deprese po porodu. co se to děje?

23.02.2010

ahoj maminky, musim se vypsat.uz jsou to 3 tydny , co jsem porodila naše 1. miminko.od ty doby to začlo. mam pocit, že nenávidím manžela, nevím čím to je, ale už mě to ubíjí:-(pořád se jen hádáme,přitom on se snaží.pomáhá mi, malou miluje,ale já ho nemužu vystát.a to nemluvim o tom,když má dojít na pusu. to se modlim, aby mi jí náhodou nedal. najednou k nemu cítím takový odpor. :-(prosim, uklidnete me, ze je to "normální" bojim se, ze to mezi náma už nebude jako dřív

Kliknutím vložíte smajlíky:

Ahojky mužu tě uklidnít že ten stav kterým momentálně procházíš je zcela normálním...i já byla po porodu taková,strašně jsem manžela nenáviděla,ani nevím proč...prostě všechno co dělál bylo špatně,nemohla jsem s ním být,mluvit a ani se na něho divát....a co teprve když jsem měla dostát pusu.tak ják to píšeš...neboj časem se všechno spraví,já už jsem slávabohů v pořádku a tu depresi mám za sebou.Držím palečky a moc si to k srdíčku neber,manžel tě určítě pochopí ;) :a:
---------------------------------------
Anička+Kristýnka 3.3.2009
http://Anisek1987.mondozoo.com
http://www.prckoviste.cz/kristinka

ahojda, normální to je a podle mě si tím prošla skoro každá. My jsme měli podobnou krizi cca 4. měsíce po porodu, chlapa jsem nenáviděla, vadilo mi že je doma a že jenom dejchá. přitom je zlatíčko a se vším pomáhá. Trvalo to celkem dlouho furt jsme se hádali a já měla strach že se rozejdeme, chvílema jsem si tím byla i jistá. Pak jsme se sbalila a odjela s malým k mamce s tím že uvidím jestli se mi po něm bude stýskat když ho nemžu cítit a ejhle, bylo mi mega smutno, on mi volal každej den a jak jsem se vrátila zpátky bylo to už v pohodce, dneska je malému 13. měsíců a jsme úplně v pohodce. Pokud máš kam zkus taky na chvilku někam vypadnout a nebo se neboj navštívit poradnu, mě hodně pomohli jen mailem, takže z mých zkušeností bych příště neváhala tam zajít a požádat o pomoc o hodně dřív.

já ti ještě musím napsat že já jsem měla porod úplně bezproblémový a všichni mi chtěli se vším pomoct ale já jsem to sama odmítala chtěla jsem asi všechno zvládnout sama a tak mě štval každý kdo mi chtěl nějakým způsobem radit a pomáhat.Hned po porodu jsem malou určitě nějak moc nemilovala musela jsem si na ni zvyknout a ted ji miluju ze všeho na světe nejvíc.pokud se necítíš sama zle a necítíš zlost i na to mimi tak bych počkala jak se to vyvrbí mě to trvalo asi tak tři měsíce ted má malá 5 měs. a i tu rodinu už nějak zvládám se všema radama. :°: Je fakt že ten chlap taky způsobil to že jsi musela rodit a že máš ted se vším tak moc práce a už se nemůžeš chodit bavit jako dřív, ale časem se to všechno zpraví uvidíš. Drž se.

In reply to by jnatura

tak to jsem rada, ze me nekdo chápe... přesne jak píšeš, každej radí a já mám pocit, že si to všechno chci zvladnout sama. a ty návštěvy mě taky ubíjej.tak snad to časem přejde jak říkáš.ono k tomu taky nepřidá ty problémy s kojením:-(

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

na ocich videl, porod byl pro nas oba nejhezcim zazitkem a stejne jsem mela taky takovy pocity ,myslim ze tim to asi nebude, myslim ze je to proste obrovska zivotni zmena, pro nekoho vetsi nez cekal a tak na to kazdej reagujeme jinak.

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

stejne tak mi to prijde ze to musi byt celkem bezny a je zase dobry vedet ze v tom clovek neni sam a ze to chce trpelivost a ze to prejde, ja jsem ty duvody proc si myslim ze to tak bylo uvedla nize, ale kazdej muze mit jiny to mas pravdu;) samozrejme pokud to neprejde nebo pokud ma clovek pocit ze by mohl ublizit sobe nebo mimi tak urco vyhledat pomoc a to hodne rychle !! o tom zadna ;)

In reply to by sarinka01

Myslím, že ženský, co házej s dětma o zem, skáčou z oken, vrhaj se pod auta atd. předem vůbec netuší, že jsou toho schopný :( a je dost možný, že to jsou právě ty případy, který okolí ujišťuje o tom, že po porodu je všechno normální. Podle jednoho příspěvku je asi nemožný posoudit, jak na tom člověk s psychikou je, ale rozhodně není dobrý nad tím jen mávnout rukou s obvyklou frází, že se to srovná Možná v 99% ano, ale přesto je tu určitý riziko a nemělo by se tak snadno podceňovat :/

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

manžel u porodu byl. cítím to jen k manželovi.vzpominky na porod mam hezky.zkoušim se nad sebou zamyslet. ale nevim cim to je.

ahoj, tak netušim jestli je to normální-asi ano. Já jsem ani po jednom porodu takovej pocit neměla. Spíše jsem manželovu náruč vyhledávala. Nešlo o sex, ale o pomazlení-podrbání hlavičky. Na drbání hlavy jsem závislák :s: . Určitě si otom s mužem promluv. Aby si nemyslel že něco dělá on špatně. nejspíše to bude hormonama a časem se vše upraví. Jsi v šestinedělí a nikdo tohle období zvládá hodně těžko.
Neboj se že by se to mezi váma takhle zkazilo. To uričtě ne. Až se s miminkem zžiješ, tak se hned budeš cítit daleko lépe. neměla jsi těžký porod? to může být taky příčinou-takový postraumatický stres...tak se drž. Promluvi si otom. DO ničeho se nenuť. Zkus jen takové to mazlení. Polož si hlavu na manželův hrudník a nech ho at tě jen hladí. :a:

In reply to by anonymous_stub (neověřeno)

u nas se to vyhrotilo kolem 5 teho mesice -nevim jakou roli v tom sehralo to ze mi najednou doslo mlicko ;( ale bylo to par tydnu fakt peklo a pak se nejak prekulilo...a je to lepsi -nekdy se to jeste zhoupne ale jinak jsme ok ;) ale urcite jsou to hormony jelikoz vzdycky kdyz se to "zhoupne" tak "shodou okolnosti " zjistim ze mam za dva dny dostat MS ;)

Nevím, jestli je to normální :/ popravdě řečeno bych se toho trochu obávala,aby si to manžel špatně nevyložil. Asi by bylo dobrý mu to v dobrém vysvětlit, aby na tebe moc nespěchal. No a pokud bys objevila ještě nějaký divný pocity a emoce, tak bych se přimluvila za poradu s nějakým doktorem nebo rovnou s psychologem...protože jak jde o skutečnou poporodní depresi, tak je to nebezpečný :/ Jinak to můžou být jen rozházený hormony a ta velká změna životní role.

taky jsem mela hrozne dlouho pocit ze uz manzela nemiluju ze nechci aby na me sahal atd a pritom byl taky zlatej, byl s nama jak mohl , pomahal, poslal me ven s kamaradkou at si odpocinu atd..., spravilo se to az tak po6-7 mesicich, je to celkem normalni ze po tom co jsi prozila chces mit sve telo na chvili sama pro sebe (hlavne jestli kojis a stejne se o nej jeste delis s prckem;) taky se asi pres den hodne mazlis s miminkem a hodne zenam to staci k naplneni fyzicke blizkosti,a taky je to prirodni antikoncepce, matka priroda vedela ze kdyz mas malicke miminko nebudes mit nejaky ten patek energii na zadne dalsi tehotenstvi tak te touhle cestou chrani;) POkud jsi normalne rano schopna vstat a fungovat a radovat se z miminka tak si myslim ze deprese v pravym slova smyslu to neni ale pokud si nejsi jista tak si nekam zajdi. Ale dej tomu cas...prosly si tim ve vetsi ci mensi mire 0vice mene vsechny moje zname a kamaradky.Neboj bude lip!

Ahoj tak já jsem celé šestinedělí nenáviděla všechny co došly mrknout na malou měla jsem strašné pocity nenávisti. Ale už mě to přešlo počkej pár týdnů ono po tom porodu je to dost náročné, zvykáte si oba dva na úplně novou roli.Až bude mimiško vnímat a smát se na vás tak s toho budete mít radost a určitě bude zase všechno v pořádku.Dej tomu čas. Držím pěsti.

Těhotenská kalkulačka

Lunární kalendář pro určení pohlaví dítěte

Uživatelky s nejvíce příspěvky

Vaše fotografie

nevim
Můžu to brát jako pozitivní?
Adopce

Ovulační kalkulačka