DEPKY

já také bulela, nadávala, do toho jsem ještě poslední dva měsíce měla v těch neskutečných vedrech, co byly v létě, takže jsem byla nevyspaná, naprdnutá, manžel mě vytáčel blbostma - třeba jen tím, že jsem vyluxovala byt a on v obýváku upustil drobeček na koberec, nad čímž jsem jindy mávla jen rukou, když mi třeba nestíhal z práce zavolat jak se mám, tak jsem si říkala, že ho vůbec nezajímám, a že jsem zůstala na mimi sama... no děs. A to ještě nic, počkej po porodu, to bude masakr, to jsem brečela i jen proto, že se na mě podíval bez úsměvu, a já si hned myslela,že je na mě naštvanej, tak jsem řvala a řvala a řvala... Nebo jsem něco vařila, a nebylo to takové, jaké to mívám jindy, tak hned jsem se obviňovala, že jsem k ničemu, manžel mě doma našel zhroucenou v křesle, a prý co se stalo, tak já brečela, že jsem to málo osolila, a on se začal hrozně smát, že si to přece může dosolit, ale mě to vůbec nedocvaklo, pro mně to bylo zkažený jídlo, a jeho jsem obvinila z toho, že se mi směje proto, že neumím vařit... no užiješ si.