Dnešní test na cukrovku

Tak dneska jsem šla ráno na ten slavnej test na cukrovku. No, ráno, tak nějak jsem si plánovala, že půjdu už na šestou, jenže jsem v noci nemohla absolutně spát, mažel mi furt chrápal do ucha, tak jsem zalomila až po páté hodině ranní, kdy mi zase na pracovní týden odjel do Brna. No, a jak jsem byla nevyspalá, tak jsem se samozřejmě vzbudila ažo půl osmý. Naštěstí to mám kousek, tak jsem hned valila na polikliniku a tam fronta jako prase. Na dveřích sice nápis, že berou přednostně těhotný a děti do tří let, ale bylo mi to houby platný, musela jsem vystát celou frontu, i když se mi už dělalo blbě z hladu. Navíc jsem si ani neohla sednout, protože všechno bylo obsazený důchodcema, kteří si mezi sebou v klidu klábosili. už jsem se bála, že se tam složím, tak jsem se opřela o dveře chirurgie. No a ty se asi po půl minutě mýho "odpočívání" otevřely tak zprudka, že jsem málem vletěla do zdi. :-) Takže důchodci měli o divadýlko postaraný.
Naštěstí to celekm odsejpalo a o půl devátý jsem se dostala na řadu, nejřív mi teda vzali krev (i na protilátky, mám Rh negativní faktor) a pak mi nalili do sklínky čtvrt litru glukózy. ze začáku jsem si říkala, že je to celekm v pohodě, ale jak jsem to dopíjela, tak už se mi navalovalo. Sestra mi oznámila, že teda nemsím nic pít ani jíst a jestli budu zvracet, že to mám ohlásit, že by se to muselo opakovat znovu :-( a měla jsem přijít za hodinu.
V čekárně byly všechny místa obsazeny vesele klevetícími důchodci, tak jsem směle vyrazila směrem k domovu. Navíc jsem hned po svém příchodu z ordinace za sebou slyšela hlášky typu: "Podívejte pani ..., vona je snad těhotná," A: "taková mladá a už je v tom" a nezbytný doslov: "To je dneska mládež, tahá se to s kdovím a takhle to dopadá, musí lítat po doktorech.." A podobný hlášky. No, než abych všem přítomným důchodcům ukazovala občanku a dokazovala jim, že je mi 27 a že za svou vizáž zbouchnuté školačky vážně nemůžu, tak jsem radši vzala kramle :-)
Doma jsem se aspoň pustila do nádobí, který tam strašilo od včerejšího dne a pustila jsem dovnitř kočku, která mrzla venku. Jenže to jsem dělat neměla..
Té naší číče se totiž zalíbil stromeček (máme na něm slaměný ozdoby) a rozhodla se, že si pohraje. A já najednou slyším hluk, tak se ohlídnu a kočka si na sebe klátí stromek. :-) Já myslela, že mě klepne. Tak jsem ji bez milosti vyhodila na mráz, ale stromek jsem už rovnat nemohla, protože jsem zase musela na krev na polikliniku.
Přilítla jsem tam přesně o půl desátý, tak jsem poprosila paní, která čekala před dveřma, že mám přijít na půl desátou, že jsem tam už byla a jestli by nebyla tak hodná a nepustila mě před sebe. Paní asi zrovna neměla svůj den, protože na mě začala nadávat, že na to jsem měla myslet dřív a né někde rajzat a že ji když byla těhotná nikdo nikam nepouštěl a podobné frky. tak jsem si stoupla za ní (nikdo jiný tam už naštěstí nečekal) a asi pět minut jsem musela poslouchat lavinu jejích nářků, jaká byla ona v těhotenství chudinka a jak se mi mladí teď máme. Měla jsem chu´t tam milou paní narvat přes zavený dveře.
Když jsem přišla na řadu, sestra mě sjela, jakt o, že jsem nepřišla přesně o půl, že jsem měla jít přednostně, že to teď nebude přesný... Přitom šlo jen o rozdíl pěti minut. Snažila jsem se jí vysvětlit situaci, ale dostala jsem dalšího zprda, že jsem neměla nikamchodit,ale zůstat sedět na zadku v čekárně. Pak mě bodla do stejnýho vpichu jako před tím a práskla za mnou dveřmi.
Tak jsem opět valila domů, abych uklidila stromek, povalenej od kočky. Kdyby se v tu chvíli kočka objevila za oknem, tak je z ní teď asi kočičí paštička. uklízela jsem ten binčus přes půl hodiny, do tohojsem přemlouvala svůj žaludek, aby nezvracel, protože se mi ten sladkej blivajz pořád navaloval. Tak jsem zase vyrazila na poslední odběr. Po cestě na polikliniku mě sjela sousedka, jak to, že nemáme proházenou uličku před domem, tak jsem se musela ovládat, abych jí do toho sněhu nezahrabala.
V čekárně si hověla polovina důchodců, co ráno, jakási babka tam na mě začla vyzvídat, tak jsem byla vážně ráda, když jsem se napočtvrté dozvonila do laborky a tam mi vzali poslední odběr. Samozřejmě, že z toho samýho vpichu, takže to celekm dost bolelo. Naštěstí tam už byla jiná sestra, ta mě jen velice nepříjemným hlasem doporučila, ať příště chodím dřív, abych nemusela být tak dlouho hladová. Když jsem se ptala, kdy budou výsledky, tak na mě spustila tak, že jsem se obrátila a beze slova vypadla. V čekárně jsem zjistila, že mi jaksi pidi proužek vatovýho tamponu nestačí, že se to nějak rozjelo, i když jsem si vpich a jeho okolí držela poctivě a silně. Do laboratoře jsem se nedozvonila, jen jsem slyšlea, jak se tam někdo bujaře směje.
To už jsem měla vážně dost a potkat cestou nějakýho dalšího rejpala, tak je ze mě masovej vrah. Domů jsem přišla z půlkou zakrvavenýho rukávu, tak jsem si připadal ajako Bloody Mary.
Tak to byl popis mého dnešního odpoledne, kdo to přečetl až sem, je borec, já byla tak naštvaná, že jsem se fakt musela vypsat.
odpoledne jedu k našim (vlakem), tak snad nebude sněhová kalamita nebo srážka vlaků, protože to už by mě dneska ani nepřekvapilo...