děti blízko u sebe aneb jak jste zvládaly vycházky??? jsem KO

Marcy,
odpověděla sis sama :a: zapíchneš kočár a běžíš :s:

no taky mám doma něco podobného. Porodila jsem chlapečka, když dcerce byly 2 roky a cca 3 měsíce a někdy je to opravdu o nervy. Stále jí jen napomínám, honím. Ona moc poslouchat nechce ať podobrém nebo pozlém. Je to furt dokola. Někdy je hodnější a někdy je jak z divokých vajec. Já se teda hlavně bojím, aby mi někde nevběhla pod auto. Snažím se jí to teda pořád připomínat, že tam jezdí auta a že musíme spolu. Nějaké posezeníčko fakt nehrozí. Nechápu, jak někdo může jít s dítětem třeba do restaurace.

Ahoj.Mame deti od sebe dva roky a ctyri mesice. Starsi Kuba je prakticky stejnej jako tvuj syn. Mala se narodila loni v lednu. Nebudu ti kecat, bylo to dost peklo. Navrch bydlime v Praze na hodne rusny ulici, jezdime hodne MHD. Kuba okolo me furt behal, obcas se sebral a odbeh se smichem nekam pryc, ja s kocarem supela za nim a vyrvavala na celou ulici. Nakonec si dal rict a drzel se kocaru a taky jsem zjistila, ze ho muzu vozit na kocarku, stal na takovy tyci mezi koleckama a ja ho mela pod kontrolou. Takhle se dalo jezdit i na delsi prochazky, na vzdalenejsi hriste. Hodne mi pomohla manduca. Aja ji dobre snasela a Kuba se mnou docela ochotne chodil za ruku. Takhle jsme jezdili MHD, lanovkou na Petrin, na vylety vlakem, protoze Kuba vlaky miluje. Ted je Aje ctrnact mesicu a Kubovi tri a pul a pohyb venku uz mame fakt zmaknutej, manducu uz nepouzivame, Aju to v ni uz nebavi, Kuba uz ma celkem rozum a jde vetsinou vedle nas, pred prechodem se automaticky chyta kocaru. I kdyz obcas mu stejne rupne v bedne a nekam zdrhne, ale nikdy ne do silnice. V tom jsem ho opravdu vycepovala dobre. Chce to vsechny situace si nacvicit, kdyz pujdes jeste s manzelem nebo s nekym, jasne stanovit jak od tebe muze daleko, kdyz jdes s kocarkem, kdyz zdrhne, tak naplacat, furt to opakovat, nacvicit nastupovani do MHD, prechody pres silnici. Chvilku to protrva, ale myslim, ze behem par mesicu to zvladnete.My jsme dukaz, ze i s hodne divokym ditetem se da zvladnout mladsi sourozenec, nechci rict uplne v pohode, ale celkem dobre.

ahoj, mám dcerku o 21 měsíců mladší než je syn...Už koncem těhu jsem zažívala "jeho dny", kdy jsem ho prostě musela ve finále čapnout a hodit si ho pod ruku (na rameno ne, protože jem se bála, aby mě nekopak do břicha :00: ) a vřískajícího a mrskajícího se vzteklouna donést domů přes půl sídliště :00: Dcerak se narodila v lednu, nejdříve jsme vyráželi jen na malé procházky, tak se držel kočárku. Bylo to najednou něco nového, tak ani neprotestoval :) pak začaly delší výpravy a nasadili jsme skate ke kočárku, což ho bavilo - vozil se do kopce a když ho bolely nožičky :s: No a na jaře už na odrážedle. Přiznávám, že nejdříve jsem ho měla na takovém laně (on za řidítka a já v ruce), pak jsme v odlehlejších místech zkoušeli, zda to bude fungovat i bez lana a postupně to šlo. Pro jistotu lano bylo v kapse kočárku (když se začal vzpouzet, tak jsem prostě táhla odrážedlo a ono ho to za chvilku přešlo)Snažím se mu nechávat volný rozlet, když to jde, aby pak v provozu nebo ve spěchu byl ochoten přistoupit na přísnější režim, docela to funguje. Každopádně si zpětně říkám, že to byla idylka oproti situaci, která nastane co nevidět - holka na odrážedle a kluk na šlapacím kole :s:

ahoj, já mám holky od sebe dva roky a měsíc, od začátku jsem zavedla, že se MUSÍ držet kočárku a chodit vedle nás, jinak nebudeme chodit ven vůbec :s: teď je jí 3,5 roku a já ji řeknu, ať jde sama a ona se většinou drží jak klíště kočáru nebo najednou chce pořád chodit za ruku :s: U nás ale neexistovalo ani předtím nějaké pobíhání kam si chtěla, prostě venku pokud mě neposlechla, musela bez kompromisu chodit jen za ruku, venku jsme problém neměli, doma to bylo vždy horší s posloucháním :00:

my čekáme přírustek za 3 měsíce,termín mám 3 dny před dceřinýma druhýma narozeninama.Dcera je taky velice temperamentní,neposlechne,je jí fuk jestlli jde po cestě nebo na chodníku...mám co dělat kolikrát.Proto jsem si prostě dupla a koupila sourozeneccký kočárek.A hodlám to řešit tak,že když se prostě půjde po městě,kde jezdí auta atd,bude dcera v kočárku a klidně i s řevem.Kde to půjde a na hřištích ji samozřejmě pustím.Bydlíme v samém centru města,takže pro mě to byla jasná volba.

Ahoj, naše starší holka byla totéž - venku zásadně na druhou stranu než my, nechodila, jen lítala, na zavolání jejího jména se ani neráčila otočit. Pořídila jsem si na ni vodítko a když jsme byly ve městě, nebo jsem potřebovala, aby šla u mě, tak jsem jjí ho připnula.. http://www.malvik.cz/Vse-na-doma/bezpecnost-lekarna/Farlin-Voditko-na-d…
Když se mladší narodila, bylo té starší 18m, teď má 28m a je mnohem klidnější. V zimě přestala běhat, stala se z ní "intelektuálka", jak já říkám, víc seděla v knížkách, venku chtěla sedět jen v kočárku (bez sourozeneckýho kočárku by to nešlo) a koukat po okolí..

Držím palce, ať se taky brzo zklidní, ono to časem bude lepší :a: