doma ve vane

tak to taky trosku popisu, jake to u nas bylo. byla jsem v 37 tydnu a tusila, ze to brzo prijde. tak jsem si nachystala tasku, uklidila byt a rikala si, ze by to mohlo zacit. a tyky ze jo. prvni jakoby menstruacni bolesti se dostavily v noci, ale to jsem si myslela, ze jsou zase poslicci. pokracovalo to cely den, jeste jsem mela navstevu. kdyz se za navstevou zavrely dvere, tak to vypuklo. hnedka pravidelne kontrakce co 4 minuty, kazda presne 40 sekund. manzel usoudil, ze uz je to na zavolani porodni asistentky (jsme v nemecku-tam chodi asistentka na kontroly k vam domu). ja furt ze nee, ze to je dobry, at ji jeste nevola. no nicmene brzo bylo aj me jasny, ze uz je to fakt ono, tak Michaela prijela a koukala se a pry ze to jeste neni na cestu do porodniho domu, ze je jeste moc brzo a ze se prijede znovu podivat za 3 hodiny, jak se to rozjizdi. prisla asi v 7 a to uz jsem lezela na posteli v krecich, ze jsem si sotva vsimla, ze prisla. pry ze sem se zacala pekne otevirat a ze to jde dobre a ze uz muzeme jet do porodniho domu. ale uz to bylo tak pravidelne a caste, ze jsem si nedokazala predstavit, jak bych se jako mela dostat do auta a jet pres cely berlin do porodniho domu, kde je stejna postel jako doma, akorat je tam o neco hezci vana:) tak sem rekla, ze chci zustat doma, Michaele to nevadilo, v aute mela veskere vybaveni a jeste zavolala kolegyni, ktera dorazila asi do hodiny se zbyvajicima vecma. kontrakce byly porad pravidelne a strasne silne, uz jsem byla uplne hotova, lezela jsem na posteli a manzel a stridave michaela me povzbuzovali, kdyz kontrakce zase prisly. dychali se mnou spolecne, tlacili mi na zada a hodne mi pomahali. bylo to uz uplne otevrene a miminko uz melo jit dolu, zacali pripravovat vsechno na miminko (warmflasche, rucniky, obleceni atd.), tak sem si rikala, jezis, uz to bude!!! ale misto toho se miminko posunulo nahoru (jestli jsem to spravne pochopila) a zase se to nak castecne zavrelo, a po tolika hodinach prace a bolesti to vypadalo stejne jako na zacatku. to jsem zacala propadat panice, furt sem se ptala, jak to jeste bude dlouho trvat a michaela ze to jeste potrebuje cas, kontrakce byly porad silnejsi a pravidelne...pak me dostali do vany, kde nastalo fakt peklo. to jsem volala aj maminku jak to bolelo a pri kontrakcich jsem rvala jako na lesy a ty pauzy mezi nima jako by vubec nebyly...manzel mi az pak rekl, ze jsem mezi nima castecne ztracela vedomi. furt sem doufala, ze kdyz michaela prijela asi s padesati taskama, ze vytahne nejaky prostredek na tlumeni bolesti, ale to se nak nekonalo... uz jsem vubec nevedela, kolik je hodin, jenom sem chtela vedet, kdy to skonci. mela jsem velky strach, ze me budou chtit prelifrovat do nemocnice, kde me jeste udelaji kaiserschnitt. no diky bohu se to pak zase otevrelo, miminko si to rozmyslelo a slo pomalu dolu - tak pak uz mi rekli, ze uz budu moct zacit tlacit, slo se zase ven z vany, praskli mi na posteli vodu a uz jsem mohla zacit tlacit. na posledni fazi porodu me skoro nasilim zatahli do vany, do ktere uz jsem po predchozi zkusenosti ani za boha nechtela vlizt. ale nakonec to byla uleva, zacala jsem ve vane poradne tlacit a to sice taky bolelo, ale aspon to nebyla takova pasivni bolest, to uz jsem vedela, ze cim vic budu tlacit, tim driv to bude venku:) citila jsem, jak se miminko sune porodnim kanalem, byl to fakt divny pocit! ve vane jsem byla tak pul hodiny, po nake dobe jsem vytlacila hlavu, pry jestli si chci sahnout, ale to uz jsem byla uplne hotova, sahnout jsem si nechtela ani nahodou, mela jsem strach, co tam dole nahmatam. vzdycky jsem si myslela, ze nejnorsi cast porodu je ta, kdy se musi dostat hlava ven - tak jsem byla fakt prekvapena, kdyz mi rekli, ze hlava venku uz je. docela rychle po hlave nasledoval zbytek miminka:) polozili mi ho na bricho, bylo to modre, vypadalo to spis nez miminko jako naky mlok. byla jsem uplne vyrizena. nemohla jsem verit tomu, ze mame opravdu miminko. asi desetkrat jsem zopakovala "oh, we have a baby", jako kdybych celych tech devet mesicu netusila, co asi vyjde ven..manzel na tom byl podobne, koukal jak vyjeveny, stejne tak miminko, ktere vubec neplakalo a jenom kolem sebe koukalo. az michaela nam pripomnela, ze bychom se taky mohli podivat, co to je. tak se manzel podival a zjistil, ze holcicka:), pak prestrihl pupecni snuru, obratila jsem hlavu radsi na druhou stranu, protoze normalne se mi dela spatne i pri injekci a pupecni snuru jsem fakt videt nemusela:) nakou dobu jsme byli ve vane, pak malou odnesli do pokoje. ja jsem zatim porodila placentu, to uz trvalo jenom chvilku. az pak jak jsem vylezla z vody, jsem videla, ze voda byla uplne krvava lazen, kdyby mi to nekdo predtim rekl, tak by se mi asi udelalo spatne. kdyz mi berou krev, tak malem omdlivam, a ted tohle...pak jsem sla do pokoje, kde uz mala byla oblecena, lezela v zavinovacce s krajkama s tatinkem v posteli, tak me taky pomohli do postele. pak nas nechaly asistentky na pokoji, varily si kafe v kuchyni a my koukali na noveho clena rodiny. vubec neplakal (ani hned po porodu), jenom kolem sebe koukal. za nakou dobu mi ji michaela polozila na prso a mala zacala hned sat. asi po dvou hodinach spocitaly asistentky prstiky, zvazily, zmerily. i kdyz prisla na svet o tri tydny driv oproti terminu, mela vsechny miry akorat - 53 cm a 3,5 kg. taky zkontrolovaly me a nastesti nebylo co sit, nebyla jsem vubec natrzena, jenom trochu vevnitr, tak to bylo zbytecne sit. tak sly domu a my jsme vsichni tri usnuli a rano jak jsme se vzbudili a furt nemohli verit, ze to male vedle nas je nase dcera. ted uz ma 2 mesice a na porod nevzpominam rada, byla to velka bolest, nikdy jsem necekala, ze muze neco takhle bolet. ale byla jsem rada, ze jsem nemusela do nemocnice, ze ktery mam hruzu. doma to bylo opravdu pohodove, rodila jsem ve vlastnim prostredi, vsechno bylo u porodu, jak jsem chtela (mohla jsem lezet, byt na mici, ve vane, zhasli svetlo atd.), taky wochenbett (ten prvni tyden) kolem me a male skakal manzel, chodil nakupovat, varil nam a vsechno tak to bylo uplne jako dovolena. michaela k nam chodila az do konce sestinedeli na kontroly. jsem rada, ze jsem mohla rodit s asistentkou a doma, ze je to tady normalni, ne jako v cechach. mala se narodila nakonec o pul jedne v noci, takze od prvnich poradnych kontrakci to bylo 8,5 hodiny. nevim, jestli je to hodne nebo malo, me to teda prislo nekonecne. ale za ten vysledek to stalo!!! preju vsem, co este nerodily, porod tak jak si ho preji a at se neboji, bolest prejde, ale miminka nam zustanou:)))