Druhé mimi a hrozný strach
Ahoj maminky,
nevím, jestli jdu pro radu, nebo se jen vypsat, ale třeba některá zápasíte se stejným problémem. Našemu synovi je 3,5 roku a začínáme uvažovat o druhém miminku, jenže..... Při synovi jsem poctivě do sedmého měsíce zvracela a prakticky nebyla ničeho schopná (za celé těhu jsem z původní váhy přibrala 4 kg), takže si neumím představit, jak bych ho zvládala (je více než živé dítě, navíc s poruchou mluvy, právě po porodu). To ale není ten zásadní problém. Mám hrozný strach z porodu. Při tom prvním jsme málem oba zemřeli, syn byl už v malé pánvi,dusil se, takže císaře PRÝ už nemohli udělat, já upadala do bezvědomí, kdyby tam nebyl můj chlap, zařvali jsme tam oba a mě to prostě pronásleduje pořád. I když si jsem jistá, že do té samé nemocnice bych nešla, tak i přesto...jediná myšlenka vede k tomu, kdyby se mi něco stalo, nechci tu malého nechat.. Můj doktor mi řekl, že mám zrotovanou dělohu (o první těhu jsme se snažili dva roky), ale to prý nebylo rozhodně příčinnou špatného porodu. Každý kdo viděl mojí propouštěcí zprávu mi řekl, že to je na žalobu, že za to mohla doktorka, která ještě neměla atestaci!!! Ale na to jim prdím, co z toho.. ovšem zanechalo to na mě velké následky, hlavně psychické a syn to odnesl špatnou mluvou. Co byste dělaly na mém místě vy? Děkuju
Chápu jak ti je. Doporučila bych ti kineziologii která tě po jednom sezení dokáže dostat z toho prvního porodu a pomůže ti srovnat si myšlenky, obavy a pak budeš vědět jestli druhé ano nebo ne . Mě to taky pomohlo srovnat se s prvním porodem:-)
In reply to že se vkládám, ale to jsou by valkíra
No klasické čípky do prdky. Zastaví momentální nevolnost, mě vydrželi účinkovat vždy tak 4 hodiny a že jsem při prvním těhotenství blila jak alík...
Ahoj,tak to mě moc mrzí,kdyby tak člověk věděl,že vyhraje,klidně bych se šla soudit. A pokud přemýšlíte odruhém dítěti,ale máš strach z porodu,co zkusit adopci,o tom jste neuvažovali?:)
In reply to Ahoj,tak to mě moc mrzí,kdyby by klikaz
Ahoj,
mě to o té žalobě říkal doktor hned po porodu, ale já v té době byla ráda, že jsme přežili a neměla jsem chuť to řešit, hlavně v této republice si nemůžeš být jistá, že bys uspěla. O adopci jsme neuvažovali, asi kdybysme neměli žádné dítko, tak třeba. Neznám podrobnosti, ale asi získat miminko není snadné. Nevím jestli bych na to měla, pak vysvětlovat, že nejsme jeho rodiče, ono by určitě pátralo po svých...nevím, i když tuhle variantu nezavrhuju. My to necháme ještě uležet a uvidíme, co bude do budoucna..díky!
In reply to Ahoj, mě to o té žalobě říkal by monlik
Hlavne ze jste zdravi :-) my jsme se segrou od sebe o sest let,jdou i vetsi vekove rozdily,takze mate casu habadej :-) hlavne se do niceho nenutte :-) drzim palce :a:
O druhém dítku uvažujete, ale nejste rozhodnutí. Až budeš cítit, že všechno zvládneš, že se nic už nemůže přece tak podělat jako se synkem, tak do toho jděte. Dokud se budeš takhle bát všech nepříjemností a možných komplikací, které těhotenství přináší, nechte druhé dítko jen ve fázi rozmýšlení.
A myslím, že srovnat se s porodem by ti mohl pomoct psycholog. Zažili jste opravdu velmi dramatickou životní situaci, tak by vám pár sezení mohlo hodně pomoci se s tou situací vypořádat.
In reply to O druhém dítku uvažujete, ale by Elukiv
Ahoj, tak přesně na tom jsme se s manžou před chvílí domluvili-necháme tomu ještě čas, dáme se celkově do kupy a uvidíme! Ale tobě děkuji za názor!
In reply to Ahoj, tak přesně na tom jsme by monlik
Jste rozumní, přeji jen pohodu a štěstí!
Ahoj. Přiznám se že jsem cvakla "odpovědět" a nečetla jsem žádný jiný komentář. Takže, co se mě týká, nejsi připravená, a vůbec není za co se stydět nebo si vyčítat. Ani trochu se tomu nedivím, bude to chtít asi víc času. Taky jsem měla pocit, že bych to nezvládla, kluk mezitím vyrostl a jestli v pořádku donosím druhé, budou mít rozdíl pět let, ale poznala jsem, že jsem nakonec připravená. Prostě předtím byl strach moc silný, ze všeho, i že to třeba nebude zdravé dítě, nebo něco půjde špatně. A teprve když jsem ucítila sílu to risknout, říkám risknout, tak jsme to zkusili. Vyšlo to napoprvé, což mě zaskočilo, ale noční můry už nemám. Jsem ráda, že jsem se nenechala od rodiny do ničeho natlačit dřív, zase totiž hrozí potrat a i když už nejsem v nemocnici, tak se doma nemůžu o nic moc starat. Jsem ráda, že se to nestalo, když byly malému třeba jen dva roky. Dej si čas, nechvátej na sebe, užívej si co máš a uvidíš. To je moje rada.
In reply to Ahoj. Přiznám se že jsem by valkíra
Ahoj, děkuji za komentář, zrovna před chvílí jsme se o tom s manžou bavili a řekli jsme si, že se do toho ještě pouštět nebudeme. Uvidíme, co přinese čas,buď to bude celkově lepší, nebo ne. On mi řekl, že než riskovat můj život, raději budeme mít jedno zdravé dítě, než mít dvě a třeba bez matky. Tak mě to dost uklidnilo, že na mě nechce nijak tlačit a necháme to osudu. Moc děkuji za názor!!
Ahoj, mít takový zážitek jako ty asi bych se zeptala svého gynekologa zda by byla možnost, v případném těhotenství,žádost o porod císařem.
Co se týče zvracení, tak jak už jsme dneska někde psala, každé těhotenství je jiné.Ano je možné, že budeš zase zvracet, ale taky je možnost že zvracet nebudeš.
Promluvi si o tom s nějakým odborníkem, i trauma z porodu řeší psychologové a třeba ti pomůžou to překonat.Přeju hodně štěstí.
In reply to Ahoj, mít takový zážitek jako by Kacka9
Ahoj,
to zvracení mě tolik nevadí, jako opravdu ten strach z porodu. Můj gynekolog mi na císaře řekl, že i když on mi ho doporučí, tak stejně rozhodne hlavně porodník :? Tak nevím, necháme to ještě uležet, teď jsme se nastěhovali do domečku, tak to dáme pořádně do kupy, s manžou pracujeme doma, tak se tomu budeme nějaký čas věnovat a uvidíme. V každém případě děkuji za názor!
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Chápu jak ti je. Doporučila bych ti kineziologii která tě po jednom sezení dokáže dostat z toho prvního porodu a pomůže ti srovnat si myšlenky, obavy a pak budeš vědět jestli druhé ano nebo ne . Mě to taky pomohlo srovnat se s prvním porodem:-)