dnes u psycholožky :-(

Ahojky, myslím, že se tyhle dvě diagnózy zase tak často nezaměňují...v rámci diferenciální diagnostiky by se to nemělo stát. U dětí s PAS je i kromě řeči ovlivněna sociální interakce, sociální chování, stereotypní chování, hra, zájmy, což u v. dysfázie nikdy není...mnohem častěji se v. dysfázie může zaměnit s mentální retardací, ale ani to by dobrý diagnostik neměl udělat.

Ale ,co když se tak dítě chová? Měl všechny symptomy, co jsi zde uvedla včetně toho, že nevyhledával oční kontakt. Kdybych ti poslala, co jsem zaslala holkám, řekla bys, hergot-autista jak vyšitý ;) Během necelých 2 let všechno vymizelo a zůstala jen ta řeč/ dnes už diagnostikovaná smíšená dysfázie /a jeho občasný vztek, který se mi nedaří moc zvládat, páč jsem vztekloun taky :///:. Na to bych tedy nějaký ten "recept" uvítala, zatím jen obejmu, ale občas ani to nepomáhá.Každé dítě je jedinečné a nikdy nebude jedno jako druhé :) dětský mozek a chování dítěte je nevyzpytatelné, prostě mu mozek v tu kritickou dobu přikazoval, aby se tak choval. ;).Navíc studie o smíšené vývojové dysfázii - těžkých forem ,je těžko k sehnání, studie jsou jen s dětmi,které jsou schopné odpovědět na otázky -i když agramaticky.Četla jsem i ty zahraniční studie a k ničemu mi nebyly.Mějte se všichni krásně.H

Nenapsala jsem výrazně jiná péče,napsala jsem zásadní dopad ve výchově a to je rozdíl, podsouváš mi věci, které jsem nikdy nenapsala. :) :a: Reedukace u těžkých dysfatiků je hodně podobná např.kartičky, globální čtení a tak...u nás i náhradní komunikace ve formě znakové řeči /nikoliv znaků do řeči jako u autistů/. Velký rozdíl by byl ve výchově dítěte, kdybychom tehdy měli správnou diagnózu.Tehdy jsme ho nechali,ať si jede podle svého, neregulovali jsme chování, protože jsme si říkali, je autista..s ním nepohneme. :? Vědět to, co víme dnes, spousty věcí bychom vypustili a naopak na spousty věcí bychom kladli důraz.. Z dnešního pohledu vidím, že to byla zásadní chyba,protože se pozdě tvořily hranice, co může a co ne. Z pohledu cizích lidí se jeví jako nevychovaný kluk, co "jen" neumí mluvit. ;) Přeji krásné svátky. H :k:

Ahojky, ale u dětí s PAS je poměrně důležité vymezovat hranice...a jako máma jsi určitě viděla, na co tvoje dítě má a co je schopné pochopit...nejhorší, co rodič může udělat, je rezignovat a nechat dítě růst, jak se mu chce. Děti s autismem se rozhodně nenechávají "svému osudu"...a to, že jste se rozhodli doma nevychovávat, tak rozhodně není chyba diagnózy...nezlob se, prosím, na mě, ale přijde mi trochu nefér, obhajovat vlastní chybné rozhodnutí nějakou diagnózou...Kdyby vám doktoři řekli, že má vaše dítě nevyléčitelnou nemoc, tak už mu od té doby nedáš ani napít a ani najíst, protože budeš mít pocit, že to stejně nemá smysl?!?! :? ...a až by Vám umřelo hlady a ukázalo se, že se doktoři spletli, tak by to byla jejich vina, že jsi mu doma nedala najíst?...trochu na hlavu, viď?...a ono je to v podstatě to samé...duševní "potrava" versus fyziologické potřeby...Takže bych to shrnula asi takhle...i děti s autismem se spoustu věcí naučí, pokud rodiče něco dělají a něco je naučit chtějí...ty jsi evidentně nechtěla, tak máš doma výsledky své práce...

SOUDÍŠ MĚ A NEMÁŠ NA TO PRÁVO ,NIC O NÁS NEVÍŠ.Píšeš blbosti/Kdyby vám doktoři řekli, že má vaše dítě nevyléčitelnou nemoc, tak už mu od té doby nedáš ani napít a ani najíst, protože budeš mít pocit, že to stejně nemá smysl?!?! /---Srovnáváš nesrovnatelné!!!!!
A chceš ve mě vyvolat pocit viny, máš smůlu, dělala jsem ,co jsem mohla.
Pracovala jsem s postiženými dětmi, ale pracovat se svým vlastním je něco jiného. Jestli máš své vlastní takto postižené,měla by jsi to vědět.Když vychováváš dítě, dáváš mu hranice od mala, mám dvě děti, . Ve chvíli, kdy ti někdo řekne, že tvé dítě má PAS/ dětský PAS-tu nejtěžší formu/-zřejmě jsi neviděla dětského autistu-/ten nevnímá, neslyší, utíká/- je ve svém světě, tak to bylo i u nás, koukal na nás jakoby skrz-- prostuduješ dostupnou literaturu a naplánuješ si s pomocí SPC, jak se s ním bude pracovat.. Bohužel u mladšího syna to bylo tak, že byl nezvladatelný a když píšu nezvladatelný, tak to taky tak myslím. Snažili jsme se vymezovat co, šlo, ale nepomáhalo to, zlomili nad ním hůl i v SPC. Poté jsme částečně rezignovali i my. Chtěl jít ven s dekou? Vzali jsme mu deku, chtěl mít u sebe tu a tu hračku? vzali jsme ji sebou, kolikrát toho byl celý batoh/ byli to jeho jistoty-bez nich měl záchvaty vzteku/.Než riskovat záchvaty vzteku, ustoupili jsme. V tomto směru jsme měli vychovávat jinak. Navíc, to nebyla to obhajoba, byla to moje sebekritika- moje milá, s dyfázii bych fakt ven ty kupy krámů netahala a trvala bych na svém. A buď tak hodná a přestaň na mě útočit, rady cizím lidem umím dávat taky, ale kritizovat někoho koho neznám a tím ubližovat, to tedy nedělám ze zásady, umím se totiž vcítit do jejich problému, když chci radit, tak dobrým slovem. A radit dle metodiky? Je to jako když dáš těhotné ženě knížku o tom ,jak se má chovat při porodu a pak ji pošleš rodit. To je potom překvapení co? Když to není podle dostupné literatury ;) a neodpovídá to . Mimochodem, kdybych s ním nechtěla pracovat a dát mu tu nejlepší péči,tak s ním nebudu denně jezdit do 50km vzdálené školky. ;) Přeji ti pěkný den ;)

Trochu klidu. ;) Já tady nikoho nekritizuju, jenom píšu, že to, že jsi něco zanedbala nebo dělala jinak, nemůžeš svádět na nějakou diagnózu...a na rovinu ti říkám, že ani dětem s autismem nemůžeš všechno dovolit, protože i děti s autismem se dají vychovávat a důslednost je tam naopak mnohem důležitější než u dětí zdravých...a napsala jsem taky to, že když jsi zlomila hůl, tak OK, ale bylo to JENOM tvoje rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí diagnózy...psala jsem jenom to, že ty jsi rodič a ty máš to poslední slovo...a pokud jsi se rozhodla nevychovávat, tak se teď prostě nemůžeš divit, že máš nevychované dítě...to jsi psala sama, aby jsi se zase do mě nepustila. ;)

Ach jo, :) Holky , asi si nerozumíme, nevím, jak to mám jinak říct, nesvádím nic na diagózu, byla tehdy jaká byla, pracovalo se s ním a nepomáhalo to, jel si podle svého. V SPC nám po roce a půl na rovinu řekla, že jsme pro ni tvrdý oříšek, ačkoliv tam má autisty, tak u něj si neví rady. Prostě / teď nevím, jak to mám napsat, aby jste mě dobře pochopili, co chci vyjádřit ;) /. si myslím, že jsem měla být důslednější ve věcech jako je poslušnost, držet ho za každou cenu za ruku, i když nesnášel dotyky, "rvát "do něj ovoce a zeleninu, které nesnášel a plival, nutit ho chodit na barevné toalety, ačkoliv potřebu vykonával pouze na bílé, jinak ne.... a tak. Tohle jsem měla celou tu dobu na mysli. Ale všechno tohle v něm vyvolávalo záchvaty vzteku, v SPC nám říkala, že se má záchvatům pokud možno předcházet.Tohle nás ovlivnilo ve výchově, tady jsme ustoupili. Jestli to působilo jinak, tak se omlouvám. Dneska jsem moc ráda, že se to všechno změnilo a zpětně, když si čtu záznamy, si říkám, jak jsme to mohli vydržet. Přeji Vám krásné svátky a hodně dárků pod stromečkem :)

Ona si většina dětí chce jet podle svého...a i u našeho syna občas lezu po zdi, když mu nechci všechno dovolit. :///: Jinak jsou určitě věci, na kterých není úplně životně nutné trvat (třeba záchodová mísa, ovoce) a pak věci, které se tolerovat nedají...třeba nechození za ruce...když jsem dělala ve školce v auti třídě, tak děti prostě musely jít za ruce, i kdyby se na hlavu stavěly...protože prostě nikdy nevíš, co se stane a všude jezdí spousta aut, tramvají atd. A zajímavé je, že po pár šílených scénách a akcích to všechny děti vždycky pochopily...že když se jde mimo areál školky, tak se musí jít za ruku...ale fakt je i ten, že to chce neuvěřitelné nervy, vytrvalost, nehledět na lidi okole sebe, kteří si klepou na čelo... Každopádně je skvělé, že jste to všechno zvládli a výchovu ještě určitě doženete! ;) Ať se vám daří! :a:

:///: , na procházky- jak jsem ho vzala za ruku, tak šel k zemi a ječel :///: :///: bych ho musela táhnout po zemi, jak kus hadru :///: :///: procházky jsem tenkrát vzdala, páč to nebyla procházka }:) to byl běh terénem :///: a nemohla jsem vidět, jak lítá po chodníku,/takže jsem ho brala kolem baráku a do lesa, kde nic nehrozilo/, ale chlap v tomto vzal odpovědnost na sebe, že to uběhá a já raději zůstávala doma. Dneska už dobrý ;) :///:

:s: Teď mám strach z první třídy, vybrala jsem mu základku s programem poruchy učení,kde vyučuje speciální pedagožka a bude mít individuální plán + asistenta. Potřebuje ke komunikaci a učení augmentativní pomůcky. Teď do školky jezdíme až na devátou hodinu,ale protože je 50km vzdálená, musí vstávat už v 6 hodin. A že se mu nechce, to se mu nechce :s: Do školy na 8 hodinu by musel vstávat před 5 ráno, takže jsem to zavrhla. Naštěstí ta škola má výborné reference, jen se třesu,abych na to měla pevné nervy }:) :///: .Měj se fajn, ať se daří v práci, já letos musela všechny tři nabídky odmítnout, právě kvůli brzskému vstávání syna,nemůžu mít holt všechno :a: :s:

Já ho neponechala svému osudu ;) je to moje dítě a chci pro něj jako každá máma jen to nejlepší. A že jsem udělala chyby ve výchově- no udělala, žádná matka není tak důsledná a dokonalá, aby svému dítěti neulevovala :) / nebo spíš sobě- aby našla trochu klidu/. Naštěstí teď napravujeme, co jsme do 5-ti let pokazili, zatím to celkem jde, jestli vychytáme všechno, to se uvidí časem :) Přeji nádherné vánoce a ať dětem svítí očka u vánočního stromku.H

Jé Marge :s: takhle to přesně cítím, "rozmazlený", rozkocaný".Všechno ,co jsem popisovala bylo dva až tři roky zpátky. Nevím, jestli bych něco mohla změnit, myslím si to, protože by dříve začala denní logopedická péče u speciální pedagožky, věřím, že by tam nastal dřívější posun v řeči a vnímání, spíš se tím trápím a pořád posuzuju sebe, jestli jsem to a to udělala správně nebo špatně. Nakonec se stalo to,že syn dostal před 1,5 rokem jinou diagnózu-Smíšenou vývojovou dysfázii a já začala pochybovat úplně o všem, co jsme do té doby se snažili dělat a proč to nefungovalo. Manžel řekl, není autista, budu se k němu chovat jako ke zdravému klukovi/nechtěl si nechat vymluvit, že úplně zdravý není, tehdy jsme nevěděli, co přesně taková dysfázie obnáší/ a možná ,že to bylo dobře, začali jsme ho zapojovat do různých věcí/ i když to šlo ztuha-pořád tedy nemůže nikam, kde je veliký hluk/ a hlavně ve školce mi moc pomohli, protože s námi drželi za jeden provaz.Pak jsme změnili školku, aby dostal cílenou péči a pak mezi 5 a 6 rokem nastal obrovský vývojový skok/ snad i tím encephabolem ,co bral na podporu mozku/ a já jen zírala, jak se mi dítě mění před očima. Vypadá jako nevychovaný, hlavně proto,že nerozumí pořádně řeči, má moc těžkou formu, takže nechápe význam slov, hlavně těch abstraktních. K dnešnímu dni zhruba dokáže říci ,i když zkomoleně 50 slov, utvoří jen 5 vět o třech slovech, zatím mu jeho krátkodobá paměť neumožňuje více,ale snaží se znakovat. Na otázku " Proč se choval jako autista, i když jím nebyl,jsem hledala dlouho odpověď, nakonec mi část odpovědi dala vlastně primářka ve FN Brno- řekla mi:" Představte si, že jste v Číně, umíte vyslovit 15 slov a 15 slovům rozumíte/tehdy víc neznal/,pořád po vás někdo něco chce, taky se budete vztekat!. A já dnes můžu k tomu říct další---" a plnit úkoly, někdo se Vás na něco pořád ptá, vy nemůžete mluvit, říct si o jídlo, že vás něco bolí, trápí, nerozumíte tomu světu kolem, protože informace ,která přichází do mozku se tam špatně dekóduje, pak budete frustrovaní,budete se chytat jistot a lpět na nich,protože je to jediné, co znáte, budete negativističtí, nebudete chtít,aby na vás lidé mluvili a budete vzteklí." Když jsem si dala obě části dohromady pochopila jsem,že přesně takhle se nějak cítil můj syn do 5-ti let. Ještě před dvěmi lety mu byl stromeček a dárky pod nimi taky putna.Nerozumněl tomu. Dnes je to jiné, kromě té řeči a vnímání,které se mimořádně zlepšilo, už si umí i kreativně hrát, je to veselý kluk,i když se občas vzteká, dokonce chápe vtipy v pohádkách/vyhledává si je na Youtube -pouze animované, mluvené ještě né a směje se jim. Moc mě potěšilo, když jsme před měsícem zašly za paní z SPC/teď docházíme na krajské SPC/ a ona taky jen zírala,kluk ukázal znakem, že chce na počítač, ona souhlasila a kluk poslechl bez odporu, když jsem mu říkala a zároveň znakovala, že má uklidit hračky a pak si může na počítači hrát hru,kterou si pamatoval z dob,kdy tam chodil. Ptala se mě ,co se to s ním stalo, jestli jsem ho někde nevyměnila. :s: :s: :) ;) Pa ,měj se hezky. A jejda nějak sem se rozepsala, promiňte :)

Ahojky marge, ono je to občas i hodně složité u zdravých dětí, když jsou trochu tvrdohlavé a chtějí všechno po svém...takže u našeho syna moc výjimečných věcí být taky nemůže, protože druhý den to chce zase a když to není, tak nás čeká sáhodlouhé vysvětlování a "ukecávání"... :00: Luky má teď navíc období, že se hodně vzteká, takže občas ho od něčeho nebo někam táhnu za šíleného řvu...ale je mi jasné, že když nebudu důsledná a povolím, tak zjistí, že řev funguje a za chvíli si vyřve všechno a poleze mi po hlavě...a když to prostě vydržím, tak se to zlepší...děti prostě neustále testují hranice a čekají, kdo ustoupí první nebo kdo to dřív vzdá... :D

Je fajn, že se ti to daří, moc Vám to přeji :s: Já jsem naopak ráda, že se klukovi začaly propojovat lépe neurony a všechno to velké trápení zmizelo a zůstalo jen malé trápení. Jen ten vztek,no :///: Přeji Vám krásné vánoce, hodně dárků pod stromečkem.H :a:

Zaměňovat by se neměly vůbec, protože to pak má zásadní dopad na dítě a jeho výchovu. Zřejmě jsme tehdy nenarazili na dost zkušenou diagnostičku-ačkoliv byla klinickou dětskou psycholožkou. Ale dneska jsme už někde jinde a to je dobře.Hlavně neztrácet naději. H. :a:

Ahojky, ono i hodně záleží na zkušenostech diagnostika...já jsem na ty autisty dost vysazená, tak se mi jen tak nespletou... :D

Ve FN Brno jsem si povídala s klukem 12let, chodil k nám na pokoj, koukat na pohádky, přišel mi fajn, odpovídal na otázky bez problému, jen trošku nesmělý. A diagnóza? Byl mu tam diagnostikován Aspergerův syndrom, po této zkušenosti bych se nikdy neodvážila tvrdit, že poznám autismus, snad pouze dětský/tu nejtěžší formu, kdy děti nevnímají svět ;) / Ale pokud s nimi člověk pracuje jako ty ,pak už to asi má v očku :) .H.

Spíš říct svůj příběh a, že né vždy je dítě diagnostikováno správně, že doktoři nejsou neomylní,jsou to taky jen lidé. :)

A vy máte diagnózu Dětský autismus? Nebo zatím oficiální diagnózu nemáte?

No jo, malý je vlastně maličký... :00: Já nevím proč si furt myslím, že je mu 2,5 roku... :? A jak vám jdou kartičky? :)

S literaturou je to trochu složité, protože v každé je od něčeho trochu...ucelená kniha jsou Poruchy autistického spektra od Kateřiny Thorové, pak je super kniha Strukturované učení pro žáky s autismem (s přihlédnutím k postižení zraku a MR) napsala to Dagmar Vilášková...je to pro trochu starší děti, ale ono se vám to třeba do budoucna hodí nebo si z toho vyzobete, co potřebujete teď. Pak jsou ještě fajn knížky Autismus-zdravotní a výchovné aspekty - Peeters a Gillberg a Autismus a hra- Beyer a kol.

Když ono to tak prostě je...v knížkách jsou obecné kecy a pak to člověk musí nějak zpracovat a použít na konkrétní dítě...my jsme měli ve třídě 8 dětí a každé jelo vlastně podle svého...někdo měl tabuli s předměty, někdo tabuli s obrázky nebo piktogramy, někdo měl zase komunikační knihu a někdo dlabal úplně na všechno.. :D Ale to byly větší děti 3-7 let...prostě školkáčkové. Když malý špatně vidí, tak bych možná vyzkoušela něco z oblasti tyflografiky (dítě se učí hmatem poznávat tvary)...něco málo o tyflografice je v tom Strukturovaném učení.

Doufám, že je to tak, jak píšeš, a je to jen nějaký náznak, s kterým se dá pracovat, a nejde přímo o autistu .. kéž by to vše bylo ok ..

ahoj, Honzík slyší výborně, jsem o tom přesvědčena .. ono to jen tak vypadá, že neslyší. Ne, že by to dělal naschvál, že neslyší jen to, co nechce. Tady jde o to, že nejspíš nechápe, co po něm chceme, proto nereaguje .. Uvažovala jsem nad foniatrickým vyšetření, už jsem si šla i pro doporučení k dětské lékařce, ale ona mi to rozmluvila .. No ale asi tam zajdu znova, pro svůj klid.

Pet.name váš syn určitě zaostaléjší není.jen ho nechte at si říá to své brm brm.za chvilku se vám táák rozkecá že budete hrozně ráda vzpomínat na chvíle klidu co máte ted :-D :-D

mě moc štve to že když neumí mluvit tak má svoje záchvaty a ubližuje si to mě trápí je strašně tvrdohlavý a když není po jeho hodí sebou o zem a ted´ se pořád bouchá do hlavy :-( radči bych byla aby mluvit než aby celé dny řval a ubližoval si opravdu chvíle klidu nemáme :-(

Hmm, tak pokud se malý chovát tak, jak popisuješ, tak bych s návštěvou odborníka neváhala...

http://www.mojetehotenstvi.cz/syn-2-5-roku-si-sam-ublizuje

souhlasím, každý má svoje tempo. Já se kolikrát taky trápím, že náš moc nemluví, přitom vím, že je šikovnej, jen je asi na to mluvení línej. Chytrej je, na obrázku ukáže všechno, na co se ho zeptám, jen to prostě nechce říct

Iwi napsala jsi to hrozně hezky a úplně s tebou souhlasím

Marky díky, mě tohle srovnávání hrozně štve a v době kdy jsme fungovali tady na mt jsem z toho byla slušně na nervy,věčně nějaký podělaný seznámky kdy se který dítko otočilo poprvý,kdy si sedlo kdy začalo lízt,kdy chodit a my vždycky v závěsu 2-4 měsíce,pak jsem si řekla dost a je mi fakt líp,nestresuju sebe ani malýho a je vidět že se to vyplácí a hlavně jsem se naučila najít si na tom všem určitý pozitiva, vyniká například v tom že vydrží i půl hodiny poslouchat pohádku když mu čtu aniž by se semnou tahal o knížku a pamatuje si o čem ty pohádky jsou:-)

jééé, něco takového, co jsi my ty teď napsala, jsem opravdu potřebovala slyšet !! děkuji !!! :-)

To víš :-D hlavní je jak to citis ty, každé dítě je jiné a každé má svůj čas a nemá smysl je někam nutit:-D my začaly teď chodit do kroužků na zpívání tak už mála zazpívá třeba i tři slova z celé písničky ale je to pozvolné a bez násilí a stresu:-D je mi jasné ze mi jí ve třech do školky nevezmou protože se neumí obléknout, sama najíst, jít na záchod a podobně a no a co, tak to bude umet o půl roku později:-D stejně to nezměnís i když si s tím budes lámat hlavu:-D jednorozec nás kamarad už od roka a půl mluví ve větách k říká básničky, my ještě nedáme dohromady víc jak tři slova ale jinak je velmi chapava a šikovná, umí zacházet s dotykovým mobilem a kdykoliv najít schovanou čokoládu, něbo udělat z uklízene kuchyně hudební studi o aneb hrajeme na co se dá:-D dudlik nedá z pusy a tak podřadné věci jako nočník jdou mimo ní :-D ale vyrůstá v lásce a klidu k to z ní udělá dobrého člověka a ne to v kolika umí básničku:-D nespechej na svého prince, času má ještě hodně, a pokud to nebude lepší ve 4 letech tak to zacni řešit. Dnešní doba je hrozně úspěchana a hodně je kladen důraz na úspěch tak ať mají ti naší drobečkove alespoň trochu klidne dětství:-D aneb cest individualitam :-D:-D:-D

krásně napsaný :qu: Taky se občas trápím, že náš klučina (24 měsíců) nemluví tolik, co ostatní děti. S plínkou pořád ještě taky bojujeme. Ale vím, že hloupí není, je spíš manuálně zručný a je šikovný na stěvění věží atd. Prostě každý dítě umí něco jinýho :a:

To víš :-D hlavní je jak to citis ty, každé dítě je jiné a každé má svůj čas a nemá smysl je někam nutit:-D my začaly teď chodit do kroužků na zpívání tak už mála zazpívá třeba i tři slova z celé písničky ale je to pozvolné a bez násilí a stresu:-D je mi jasné ze mi jí ve třech do školky nevezmou protože se neumí obléknout, sama najíst, jít na záchod a podobně a no a co, tak to bude umet o půl roku později:-D stejně to nezměnís i když si s tím budes lámat hlavu:-D jednorozec nás kamarad už od roka a půl mluví ve větách k říká básničky, my ještě nedáme dohromady víc jak tři slova ale jinak je velmi chapava a šikovná, umí zacházet s dotykovým mobilem a kdykoliv najít schovanou čokoládu, něbo udělat z uklízene kuchyně hudební studi o aneb hrajeme na co se dá:-D dudlik nedá z pusy a tak podřadné věci jako nočník jdou mimo ní :-D ale vyrůstá v lásce a klidu k to z ní udělá dobrého člověka a ne to v kolika umí básničku:-D nespechej na svého prince, času má ještě hodně, a pokud to nebude lepší ve 4 letech tak to zacni řešit. Dnešní doba je hrozně úspěchana a hodně je kladen důraz na úspěch tak ať mají ti naší drobečkove alespoň trochu klidne dětství:-D aneb cest individualitam :-D:-D:-D

kazde ditko je desne individualni ja to vidim u svych deti, ale i muj nazor je ten, ze pokud jsou pochybnosti tak je lepsi jednat co nejdrive nez pozde. Mame znamou a jeji vnuk je autista. Jako maly to nebylo da se rict vubec poznat jen se nikdy cloveku nepodival do oci, furt koukal jakoby jinam. Byl pomalejsi nez ostatni deti taky potreboval spoustu casu. Ale oni to nijak neresili. Bohuzel ve skolce zacli mit pochybnosti. U kluka se vyvinula casem silna forma autismu a maji s nim ted znacne problemy. Takze pokud jsou pochybnosti a je mozna vcasna pece tak je to myslim to nejlepsi co mohla maminka udelat.

lepší takováhle rada než to jak tady každý paní zbytečně stresuje.každé dítko to má prostě jinak,některé je na vše hrr a některé je flegmatik a má na vše svůj čas,pane bože na mluvení atd má celý život,není kam spěchat.od mé kamarádky syn má 25 měsíců a také nemluví,na nočník nechodí,je vzpurný a nechce se učit,ale jinak je to hrozně chytré a hodné dítko a je zdravý.jen prostě nechce dělat to co se po něm vyžaduje,má svou hlavu.myslím si že tohle všecko časem dožene.líbí se mi jak se v dnešní uspěchané době všecko řeší a kde kdo se předhání v tom co jejich dítě umí a potom tím stresuje ostatní.

:one: :one: zase na druhou stranu, dřív se nic neřešilo, nic se nevědělo ... a autisti byli považovaní za méněcenné a za exoty. Nyní je už na to veřejnost, rodiče, děti , vychovatelé a učitelé připraveni, jsou poučeni a naučeni, takže těm autistům se nyní žije lépe. Nejsou tak podceňovaný, jsou navedeni správným směrem a více motivováni, protože to potřebují .. a toto právě dříve nebylo .. Určitě to má svůj důvod, proč se to v dnešní uspěchané době takto řeší. Já to prostě řešit budu. Honzíček je v určitých věcech jiný .. Stále je to moje princátko, miluju ho ! ale nechci nic zameškat. Měla jsem ještě půlhodinový telefonický rozhovor s psycholožkou z APLA (asociace pomáhající lidem s autismem) a moc mi pomohla. Je velká pravděpodobnost, že mi tu diagnózu nakonec nepotvrdí, ale nechci nic zameškat. Honzík je šikovný, jen má problém sousředit se, a hlavně má hodně problém nám porozumět - co po něm chceme a co mu řkáme, ale třeba se to zpraví. Jsme objednaní na pravidelné docházky na logopedii, kde nás budou motivovat, na specializované programy pro autistické a podobně hendicapované děti a také ho chci objednat na psychiatrickou kliniku ve FN v Motole, což mi bylo doporučeno. I kdyby byl zdráv a v pohodě, věřím, že tímto přístupem nic nezkazím. Nechci být v nejistotě a pro mého broučka udělám vše.

Napsala jsi to obsolutně výstižně...tím, že necháš dítě vyšetřit a pak podpoříš řeč vhodnou alternativní komunikací, kterou ti odborník poradí, nikdy nemůžeš nic pokazit...narozdíl od maminek, které mají pořád na všechno dost času a najednou zjistí, že jim dítě ve 4 letech nemluví pořád...vždycky je lepší dělat něco, než čekat a nedělat nic...Ostatně psycholog je to samé, jako když jdeš s dítětem k lékaři...taky ho doma nenecháš plácat týden ve vysokých horečkách se slovy, že čekáš, co se z toho příští týden vyklube... ://:

myslím si,že děláš moc dobře :one: moc,moc vám držím palečky,ať se vám to nepotvrdí,myslím,že tam reálná možnost je,podle toho co píšeš.Ale určitě je lepší vyšetřit a vědět na čem jste,těch pár vyšetření mu nic neudělá,pokuď bude zdravý a kdyby náhodou nebyl,tak mu tím,že to zjistíte včas moc pomůžete!!Každopádně myslím na vás a doufám,že to bude dobré :€s€:

Tak má radši začít plasit a lítat s malým po odborních a doma večer brečet a bát se když se to rano do půl roku vyřeší? Copak musí být všichni tabulkový a ve dvou letech mluvit, zdravít a pomalu se učit psát? Asi jsem divná ale v tomhle dávám přednost přirozenému vývoji který je tak hrozně individuální. Ano, pokud nerozumí co se po něm chce, je to problém, ale pokud nemluví tak bych to nehrotila na úkor zbytečného stresu. Každý je jiný k na to se dneska hodně zapomíná.

jenomže já si taky myslím, že v tomto případě není na místě čekat do 4 let :00: . Hlavně když si maminka všimla, že nemusí být vše v pořádku a taky byla u psycholožky. Nikdo tady přece nic neříka o histerii a plašení ale opravdu je na místě to rychle vyřešit. I když si myslím, že je třeba jenom pomalejší. Já bych určo nečekala a chtěla mít hned jasno.

S tím plně souhlasím.. Taky mě nezajímá, že sousedovic holka umí deset basniček, mluví v souvětích a že známá mojí známe měla dítě, který taky nemluvilo ve 4 letech a najednou začalo mluvit srozumitelně. Pokud maminka cítí, že něco s jejím dítětem není v pořádku, neměla by se bát oslovit odborníka..