Depka
Ahojky holky , nějak jsem poslední 2 dny jak na trní furt bych bulela nebo se hádala , jsem tak nepřijemná ,že i z toho bulím jak želva , začalo to tím že mi dr řekla, že bych mohla být těhotná, ale mimčo jsme nechtěli a ani neplánovali a tak mě to překvapilo, ale nechtěla jsem pak se mi to po 10 dnech nějak rozleželo a protože řekla , že nejsem jsem z toho docela smutná , nechtěla jsem teď mimčo ale taaaak mě to mrzí že to nakonec nevyšlo nevím co si mám o sobě myslet, přítel mi říká za rok po svatbě už máme děti 3 já svoje jedno a on dvě z prvního manželství . ale nechápu co se se mnou stalo taková nejsem neměním takhle svoje názory , je to tím pocitem být opět těhulkou a mít doma zase miminko ??? mám pocit jakobych ten rok nemohla vydržet i když si to vysvětluji logicky tak to nepomáhá mám pocit jako by se mi vypláchl mozek .
In reply to Je to normální - naladila jsi by renata 11
Ahojky bylo to snad ze dne na den , najednou jsem to tolik chtěla, i když jsem si říkala , že nám to pokazí svatbu, ale chtěla jsem to a pak fůůů a nic , bylo to jak když skočím do ledové vody a vrátila jsem se nohama na zem , zaměřím se na nějaké to organizování něco naplánovat a snad se to za pár dní zlepší :-) doufám protože v tomto stavu vydržet rok tak asi přítele klepně a mě zavřou do Bohnic :-) Hádáme se jak malý , ale kdyby to někdo viděl ťuká si na hlavu , to začnu a reju do přítele dokud se taky nenaštve a pak je naštvanej a přitom chudák ani neví , ví že jsem říkala že to mimčo nakonec chci ale ře jsem taky říkala až po svatbě a že mám mít radost páč se to blíží a že to uteče , a tak se to snaží jakoby zlehčit že to stejně nemělo takhle být, no prostě kolotoč . Dneska jsem mu dala i kvuli jeho dětem , že on má dvě tak ať mi nic neříká , no prostě jsem hnusná a ani se na sebe nemůžu podívat ale vždy mě to tak vytočí že jsem pak jak tajfun . Musela jsem se z toho vypsat , v sobotu jdeme kamarádce na svatbu tak musím být milá, jdu za svědka a musím být jak milius . No tak snad jí to nepokazím . To bych si neodpustila .
Tak to je ideální - teď se soustřeď na to, abys byla ukázková svědkyně, užij si skvěle sobotu (nebýt zrovna těhu je v tomto případě i docela výhodné - můžeš se přece jen víc odvázat), pak měj ale hned naplánováno něco dalšího, čím se budeš muset zabývat a uvidíš, že to bude dobrý. Je fajn, že máš dobrou sebereflexi a vidíš, že se chováš tak, jak nechceš (jenže je to holt silnější). Klidně bych v momentě klidu to příteli řekla a vymluvila se z toho - pak si můžete domluvit heslo - jen jedno slovo, kterým Tě upozorní, že už je to s Tebou zase k nevydržení a můžeš to vždycky sama zastavit. Držím pěsti a věř, že to bude zase v pohodě :a:
Nejoblíbenější články
Zajímavé odkazy
Uživatelky s nejvíce příspěvky
Vaše fotografie
Je to normální - naladila jsi se vnitřně na těhotenství a teď je vlastně prázdno... Neboj, buď se soustřeď na jiné věci - nejlépe organizační, co Ti hodně zaměstnají hlavu, nebo se domluvte s partnerem a skočte na to - to jsou jediné dvě cesty, které Ti z toho blbého pocitu pomůžou ven.