Divné dny

03.08.2010

Ahojky maminky... Tak jak na Vás působí to uplakané počasí? Já nic moc :-( ... V neděli večer jsem jela na pohotovost, protože mě už dva dny divně bolelo v podbřišku a pak už se to nedalo vydržet a začala jsem mít dost velký strach. Malá kopala jak divá a ještě tak divně nízko, dost to bolelo a tak jsem si řekla, že není na co čekat a raději jsem se rozjela. Trpím na záněty močového měchýře, před dvěmi roky jsem také skončila na pohotovosti s krví v moči a málem si mě nechali v nemocnici na kapačkách, kdybych přišla o něco dýl.
Na pohotovosti mě vyšetřili a rovnou poslali na gynekologii. Tam mě vzali ihned na porodní, tak jsem byla dost v šoku. Byl večer, všude tma a ticho, protože v Hradecké porodnici se maluje a ještě k tomu jsem tam byla sama. Sestřičky ale byly hodné, daly mi už ty pásy na měření miminka, i když se to dělá až od nějakého 30 tt, ale malá asistovala a nechala se chytit, tak poslouchali její srdíčko - slyšela jsem ho poprvé :h: . Pak jsem chvíli čekala, než prijde doktor a nechali mě v té předporodní místnosti samotnou... Holky, na mě přišel takový strašný splín, ležela jsem tam sama a představovala si, že už za tři měsíce tu budu ležet v jiné situaci, že už budu rodit a :girl: bude na světě...
Doktor byl fajn, mladý, pohledný a ochotný. Vyšetřoval mě snad hodinu, malou si prohlédl na UZV, celou mi ji popsal a dokonce mi ji i zvážil - asi 743 g. Potom mi dělal ta horší vyšetření, výtěr z dělohy a cévkovali mě, z čehož mám panickou hrůzu, protože jsem byla dvakrát na rozšiřování močové trubičky a fakt strašný zážitek!!!
Malá byla v pořádku, mám zánět močového měchýře a napsal mi antibiotika. V pondělí jdu naštěstí do poradny, tak budu vědět víc, i výsledky...
Bříško už mě tolik nebolí, ale musím říct, že jsem měla opravdu strach a nějak se to se mnou nese ještě dnes :$$: ...
Jinak nás včera navštívil tatínek, tak jsem se z něj snažila dostat nějaká moudra a jeho přestavy a plány, jak vlastně budeme žít. Řekl, že o tom přemýšlí pořád a že neví, že nějak se to vyvine... Když jsem řekla, jestli budeme rodina, tak na to odpověděl, že rodina už jsme :? , ale já mám o tom trochu jiné představy tedy... Nic jsem se opět nedozvěděla. Ani jméno jsme pořádně neprobrali a to jsem se ptala, jestli to tedy bude Terezka a on že si na to někdy sedneme a probereme to... Začínám mít strach, ale snažím se tomu nepoddávat! Jak to bude :#o: , bude se mnou až to na mě přijde? Bude se mnou u porodu? Až přijdeme s malou z nemocnice? Bude s námi vůbec někdy žít? Mám v sobě tolik otázek, strachu a nejistoty, ale nedokážu je vyslovit... nedokážu je řešit :€\€: . Jen stále věřím, protože mi už opakovaně řekl (nebo spíš napsal), že mě v tom samotnou nenechá a že mi s malou bude pomáhat (ale jak si to představuje to fakt nevím)...
Každopádně, holky, taková láska ve mě nikdy nebyla, taková trpělivost a naděje... chjo, vylévám si tu srdce, snad vám to nevadí...
Tak se držte a já jdu vyklízet obývák a ložnici, protože mi zítra přijdou malíři - jdu zase něco dělat pro malou :girl: .
Papa a pohlaďte :€O:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

Messiku děkji...
Močák už je lepší, ale zase mě zlobí spodek, mám ho celý napuchlý a svědí, tak nevím, jestli to je z antibiotik či ne. Naštěstí jdu zítra do poradny, tak snad to bude vše O.K. (také si říkám, že jsme se mohla podráždit při holení :#o: ). Ale hlavně že už nemám takové bolesti - piju čaje a vody jak o život, nic dráždivého a zabírá to. A doma novím dvoje tlusté fusekle :-D ...
No, jak je to s přítelem střídavě oblačné, tak ťeď se přehnala opravdu velká bouřka - jako by se můj vztah rýsoval podle počasí :\/: . V pondělí jsme měli krásný večer, vše O.K. a ve středu, když jsem měla doma malíře a psala mi, aby mi přišel pomoct, tak se vůbec neozval a nestavil. Musela jsem si všechno odtahat a uklidit sama, byla jsem akorát tak zdeptaná a strhaná, špatně jsem spala a tak jsem TÁÁÁKKKK NASRANÁÁÁÁ, že až ho uvidím (protože se mi vůbec za ten týden už neozval), tak ho asi vyrazím a něco si vyslechne. Pořád jen sliby, chjo... Nejhorší je, že jsem fakt blbka a prostě ho pořád miluju, protože tomu prostě nevěřím, že by byl takový, že se musí něco dít, v okolí i uvnitř něj...
Ještě počkám do jara a pak se rozhodnu jak dál, ale šance mu dávám pořád a naději mám také pořád :h:

Ahoj Dani.Mrzí mě to.Vím jaké je mít problémy s močákem.I ted když chodím polehku,třeba jen v gatkách a nebo bez ponožek,tak cítím pobolívání v podbřišku.Drž se a bud v teple a hodně pij.A co se týče tatínka.Je to děs co ti chlapi někdy mají v těch hlavách.My ženy se nemůžeme takto rozmýšlet.Je to dar i pro tatínky.Ale bud silná kvůli sobě a hlavně kvůli malé.Ta za to stojí.Je lehké psát at se netrápíš.A to že jsi se změnila,za to může mateřství a malá princezna.Opatrujte se a pohlad pupíček.Pa pa

In reply to by Dagi

:+^*: za podporu. Teď to na mě prostě opravdu dolehlo, i to, že jsem začala III.trimestr a čas strašně letí... Ale ono bude dobře, musím tomu věřit, přesně jak říkáš, hlavně kvůli dcerce :€s€: ...

Ahojky Dany,tak s tím zánětem močáku přesně vím o čem mluvíš.U mě je to chronická záležitost,ale nenechávám to rozjet.Je dobré to podchytit na začátku.Musíš fakt hoooodně pít.Každou půlhodinku třeba velkou sklenici vody. A mě ještě na začátku pomáhá teplo.Třeba horká vana nebo nahřívací láhev.Cévkování bylo jednu dobu moje druhé já.Fakt hnus.Všechna ta vyšetření,jestli nemám zůženou močovou trubici atd.byla na nic.Jen trápení.Člověk byl jak pokusnej králík.Prostě na nic nepřišli.Pokud už je krev,tak to řeže jak blázen.Znám.Ale antibiotika zabírají raz dva.Mě močák zlobil na začátku těhu,tak jsem si pro prevenci koupila v lékárně brusinky.A docela to zabírá.Ale chce to dávat si pozor na bosý nohy,nechodit jenom v kalhotkách atd.Je to radost.Naštěstí je malá v pořádku a to je hlavní.Já se jednu dobu bála,že nebudu moc otěhotnět,když se mi ty záněty opakují tak často.
Jinak s tím Vaším tatínkem to je pořád dokola.Laicky řečeno,on neví co chce a připadá mi,že nedokáže přijmout zodpovědnost.A proto vyčkává jak se to vyvrbí po porodu.Jenže ono se to nějak SAMO nevyřeší,jak říká.Dítě je nejen radost,ale pořádná zabíračka.Jak psychická,fyzická tak samozřejmě i finanční.A bude toho hodně ležet na Tobě.Proto musíš být silná Dančo a miminko Ti tu sílu dá.Toho se rozhodně nebojím.Já vím,že se lehce radí,když člověk nezažívá to co ty,ale víš,že já jsem si také prošla peklem.Musela jsem stát na vlastních nohou a těm všem problémům se postavit.Člověk se nesmí hroutit a nakonec ho to posílí.Tak se drž holka moje.Pohlaď ty svoje pesany.Ty Tě mají moc rádi.Pusť si nějaký fajn film,přečti si hezkou knížku...zkrátka se snaž přijít trochu na jiné myšlenky.No a za chvíli přijedeš za mnou a půjdeme spolu na sraz Lupínků,OK?

In reply to by letuska

Ještě že Tě tady mám... :+^*: . Jsem hrozná, tak dlouho se chystám Ti napsat a nejsem prostě ničeho schopná :devil: ...
S tím močákem - byla jsem jednou na operaci mandlí a tenkrát jsem do toho dostala akutní zánět. Tak že nejde nic jiného než na cévku a ležet na kapačkách. Tenkrát to zkoušeli na dvakrát. Dali mi i tlumící kapačku proti bolestem, pak to zkoušeli miminkovskou cévkou, ale nepovedlo se. Myslela jsem, že porodím, jaká strašná bolest to byla. Pak jsem jim slíbila, že budu hodně pít a chodit na WC, aby mi tu cévku zase nedávali a opravdu jsem pila litry urol.čaje a chodila s džbánkem na WC a vše jim nosila ukázat. Dokonce mě poslali samotnou půl den po operaci na urologii, tam že mě budou cévkovat, tak jsem se tam málem psychycky zhroutila a brečela, že odmítám - hajzlíci to napsali do lékařské zprávy i... Nakonec jsem byla 2x na rozšiřování moč.tr.a to byl také zážitek, fakt. Vůbec mi neřekli, že budu krváce, že mám čůrat do teplé vany - no já seděla doma ve vaně, půl hodiny jsem tam brečela, příšerné křeče a bolesti, než jsem to pustila...fujjj, ještě teď mi je z toho zle!!! Naštěstí v tu neděli to bylo rychlé a přežila jsem to a aspoň vím, že i po těch letech mám trubičku stále průchodnou... My ženská si vytrpíme, fakt!

S tatínkem uvidíme, prostě jak píšeš, pořád to samé - NĚKDY a NEVÍM. Musím vydržet, bude to těžké, ale malá ho očaruje a chtě nechtě, jednou tu zodpovědnost bude muset nýst, snad se probere. Nechci se chválit, ale žádná jiná by mu tohle asi fakt netrpěla :€}€: . Jen já jsem taková hodná trubka, která vše přetrpí. Ale já věřím, že se mi to vyplatí - už kvůli té princezně!!! A ta rodina budeme, cítím to...

JInak na srazík se těším - v kolik vlastně je? Ale my se sejdeme dřív, vid´? :ww:

In reply to by Daník.M.

No tak jasně,že se sejdeme dřív.Počítám s Tebou u nás na spaní.Ještě napíšu a upřesníme.Už mi skončila turečtina,takže mám ted´víc času.Zítra jdu na týden na chalupu za našima a těším se na teplé obídky,protože když jsem sama,tak se pěkně odflákávám.Jen ráno toho 17.8.jdu na UTZ.ALe to je chvilka.Už se na Vás holky moje moc těším :a:

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky