Doplnění anketky ;o)

Májo, my se snažíme chodit všichni tři na výlety, pěší a když chce jít sám, tak ho taky musím hrozně lákat. Že támhle šlápneme na kořen a támhle zase nebo že hodíme kamínek tamhle z té stráně a další kamínek zase opodál ze stráně nebo neseme lísteček ke stromu a další lísteček na tamten pařez. A tímto stylem jdeme. Ujde ale max. 1 - 2 km když se hodně snažíme a přerušovaně s nošením za krkem, někdy je to o nervy :). Zima to ještě víc zbrzdí, všude to bude klouzat, propadat se, budou pořád padat, takže ho budu častěji nosit. No uvidíme. Koupila jlsem k vánocům lyže, tak snad budeme trochu i lyžovat :).
Neboj Májo, ono se to vychytá a budou si časem ty metry přidáat :)

Kačí, jo jo - je fakt, že alespoň to lákání zabírá (většinou) - to umí výborně naše mamka :s: Na zimu jsme taky zvědavá, co na to bude říkat (no, říkat není ten správný výraz, páč tomu mcoc nedá ;) ) - však vlastně až letos budou sníh vnímat. Lyžičky super - už se těším na fotky Peťulky :one: Každopádně jsem zvědavá, jak se Kubík rozchodí do léta, dvojkočár bych nerada pořizovala :a:

Já bych to řešila tím stupátkem ke kočárku, Petíkovi by se to teda rzhodně líbilo se na tom vozit :)

Ahoj Máji, s tím kočárem a chůzí jsme na tom dost podobně :-) Hele, my na všechny procházky taky bereme psa, ale ta je naučená - dám ji jen náhubek a šupajdí si s náma, naštěstí jsem nezanedbala výchovu a vyplatilo se, přiběhne na slovo a nejsou s ní problémy, tak to máme vyřešené. No a když chci, aby jirka trénoval chůzi, tak se nedá nic dělat, ale kočár zůstává doma. naplánuji si trasu kolem dětských hřišt atp s tím, že zprvu jde pár metrů sám a pak se chce nosit, tak ho vezmu na chvíli a pak ho dám na zem a většinou jde, hrozně se mu líbí chodit po přechodech, to ho vždy nalákám, nebo vodí i našeho psa na vodítku, když už nevím, jak na něj. tuhle jsme byli bez kočáru v neděli a byli jsme hodinu venku, ani nechtěl domů, za tu celou dobu jsem ho tahala tak 4x, ale jen kousek, aby se miminku nic nestalo, že :-) chce to na ty děti chytře, ale někdy má den, že ho z kočáru nesmím vůbec vytáhnout. ještě čekám na sníh, že si bude tahat boby a to snad něco nachodí .-) good luck :-)

Jo jo, Marcelí, jsem si všimla, že jsme na tom podobně :) Naše hafuška je naprosto zlatá, protože ta vodítko vůbec nepotřebuje, ani košík ji nedávám, je to děsnej kliďas a hlavně docela poslouchá, tak je to fajn (výchova v mládí se u nás taky velice osvědčila - kéž by to bylo tak jednoduchý s dětma ;) ). Když Kubík ťape, tak taky není problém, jde prostě tak rychle, jak chodíme my. Včera Kubík ťapal docela pěkně, ale dneska zase šup ven z kočáru a hned se sápal na mě (mamama), tak jsem ho teda šoupla zpátky, protože tahat ho nechci. Mějte se krásně sluníčkově, i když zimně ;)

S tím jídlem jsme na tom dost stejně... taky mě to štve, sní v klidu pár lžiček a už zdrhá a já za ním valím se lžičkou...taky s tím musím nšco udělat, je to hrůza, ale člověk je rád, že něco sní...poslední dobou mi škaredě jí...snídani dojí v 11 hod, pak spí, po spaní nic nechce tak hodinu, pak si dá trochu oběda a večer jen trochu něčeho...hrozně mě to štve, vymýšlím různé máčky, aby jedl a on pak nechce ani ochutnat...je to fakt boj.

pro Marcy i pro anglii - taky si připadám jako otrok. Pořád si říkám, že jídlo není něco, za co bych ho měla chválit, že hezky sedí a nemusím za ním běhat, mělo by to určitě být něco, co je samozřejmé a je to nutností. Tudíž by to mělo přijít z vnitřní potřeby hladu, ta potřeba by se měla uspokojit a pak to hasne. Takže se psychicky připravuji prostě na to, že jednoho dne dostane porci, bez hraček, bez knížky, ať sní co sní (i kdyby to měly být obligátní tři lžičky) a když odejde, tak prostě s jídlem končíme a dostane až další jídlo za 2 hodiny. Aby si prostě uvědomil, jakou povahu má jídlo a stolování. Nechci, aby ještě ve školce běhal s jídlem. tAky mám pocit, že to jídlo pak nevnímá a že mnohdy neví, co jí a nevychutná si to. Postoupila jsem asi tam, že teď když nechce, tak ho nenutím, neběhám za ním a misku odnesu. Když ale projeví zájem, dám mu. Musíme holky zabojovat, tohle je hrůza a jedna z mála věcí, co mě fakt štve :)

No u nás je to spíš tak, že dám jídlo na stůl, malej pobíhá kolem a dojde s otevřenou pusou, dám mu sousto, pak zas odběhne, pak zas přiběhne...jak se ale nasytí po pár lžičkách, tak už nechodí a já za ním zkouším běhat, to ale taky brzy utnu. Asi to udělám tak, že mu jídlo budu dávat k jeho stolečku a židličce a budeme jíst tam,, jinak nic... no je to boj s tím jídlem. Jinak sluni, ten tvůj plán zní zprvu docela drasticky :-) ale jsem zvědavá na výsledky, třeba to malej fakt pochopí a hlad ho donutí :-) tak hodně sil :-)

Já si vždycky představím, že sama na sebe koukám, jak za tím dítětem běhám s tou lžičkou a sama před sebou se stydím, co je to za hrozný zvyk!!! Ono se to asi zlepší až vyrostou, ale proč to nevylepšit dříve že :). Já zjistila, že na Petíka se musí trochu radikálně, platí u nás ve všem pravidlo 3 dnů - spaní jsem už taky vyřešila, za 3 dny už spal sám v postýlce až do rána jen s jednou pauzou na mlíko, už ani nevyžaduje naší postel nebo mlíko v ní, krásně si na nové metody zvyká za ty 3 dny, snad to tak bude i u toho jídla...

ještě se vtěrknu se zkušeností - před časem jsem se snažila odnaučit dudlák, ale po týdnu úspěchu relativního, že ho měl jen na spaní, do kočáru a do auta, bylo tolik akcí, že byl nervák hroznej a musel ho mít. tak jsem to na čas nechala, ale měl ho v té puse snad pořád...myslela jsem, že to nepůjde. nabrala jsem sil a v pátek jsem ho vzala, dělala, že neslyším, když si o dudu říká a bral to celke, dobře. včera ho už měl jen na spaní po O a v noci. Ale je dost nervní v tom smyslu, že když se dívá na pohádku, tak kouše papučky či prsty do pusy, ale bere to fakt dobře. A dokonce mi začal i více jíst, to byly bždy 3-4 sousta a dudlák do pusy a nejedl..ted sní fakt víc. Jí se u nás tak, že za ním už neběhám, sedím u stolu a on se mnou bud chvíli sedí a jí, nebo si vždy pro sousto za mnou doběhne sám, jak nemá zájem, nechám jídlo na stolku a bud zkusí za chvíli papkat sám nebo dojde a tahá mě za šos, at mu jdu dá. ale žádný běhání a taky to jde. jen s tím dudlem, doufám, že nám to zatím aspon takto vydrží! držte nám palce a na vás jsem zvědava a fandím :-)

Ahoj Marcy, tak to je teda odnaučování s tím dudlíkem, také držím palce. Petík si pro jídlo zásadně neběhá. Když po 3 soustech odejde, tak už se nikdy nevrátí :(. Ono to nějak dopadne. Dneska jsem rezignovala a krmila ho obědem když stál na vaně a myl si ruce v umyvadle. Hrůza

Takže čekáš další holčičku, to je krásné :). Jaké bude mít jméno, Noemi se mi moc líbí :)

já ho schvaluji, je moc pěkné! :). To budou holky téměř přesně 2 roky od sebe ne :)?

Hani, s tím jídlem to vidím obdobně, pak už prostě bude muset sám, jinak bude o hladu :s:

naše dítko není ten typ, co by mohl zůstat o hladu, on je spíš z kategorie "snědl jsem půl husy, bochník chleba a tebe mámo taky sním" :D