domů (a náš horkokrevnej mrňous nesdílel náš názor) To by mě asi kleplo z každodenních procházek, když musím vzít sama ještě psa a do toho navíc kočárek s druhým mimčem! Ty silnice mu dokola vysvětlujeme, ale zatím to nějak moc nebere. Nemáš radu? :) Díky moc!

Tesa

s tou organizací bych ti ráda poradila, ale učim se za pochodu :s: upřímně doufám, že znalosti získaný výchovou dětí uplatnim ve svojí práci, porotože organizace nikdy nebyla mou silnou stránkou. a já se učím způsobem pokus-omyl.
s mamánkovstvím tvého synka se netrap. co jsem pochopila těhotná ještě nejsi a kdyby jsi přecejenom byla, nebudeš rodit zíra ;) je dobrý už během těhotenství dítko připravovat na příchod sourozence. toník by taky mazel, jako mimino jsem ho furt nosila, je hodně kontaktní, takže pořád je na mě (nebo tátovi) něčím nalepenej a myslim si, že ségru zvládnul bez traumat. no a vztekací období, prý je to nejhorší mezi druhým a třetím rokem, takže pak už by to nemuselo být tak náročný. a ony ty dvě děti mají zase výhodu v tom, že opravdu nějaký věci moc neřešíš. takže synkovy vztekající výstupy mě časem opravdu přestaly interesovat a čím míň jsem reagovala, tím líp se s životníma nespravedlnostma vyrovnával. a dneska většinou stačí houknout, že jsem řekla že to bude takhle a takhle a nebudu o tom diskutovat a on už ví, že prostě nemá šanci.
s řidičákem ti neporadim, sama papíry nemám, ale asi by bylo nejlepší, kdyby jsi se vyjezdila a nebála se vyjet do ulic, sem tam bych sama schopnost jezdit autem uvítala a vážně (pro ty co znají mojí situaci - skutečně vážně) uvažuju nad přihlášením se do autoškoly.
a se silnicema ti vlastně taky neporadím, protože stále vozim děti ve dvojkočáru. sice synek chodí (je to lenoch a vůbec se kočárku nebrání), ale tím že chodíme na nákupy pěšky (protože nemám ten řidičák) a cesta do obchodu je delší, tak stále dřepí v kočárku a vypouštím ho jenom v parku, kde si může chodit celkem volně....když vyjdeme k silnici, tak ví, že se mě musí držet za ruku a to ho nebaví a chce většinou strčit do kočárku. a když jdeme někam spolu sami (to už fakt chodíme bez kočárku), tak v rizikových místech se mě musí držet za ruku a nediskutuju o tom ;)

Teso, jsi moc sympatická, vždycky si mi Tvé příspěvky líbily! A pravda, můj brácha má 3 děti, 5, 2 a 6měsíční mimi a nechápe, co pořád řeším s tím jedním!

No, když tu známou potkám, tak ty dvě mladší se drží kočáru s tím nejmenším a ten nejstarší razí cestu :) Asi se osmělím a trochu ji vyzpovídám, je pravda, že jsem ji nikdy neslyšela na ulici křičet : Pozor silnice! Zastavte! Neběhejte, pojďte se chytnout kočáru! Fakt jdou spořádaně, žádný remcání a prostě pohodka. To když jdu s Vojtou, tak na něj: Nejezdi na té motorce tak rychle, neujížděj nám, dej mi ruku! A stejně mi ji nikdy nedá :s: Asi dělám něco blbě!

mison

:qu: moc pěkně napsáno. Já četla jednou nějaký tvůj blog, jak jsi popisovala den s dětmi - nakojit, přebalit jedno, přebalit druhé, nakrmit a tak celý den, hrozně jsem se u toho nasmála, bohužel mi pak spadl internet, abych reagovala...no a po několika měsících jsem tohle uažila na vlastní kůži ;) Teď v zimě je to fakt náročné, ani se některý den ven nedostaneme, protože naše malá slečna ještě pořád jí každý den jinak, takže vždy čekáme, až se nají a pak teprve vyrážíme. Jinak lezení do hraček staršímu nás teprve čeká a zatím jsem též slyšela, že ten první půlrok je největší "sranda" a pohoda, tak jsem zvědavá

Tesa

taky se často zasměju....s odsupem času, ale někdy jsem pěkná fůrie

mison

ahoj, tak my máme kluka 3/2009 a k tomu ještě čtyřměsíční holčičku a jsem na ně celé dny též sama. Je to náročné, ale dá se to a jsem moc ráda, že je mám, i když jsme původně druhé plánovali později. Ale zpět k tvému dotazu, zda rozestup 3 nebo více....Já osobně (kdybych si znovu mohla vybrat ;) ) bych volila ty tři roky. Děti budou relativně blízko sebe, tedy si lépe vyhrají a budeš to mít při jedné mateřské. Nevím, jak to máš s prací, ale vrátit se cca na rok do práce a pak zase zpět domů na mateřskou si moc nedokážu představit. Navíc ve třech letech je dítko už přecejen samostatnější, takže to nebude už tak náročné se postarat o dvě děti.

Věřím, že jsi ráda, že je oba máš!!! To je jasný, každý, kdo má z našich známých 2 děti, tak říká, že je to sice někdy mazec, ale že jsou strašně rádi. A já bych moc nerada probendila tu možnost ty 2 mít taky(původně jsem chtěla 3, ale i teď vidím, že ty 2 jsou národním hrdinstvím :s: ), když už manžel k tomuhle rozhodnutí také došel!!! díky moc!

samantha.co

Ahojky tak ja mam holky od sebe 15 mesicu 7/2009 a 10/2010 a neni to tak strasny jak sem myslela, mela sem z toho strasnej strach, ale jde to, kupodivu zvladam vic veci nez s jednim ditetem. Moznost hlidani taky nemam, obe babicky jsou jeste pracujici, deda po mozkovy mrtvici a manza vecne v praci, takze jsem skoro na vsechno sama a jde to krasne. Jen mam strach az zacne byt i samantka trosku pohybliva jak to bude :) tak ted nevim jestli sem ti pomohla v rozhodovani :) mej se krasne, pa